aneb Jak se vzal nápis AUSTRIA na zbrani nacionalistově.
Pro občana země s bohatou zbrojní tradicí bylo pro mě skoro neuchopitelné, že bych měl mít jinou pistoli než českou. Byly to české hlavy a ruce, které přivedly na svět geniální ČZ-75, dodnes masivně kopírovanou a napodobovanou zbraň. Nicméně stalo se a proč, o tom bude tento článek.
Výběr zbraně je zajímavá a zábavná činnost, kterou jsem absolvoval před dvěma roky. Nyní hodlám absolvovat tento proces znovu, ale k tomu se dostaneme. Na začátku jsem věděl pouze, ze chci pistoli – zbraně s tím otočným stojánkem na tužky mě tuze nelákají – a preferoval jsem ráži 9mm Luger. Důvod je na snadě. Je to nejrozšířenější, nejsnáze dostupné a levné střelivo. Luger, k dostání v každé dobré střelnici. Ale ráže nebyla podmínkou. Také jsem věděl, že chci full-size nebo kompakt, zakoupení subkompaktu jsem naplánoval na později.
V další fázi jsem vynechal kalibry .45 a .44, protože nehodlám střílet slony. Sám jsem z toho nikdy nestřílel, ale viděl jsem s tím zacházet jiné střelce a vyvolalo to ve mně smíšené pocity. Jen málokdo měl kapesní kanón proto, že by ho to bavilo a uměl s tím zacházet. Spíš jsem za tím viděl módu než praktické hledisko. Několikrát jsem přetrpěl přednášku o okamžitém zastavujícím účinku, překonávajícím preparát Imodium, a diskuse o Harrym Callahanovi a o prostřelování bloků motorů (velmi praktické pro případ, že se na vás bude řítit cikán s motorem v ruce jako zbraní). Usoudil jsem, že tohle nebude nic pro mě jako začátečníka a lidé, kteří na mně nehodlali pouze rejžovat, mi řekli to samé.
Samozřejmě jsem jako první sáhnul po ČZ, protože jsem s ní trénoval před zkouškami, skládal s ní zkoušky a střílel po zkouškách. Mám s tou zbraní jednu špatnou zkušenost – že ji nějak nemohu správně uchopit. Zde bych měl zmínit střelnici Leiko v Plzni. Leiko je fajn, protože tam je trochu jiná atmosféra než na jiných střelnicích a také se stane, že vám někdo úplně cizí pomůže s nějakým problémem, protože prostě chce. Tak ke mně přišel nějaký šedovlasý pán a pokoušel se mě přimět, abych držel čízu tak, že osa hlavně je prodloužením osy předloktí. Samozřejmě se mu to nepovedlo. Rezignovaně prohlásil, že mám asi velkou ruku a jestli nechci zkusit Glocka. Tak to nějak začalo.
Vsuvka: Mám pocit, že mezi komunitou majitelů ČZ a komunitou Glockařů vládne určité napětí, aspoň podle diskusí na střelectví.cz, kde na adresu Glocků padají přezdívky jako recyklát a podobně. Myslím, že je to zbytečné. Každá zbraň reprezentuje jinou filozofii a má jinou konstrukci, jejich přímé porovnávání není možné. Často se například diskutuje problematika zpětného rázu s výstupem, že čezeta víc kope. Typická akademická diskuse, která nikam nevede, je snad logické, že když někdo chce střílet, že bude muset akceptovat zpětný ráz od zbraně. A tak dále.
Mimochodem, problémů s čízou bylo víc. Občas jsem si při střelbě palcem levé ruky zmáčknul páku záchytu závěru a závěr mi po vystřílení zásobníku nezůstával zaklouznutý vzadu. Pro vyhození zásobníku jsem musel měnit úchop, protože se mi nedařilo si dostatečně vykloubit palec. To je detail. Detail už nebyl, že ať jsem dělal co chtěl, zbraň se mi po každém výstřelu silně zvedala nahoru. Před každým dalším výstřelem bylo nutné si ji vždy znovu „srovnat“. Všiml jsem si, že podobný problém mají i jiní střelci, a podobně jako já se ho snaží dostat pod kontrolu ještě silnějším úchopem, což to všechno dělalo horší. Zafungovala opět výměna zkušeností na Leiku a výsledek byl přijatelný. V neposlední řadě, kilová zbraň se mi zdála poměrně těžká.
Pořád jsem měl v „zadní hlavě“ uloženého Glocka. Má tlustší pažbu – to je dáno tím, že rám zbraně je z polymeru a nelze dosáhnout tak příznivých tlouštěk stěny jako u kovových materiálů, takže pažbička obestavěná kolem zásobníku je objemnějsí – a nedělalo mi tudíž problémy zbraň si srovnat tak, abych nemířil za roh. Když jsem byl tehdy totální zelenáč (a teď jsem pořád zelenáč, ale bez přívlastku), neušlo mi cosi jako intuitivní chování Glocka. Trefoval jsem se tam, kam jsem se trefit chtěl, aniž bych se o to musel nějak extrémně starat. Od počátku mě zarážel trochu větší odpor spouště a ve srovnání s čízou její hrubý chod. Hladký chod spouště je totiž významná pozitivní fíčura čezety. A to tehdy nebyly na trhu věcičky jako Shadow, Phantom a Omega.
Další, co me zrazovalo od rakouské hromové hole, byla absence pojistky, lépe řečeno vnější pojistky úderníku. Zaměřil jsem se tedy na to, jaký význam pro mně tento ovládací prvek má a zjistil jsem, že jsem se na ni nikdy nespoléhal a její absenci v pohodě strávím. Pojistku jsem vnímal jako zdroj kvazijistoty, protože nikdy nemohu stoprocentně vědět, zda jsem ji omylem neuvolnil, takže mi vypouštěcí mechanismus kohoutu u CZ-75BD připadal jako podstatně účinnější zařízení než pojistka. Absence vnějšího kohoutu u Glocka je pro mně podstatně tvrdší oříšek. Zatímco u ČZ má střelec všechno hezky pod kontrolou, Glock může být v tomto ohledu pro někoho blackbox (i když ve své podstatě to tak není – střelec má zrovna tak dobrou kontrolu nad úderníkem jako u SA/DA, jen to chce chápat funkci celého mechanismu zbraně).
Na internetu jsou občas skloňovány bezpečnostní slabiny Glocka. Při vyjímání zbraně z pouzdra se prý lze postřelit. To může nastat jen sériovým zařazením několika chyb. Jednak patří k základním návykům pokládat prst na spoušť, až když skutečně chci vystřelit (opak je hrubá chyba, vyhazuje se za to od zkoušky), jednak spoušť klade dostatečně velký odpor a za třetí, díky spoušťové pojistce lze z Glocka vystřelit skutečně jen důsledným zmáčknutím spouště a ne jejím šimráním někde ze strany, a k provlečení prstu skrze lučík není v pouzdře dost místa. Každopádně vím, že hodně glockařů nenosí zbraň nataženou právě kvůli tomuhle. Další často uváděná výtka je, že před rozebráním zbraně je nutné promáčknout spoušť, což prý může vést k nechtěnému výstřelu. Takovou událost bych však charakterizoval jako akt přirozeného výběru, protože lamer, co rozebírá nabitou pistoli, musí dříve nebo později zahynout a Glock to pouze urychlí v zájmu nás všech.
Po překonání této konceptuální fáze vyhořelo Leiko, tak jsem se musel přesunout do jiných ústavů pro střelce. Dál jsem laškoval s Glocky a příležitostně i s jinými zbraněmi, ale vždy to tak nějak skončilo u Glocka. Pak už jsem si vybíral jen mezi G17 a G19. G19 je prodávána jako kompakt a tím pádem zbraň výhodnější pro skryté nošení, ale rozdíl mezi oběma je natolik nevýznamný, že jsem se raději rozhodl pro G17.
Zkušenosti? Zbraň je mechanicky zcela spolehlivá a nikdy se za dosud vystřelených ca 3000 ran nezasekla. Používám střelivo Magtech a Sellier-Bellot, přičemž se mi zdá, že SB „nějak víc píšou“. Trochu jsem gun vytunil. Vzhledem k špatně hmatné páce závěru jsem zakoupil a vestavěl tuningový dílek, který mírně vyčnívá nad povrch zbraně. Stejnou logiku jsem chtěl uplatnit na záchyt zásobníku, ale ukázalo se, že tady je originální tlačítko lepší volbou. Aftermarket díl je totiž podstatně vyšší kostička, která přečnívá asi 4mm nad povrch zbraně a překáží, nehledě na to, že při ozbrojeném konfliktu může vést k nechtěnému uvolnění zásobníku. Kostička tedy přijde pryč. Zavrhl jsem i další tuningový nápad, totiž snížení odporu spouště. Už takhle se mi zdá, že odpor spouště je akorát a rozhodně bych ho nesnižoval, ale vím, že hodně glockařů právě tohle dělá ve snaze zlepšit si výsledky střelby na terč. Tuším, že policie NY nechávala odpor spouště poladit směrem nahoru, protože v tom viděli „protistresový“ faktor. Další tuning se dotkl stojiny spouště a mé snahy odstranit jemné drhnutí, které bylo na spoušti cítit. Myslel jsem, že jsem zdroj tohoto chroupání identifikoval a pomocí gravírovací frézky, leštícího kotoučku a brusné pasty odstranil. Jenže fenomén se docela nedávno vrátil. Asi bude nutno navštívit odborníka.
Co se týče údržby, jednou za čas, tedy asi za pět set ran, protáhnu hlaveň Boresnakem a očistím to, co je viditelně špinavé. Názory na čištění Glocka se mezi veřejností dost různí, někdo víc čistí než střílí, sám nevím, kde je optimum. Zbraň by patrně fungovala i silně znečištěná, problém by nastal, až by se usadilo nějaké nadlimitní množství svinstva ve vybrání, kterým se hlaveň uzamyká do výhozného okénka. Údržbu poněkud komplikuje vratná pružina závěru, vyrobená z plochého drátu opatřeného povrchovou úpravou nějakým stříbrným zinkohliníkovým lakem. Ten se totiž loupe a po čase zasviní všechno okolo. Problém by se dal vyřešit zde doslova za pár šupů.
Něco mi Glockovi schází. Na horní straně mezi hledím a muškou není nic, pomocí čeho by se dal stáhnout závěr dozadu. Myslím tím situaci, kdy vás někdo napadne a máte hromovou hool sice nabitou, ale ne nataženou. Levou ruku potřebujete ke krytí útočníka a pouze pravou nemůžete gun natáhnout. Pak přichází čas na použití nějaké pomůcky, třeba hrany stolu, a zachycení závěru za ni. Když jsem to konzultoval s odborníky, tak pokrčili rameny a řekli, abych nosil zbraň nataženou. Proč ne. Dál se mi také nepozdávají plastová mířidla, existuje možnost je nahradit kovovými nebo nějakou ultra cool aftermarket sadou, ale zatím jsem na to rezignoval podle hesla „neměň, co funguje“. Případně uvítám, když se podělíte o vaše zkušenosti.
Glock se stal milou společností při některých nejistých misích po Thomadorfu, ve kterých se jak známo bezpečnost neustále už desítky let zlepšuje, až je úplně nejlepší, a proto musíme nakoupit kamerové systémy a najmout zedníky do městské policie, aby se mohla zlepšovat i nadále. Zejména na Máj a na Palačák to bez Glocka nejde, protože bych nerad, aby mi nějaký Džamil odlehčil o auto, mobil, peněženku a litr krve. Přitom se ukázalo, že skryté nošení takhle velké zbraně není zásadní problém. Také se mnou jezdí na výlety, když se očekává návrat v noci. Přináší vítaný pocit jistoty i doma pod peřinou, když v noci uslyším nějaké štrachání nebo podezřelé aktivity opilců, menšin nebo opilých menšin venku. Naštestí jsem ho nikdy na nikoho namířit nemusel a doufám, že to i tak zůstane.
Nejnověji jsem pojal myšlenku pořídit si subcompact. Baby gun je přece jen na nošení lepší, báby blbě čumí, když vám v restauraci kouká z pod saka hlaveň. Zatím to vypadá, že nebudu firmě pana Gastona věrný a dám si Walther PPS, který bývá někdy v diskusích pojmenováván „pětiposchoďová pistole“ (při pohledu na zbraň z boku pochopíte proč).
A na závěr tradiční agitace. Nevěřme státu, nevěřme policii. Stát hraje s občany pořádně špinavou hru. Na jedné straně je svou politikou preference menšin a narkomanů, polofunkčních soudů a čtvrtfunkční policie vystavuje riziku, na druhé straně jim výměnou za jejich loajalitu nabízí „ochranu“ policií. Držení zbraní občany je schopno tento cyklus narušit, proto státní úředníci tak usilují o jeho omezování a neustále jej salámovou metodou okrajují. Zařiďme se podle toho, dokud to jde.
Odkazy:
Střelnice Heluz, Šindlovy Dvory – tam mě občas můžete potkat
Kterak Gaston Glock sám čelil fyzickému útoku (Forbes, 2003)
Hořlavost Glocku 17
Funkce mechanismu Glocku jako video
Ad Leiko:
Leiko najdete v Plzni mezi autobusovým nádražím a Škodovkou. Pod zemí.
Střelnice už opět funguje. Typické pro Leiko jsou pravidelné kurzy pro zájemce o získání ZP (kde na člověka *fakt* neserou) a tématické dny.
(22x známkováno, průměr: 2,95 z 5)