Spolek suchých vagin zvaný Pražské matky rozjel spolu s Kosteleckými tiskovinami kampaň proti fenoménu, který se zove Máma taxi. Tak já vám teď, vy hysterický krávy, s dovolením vysvětlím, proč provozujeme mamataxi.
Z deníku dělostřelce:
04.09.2018 Mamataxi ke dveřím školy je lenost, dítěti rozhodně neprospívá
13.09.2018: Děti se před školou bojí, rodiče ignorují dopravní předpisy, tvrdí sdružení
21.09.2018: Podívejte se na běžné ráno před školou, je to džungle
10.10.2018: Mamataxi stresuje děti i rodiče, žádné řešení dlouho nevydrží
30.08.2019 Mamataxi nechte doma. Je pro děti škodlivé, emise je dusí
02.09.2019 Škola začíná. Chaos mamataxi tvoří nebezpečné situace a komplikuje dopravu
14.09.2019 Každodenní horor. Školy se potýkají s množstvím aut, rodiče jsou bezohlední
Těžko říct, co přijde dál. Rétorika při palebné přípravě je čím dál vypjatější.
Malá exkurze pro ty, kdo to neznají. Mámataxi je dopravní úkon, kdy dovezete děti autem do školy a vysadíte je před školou. Dá se to provozovat i opačně, tedy vyzvedávat je autem ze školy, ale to u nás dělá manželka.
Měli jsme se ženou určitou diskusi ohledně mamataxi. Já byl toho názoru, že to nebudeme dělat, protože škola je vzdálena pouhých 500 metrů neboli 10 minut chůze. Já jsem ve věku našich parchantů, což je aktuálně 6 a 10 let, prostě normálně za sebou zamkl a šel do školy, a to od věku 7 let a dále. Bylo to v osmdesátých letech minulého století a rodiče makali od šesti, protože to byla tehdy standardní pracovní doba. Do družiny se mi chodit nechtělo a tak jsem prostě ráno počkal hodinu doma a pak šel do školy. Neviděl jsem důvod, proč to teď nedělat stejně, prostě si haranti vezmou aktovky, vezmou se za ruce a půjdou. Shodou okolností žiju ve stejné čtvrti, v jaké jsem se narodil, a děti chodí do stejné školy jako já jsem chodil, jen po jiné trase.
Moje žena mi oponovala a musel jsem uznat, že má pravdu.
Předně mínila, že doprava v oblasti není srovatelná s tím, jaká byla v mých časech, a tento nárůst dopravy nebyl kompenzován žádnými opatřeními pro lepší bezpečnost chodců včetně těch dětských.
Měla pravdu. Díky promyšlené dopravní strategii budějovického magistrátu spočívající v rozpouštění dopravy do obytných čtvrtí fungují některé ulice města jako hlavní tah, ačkoli byly konstruovány k bydlení. Mezi obytnými domy jezdí úplně normálně autobusy a kamiony, na které se lidi dívají zblízka z kuchyně, když žerou knedlíky. Na těchto ulicích nejsou přechody pro chodce ani další věci a ve své podstatě jsou nebezpečnější než se pěšky pohybovat někde u nádraží nebo v centru. Když chodíte pěšky, musíte si zvyknout na to, že jste poslední hovno. Ne jako cyklisté, kteří jsou svěcené krávy systému a buduje se pro ně luxusní vyhrazená infrastruktura za peníze daňových poplatníků. A když jste dětský chodec, tak jste malé poslední hovno a nezajímáte vůbec nikoho.
Dále mínila žena, že nejen provoz, ale také bezpečnost na ulicích se od mých dob poněkud proměnila, bohužel ne k lepšímu.
A tady jsem taky musel připustit, že žena má pravdu. Proč? Protože nám to tady, soudružky Pražské matky, zamořil nějaký multikulturní společenský odpad. Já ho nezval, moji přátelé a sousedi ho nezvali, snad jste ho tedy pozvaly vy a vaši přátelé? Předně v okolí nějaký podnikatel z Prahe, možná sponzor AutoMatu nebo nějakých podobných zoufalců, skoupil činžáky a nadělal z nich sociální ubytovny. Jejich obyvatelé je postupně proměňují v zříceniny. A nejedná se pouze o cikorky, které kupodivu tvoří tu slušnější část osazenstva, dominantní pakáž je white trash. Je jich několik typů. Například cementový lopaty z Ukrajiny, které se ráno v tlupách vydávají na staveniště a večer ožralý zpátky. Pak mamrdi v mikinách s kapucama, který taky pořád někam chodí s baťůžkama a mošničkama, vlečou se jak sliz, furt popíjejí energeťáky a já fakt nechci vědět, v jakým byznysu jedou. Nakonec úplně záhadná skupina obejdů, kteří jen tak chodí a furt se rozhlížejí okolo a čumí, co by se kde dalo ukrást. Dost silně pochybuju, zda pro Desidera s Kolomanem s rozumovými schopnostmi podlomenými několika generacemi incestního styku skutečně představuje významný rozdíl, zda laškuji s jejich třináctiletou sestrou nebo destiletou Jájinkou. Připouštím, že multikulturní obohacování může být pro někoho z Prahe velmi důležité, ale já nemám zájem, děkuji pěkně. Případně se Deža s Kolomanem můžete ujmout samy a to možná není špatné východisko.
Za tu dobu, co jsem chodil pěšky do školy, což bylo osm let, se stal jen jediný incident, totiž že nějaký dementní cikán obtěžoval spolužačku Pavlínku, která taktéž chodila pěšky, jen z jiné poněkud odlehlejší oblasti, a vytáh na ní péro. Pavlínka to ohlásila ve škole, ředitelka okamžitě zavolala fízly, během chvíle přijelo asi deset bíložlutých žigulíků s vopásanejma, za půl hodiny cikána měli a už ho tady nikdo nikdy neviděl. To se dnes nestane. Policajta nebo strážníka tady nepotkáte, ti musejí všichni hlídkovat u nádraží v pokutové pasti u Mercury centra. A když se tady náhodou objeví, tak je to úplně jedno, protože jen projíždějí autem a ničeho si nevšímají. Můžete nerušeně prodávat perník a přitom si nechat hulit péro od nezletilé, to jim vadit nebude, ale kdybyste vjel v Žižkově ulici do účelového zákazu vjezdu, to by bylo něco. To pak vylezou z těch aut, pózují v těch jejich taktických montérkách a slunečních brýlích ověšený vším tím equipmentem, co si za naše peníze nakoupili a myslí si, že z nich všichni serou maggi v kostkách. Potkat tady strážníka, který vykonává pořádkovou hlídku pěšky, je asi stejně pravděpodobné jako vidět prase lítat.
Takže to jsou asi hlavní důvody, proč praktikujeme Máma-táta-taxi. Existují ještě nějaké další. Jeden z nich třeba je, že já jsem kdysi prostě zamknul dva zámky, jednu fabku a jeden dózický asi z první republiky, protože to bylo veškeré naše domácí zabezpečení. To by děti měly nyní složitější. Já jsem taky nestál nikomu za oloupení, protože jsem měl jen odřenou koženou aktovku s dezolátníma bolševickýma učebnicema. Ale dneska pochoduje deťátko s matrošem třeba za dvacet litrů. To taky souvisí s tím, že ty jejich aktovky jsou těžký jako pytel šroubů, protože to je učebnice, pracovní sešit jedna, pracovní sešit dva, pracovní sešit en plus jedna, hromada kravin, která každá váží půl kila, ale potřebujou z toho jen dva listy.
Doufám, že se mi to podařilo dostatečně pregnantně objasnit i takovým zabedněným demagogickým čůzám jako jsou Pražské matky a také paní Radce Hrdinové, která jejich demagogii dává mediální prostor a propaguje jejich byznys, který spočívá v jakémsi neurčeném poradenství školám, jak zorganizovat bezpečnou dopravu v jejich okolí, což naznačuje, že kozlové mají k zahradničení stále co říci.
Nicméně, i když už dělám mamataxi čtyři roky, ani jednou se mi nepodařilo narazit na takové scény, jako Pražské matky popisují. To se pravděpodobně všechno děje v nějakém jiném paralelním světě. Probíhá to každé ráno stejně a bez jakýchkoli komplikací a agrese. Zastavím u školy, děti vystoupí, vyndají si tašky a jdou. Pochybuji, že to trvá déle než třicet sekund. Není to ani žádná zajížďka, protože jezdím kolem školy tak jako tak.
Nebyl jsem dosud svědkem nějakého bezohledného chování, nebezpečných situací, „šílené dopravní situace“ a dalších věcí, které jsou v článku tak intenzivně skloňovány, a to už například jen proto, že jako rodiče se často vzájemně známe a nějak na sebe útočit je asi poslední, co by nás napadlo. Mám jen jednu malou výhradu, a to sice že by zelené vdovy mohly vypínat u těch svých dieselových SUV motory, protože děti mají čenich zhruba na úrovni výfuku a ohavně to smrdí.
Za celou tu dobu mi není známo, že by došlo k nějaké materiální nebo fyzické újmě na zdraví komukoli. Jediný z Jáji spolužáků, který došel nějaké úhony byl chlapeček, který se zrakvil na skluzavce na městské plovárně a málem se utopil, protože si ho nikdo nevšímal, plavčíci si právě hráli s mobilními telefony.
Každodenní horor se nekoná. Je to úplně v pořádku.
V pořádku by naopak nebylo, kdyby nějaká fuchtle v dlouhé sukni a sandálech začala organizovat dopravu okolo naší školy. To bych určitě protestoval. Proč? Protože Pražské matky, případně jiné tyto husí spolky, nemají žádnou prokazatelnou kvalifikaci, která by je opravňovala k nějakému odbornému poradenství. Nepřevezmou odpovědnost, pokud jejich amatérská „řešení“ způsobí nějaký průser – a ona je jen otázka času, kdy se ten průser stane, prostě jen seberou peníze a zmizí dělat bordel zase jinam. Neví zejména nic o stavební, technické a právní stránce, vlastně zejména neví nic o ničem. Všechno to jejich „poradenství“ jsou jen bezcenné kecy. Jediné, co mají, je nenávistá ideologie vůči všem, co se dopravují autem a neukojitelná touha organizovat jiným lidem životy, a to včetně jejich rodin a dětí. Zjevně mají málo věcí na práci a zejména jim chybí pořádnej…
15.09.2019 D-FENS
(608x známkováno, průměr: 1,29 z 5)