Pasivně agresivní rodiče s dětmi

Už delší dobu mě štve chování jedné skupiny obyvatel, nejsou to čerpající politici, náplavy ze Slovenska odmítající se naučit česky, aktivisti na každém kroku, řvoucí buzeranti, neoindická kočovná společnost, opilci ani zlí podnikatelé a ještě horší OSVČ. Jedná se o rodiče dětí.

Jako ročník 89, jinými slovy mileniál, nemám potřebu účastnit se pyramidového sociálního systému v ČR a přivádět do něj dalšího nebožáka k podojení. Planeta je přemnožená lidským morem, všude se mluví o oteplování, musíme ustupovat chudákům migrujícím na sever, docházejí suroviny, ale stále je normální mít děti, nejlépe přesně 2,11, aby byl počet obyvatel konstantní a státní kolos si udržel status quo.

Předchozí a současná generace říká, že mít děti je normální, očekává se to, budou financovat můj důchod, postarají se o mě, je to radost, vedení pokrevní linie a další kraviny. Mít nebo nemít dítě je v současné době stejná volba jako mít nebo nemít hypotéku, mít nebo nemýt třípístovou ochcávku, mít nebo nemít životní pojištění, dvoumetrovou televizi, bazén nebo dovolenou v Dubaji. Mý rodiče se rozhodli, chtěli mít dítě, někoho kdo se o ně bude starat v důchodu, bude se jim starat o zábavu a samozřejmě, jako ve spoustě případů, zachrání manželství před rozpadem… Tak jsem se narodil, nikdo se mě neptal, jestli chci žít v socialismu nebo v současném kulturním neomarxismu, kde je automotive nejvznešenější průmysl a zároveň vlastnit auto je považováno za největší zlo.

Rozhodl jsem se nemít děti. Netoužím po nich, nechci bezmyšlenkovitě dělat to, co dělají ostatní, nejsem vegan, aktivista, cyklošlapka ani si nekupuju medaile za účast při čvachtání v bahně na spartan race. Jsem zvyklý se starat o sebe, už při vejšce jsem začal podnikat, a i když jsem v současné době zaměstnanec v soukromé sféře, tak stále OSVČuju. Platím minimum, neberu dotace, snažím se postarat o sebe a chci být polorentiér už v padesáti nezávisle na státu. Jsem asi jinej než všichni ostatní.

Zpátky k tématu: Štve mě styl a úroveň výchovy malých dětí. Nechápu, proč v době, kdy je na všechno nutné mít povolení, řidičák, revizi… je legální mít dítě bez jakékoli zkoušky způsobilosti a směrnice. Na každém kroku je vidět, jak špatně vychovaní rodiče vůbec nevychovávají děti, ignorují vše kolem nich a mají totálně laxní přístup. Uvedu několik případů z nedávné doby.

Předevčírem jsme s přítelkyní navštívili Mikulov na závěr dovolené po Moravě, kde jsme si chtěli projít zámecký park. Nevím, jestli je to nějaká moravská tradice, či inverzní křest, ale zážitek to byl velmi silný. Náhle jsme si při romantické procházce všimli tatínka, který drží tříletého syna při močení. Tatínci a maminky si myslí, že když drží dítě, tak můžou chcát na cokoli a kdekoli. Vcelku obvyklá situace v tomto věku. Dítě je už přece velké a nepotřebuje plínky, ale přitom nedokáže udržet měchýř ani pět minut. Viděl jsem kolikrát malé neoindičany chcát s naváděním rodiče vedle vchodu hospody na ceduli s denní nabídkou, proč ne, ale co je moc, je příliš. Tatínek na zámku postavil syna na okraj kašny a bez jakýchkoli zábran s ním namířil do vody a nechal ho spektakulárně chcát před 30 lidmi, jakoby byl Manneken Pis. Přítelkyně nahlas pronesla: „Nechceš se tu vychcat taky?“ Hodně mě to vykolejilo, tak jsem řekl nahlas akorát „Burani“. Tatínek na nás čuměl, jako bychom byly vrazi dětí a tohle je přece normální… Pochopil bych, že se vychčije doprostřed cesty, která vede z kopce a chcanky budou téct po celém městě, ale tohle teda ne. Ve chvíli, kdy to zaslechla maminka dítěte, běžela za dítětem a ptala se, jestli nechce taky kakat. Nedokážu si představit, jak by tento výstup dokázali vyšperkovat. Později jsme se šli podívat na interiéry zámku a znovu k fontáně. Byla v obležení dvanáctiletých dětí, které se ve vodě cachtali. Jsou to ty momenty v životě, které si zapamatujte napořád a už nikdy se nepřiblížíte ke kašně, nebo na veřejné cikánské lázně s tobogánem, kde tmavší samostatnější děcko chčije přímo z okraje bazénu do vody.

Dnes jsme chtěli navštívit Lány, ale jelikož je Miloš na člunu na vodě a zamknul, tak bylo prostě zavřeno. Následovala změna plánů a návštěva místního muzea historických závoďáků. Parkoviště před muzeem a muzeum samotné bylo prázdné, tak jak to máme rádi. Všude cedule nesahat a natáhlé provázky. S respektem chodíme kolem aut, abychom se jich ani nedotkli, samé Porsche, závodní speciály, v druhém patře formule Schumachera, Raikkonena, karbonová placka z LeMans a podobně. Kusová výroba s nevyčíslitelnou historickou hodnotou. Už jsme byly téměř na odchodu, když najednou slyším ze spodního patra řev dětí. Přijeli 3 rodinky s asi 10 dětmi, všechny kolem 3-7 let. Vím, že třeba auto na autocross vydrží hodně, ale rozhodně mi nepřijde OK, aby děcka po tom autě v muzeu lezla jak po hřišti u mekáče, houpala s ním, snažila se ho roztlačit, aby nabourala do Deloreanu stojícího před ním a podobně. Vrcholem byla snaha o urvání volantu u Fordu modelu T. Rodiče samozřejmě koukali na děcka, a spokojeně se usmívali, jak je to roztomilé a jakou z nich mají radost… Jen jsem pronesl nahlas „Nevychovaný děcka a špatný rodiče, všechny bych je odsud vykopal“. Všichni na mě čuměli, že to je přece normální… Asi jsem jinej. Zaměstnankyně muzea na kase na to koukala a bylo jí to jedno. Asi má taky děti a já to ještě nechápu.

Restaurace v Táboře na náměstí. S přítelkyní jsme si vzali volno a vyrazili na autovýlet. Obecně nesnášíme akce, kde je spousta lidí a raději vyrážíme přes týden. Zašli jsme do hospody na náměstí, která byla kolem poledne přecpaná státními úředníky z místní radnice. Všechny stoly venku byly nacpané kuřáky a vevnitř byl volný stůl pouze vedle stolu pro 10 lidí, který obsadily 3 maminky kolem 22 let, které šly na kafe, protože je to doma samotné na mateřské nebavilo. Několikrát do restaurace nakoukla skupinka lidí v oblecích hledajíc volný stůl a obsluha se vždy podívala na maminky a řekla, že má plno. Maminky očividně seděly v hospodě už několik hodin a obsluha váhala, jestli a jak je slušně vyhodit… Celkem zde hlídaly šest dětí, tři z nich měly 3-5 let, další tři byly v kočárcích, které v plné restauraci blokovaly cestu k polovině stolů. Když číšník potřeboval projít, musel ho pokaždé dát na stranu a maminka ho následně posunula zpět do cesty, aby mohla nakrmit zvracející nemluvně. Děcka samozřejmě nahlas řvala, křičela, pobíhala po restauraci, srážela židle u cizích stolů, bez problému v botách běhala po koženkových lavicích, i když měly zablácené boty. Maminky to nezajímalo, šly si přece popovídat na kafe o tom, jak neočkují, a jsou to přeci děti ne??? Mezitím skákající děcko ze stolu srazilo hrnek kafe. Kdyby se spálilo a pořezalo se o střepy, určitě obviní obsluhu… Po přinesení dalšího kafe na stůl v klidu vybalily svačiny pro děti a nerušeně tak konzumovaly nákup z Lidlu, včetně maminek samotných. Ještě měli tu drzost, požádat číšníka o ohřátí vlastního jídla pro dítě. Nakonec si sbalily mobilní školku s jídelnou, zaplatily v součtu účet za 240 Kč rozdělený na třetiny a každá platila litrem.

Celou scenérii sledoval starší pár kolem 45 let s prvním dítětem, kterému byly čtyři. Podle všech informací z internetu mít dítě v tomto věku hraničí s jistotou, že to bude dement s downem, bude mít jednu ruku a minimálně to bude autista albín alergický na světlo. Místo toho to bylo vychované dítě, co se nehlo od stolu, celou dobu nevykřiklo, nebrečelo, nepobíhalo, a když ostatní (i starší) děcka demolovala hospodu, tak kroutilo hlavou. Jídlo nám chutnalo, nechal bych klidně větší dýško, ale ta atmosféra byla příšerná. Nechal jsem si vrátit peníze na korunu přesně, což jsem v životě neudělal. Chápu, že jim obsluha nemůže říct ani popel. Být číšníkem, tak je podobná návštěva mým posledním pracovním dnem před tím, než se dostanu do zpráv a ubytují mě ve vězení.

Stačí se podívat kamkoli kolem sebe, demence matek a tatínků je neomezená, navíc umocněná nízkým věkem. Nedospělé děti (ne)vychovávají další děti. Dítě je vizitkou rodičů a zrcadlo jejich chování a návyků. Argumenty, že je to jen dítě, že je to normální, nic se neděje… je absolutně mimo. Je to jen špatná výchova na každém kroku až do věku 15 let. Kdybych dítě chtěl a měl jistotu, že ho dokážu vychovat k obrazu svému, tak ho budu mít a bude se chovat slušně, i kdyby mělo být v extrémních případech přivázané na kšírech u stromu, ale rozhodně ho nepřivedu do takovéhoto světa, kde je normální dělat brajgl v restauraci a jíst tam vlastní jídlo, ničit historická vozidla v muzeu, nebo učit dítě dominanci chcaním do fontány.

Radši si svůj život užiju, jak chci já, nebudu řešit, že chce mazlíček (dítě) srát, chcát, jíst, řvát, udělalo průser, řešit školku, školu, střední, opilost… a za to vše zaplatit cca 2 mega. Život je můj a můžu si dělat, co chci. Je zaslepené si myslet, že dítě je povinnost, když výchova dítěte je očividně volitelná a nikdo ji nepožaduje. Než z toho vyrostou, budou mít další děti, které nevychovají stejně, a svět půjde hezky rychle do prdele. Nemám ambice vylepšovat tenhle svět, pouze si chci užít svůj čas v rámci nesvobody, kterou dnes nabízí.

09.07.2017 Ingress

Související články: