S příchodem kapitalismu do naší drahé vlasti přibylo na ulicích žebráků. Policie se je neodváží majznout pendrekem za to, že otravují a dělají ostudu před cizinci, aby náhodou nepošlapala jejich lidská práva.
Žebráky bych rozdělil do několika kategorií a skupin.
První kategorií jsou žebráci statičtí. Někam si sednou, lehnou nebo kleknou a čekají, co jim kdo hodí. Nebo provozujou nějakou činnost, aby si vyžebrané peníze alespoň nějak zasloužili.
Druhou základní kategorií jsou žebráci chodiči. Mají nějaký rajón, kde oblejzají lidi a škemrají o korunu či víc, podle sebevědomí. Já osobně žebrákům zásadně nic nedávám, i když občas vzbuzují lítost. Mám totiž dojem, že vždy existuje jiná cesta než potupné prošení o pár kaček. Kromě toho vím, že v Praze operujou žebrácké gangy, které prý mají docela slušné příjmy. Nebo aspoň jejich šéfové. Takže nehodlám přispívat nějakýmu Albánci na Mercedes. Tato druhá skupina žebráků, tedy chodiči, se mi protiví víc, protože člověka otravujou. Např. v Praze na Národní třídě nelze chvilku postát, aniž by se k Vám po chvilce někdo nepřitočil. Žebráky chodiče dělím do několika skupin, i když toto dělení by se dalo uplatnit i na žebráky statické.
Klasickým žebrákem je houmlesák, který chce na pivo, okenu či jinou poživatinu. Ti mě moc nevadí, kromě toho, že smrdí.
Druhou skupinou jsou cikáni, Rumuni a další podobná pakáž. Ti se snaží člověka citově vydírat pomocí smutně koukajících malých dětí nebo posílají žebrat rovnou je. Jednou jsem viděl v metru dvě malé cikánské holky. Prolezly celej vagón, u každého se zastavily a na další stanici šly do dalšího vozu. Tahle skupina už je horší, je vidět, že v tom mají systém, tedy víc získají a asi nežijí nuzně.
Další skupinou jsou takzvaní příběháři. Přitočí se k Vám někde na autobusovém nádraží a začnou povídat dojemný příběh o tom, jak se nutně potřebují někam dostat, a že jim část nebo celá suma chybí. Ti většinou chtějí víc, třeba dvacku, podle drzosti. Čím víc chtějí, tím více slibují, že vám peníze hnedka po vystoupení z busu pošlou. Někdy vykládají, že je před chvilkou nějaký neřád okradl, a že se nedostanou včas k manželce a pěti dětem. Tahle skupina mě dost sere. Představte si, že se nějakému člověku opravdu stane nějaká nepříjemnost, ale já ho pošlu někam, protože si budu myslet, že je žebrák z povolání. A taky nemám rád, když ze mě někdo dělá vola.
Čtvrtá skupina mě nesere, ta mě přímo vytáčí. Jedná se o mladé lidi. Většinou vypadají jak squateři nebo anarchisti. Jsou navlečený do nějaký špíny, ověšení cingrlátky a na nemyté hlavě mají buď dredy nebo častěji nějaký punk či co (tzn. boky krátce ostříhané a uprostřed pruh vlasů, někdy i s copánkem), hrozná móda, brrr! Jednou jsem potkal nějakýho takovýho sráče, prej jestli nemám dvě koruny, protože mu to chybí v obchodě na nákup. Tenkrát jsem byl v dobré náladě a řekl jsem si, že na rohlík mu dám. Za chvíli ten šmejd vyšel skutečně z obchodu a pochlastával si Pepsi. Myslel jsem, že mu tu limonádu narvu do krku i s flaškou. Taky mě hrozně irituje ten jejich způsob žebrání. Vybíraj si většinou mladší lidi, protože si myslí, že jsou přístupnější. Většinou řeknou něco jako „Chlape, neměl bys pár drobných?“. Jednak mě sere, že mi takový pako tyká a za druhý to šílený rádoby přátelský oslovení „chlape“. Používají to téměř bez výjimky, oni jsou snad dohodnutí. Kromě toho mám pocit, že to jsou zdraví lidi, který dle mého mínění mají rodinné zázemí. Akorát se jim nechce makat nebo jsou asi přesvědčení, že kdyby pracovali, podporovali by globalizaci, a tím přispěli k útlaku černoušků v Africe.
Možná by se žebráci dali rozdělit i do dalších skupin, postihl jsem jen ty nejrozšířenější. Jedno je ale jisté: kdyby lidi nebyli blbí a nedávali jim občas těch pár kaček, nemuseli by je žebráci otravovat. Věděli by totiž, že nic nedostanou.
D-FENSovo P.S. aneb pomozte natvrdlému! Omlouvám se, že do toho Slušňákovi skočím, ale optat se prostě musím. Byl to nakonec on, kdo to nakousl. Tyto stránky čtou všelijaké existence a když se na něco zeptám, tak se to zpravidla dozvím.
Může mi někdo srozumitelnou formou, tzn. tak, aby to pochopila i housenka, vysvětlit, co vede mladé lidi, aby žili v bordelu v nějakém squattu?
Povím vám, jak jsem jednou chtěl sbalit děvče. Bylo mi tak pěta- šestadvacet a prováděl jsem tuto činnost už s určitou rutinou. Vypadala přijatelně a rozhodně neměla inteligenční kvocient hrabivého ptáka, nehledě na solidní rodiče a obchod v nejmenovaném městě na hlavní třídě. A tak jsem ji pozval někam na něco k pití nebo k jídlu, o to nakonec nejde (ani mně o to jídlo a pití nějak nešlo) a začali se bavit o všem možném. Tak jsem pustil do luftu otázku, co dělala minulé prázdniny. Kromě obvyklých keců jsem se dozvěděl, že přebývala pár týdnů v nějakém squattu … a bylo to.
Reagoval jsem jako pilot stíhačky, kterému se na palubní desce rozsvítí hlášky fire, engine failure a stall zároveň. Katapultoval jsem se z celé té pošahané známosti. O to děvče jsem okamžitě neměl zájem ani opřít koště, i když ještě před pár desítkami sekund jsem s ní měl úmysly diametrálně odlišné. Nelíbila se mi totiž příliš myšlenka, že se tím sešvagřím s nějakou partou asociálů z nějakého squattu.
Občas si na to vzpomenu a ačkoli je to pět let tamů nazád, pořád ještě nevím, co za tím je.
Dík
(3x známkováno, průměr: 1,67 z 5)