COVID trochu jinak- mnoho otázek, obrazů a cesta proměny jako řešení

Žijeme v době 21. století, v době novodobých vědeckých možností, svobodné víry a vyznání, se základními hygienickými standardy v každé domácnosti, s luxusem individuální organizace času, s možností plnohodnotných a zdravých sociálních vztahů, v zemi skvělé zdravotní péče poskytované všem občanům díky sociálně propracované koncepci našeho demokratického svobodného státu, v dostatku a hojnosti.

Viry a bakterie jsou zde s námi odjakživa. Jsou součástí života zde na Zemi. Ne všechny, vždy a všude jsou nepřátelské, mnohé naopak pomáhají a spolupracují (např. střevní bakterie). Záleží na mnohých okolnostech.

Z jakých skutečností vycházíme? Pohledy z praxe na Covid-19 (imunita, průběh, nakažlivost, hospitalizovaní, testování, smrtnost, definice zdraví). Je možné se opírat o čísla, která v sobě zahrnují mnoho proměnných?

Imunita

Novým virem současnosti je Covid-19. Věda ho neustále zkoumá a upřesňuje poznatky, které se k němu váží. Stále ale vyvstává plno otázek a odpovědi na mnohé oblasti se u různých odborníků liší. Nyní se zdá, že nejohroženější jsou starší lidé, lidé s vážnými chronickými onemocněními, lidé otylí, cukrovkáři… Nemoc může ohrozit každého z nás i s vážnými důsledky. Jako každá jiná nemoc. Záleží na mnoha okolnostech, stěžejní je stav naší imunity.

Co posiluje imunitu? Jaká opatření by pomohla ochránit rizikové skupiny? Jakým způsobem lze pomoci rizikové skupině, aby proměnila svůj způsob života a uzdravila se? Existují i jiné alternativní způsoby léčby, které jsou v jiných státech (např. Švýcarsko) placeny ze zdravotního pojištění. Bylo by možné vložit peníze místo do testování do preventivních opatření zaměřené na zdravé stravování, sportovní aktivity, meditační metody…?

Průběh

Průběh onemocnění se liší. Z 80% se udává, že je bezpříznakový, 15% vážnější, 5% vážný průběh. Ohledně léčby také nejsou hlasy jednoznačné. U bezpříznakových se doporučuje zůstat na 10 dnů doma v klidu s běžnými opatřeními dle příznaků jako u chřipky, poté se navrátit opět do práce, jako u běžného respiračního onemocnění. Jestli se po návratu dotyčný eviduje jako uzdravený, se nikde nepíše. Vážnější průběhy vyžadují hospitalizaci v nemocnici a odbornou péči.

Jaká je skutečná zodpovědnost za vlastní zdraví? Můžeme nějak pomoci zdravotnímu systému, aby se z nás nestali pacienti hospitalizovaní s jakýmkoliv onemocněním? Co by nám pomohlo posílit zdravý životní styl života?

Nakažlivost

Ohledně nakažlivosti se údaje také liší: někteří odborníci uvádějí, že bezpříznakoví bývají minimálními přenašeči, jiní tvrdí, že tomu tak není. Většinou se odborníci shodují, že záleží na množství, intenzitě a délce virové nálože i na samotném viru, který je mnohem nakažlivější než běžná chřipka. Čemu věřit? K vydávaným opatřením je nutné znát jednoznačnou odpověď ohledně toho, jak moc je virus nakažlivý v době bezpříznakové. Toto je klíčová otázka k rouškové problematice a k rozestupům. Druh viru i roušky a způsoby zacházení s nimi zde také hrají zásadní roli pro jejich účinnost. Není v silách dětí, ani mnohých dospělých s rouškami správně hygienicky manipulovat, proto jejich význam značně klesá a povinnost je dlouhodobě nosit je proto velmi diskutabilní.

Jednoznačně se lze shodnout, že nemocní s příznaky se potřebují uzdravit a aby nešířili jakoukoliv nákazu dál, je ohleduplné nechodit do společnosti.

Na základě jakých poznatků se zakazuje zpěv, uzavírají školy, stanovují limity počtů při setkávání se, upravují délky provozních dob apod.? Jisté je, že v létě, kdy nebyla opatření, ani nesmyslná hromadná testování, nebyla žádná panika v nemocnicích, ani počty pozitivních nenarůstaly- testovalo se méně. Stejně tak byla situace poklidná i v září, ani návrat dětí do škol nevyvolal krizové stavy v nemocnicích, křivky hospitalizovaných na Covid byly ve většině nemocnic hodně stále stejné, ani se počet lůžek zpočátku nijak dramticky nenavyšoval. Situace se začala proměňovat s hysterií hromadného testování. Nakažlivost se v létě zdála minimální, případní bezpříznakoví nezpůsobovali šíření viru směřující k těžkým projevům, zdálo se, že nenásilná cesta promořování se dařila. Pokud nebude jednoznačně zodpovězena otázka míry nakažlivosti bezpříznakovými, jsou všechna opatření velmi diskutabilní.

Hospitalizovaní

Čísla hospitalizovaných narůstají. Jsou v nich akutní pacienti, ale i vystrašení, téměř bez příznaků (40%), zhruba 2/5 pacientů bez příznaků je hospitalizováno kvůli nedostatku lůžek následné péče. Do nárůstu počtu hospitalizovaných se dále počítají již v nemocnici hospitalizovaní pacienti na jiná onemocnění, ale po testu na covid evidováni jako covidoví.

Čísla hospitalizovaných, ač počty lůžek výrazně nenarůstaly, byla během celého léta i září vyrovnaná (viz výše). Nic, kromě nárůstů počtu pozitivních, o kterých se zmiňuji níže, nenasvědčovalo o nutnosti vyhlášení nouzového stavu a zavírání škol. Čísla hospitalizovaných navíc byla dlouhodobě zatajována. Proč?

Je v lidských silách dát do všech čísel všechny proměnné? Mohl by někdo počty zneužít? Dá se vše vložit bez pochybení do statistik? Kdo čísla zadává ke zpracování? Kdo čísla zpracovává? Proč byli v médiích během září zmínky o krizových počtech, přestože většina nemocnic se s Covidovými pacienty ve vážném stavu setkávala pouze výjimečně? Jakou mají výpovědní hodnutu čísla pozitivních a hospitalizovaných, když bývají hospitalizováni i lidé, kteří nemají vážný průběh, ale kvůli strachu chtějí být v nemocnici? Rozlišují se v počtech hospitalizovaných pacienti hospitalizovaní s Covidem a pacienti, hospitalizovaní s jiným onemocněním, ale v testech zjištěni jako pozitivní?

Všechny tyto otázky mohou pravdivě zodpovědět pouze pracovníci v jednotlivých nemocnicích. Zjišťoval a zveřejňoval někdo skutečný průběžný stav v jednotlivých nemocnicích? Proč se v médiích nedával stejný prostor i zprávám z nemocnic, kde se hospitalizovaní na Covid vyskytují minimálně?

Testování

Ohledně testování a počtů pozitivních je velmi mnoho otazníků a proměnných: Testují se vytrasovaní, lidé s příznaky, bez příznaků na vlastní podnět, lidé v nemocnicích, v domovech seniorů… Někteří se testují opakovaně, někteří na testy nejdou, a přesto jsou evidováni jako pozitivní. Ač je tato zpráva vyvracena fakebořiteli, ve svém okolí jsem se setkala s celou rodinou, která tuto zkušenost má a i někteří mí kolegové mají stejnou osobní zkušenost. Čísla pozitivních narůstají. Nedělají se rozdíly mezi příznakovými, či bezpříznakovými. Trasování a karanténní opatření způsobují značné problémy v provozu v pracovní sféře.

Má smysl testovat všechny? Kdo testy zaplatí? Kam jsou peníze z testů? Kolik platí zdravotní pojišťovny? Co se testováním zjišťuje? Určuje počet pozitivních skutečnou rizikovost onemocnění? Jak by celá situace probíhala, pokud by se v médiích každý den neobjevovaly počty nakažených? Jakou roli hraje psychika ve zdraví člověka? Je žádoucí, aby odběrná místa zasahovala do veřejných prostranství? Je žádoucí, aby se potenciální nemocní potkávali a kumulovali na odběrných místech? Proč testovat bezpříznakové, když neznáme odpověď ohledně nakažlivosti? Pokud je testován někdo opakovaně, je číslo uváděno pouze jednou, nebo se ve statistikách mohou objevit i opakované pozitivity jednoho člověka? Jsou lidé, kteří odmítli jít na test, vedeni jako pozitivní? Je po uplynutí domácího léčení veden pacient jako vyléčený, i když nejde na testy?

Smrtnost

Ohledně smrtnosti jsou také informace rozdílné, protože ne vždy je možné označit úmrtí jednoznačně na Covid, pacienti mají většinou velmi vážná chronická onemocnění, často jsou do počtů o smrtnosti započítávány i úmrtí s Covidem, pacient zemře na jiné onemocnění, ale protože byl pozitivní na Covid, může být uváděn do statistik. Ohledně skutečných čísel smrtnosti NA covid x S covidem se vedou spory.

Otevírá se otázka celkových statistik úmrtí na/s. Pokud by měla být data co nejobjektivnější a měla širokou výpovědní hodnotu, muselo by být ve statistikách u každého mrtvého člověka uváděno mnoho dalších doplňujících informací: výčet všech nemocí, prodělaná očkování, druh léčby- výpis léků, úrazy, tělesné dispozice (nadváha), strava, aktivní pohyb, aktuální psychický stav, rodinné poměry (harmonické partnerství/ žije sám…), práce, stres… Zpracovat tato data by však bylo velmi pracné.aby zůstala výpovědní hodnota zachována a přitom obsahovala vzájemné vazby a možné rizikové vztahy. Proměnných, které se mohou velmi výrazně odrazit na příčině smrti, je většinou asi víc. U vážných případů s typickými projevy je určení smrti jasnější, ale u lidí s kombinovanými chronickými onemocněními bez typických projevů, ale s pozitivitou, to asi tak jednoduché není. Pomoci by mohla pitva. Prymula vyslovil doporučení těla spalovat.

Jsou počty úmrtí na Covid skutečně zaviněné Covidem? Jak rozlišit přesné určení smrti na/s? Hrají v roli v zapisování mrtvých do statistik i jiné vlivy? Mohou mít nemocnice, či lékaři finanční prospěch vyplácený pojišťovnami, či jinými institucemi, pokud je jejich diagnóza vedena v souvislosti s Covid? Kolik stojí úkon zařazení pacienta do podezřelého na Covid? Jaké nové diagnózy a kódy pro pojišťovny vznikly v souvislosti s Covidem a jak jsou finančně ohodnoceny? Je toto ohodnocení srovnatelné s jinými podobnými úkony?

*Aby bylo jasno, nepodezřívám ani lékaře, ani sestřičky z toho, že by se chtěli obohatit na tomto novém onemocnění, jen bych měla ráda zodpovězeny otázky ohledně proplácení úkonů souvisejícími nejen se sběrem statistických dat, aby byly čitelné i tyto okolnosti a nemanipulovaly pracovníky ke zkreslování dat za vidinou výrazně výhodnější finanční odměny pro nemocnici nebo ordinaci. Všichni zdravotníci si zaslouží pěknou finanční odměnu za svou práci v jakékoliv době. Je nesporné, že zdravotnického personálu byl nedostatek vždy i vzhledem k špatnému finančnímu ohodnocení- náročnost, stres a zvýšenou odpovědnost v práci ve zdravotnictví nikdo nezpochybňuje.

Také vyvstávají otázky filosofické, jejichž odpovědi určují míru vnitřního klidu, smíření a vztahu k silám, které určují skutečnou délku našeho života: Co je to smrt? Přijali jsme její roli v našem životě? Pomohlo by nám přijetí, že smrt může být jen dalším začátkem? Kdo určuje délku našeho života?

Jisté je, že lidé umírají- na Covid, s Covidem, na jiná onemocnění i vlivem dalších okolností. Procenta smrtnosti dříve určovala definici k vyhlášení pandemie, WHO definici pozměnila. Dnes se snažíme zachránit každý jednotlivý život, což je v pořádku, ale potřeba se zamyslet nad přiměřeností, logičností, podložeností a vymahatelností ochranných opatření. Čeho je moc, toho je příliš. Všeho moc škodí. Pozornost, která je věnována Covidu i soustředění se na negativní pohled na celou problematiku je zarážející. I psychicka hraje v podpoře imunity velkou roli. Také vnímáte, že se vlivem médii podporované psychické nepohody společnost rozděluje na nesmiřitelné nenávistné tábory?

V první vlně neznámé riziko vyvolalo vlnu solidárnosti, lidé se přirozeně chovali obezřetně a dbali na doporučení, protože byl virus neprozkoumaný. Nyní o něm víme více, i o důsledcích všech opatření, které zasahují nejen do oblasti tělesného zdraví, ale výrazně ovlivňují duševní zdraví a mohou způsobovat existenční nejistotu, rozpad sociálních vztahů a vazeb, výrazně tlumí společenský a kulturní život, takže lze očekávat nárůst psychických nemocí, sebevražedných tendencí…

Je to přijatelná cena za záchranu životů v souvislosti s virem Covidem? Mají nárůst těchto vážných psychických nemocí, odkládání vyšetření na jiné vážné nemoci a sebevražedné smrti spojené s nouzovým stavem jinou hodnotu, než smrt na Covid?

Vir zde bude dlouho, lidé potřebují žít jako lidé v sociálně důstojných podmínkách. Dokážeme zachránit každý jednotlivý život vynucováním povinně nařízené ochrany celé společnosti? Jsou tato nařizovaná ochranná opatření zdraví prospěšná? Posilují naši přirozenou imunitu? Vytvářejí skutečně zdravé a bezpečné prostředí pro všechny? Stojí lidé o ochranu veřejného zdraví za každou cenu? Má někdo právo povinně nařizovat omezení v zájmu ochrany veřejného zdraví? Zeptali jsme se těch nejohroženějších, co by potřebovali, aby se cítili dostatečně ochráněni? Soustředili jsme své síly správným směrem?

Definice zdraví

Wikipedie definuje zdraví takto:

„Zdraví může být definováno jako absence nemoci, funkcionálně jako schopnost vyrovnat se s denními aktivitami, nebo pozitivně jako způsobilost a podoba balance (vyrovnanosti). V každém organismu je zdraví forma homeostáze. To je stav balance s příjmem a výdejem energie a látky v rovnováze (s možností růstu). Zdraví též značí dobré vyhlídky na trvající přežití. U vnímajících bytostí jako lidi je zdraví širší koncept.

WHO definuje zdraví jako „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci či vady“^[1]. Přestože toto je užitečná a přesná definice, dá se považovat za idealistickou a nerealistickou.^[zdroj?] Podle této definice WHO se dá klasifikovat 70–95 % lidí jako nemocných nebo postižených (vadou, nepohodou).^[zdroj?]

V programu WHO Zdraví pro všechny do roku 2000 (Health for All, HFA), který byl přijat v roce 1977, se objevila doplňující charakteristika zdraví jako schopnosti vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Tím přestalo být zdraví cílem samo o sobě a stalo se prostředkem k realizaci harmonického vývoje člověka. V novém programu WHO Zdraví pro všechny v 21. století (HFA 21, Zdraví 21), který byl přijat v roce 1999 a přináší definici zdraví, která z praktických důvodů vymezuje zdraví jako „snížení úmrtnosti, nemocnosti a postižení v důsledku zjistitelných nemocí a poruch a nárůst pociťované úrovně zdraví“. Dokument též mluví o zdravotním potenciálu jako o nejvyšším stupni zdraví, kterého může jednotlivec dosáhnout. Potenciál zdraví každého člověka je určován možností starat se o sebe a o druhé a jeho schopností samostatně se rozhodovat a uchovat si kontrolu nad svým životem. Společnost má vytvářet podmínky k tomu, aby lidé mohli potenciál zdraví uplatnit.^[2]„

/1/ Frequently asked questions. World Health Organization [online]. [cit. 2018-02-17].

/2/ Kapitola 1.1 – Definice. www.khshk.cz [online]. [cit. 2018-02-26].

Definice zdraví obsahuje komplexnější pohled, než jaký je nám dnes předkládán v souvislosti s pandemií. Máme možnost starat se svobobodně o sebe a druhé a samostatně se rozhodovat a uchovat si kontrolu nad svým životem? Je nám umožněno vést sociálně a ekonomicky produktivní život?

Zpracování dat, aneb na řadu přicházejí matematičtí analytici

Nyní je čas, kdy se věnuje sluchu a důvěřuje pouze řeči čísel a vědecky ověřeným studiím, které jsou často v laboratorních podmínkách vzdáleny běžné každodenní realitě a praxi. Jako odborník je uznán jen znalec v oboru, což jsou dnes analytici, epidemiologové, virologové, vědci provádějicí výzkumy týkající se viru, roušek apod. Pokud se kriticky vyjádří k opatřením lékař jiné specializace, či někdo mimo obor, je jeho názor zpochybněn. Zkušenosti lidí, které nejsou vědecky podloženy studiemi z uznávaných zdrojů, jsou bagatelizováni. Roman Prymula jako jednu z prvních věcí, které na ministerstvu udělal, bylo, že najal firmu na boj s dezinformacemi.

Matematici vypočítali z čísel pozitivních a hospitalizovaných, o kterých byla řeč výše, exponencionální křivku, která slouží k předpovídání budoucího scénáře a stává se významným podkladem pro vyhlašování opatření. Prý je jen otázkou času, kdy budou naše nemocnice jako v italském scénáři v první vlně, zachránit nás může jen downlock, výrazná omezení.

Mnoho lidí je v napětí, neví, kdy se křivka zlomí, média každý den přinášejí katastrofické scénáře z úst mnohých odborníků. Je možné tvořit matematické rovnice, pokud jsou čísla nepřesná a obsahují mnohé proměnné? Proč se tolik zabýváme katastrofickými scénáři? Jakou mají vliv na psychiku? Jakou roli hrají média? Komu dát prostor k vyjádření a koho nazvat jako nekompetentní? Jak dát prostor všem a nerozpoutat názorovou bitvu?

Jako vyvážení katastrofických scénářů v souvislosti s exponencionální křivkou mě zaujal komentář Michaely Šulcové:

„Píšete, že nikdo neví, kdy se křivka zlomí? Tak, co vím já, tak ví. Ne třeba na procento přesně, ale je to někde kolem 30% promoření. Ale na to jsou tu experti, kteří by měli být slyšet (a ne umlčováni), a uklidnit veřejnost. Neil Ferguson z Imperial College, jehož tým stojí za prvotním koronavirovym matematickým modelem, který rozpoutal peklo na začátku a byl základem pro ta opatření devastující přítomnost (a především budoucnost) stovek milionů lidí po celém světě, se nechvalně proslavil obdobným modelem šířícím paniku už v době vypuštění viru prasečí chřipky. Tehdy ale ještě nebyla unesena WHO a nebyla splněna kritéria pro vyhlášení pandemie (to se jim podařilo prohlašovat až později), takže realita ukázala, že to byl fake a žádná pandemie se nekonala, protože nebyla zavedena žádná speciální opatření, která mají zásadní dopad. Destabilizují společnost a kolaterální škody jsou nespočitatelné. Ten nepatrný schodek rozpočtu 300mld (nebo už 500?, vždyť je to fuk) je jen část těch škod. Ty se budou vyjevovat postupně. Jak by dopadlo zaměření matematické pozornosti na nárůst schodku ve státním rozpočtu? Není exponenciální? Z dosavadního průběhu života na planetě se jeví, že život ve svých různých formách nepoužívá exponenciální funkci. Když už tak fraktál. Exponenciálně se umí šířit tak leda počítačový virus. Lidi z těch počítačů už zblbli.“

U nás se exponenciálně šíří strach, jednostranný pohled podporovaný médii a nezpochybnitelnými autoritami. V ČR máme autoritu jednu z nejvyšších, sahající až do NATA a WHO, propojující šachovou strategii, vojenské efektivní velení založené na rozkazech a absolutní poslušnosti a velikána testující nejmodernější nejefektivnější nástroj ochrany veřejného zdraví novodobé chemické medicíny- vakcíny, veřejnosti prezentovaný jako nezpochybnitelný účinný nástroj v boji s nebezpečnými nemocemi, bez něhož by lidstvu hrozil návrat nemocí, zabijáků z historie. Vakcinace září jako naděje naší budoucnosti. Mnozí lidé volají po záchraně touto cestou, množí se ale i ti, kteří tuto cestu odmítají.

Svět se potýká s pandemií. ČR má výlučné postavení- v čele záchranného týmu stojí všem známý Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., odborník na slovo vzatý, ač morálně napadnutelný- muž bez bezpečnostní prověrky, v minulosti obviněn ze střetu zájmů, což pokračuje i dnes- na pozici ministerstva jako vakcinační příznivce podporuje očkování jako takové, nabádá lidi k očkování nejen proti chřipce a propaguje cestu záchrany formou vakcíny, která je intenzivně po celém světě vyvíjena a na kterou již stát vyčlenil peníze z rozpočtu.

Vakcinace- pohled na minulost, současnost i budoucnost této cesty

Ve světě i u nás jsou vyvíjeny různé druhy vakcín. Je zřejmé, že se při vývoji velmi pospíchá.

Na vyvíjení nové vakcíny si můžeme uvědomit, že ohledně testování bezpečnosti vakcíny (tzv. 1.fáze) není nic urychleno. Tato fáze i u běžných dětských vakcín trvá obvykle cca měsíc.

Docent Igor Kohl, významný český epidemiolog, který stál u vývoje mnoha vakcín, v rozhovoru udává:

„Jak konkrétně se při klinickém vývoji zjišťuje, zda je očkovací látka bezpečná a dobře snášena?“

„Využívají se k tomu dobrovolníci, kterých v první fázi, tedy při prvním podání lidem, bývá mezi 20 a 200. Podmínkou je, že se musí jednat o dospělé či dospívající a zdravé jedince. V této fázi se sledují zejména dopady vakcíny na organismus. Samozřejmě vnímáme i účinnost, ale ta není tak podstatná. Prvořadé jsou snášenlivost a bezpečnost, což jsou rozhodující faktory v celém procesu. V druhé fázi, která má potvrdit záměry celého vývoje, se provádějí testy srovnávací bezpečnosti a snášenlivosti. Zjišťuje se, jaké je ideální množství použitých antigenů a vyhodnocují se nejvhodnější očkovací schémata. Až teprve třetí fáze je zaměřena na zjišťování účinnosti vakcíny a vybraného vakcinačního schématu. I během ní se ale vedle účinnosti podrobně vyhodnocuje bezpečnost podání a místní i celková snášenlivost očkovací látky. Třetí fáze je velmi náročná, protože se do ní obvykle zapojuje 800 až 6 000 dobrovolníků.“

Běžné povinné dětské vakcíny jsou tedy testovány v první fázi bezpečnosti na dobrovolnících: 20-200 zdravých dospělých, pečlivě vybraných, neexistuje žádná dlouhodobá studie ohledně bezpečnosti vakcín beroucí v potaz rizikovost dalších nezdravých vlivů- dědičné dispozice, aktuální zdravotní stav, další očkování, nezdravé stravování a životní návyky, znečištěné životní prostředí…

Vakcíny se v dalších fázích, které jsou už dlouhodobější, testují na účinnost. Ve dvojitých testovacích skupinách jsou většinou podávány jedné skupině nové vyvíjené vakcíny a druhé skupině aplikují placebo, což ale není čistá voda, ale buď jiná, již schválená vakcína, nebo adjuvants- hliníkové soli, které jsou prezentovány jako naprosto bezpečné, ale mnohými vědci vnímány jako problematické. Zajímavá je přednáška Lukáše Hrdličky z Fakulty chemické a potravinářské technologie STU v Bratislavěz AV nejen ohledně hliníku přijímaného člověkem různými způsoby. (K hliníku ve vakcínách mluví nejzřetelněji od cca 28.min, intoxikace v 33.min) Je škoda, že Lukáš Hrdlička zemřel v 27 letech 8.7.2017. Lukáš Hrdlička jednozněčně označuje hliník v lidském organismu jako nežádoucí a cestu prostřednictvím injekční aplikace jako nejrizikovější vzhledem k možnostem kumulace v mozku. U malých dětí je tato rizikovost ještě umocněna tím, že nemají ještě vytvořenou hematoencefalitickou bariéru.

Pokud by byla hlinitá sůl podávaná přímo do nervového systému, do krve (tj. vakcína by byla podána intravenózně- do žíly), dochází naprosto jednoznačně k degeneraci nervových buněk. Vakcíny se mají podávat nitrosvalově (intramuskulárně), nebo podkožně, takže se negativní vliv hlinitých solí nepřiznává, argumentuje se tím, že je jedno, jestli se aplikují injekčně do svalu, že je to stejné, jako kdybychom hlinité soli snědli a šly by přes trávicí trakt. Tento chemický roztok je prezentován jako účinný, naprosto bezpečný a dlouhodobě vyzkoušený.

Zkušenosti mnohých rodičů, kteří měli po očkování vážné problémy, však hovoří jinak. Studie potvrzující bezpečnost vakcín jsou financovány farmafirmami a prováděny samotnými výrobci vakcín. V těchto studiích si výrobci sami určují, které NÚ uvedou do letáku, jaký vzorek zvolí. Jedna z prvních studií na bezpečnost vakcín byla prováděna na pracovnících samotné firmy, která vakcíny vyráběla.

Pokud si uvědomíte, že naše schéma povinného dětského očkování na 9 nemocí doporučuje podávat první očkování s adjuvants obsahující hliník do krve dětem v 9.týdnu, kdy se dětské tělo teprve vyvíjí a není vytvořena hematoencefalitická bariéra mezi krevním oběhem a CNS, která ochraňuje prostředí mozku před látkami z krevního oběhu, vyvstane Vám mnoho otázek ohledně bezpečnosti současné vakcinace, které se otvírají i na poli WHO. Kriticky se vyjadřuje i Dr. Alvin Moss, MUDr. James Neuenschwader. Sama jsem mnohé otázky ohledně povinného očkování v ČR shrnula do článku.

Profesor Miroslav Červinka z Ústavu lékařské biologie a genetiky Lékařské fakulty v Hradci Králové konstatuje, že pro vytvoření kvalitního imunitního systému jsou nejdůležitější první 2 roky po narození a stávající nárůst autoimunitních onemocnění ukazuje, že zdrojem může být proměna stylu, než jsme byli tisíce let zvyklý. (video 24:34) Co se tedy proměnilo v prvních dvou letech vývoje, co by mohlo oslabit náš vyvíjející se imunitní systém? Odpověď se k výše popsaným skutečnostem nabízí: časné očkování novorozenců.

Naše důvěra v dětskou vakcinaci a její bezpečnost, je tak hluboce zakořeněna, že připravila úrodnou půdu pro současnou situaci. Víte o tom, že ve světě již dlouho existují fondy na oškodňování závažných NÚ (na léčebné výlohy, invalidní důchody, dávky při úmrtnosti…)? Od roku 1970 ve Švýcarsku a Japonsku, ve Francii a Rakousku od roku 1973, ve Velké Británii od roku 1979. A u nás se ohledně odškodňováni začalo mluvit až v roce 2019?

Vakcíny starého typu používají oslabené a adaptované, často geneticky upravené vakcinační viry pasážované na různých tkáňových kulturách, nejčastěji na kuřecích embryonálních fibroblastech, mohou tedy obsahovat stopy vaječných bílkovin. Obsahují mnoho příměsí, vakcinační antigeny, adjuvants, konzervační přípravky, antibiotika, stabilizátory, rezidua, mnohé často v nepatrných, stopových prvcích, ale jedná se o mimořádný „koktejl“, který je aplikován injekčně. Mezi nebezpečné látky, které vakcíny obsahují a které je potřeba zmínit, je například formaldehyd (i když ve stopovém množství), hliníkové soli (většinou hydroxid a fosforečnan hlinitý).

Vyvíjejí se ale vakcíny nejnovější technologie, pracující na jiné imunitní reakci, zasahující do struktury naší DNA. Tento typ sice není dlouhodobě zkoumán, na lidech nebyl aplikován, ale v tomto případě, v případě nejvyššího ohrožení života, v okamžiku celosvětové pandemie, nastal ten pravý čas tento typ vyzkoušet hromadně na lidech. Na dobrovolnících se nyní testuje, jak je vakcína bezpečná, objevují se první vážné NÚ.

Etická otázka, zda se geneticky modifikovanými zákroky v našich genech nenaruší naše lidství, zůstává nezodpovězena.

Objevuje se i řada konspiračních teorií spojených s vakcinací na Covid. Zajímavé úhly pohledu např. na Otevři svou mysl a výrazná varování ohledně novodobých vakcín poskytuje Dr. Carrie Madej.

U nás existuje Strategie očkování– provakcinační plán MZ, který určuje, jak se bude postupovat v okamžiku, kdy bude vakcína dostupná. Očkování má být zdarma, dobrovolné, je určeno pořadí v očkování, přednost mají rizikové skupiny. Naočkovaným jsou slibovány různé bonusy ve formě nenošení roušek, zavedení Covid pasů pro cestování apod.

Současná epidemiologická opatření v ČR

Nyní jsou nastavená omezení výrazná. Ze všech stran slyšíme, že jsme všichni situaci podcenili, chováme se nezodpovědně, antirouškaři nás ohrožují, proto musí přijít z nejvyšších míst jasné, ob den se měnící nařízení pod hrozbou 3milionové pokuty.

Je potřeba nosit roušku i v autech, nesdružovat se, hromadně, ani párově nesportovat, nechodit do restaurací po 20.h, protože v tom čase se zvedají choutky na alkohol, který způsobuje nedisciplinovanost a nedodržování zákonů, do kostela, do divadel, na koncerty, na návštěvy, do škol, na svatby a pohřby v přesně stanovených počtech, ale do práce, velkých podniků může chodit libovolný počet, i nakupovat do supermarketů, ale ne do malých obchodů, tam je to asi nebezpečné, hlavně nikterak nešířit kapénky, nezpívat a držet hubu a krok, abychom uchránili naši radostnou budoucnost.

Měli bychom být přece vděčni všem omezením, protože bez nich bychom možná všichni byli už dávno mrtví, nebo alespoň většina z nás. Exponenciální křivka mluví jasně, matematika nikdy nelže, a tak se sluchu dostává odborníkům na čísla a statisticky.

Strach a panika roste. Nebezpečí stoupá. Média chrlí čísla o počtech, nemocnice posílají fotky uštvaných zdravotníků, kteří tráví pracovní dobu ve skafandrech, zdravotníci nemusí být testováni, ale musí nadále chodit do práce, počty personálu klesají (vždy byl nedostatek sester), s uzavřením škol přibývají matky, které zůstávají doma, je spousta nakažených lékařů, staví se polní nemocnice, pomoci je připravena vojenská výpomoc z NATO, stát se zadlužuje, drobní živnostníci krachují, umělci v hladu a osamocení tvoří svá nejkrásnější díla, která nemohou nikomu naživo hromadně ukázat… Šíří se obraz téměř apokalyptický, ospravedlňující všechna nařízení nouzového stavu.

A někomu se mezitím plní kapsy penězi za hromadná testování, pronájmy prostor na polní nemocnice, výrobu zdravotnických a desinfekčních prostředků… V nouzovém stavu se schvalují finančně nákladné pochybné zakázky, ekologicky odmítané projekty (kanál Dunaj-Odra-Labe za 15 mld.), ve sněmovně se v prvním čtení dostávají na řadu znění zákonů o ochraně státu, změny v definicích veřejný funkcionář, střet zájmů, ve veřejných zakázkách se doplňují stavy zbraní, údržba letounů, kamerových systémů, na řadu přichází i reforma zemědělaké politiky…

Náhoda? Kdo ví, zodpovězte si sami…

Různé souvislosti první vlny i současná nařízení jasně ukazují nesrovnalosti, signalizující zneužití moci a alarmující projevy nefunkční demokracie.

Naše demokratická společnost onemocněla, šíří se v ní smrtelný virus korupce, vlastních finančních a mocenských zájmů, v čele stojí lidé morálně pokřivení

Celé demokratické zřízení je možné vnímat jako obraz člověka, společnost stojí na lidech.

Hlava státu je samolibá, prostořeká, když už najde sílu promluvit a být viděna, je to nezapomenutelný zážitek pro všechny poddané,

výkonné ruce vlády morálně pokřivené, hrozící, škrtící a fackující, omezující, myslící na své vlastní kapsy a prospěch, rozhazující ve šlechetných gestech kompenzace z prázdné kasy státní pokladnice, vymýšlející nesmyslná opatření, nepomýšlíc na budoucnost,

zákonodárné tělo (PS a Senátu) slabé, schvalující v prvním čtení závažné zákonné dodatky vztahující se k aktivitám nejvyšších. Ještě štěstí, že srdce bije statečně v činech a slovech některých odvážných, kteří se dokáží kriticky stavět např. k povinnému očkování, nebo k rouškám a testováním (jako je např. prof. Žaloudík, Petr Pávek…), jednotu a sílu k odvolání vůdčích členů vlády a prezidenta v sobě ale nenašla. Tělo má možnost ovlivnit ruce i hlavu, ale musí se sjednotit, posílit, vycházet z čistoty srdce.

Na policejní moc se také nelze spolehnout, protože na demonstraci ukázala, že dokáže na rozkaz padlých podrážet vymezujícím se a kriticky pohlížejícím aktivním lidem nohy, aby mohla média v rukou mocipánů udělat z demonstrujících nezodpovědné výtržníky, ohrožující zdraví a bezpečí většiny, zasluhující přísné potrestání vodními děly, slzným plynem a obušky. Pouze některá periodika popisovala nepřekroucenou realitu.

Na demonstraci byli mí přátelé, jejich popis se shoduje s postřehy výše uvedeného článku, sama jsem ji celou zhlédla na videu. Videa s celým průběhem nelze na youtube nyní najít. Uzavření východů po ukončení demonstrace bylo neobhajitelné, nasazené praktiky nepřiměřené. Počet lidí byl cca 8000, ne 2000, bývá občas uváděno.

Většinová média jsou dle mého názoru využívána na propagandu, šíření strachu, podávají pokřivené, zkreslené informace, černobílý svět. Chybí vyváženost, objektivita, nezaujatost. Tyto katalyzátory, žlázy s vnitřní sekrecí, hormonální urychlovače našeho těla jsou naočkovány strachem a řízeny tlaky z míst nejvyšších.

Soudní moc jsou naše chodidla, které nás mohou nasměrovat správným směrem, dovést nás do zdravěji, harmoničtěji nastaveného prostředí, které může uzdravit naši nemocnou společnost i celý svět. Zatím stojí na místě, vyčkávávají, ač jim na stole leží žaloby směřující do nejvyšších řad. Benešová doporučuje utlumit činnost soudců kvůli koronaviru. Je potěšující, že v aktivitách mnohých právníků se nesou první impulsy a odvaha k vykročení. Ochránci spravedlnosti se nyní nacházejí v situaci, že mohou zachránit náš stát, prostřednictvím spravedlivého pohledu vyvážit nezdravé tlaky a působení. Soudní moc bude mít možnost v nejbližší budoucnosti ukázat, zda stojí na pevných základech pravdy a zda je nezávislá. Opět to bude ležet na konkrétních lidech, stejně jako vše doposud.

Každý z nás, ač zdánlivě nepatrný člověk, má velkou moc a sílu, svobodnou volbu, žít čestný, pokojný, harmonický život, vyslovovat své myšlenky, konat láskyplné činy.

Ať najdou všichni lidé odvahu promlouvat pravdivě, jasně a vnímat vše, co se kolem děje, beze strachu a s otevřeným srdcem. Ať naslouchají se zájmem, nevidí svět černobíle, nenechají se pohltit strachem, postaví se rovnováhy a vnitřního klidu.

Nový pohled na celou situaci. Přijmutí sil, které nejsou vidět: placebo a nocebo působení

Velmi zajímavě popsal své pozorování Čeněk Bělohrad, který „sleduje dění v ČR ve vzdálenosti mnoha tisíc km a způsob, jakým jsou občané ČR masírováni nebylo myslím vidět snad nikde ve světě, křivka roste úměrně tomu, jaký obraz je v ČR o nemoci vytvářen.

Mám za to, že nemocnice neplní lidé nakaženi konkrétním virem, ale lidé s extrémní stresovou reakcí po určení jich jako „pozitivních“ ze smrtelné pandemické choroby předávané do rukou zdravotníků oblečených jako z filmů při extrémně smrtelné nákaze.

To vše je završeno testy, které neurčují kromě ano/ne nic, neurčují nakažlivost, neurčují nemoc, neurčují ani příčinu smrti. Přesto jsou výsledky těchto testů používány naprosto nevědeckým způsobem a na základě nich vytvářen onen falešný obraz skutečné reality.“

Mnozí lékaři ale celou situaci viděli od počátku realisticky, nenechávali se pohltit strachem a sepisují se petice (např. tato z Belgie).

Pojďme se na vše podívat novým pohledem, zavnímat i okolnosti, o kterých se běžně v médiích nemluví.

Pohled na situaci očima novodobé vědy, která přijímá nejen hmotný svět, ale i působení Ducha, sil, které nás přesahují

Ano, na Zemi je nebezpečný virus, který se chová docela nevyzpytatelně. A může i zabíjet a zabíjí.

Existují ale i placebo a nocebo efekt, jejichž účinky jsou založeny na myšlence „víra Tvá Tě uzdraví, Tvé přesvědčení, emoce formují Tvé reakce“, pracují na základě autoimunity, sebeléčby. Je uznáván i představiteli nové vědy, jako je např. Dr. Joe Dispenza, Dr. Bruce Lipton, Stanislav Grog… Vliv nastavení mysli je velmi mocný nástroj, kterému je dáváno v uzdravujících možnostech novodobé medicíny velmi malý prostor. Tento nástroj může být použit pro uzdravení a naopak pro způsobení nemoci.

Sama jsem ve vnitřním klidu a ráda bych ho alespoň trochu tím, že sepisuji tyto souvislosti, které nejsou šířeny hromadnými sdělovacími prostředky, předala dál.

To, co se děje na poli národním a světovém, nemohu viditelnými metodami ovlivnit. Mohu pouze sdílet rozmanité souvislosti, a vyvažovat tak vliv většinové mediální pozornosti a směřování.

Naše společnost onemocněla.

Chemická cesta ale nevede k vyléčení, jen k prohloubení problémů a ke ztrátě lidskosti.

Je zde však i cesta duchovní. Přijetí sil, které nás přesahují, síla modlitby a vnitřního klidu. Cesta, kterou materialistická společnost zesměšňuje a kterou uznává východ, kde jsou zase v nerovnováze hmotné pohledy na svět.

Tady a teď se nacházíme v nemoci a hledáme cesty k uzdravení. Ne bojem, rozdělením, ale odevzdáním a přijetím. Přijetím protikladů, smrti i života, hmoty i ducha.

Tady a teď se uzdravujeme a máme možnost změnit nefunkční vzorce poškozující zdraví lidí i celé planety za nové, funkční, zdravé, v rovnováze, přijmout i síly neviditelné, přesto všem známé: sílu lásky, přátelství, radosti…

Cesta k uzdravení skrze vnitřní i vnější proměnu našeho přístupu ke světu, Bohu a k sobě samému

Potřebujeme proměnit náš vztah a přístup k matce Zemi– uzdravit její půdu, vodu, vzduch, zažehnout sílu spolupráce ekologického zemědělství bez chemických zásahů likvidující hmyz i zdravou kvalitu potravin.

Potřebujeme změnit náš pohled na život a smrt, na Ducha Otce, síly, jenž nás přesahují a určují délku našeho života. Přijmutí možností, že smrtí možná nic nekončí, ale něco nového začíná. Že život a smrt jsou dvě strany jedné mince, žití/bytí v jiné kvalitě, ve hmotném těle ve spojení s matkou Země a v duchovním světě, ve spojení s Duchem Otce. Místo ochrany zdraví za každou cenu chemickou cestou vakcinace zvolit zdraví propojující složku fyzickou, duševní, duchovní a sociální. Uzdravit naše vztahy, rodové zátěže, naučit se vidět v lidech vlastní obrazy, zrcadla našich životních lekcích. Co se nás nejvíc dotýká, to je naše téma, které mohu přijmutím a proměnou sama sebe změnit.

Potřebujeme změnit náš pohled na nemoc, kterou lze vnímat jako řeč těla, volání, že je něco v nepořádku, v nerovnováze. Chemická medicína nabízí rychlou cestu utlumení příznaků nemoci, což může v akutní fázi zachránit život, ale podstatu vyléčení, která se skrývá ve změně, proměně nějakého nefungujícího životního vzorce, nenahradí. Přijmutí nemoci jako dar a možnosti k růstu a proměně, však není klasickou medicínou přijímáno, ale existují mnohé alternativní cesty k uzdravení, které k lidskému tělu přistupují holisticky, jako k celku a zohledňují i aspekt, že nejsme jenom hmota, ale jsou i síly životní, které nelze viditelnými cestami v současnosti pozorovat, změřit, vyšetřit a uzdravit… Placebo a nocebo efekt právě všichni zažíváme v přímém přenosu. Zastavit to může každý z nás. Hned teď. Každý člověk a jeho vnitřní proměna se počítá. Díky proměně sebe sama, za kterou jedinou neseme plnou zodpovědnost a na kterou má sílu každý z nás, se může proměnit celý svět.

Každý z nás má v rukou vlastní zdraví formou myšlenek, jasné mysli, své vztahy díky citům a otevřenému srdci, nejbližší přírodní prostředí prostřednictvím činů, své vůle.

Svobodnou volbu máme stále, ať už jsou okolnosti jakékoliv.

Rozhodnete se postavit do středu, do klidu, vyvažovat tlaky protichůdných sil v lásce a přijetí?

Jak jste se rozhodli Vy? Půjdete cestou strachu, nebo lásky?

Budete ovlivňovat své pole působnosti čestnou radostnou prací, zdravými láskyplnými vztahy a usilovnou péčí o své prostředí, kde žijete? Budete se modlit svým plně prožitým životem, prostřednictvím svých přejících myšlenek?

Dej a bude ti dáno, přej a bude Ti přáno.

Přeji nám všem, ať najdeme dostatek sil ke své vnitřní proměně, která může doopravdy zachránit svět a tím ho proměnit.

Pokud jste celý článek dočetli až do konce, smekám před Vámi. Není jednoduché obsáhnout co nejvíce souvislostí, které se váží k současnému stavu. A to jsem se o mnoha dalších zdrojích a úhlech pohledu nezmínila…

Děkuji.

S láskou Jana Tlapová

Autorka paní Jana Tlapová původně hodlala text vložit jako komentář na náš web, nicméně nakonec skončil jako článek na jejím blogu, ze kterého ho přebíráme.

Související články: