Film, který zabolel

Za pár měsíců se otevřou brány biografů a my se budeme moci pokochat druhým dílem filmu, který vehnal nejednu slzu do tváře jak obyčejného pracujícího, tak kdejaké radikální feministky. Tento článek příliš nezapadá do zdejšího okruhu témat, ale o současné společnosti (nebo alespoň její části) něco vypovídá.

Jedná se o zamyšlení nad dvěma filmy. Jedním bezvýznamným, sice oceňeným, ale nepříliš komerčně atraktivním, druhým vysokorozpočtovým, natočeným podle bestselleru.

Nejdříve bych si dovolil stručně představit ten novější, slavnejší. Knihu jsem nečetl, zkoušel jsem, skutečně, zvládl jsem i Mein Kampf, ale tohle se nedalo.

50 odstínů šedi

Hrdinkou je mladá, nezkušená a stydlivá slečna, pro kterou je móda španělskou vesnicí a která nechodí do společnosti. Pochází z nefunkční rodiny. Na začátku svého karierního života se seznámí s o něco starším a zajištěným pánem, který se jmenuje Grey a je to úchyl. Ještě, než ho poprvé uvidí, trochu ji rozhodí chování jeho sekterářky. Pan Grey, jak se brzy ukáže, byl ve vztahu s dominantní sadistkou a byl vychováván, jako otrok, ačkoli to není jeho přirozená osobnost, je to člověk, co se sám nejlíp cítí v roli dominantního sadisty. V mladé slečně najde zalíbení a začne ji postupně zasvěcovat do tajů BDSM, ona se na něm stává na chvíli závislou, on ji kontroluje osobní život, například co má a nemá jíst… V tomto jí jak rodina, tak kamarádky, nemůžou nijak poradit, nemá se s tímto fenoménem komu svěřit. Grey nenarazí na vážnou konkurenci, protože jediný, kdo se okolo slečny motá je ťunťa, známý jako „nice guy“, který ji vůbec nevzrušuje. Grey se ale po čase začne měnit, jsou na něm vidět emoce a celý tento podivný vztah-nevztah ho nutí přehodnotit své původní názory na to, co od dotyčné vlastně může chtít.

A nyní ten o více, než desetiletí starší film.

Sekretářka

Jak si můžete povšimnout, úroveň spisovatelek klesá, Rowling alespoň změnila jméno Mildred na Harry, tady ale jméno Grey zůstalo. No nic, to jsme odbočili… Následují Spoilers.

Sekretářka je sice lehce umělecky přibarvený, ale jinak realistický příběh o obyčejných lidech. Otec alkoholik, matka dobrosrdečná a pitomá, kamarádky přitroublé… Hlavní hrdinka má vnitřní trápení, kterému ulevuje sebepoškozováním. Když na to její rodiče přijdou, pošlou ji do léčebny, kde konečně najde něco, v čem je dobrá (psaní na stroji) a po návratu domů si hledá místo sektářky. Narazí na vcelku obyčejného, mladého, ale konzervativního advokáta, který ji přijme. Díky tomu, že problémy u ní doma pokračují, on nakonec přijde na to, že si sama ubližuje, což ho vede k tomu, že jí v tom zamezí, ale nakonec se jednou neudrží a za chyby ji sám fyzicky potrestá. Ona zjistí, že to je něco, co nejen chce, ale dokonce potřebuje, aby byla šťastná. Vztah mezi nimi se díky společné potřebě prohlubuje, ovšem zároveň oba cítí, že to není normální a bojují s tím. Na chvíli se vše rozpadne a oba zkouší jít jinou cestou, s někým jiným, vanilkovým. Ovšem díky všemu, co se odehrálo a co jí tento vztah dal, se hrdinka nakonec rozhodne, že nechce žít život normálního člověka, že chce to, co cítí, že je správné pro ni, ne to, co po ní chtějí ti, kteří ji nechápou, a ani se o to nesnažili. Sama se postaví za svoji věc a konečně dospěje. Udělá rozhodnutí a za tím si stojí (respektive sedí, kdo viděl film, chápe) a přesvědčí i Greye, že to myslí vážně. Prostě po sebepoznání přesvědčí toho, s kým chce být, že je to jen jejich věc a že spolu můžou být šťastní BDSM vztahu. On sám a nakonec i jejich okolí pochopí, že není důležité, aby někdo žil „normálně“, ale aby byl šťastný, když je sám sebou.

Grey má své koníčky, snaží se držet fit, ale nepřehání to, prostě běhá, dělá sedy-lehy, ale taky jako detailista a člověk, co nechce žít jen kancelářskou prací, pečlivě opečovává tropické rostliny.

Levný film, levné dekorace, dobří herci, nehraje si to na buhvíjaké umělecké dílo, má to záměrně komické chvilky, které do děje perfektně pasují a celek působí pozitivně. Film je o štěstí, naději, pomoci tomu, koho člověk miluje, o překonání předsudků a navíc jsou tam realistické erotické scény s hezkou holkou.

50 odstínů je něco naprosto jiného. Postavy jsou tu totálně nerealistické. Tedy aspoň doufám, protože s nikým takovým bych se nechtěl setkat. Hlavní hrdinka je sice chytrá a sečtělá, dělá zkoušky levou zadní, jejím oborem je literatura, ale v životě neslyšela o BDSM. No, předpokládám, že o tom asi nikdy nikdo nepsal. Aha, veřejné školství. No nic. Nemá žádné sexuální zkušenosti, ale okamžitě je z ní dokonalá milenka, skvěle si to užívá a nemá s ničím problém. Grey je mladý, štíhlý, svalnatý multibilionář s ksichtem modela, má licenci na létání vrtulníkem, letadlem, řídí firmu, kde perfektně odhaduje lidi a kdykoli potřebuje, má dost času na své další koníčky, ke kterým patří výroba mučících nástrojů a stalking slečen, které jsou duševně na úrovni jedenáctiletého děvčátka.

Děj filmu hezky popisuje několik lidí na youtube, když citují z přírůček, jak rozpoznat psychickou manipulaci, používanou v náboženských kultech. To je ale moc dlouhé, Grey se prostě rozhodne, že tuhle nanynku dostane a jde po ní. Opilou si ji odnese domů, řekne jí, že je sadista a ať podepíše kontrakt, jinak, že nic nebude. Začne jí kupovat dárky. No, dárky… Zkuste si představit, že jste v situaci mladé studentky. Máte x let starý mobil, bydlíte se spolubydlící v podnájmu… A najednou se objeví chlap, který se vám líbí a kromě dalšího vám koupí drahý počítač, nové auto… Jen tak. Aby byla prdel.

Slečna o BDSM moc nejeví zájem, je to pro ni podle tváře, kterou má v ksichtě, nezáživná činnost, asi jako když vás pes pozoruje, jak čtete noviny. „No, tak dobře, dělej si, co chceš, ale pak zase půjdeme házet míčkem do parku, aby to bavilo i mě, jo?“. Po vypjatých emocionálních scénách, při kterých jsem díky kvalitě dialogů brečel smíchy (a to si netroufám odhadovat, co je v českém dabingu) dotyčná prohlásí, ať jí tedy ukáže to nejhorší, co v BDSM dělá, ať jí způsobí maximální bolest.

No a tohle mě dostalo z celého filmu nejvíc.

Dobře, jsou mezi námi úchylové. Je nás dost takých, co BDSM holdují. Každý má svoje, ne každý si potrpí na bolest, ale i tak je dost lidí, co má zkušenost s nějakým tím plácnutím přes zadek. Já BDSM pozitivní i vanilkové slečny znám a reakcí na výprask jsem už taky pár viděl.

Ve filmu je maximem myšleno „šest plácnutí páskem na holou prdel“. To je vše. Podle provedeí na stupnici bolesti někde mezi nesením těžké nákupní tašky a kopnutím se do prstu u nohy o skříň.

Myslím, že nejběžnější reakce kohokoli, kdo s tím má nějaké zkušenosti, nebo před vstupem kina neodkládá mozek v šatně, byla „co to sakra…?“ Dovedu si v této situaci živě představit jednu svoji kamarádku. Strávila docela dlouho hledáním dominanta. Už z toho začínala být depresivní. Grey by si ji přivedl do mučírny, provedl všehno to hlazení důtkama a lechtání bičíkem, načež by ji ohnul, vyplatil šest páskem na zadek a chtěl se na ní vrhnout. Dopadl by jako ti ostatní, co předstírali že jsou fandové do BDSM, jen aby si s ní vrzli. Prostě by na chvíli opustila roli a ukázala, že ona v mučírně nepředstírá.

Já sice chápu, že někdo nechce dělat určité věci, ale co tahle slepice předvádí… Všichni, kdo viděli ten film, nebo tohle četli, si jistě vzpomenou na mnohem děsivější/bolestivější/náročnější aktivity, které prováděli se svým protějškem a nepřipadalo jim to nijak hrozné. Potápění, šplhání po skalách, jít do kina na tenhle film… Všechno jsme to překousli a chápali jsme, že vztah není jen o tom brát, ale i dávat.

Osobně si myslím, že je to směšné. Grey je bohatý, pohledný a inteligentní třicátník. Průměrná nezajímavá studentka bez vztahu k BDSM by se nechala řezat do krve od podobného chlapa jen za to privilegium být s ním.

U mnoha filmů mi vadí totální nerealističnost. Chápu, že někde se to dá očekávat, když je toho trochu, je to pro efekt… Ale tohle? Sakra, člověk by měl být schopný vnímat ty postavy jako lidi, chápat, proč se tak chovají… Naskakuje mi husí kůže z toho, že mezi námi chodí dívky a ženy, které se dovedou vžít do situace hlavní hrdinky 50 odstínů a kterým připadá Greyovo chování okouzlující.

Doufám jen, že se jedná čistě o genetickou záležitost, kdy je dotyčná přitahována obrázkem alfa samce natolik, že ztratí jakoukoli soudnost. Něco jako když slečna pošle puberťákovi mobilem fotku svých prsou a on na to při chůzi po chodníku čumí tak dlouho, až narazí do kandelábru.

Na krabici s filmem, nebo knihou by mělo být varování ministerstva zdravotnictví „jestliže vám to přijde cool, poraďte se se svým psychologem, nebo psychiatrem“.

Pointa není v tom, že někdo vyrobil příšerný příběh o ještě příšernějších lidech. Nejděsivější na celém fenoménu je to, že mnoho desítek milionů žen v západním světě tohle hltá a považuje to za „fakt dobré porno“.

Pro případné fanynky jsem si na závěr připravil jednu otázku. Prosím, představte si, že do vašeho života, stejným způsobem, jako ve filmu, vstoupí pan Grey. Vy budete studentka, on ten samý, svalnatý, pohledný, okouzlující, uzavřený chlap s vnitřím rozporem, který bude mít doma tu samou mučírnu, kam si dřív vodil holky. Že se do vás zamiluje, že vámi bude posedlý… Jen je tu malý detail trochu jinak. Tenhle pan Grey by nebyl povoláním manažer, ale školník.

Co uděláte?

23.10.2016 Sprostý podezřelý

Související články: