Je libo Favorita za 100 tisíc?

Featured Image

Komu by investice do kryptoměn připadaly moc riskantní, zlato konzervativní a akciové fondy garantovaly malý výnos, nabízí se zde investiční příležitost do zhruba tuny laciných plastů, nekvalitního plechu a hliníku v podobě Škody Favorit.

Od zahájení výroby Škody Favorit uplynulo loni 30 let. To prakticky znamená, že se loni první favority mohly stát veterány. Týkalo se to jen malého počtu vozů, protože v roce 1987 jich soudruzi vyprodukovali jen pár a většinou skončily, doslova a do písmene, v rukou státních podniků a institucí. V roce 1988 už byla situace jiná a hlavní vlna favoritích veteránů je podle všeho na dohled. Zejména o zachovalé exempláře favoritů s asymetrickou dírou s masce bude rvačka, protože to bude asi nejlevnější a nejméně komplikovaná cesta k veteránovi.

Aktuálně se v nabídce autozaru AAA Auto nachází Škoda Favorit 135 LX za nominální cenu 100.000 Kč. Pravděpodobně to nebude cena konečná, jak naznačuje štědrá „sleva týdne“. Cena, za kterou si dříve nebo později vozidlo někdo vozidlo odveze, bude tedy blízká částce 60 tis. Kč, která je, pozor, zcela realistická!

Abych předešel problému hned v zárodku, rozhodně není mojí motivací pomoci společnosti AAA Auto s prodejem jejich předraženého favorita. Už tak čelím kritice, že na AAA Auto dostatečně nenadávám, což je fakt, protože jsem s nimi nikdy neměl problém, na rozdíl od Auto ESA a dalších podobných hospiců pro auta. Naopak oceňuji, že v AAA sem tam nabídnou k prodeji nějaký zajímavý automobil, který záři v záplavě naftových combi jako perla v hnoji.

Také nehodlám spekulovat o výkupní ceně tohoto zeleného favorita, naopak, doufám, že byla dostatečně nízká, protože s její pomocí hodlám poukázat na investiční potenciál postkomunistického stroje.

V tomto případě se jedná o favorit z roku 1993, tedy po faceliftu, který přinášel několik set zlepšení, z nichž některé se ukázaly být zhoršeními. Nabízený Favorit v brčálově zelené je ve verzi LX, tedy nižší úrovni výbavy. Ta standardně zahrnovala volant, čelní sklo a sedadla, která měla asi stejné boční vedení jako záchodová mísa. Kdo se nespokojil s touto nabídkou a zatoužil po Favoritu v plný náloži, pro toho byla určená hříšně luxusní verze LS, později GLX zahrnující vymoženosti jako mlhovky, tónovaná skla a lepší sedadla.

V tomto případě se však předchozí majitel verzi LX rozhodl rozšířit o příplatkovou výbavu, která zahrnovala zadní sedadlo dělené v poměru 2:1. To bylo praktické, pokud jste si tehdy koupili v Prioru smeták a chtěli jste jej naložit do auta, aniž byste museli vyložit děti. Dalším příplatkovým prvkem jsou ostřikovače předních světlometů, které dodávají vozidlu agresívní look. Jejich výskyt na modelu LX je mi trochu záhadou, standardně se montovaly ve stupni výbavy GLX, a těžko očekávat, že by si je tam dal někdo dobrovolně, na rozdíl od dělené lavice populární nebyly, protože způsobovaly rychlý úbytek kapaliny v ostřikovačích, takže řidič měl sice perfektně omytá světla, ale neměl čím si osprchovat sklo.

Hlavní devizou tohoto exempláře je, že v zimě pravděpodobně nikdy nejel a je koroze prost. Dále má všechny viditelné díly originální. Jeho cenu naopak snižuje v podstatě základní provedení (akční modely nadělají více parády), úděsný odstín laku a motor s karburátorem, který po těch letech už bude zlobit a jeho repase a seřízení je nejistý podnik, protože ubývá osob a dílen, kde to umějí pořádně udělat.

Osobně s tím mám nějaké zkušenosti.

V červnu 2017 se prodal Favorit r.v. 1992 v akčním provedení Sportline a ve zcela původním stavu (originál litých kol s „drátěným“ vzorem a originální koncovkou výfuku, protože tehdy jsme se za naše výfuky nestyděli jako dnes, kdy jsou schované různě za nárazníkem) za částku 70.000 Kč, přičemž jej původní majitel v podstatě vydražil. Když zjistil, že se na původní inzerát ozvalo několik desítek zájemců, inzerát stáhl a cenu zvýšil o 20.000 Kč. Můžeme spekulovat, zda je to korektní či ne, každopádně červený favorit změnil majitele i tak.

V listopadu 2017 jsem se něčeho takového zúčastnil aktivně. Dobrý source na zachovalé Favority je server bazos.cz. Tam se objevil krásný zachovalý stříbrný Silverline z posledních sérií (r.v. 94), motor 136 se vstřikováním. To je vpravdě unikát a navíc za něj majitelka chtěla jen 50 tisíc Kč. Okamžitě jsem jí volal, a přestože od uveřejnění inzerátu jistě neuplynul více než jeden den, favorit byl již prodaný. Majitelka mi sdělila, že se jí ozvalo několik desítek osob a auto prodala druhému v pořadí několik desítek minut poté, co byl inzerát zveřejněn.

Dalším takovým nevydařeným pokusem byl pokus o koupě Favorita paní Helenky. Paní Helenka učí moji dceru ve škole a když jí do školy vozím, jsem úplně naměkko ze zachovalého krásného tyrkysově modrého favorita paní Helenky, kterým se Helenka občas do školy dopravuje (většinou jezdí Citroenem, aby si favorita neopotřebovala). Na tyrkysového favorita jsem obzvláště zatížený. Měl jsem jich celkem osm exemplářů, ale tyrkysového ani jednoho. Mám s tímto odstínem barvy spojenu celou řadu vzpomínek na doby těsně porevoluční. Jako symbol oživení společnosti a nových naději byly vyblité odstíny laku žabincová, hlenová, hnisová a hovnová nahradily vystřídány veselými odstíny jako tyrkysová, světle zelená, světle červená a troufalá fialová akčního modelu Prima. Doufám, že se opět dočkáme stejné revoluce a současné odstíny laku, kterým dominuje bílá a různé myší metalízy završené odpudivou šedou, kterou používá Škoda Auto dokonce na vrcholový model Octavia RS, opět nahradí jasné barvy plné hrdosti na naše automobily. Skutečně nevidím důvod, proč by auta měla mít barvu, která vypadá, jak když někdo vybleje hotdog do plechovky se stříbřenkou. Tyrkysového favorita mám také spojeného s osobou p. Tomáše Podaného, učitele matematiky a geometrie na českokrumlovském gymnáziu, který s tímto autem jezdil do práce a ke kterému chovám hluboký respekt, v neposlední řadě díky kterému dodnes dovedu absolventu Vysoké školy báňské vysvětlit, co je to ekvidistanta evolventy. Helenka to bohužel viděla podobně. Dotazoval jsem se paní Helenky, zda nechce favorita prodat. Na ceně nezáleží, ať prostě řekne číslo. Nicméně Helenka mě zpražila. „To mi říká většina chlapů“, reflektovala na obchodní nabídku, „já ho nikdy neprodám“. A bylo to řečeno tak jednoznačně, že neexistoval opravný prostředek.

Akční modely? Rovnou berte, prodají se i rezaté. Zejména ty raritní jako Black Line, Sport Line nebo Solitaire.

Proč je favorit ta populární? Má to více příčin. Jsou na něj levné součástky a opravy jsou snadné. Je originální a nepolíbený koncernovou unifikací jako Felicie, všechno na něm je nějakým způsobem originální, často velmi svérázné. V neposlední řadě, favorit je i třicet let od zahájení výroby stále použitelným autem a v každodenním provozu obstojí. Jako youngtimer může snadno sehrát roli třetího auta v rodině a jeho jízdní vlastnosti nejsou ani v dnešní době nijak deficitní. Naopak, nenabízí některé „benefity“ moderních malých aut, jako odtažité ovládání, vysokou hmotnost nebo špatnou viditelnost z auta. Favorit má nezfejkovaný teploměr a palivoměr. Vzhledem k nezvyklému úhlu sloupku volantu lze provádět orální sex za jízdy, ale musíte mít menší příplatkový čtyřramenný volant, který se montoval do akčního modelu Solitaire, jinak vám partnerka nebo registrant drkne hlavou do volantu, což může celý zážitek pokazit.

Jízda s favoritem v dobrém stavu dovede být zábavná. Jasně, sem tam se ozve nějaký posera, kterému spadlo srdce do kalhot, že jízda v takovém vozidle je asi stejně bezpečná jako přerušovaná soulož, protože to má 0,15 hěvzdičky v testu EuroNCAP, nemá to omezovač rychlosti ani politicky korektně ocejchovaný rychloměr, což je ale soudnému člověku u prdele – když někdo sedá do auta s tím, že nabourá, neměl by do něj raději sedat, nasadit si z důvodu bezpečnosti na hlavu helmu, na nohy boty s kovovou špičkou, na prsty kondomy a zůstat doma za pecí.

Svoje udělala i kampaň v loňském roce, díky které se rozeběhla decentní favoritománie. Začalo to v dubnu Autobiblí a pokračovalo to sérií příspěvků napříč médii. I Škoda přestala zaujímat tradičně odcizený vztah ke své minulosti a přihlásila se ke svému o produktu, který pravděpodobně stojí za jejím současným úspěchem. Nedávno skončila výstava „Fenomén Favorit“ v muzeu Škody Auto. I já tam strávil několik hodin, a ačkoli mi pojetí výstavy připadlo poněkud povrchní a nedozvěděl jsem se nic nového, z mnoha tam vystavených artefaktů jsem byl okouzlen. Byl jsem překvapen množstvím lidí, které jsem tam potkal, a jejich hlubokým zájmem o to, co vidí.

Vyšla kniha Jana Králíka „Cesta k Favoritu“, která obsahuje velmi zajímavý popis toho, jak to soudruzi celé zplodili, velmi často přímo v podání pamětníků. Škoda že se jí nedostalo širší publicity a neviděl jsem jí ani v žádném knihkupectví, koupil jsem jí v tom muzeu. Některé historky v knize jsou k neuvěření, například představení Zaporožce pohlavárům československého automobilového průmyslu nebo praktická zkouška jednoho z prototypů předsedou vlády Lubomírem Štrougalem. Mnohdy jsou v knize popisované skutečnosti zcela absurdní a popisují, na co všechno lze narazit, když se za podmínek hlubokého socialismu někdo rozhodne vyrobit něco inovativního, a knihu doporučuji přečíst právě a zejména proto, protože přesně tak bude fungovat Evropská unie za deset let.

Jinými slovy, něco se tady rodí. Ještě před pár lety nad favority všichni ohrnovali nos a padaly hlášky typu „Favorit, nabourat a zahodit“. Zachovalý, nezkorodovaný exemplář s maximem původních dílů zajímavě nabírá na ceně a zároveň není nedostupný.

Večná škoda, že už jsem stihnul zaplnit všechny tři garáže, protože bych na nic nečekal.

 


11.02.2018 D-FENS


Související články:


12345 (184x hodnoceno, průměr: 1,27 z 5)
22 784x přečteno
D-FENS © 2017