Imhotep, Priapos, Radegast a Halík – anatomie božskosti

Featured Image

Komentátor Martin Fendrych, neúnavný obhájce dobra, demokracie a hodnotového fundamentu západní civilizace, se stal prorokem a zjevil nám pravdu. Tomáš Halík je bůh. Jarda Jágr taky, ale ne tak velký, protože honit se čtyřicet let s klackem za kouskem gumy po ledě není tak inspirující, jako mít kýčovitý portrét v Halik Room, součásti Sekyra house v areálu Universitas Oxoniensis.

Nové náboženství, jehož název nám prorok nesdělil, je poněkud překvapivě polyteistické a vrací se tak přímo k pohanským kořenům evropské kultury, zrozené v období Antiky. Jak se s tímto faktem vyrovná sám bůh, který je katolík, není zatím úplně jasné. V těch bukolických dobách se totiž víra v bohy ještě nepovažovala za znak vyjímečnosti, vyššího stupně poznání nebo jízdenku ke spáse, ale spíše za výraz praktického přístupu k životu ve stylu, já ti obětuji trochu oleje a ty mě necháš doplout s tím zbytkem do Týru. Víra v Halíka by tak mohla být zajímavá například pro současné vyznavače keltských kultů, protože se také jedná o návrat k přirozené jednoduchosti předkřesťanského období. On je navíc, na rozdíl od jejich zaostalých bohů, hmotný a umí moudře pohovořit o duchovním přesahu.

Ze studnice pravdy a poznání, která se pro většinu z nás nepatrně pootevírá pouze při retrospektivním pohledu do historie, mohou přírodou a kolegou Fendrychem vybraní jedinci, čerpat přímo v reálném čase a důsledky tohoto privilegia poté oplodňovat zbytek lidstva. Jak se zdá, tak ve vyjímečných případech tento zdroj zpřístupňuje také čestný titul Doctor of Divinity z Oxfordu, který je možné chápat jako atribut božství a proto je učenec Tomáš Halík bůh. Já jsem umírněný ateistický skeptik, což je termín jemužel opomenutý v typologii nevěřících, takže pro jistotu jeho božskost úplně nepopřu, pokusím se jen ten piedestal trochu rozkymácet.

Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. je zcela nepochybně významnou osobností nejenom české intelektuální scény a velmi učený muž, který navíc vypadá a hovoří jako Sean Connery v roli Viléma z Baskervillu ve filmové adaptaci slavného románu Umberta Eca Jméno růže. Neuvěřitelná je také jeho podobnost s levantským filozofem Talebem, bohužel jen po fyzické stránce. Prošedivělá bradka a pleš zřejmě šance na úspěch v Oxfordu významně zvyšují. S jeho vysokou vzdělaností a impozantním počtem titulů nemohu pochopitelně soupeřit a proto se zaměřím na přízemnější věci z jeho světonázoru, které musí upoutat každého přemýšlivějšího člověka. Vždycky jsem profesora Halíka pokládal za ten typ zaprášeného akademika, který se sice skvěle orientuje ve skleníkovém milieu univerzit, ale v přírodním prostředí bývá bezradný a zcela neškodný. Po vypuknutí migrační krize jsem se tedy nestačil divit, jak může vzdělaný člověk jeho kalibru vypouštět do veřejného prostoru takové bludy.

Teď mám konečně jasno, proč nerozumím řeči jeho kmene. Je to bytost nadpřirozená a to ne jen tak ledajaká, jako třeba jezinky, vodník nebo klekánice, ale stojící přímo na vrcholu kariérního žebříčku transcendentna. Bozi, jak známo, bývají vševědoucí a neomylní a velmi často hovoří řečí nesrozumitelnou nebo zoufale nejasnou, plnou podobenství a obrázkových příkladů, tak trochu připomínající návody k obsluze čínské elektroniky. Další dobře známou vlastností bohů je také jejich poněkud zvrácený smysl pro humor. Projevuje se například tím, že vám nikdy neřeknou celou pravdu. Vyberou si vždycky jen tu část, která se jim zrovna hodí do krámu, zabalí ji do esoterického futrálu s nápisem „Slovo boží“, načež se baví tím, jak se snažíte něčeho dobrat. Vzpomínám třeba na chudáka Parida: Pasete si v pohodě své kozy ve stínu olivovníků a najednou máte v ruce jabko a rozhodujete Miss Olymp. O tom, co z toho nakonec všechno vzešlo, ani nemluvím.

Nyní se krátce zmíním o Jeho štědrém mecenáši a velkém vyznavači, díky němuž má v Oxfordu kde hlavu složit. Aktivní člen SSM a pozdější soudruh Luděk Sekyra, jenž vstupem do KSČ v 80. letech projevil velkou míru morální integrity a předvídavosti, se po změně poměrů bleskově zorientoval. Pobyt v prostředí realitního byznysu raných devadesátek a blahodárný vliv nebožtíka Mrázka způsobily, že prozřel a spatřil Světlo. Halíkovo pravidelné kázání a večerní četba Desatera ho natolik zasáhly, že odvrhl poslední zbytky bezbožného levicového kacířství a zainvestoval do KDU-ČSL. Nyní se zabývá především, cituji: “…politickou a morální filozofií, …vztahem etiky a politiky a teorií demokracie“. Tento zajímavý vývoj osobnosti dokazující, že víra skutečně hory přenáší, označuje sám monsignor Halík laskavě jako, opět cituji: “polepšení jednoho hříšníka“.

Boží status Tomáše Halíka mi také objasnil některé jeho zvláště povedené projevy a články, jejichž obsah se týká problematiky nechtěnců a tmářského českého postoje k islámu. Vysvětluje i fakt, proč morální autorita používá v argumentaci ty samé zakázané zbraně, jejichž užívání plamenně vyčítá svým názorovým oponentům. Jeho tvrzení totiž také obsahují polopravdy, manipulace, překroucená fakta i vyložené lži. Velmi se mi líbí třeba tento argument, parafrázuji: “ Mezi teology egyptské univerzity Al-Azhar a ideology Daeše, je v rámci islámu propastný rozdíl“. Ano, to je samozřejmě možné. Nicméně například egyptský novinář Daniel Reizk* má poněkud jiný názor a příliš velké rozdíly naopak nevidí. V jedné ze slabších chvilek ČT to veřejně dokládá (28:00) citacemi ze středoškolské učebnice, sepsané právě učenci z Al-Azharu. Zda je pravdě blíže náš salónní teoretik islámu a nebo novinář pocházející z prostředí, kde Al-Azhar i Daeš praktikují, nechť posoudí laskavý čtenář sám.

Sterilně čistý, vysoce akademický islám intelektuála Halíka a výklad koránu stěží čtoucím okresním mulláhem, si jsou podle něj podobné, jako vejce vejci. Jaký je v muslimské populaci početní poměr učenců, vedoucích s Fendrychovým bohem mezináboženský dialog, ke konzumentům poněkud lidovějšího pojetí víry, se už projevilo celkem transparentně i v Evropě. Dobrá zpráva a to nejen pro římskokatolickou církev je, že názory božského Tomáše naštěstí nejsou oficiálním hlasem českého kléru a mnoho jeho vysoce postavených kolegů se s nimi neztotožňuje. Ta špatná a to především pro římskokatolickou církev je, že jeho dosavadní nejvyšší šéf si s ním notuje. Jejich názorové souznění by ovšem mohlo být narušeno oním aktem Halíkovo deifikace, který boří staletími prověřenou tradici církevní subordinace a není k ní žádný precedent.

Nesmírně rád bych slyšel, co na výklady českého katolíka o tolerantní moudrosti a laskavosti náboženství arabského nájezdníka, říkají němečtí a francouzští Židé nebo anglická děvčata z Bradfordu. Případně ty miliony jejich spoluobčanů, které podle našeho božího experta žijí po léta v poklidném soužití s integrovanou muslimskou komunitou. Páter Halík je ukázkovým příkladem „platonizujícího“ experta, trpícího chorobou zvanou „prokletí učenosti“. Tyto pojmy používá výše zmíněný, rovněž světově uznávaný učenec Nassim Taleb, který slovem „platonizující“ označuje vzdělance domnívající se, že jejich vysoký stupeň zasvěcení jim umožňuje vidět nějakou smysl dávající strukturu i tam, kde žádná není a kde my, prostý lid, vidíme zpravidla něco úplně jiného. Pro Jeho proroka dodávám, že doktor Taleb bohužel nemá čestný doktorát z Oxfordu a jenom tam přednáší, ale pevně doufám, že to zase tolik nevadí.

 


13.03.2016 Lulina

 

* Doporučuji si vyslechnout celý záznam jeho vystoupení a přikládám ještě jeden odkaz, který patří k mým oblíbeným, jednak kvůli Reizkovo argumentaci a pak proto, že takhle rozhozenou Tvarůžkovou nevidíte každý den.

12345 (178x hodnoceno, průměr: 1,65 z 5)
10 268x přečteno
Updatováno: 13.3.2016 — 22:11

Reklama

D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!