Pečlivě a v zákonném předstihu rozmístěné dopravní značky zákazu zastavení v Čestmírově ulici ve starobylém městě Nuslích tentokrát vyjímečně nesouvisely s pravidelným prohazováním veřejných prostředků skrz monstrózní manévry mechanizované počišťovací brigády Komwagu. Ostatně dávno již vyčpělo loňské pozdvižení místního formátu, způsobené po ránu namol opilým pilotem metací čtyřkolky provozujícím v křižovatce crash cars do zaparkovaných aut.
Tentokrát se v sobotu 20.9.2014 mělo jednat o akci Zažít Nusle jinak, součást kampaně Zažít město jinak – poznej své sousedy. V pátek vskutku došlo k poslušnému vyklizení plochy ulice zvolené organizátorem, a to takřka všemi místními motoristy. Několik vzdorných apačů bylo v sobotních časných ranních hodinách rozneseno na kopytech odtahové služby. Slunečné dopoledne pak bylo svědkem toho, jak do uvolněného prostoru najíždějí automobily účastníků akce a jejich kamarádů. V oprávněných obavách spořádaný občan vyleze ze svého domu s dotazem zda by bylo možno provozovat hudební projevy méně hlasitým způsobem, když už jsou reproduktory postaveny téměř v křižovatce a v okolních domech bydlí přinejmenším dvě čerstvé matky s kojenci. Odpovědí je ujištění, že to nebude „úplně rachot“.
Sem a tam těkající pozitivní dáma pak občanovi cpe letáky s programem, ač se v hrůzných (a posléze více než naplněných obavách) s tímto již seznámil prostřednictvím veřejné datové sítě. Na dotaz, zda pořadatelé a účastníci nejsou povinni dodržovat dopravní předpisy s bezelstným úsměvem odpovídá „ale oni přece vykládají věci“ a elegicky ukáže na několik dodávek a jiných vozů, buď již delší dobu zaparkovaných za zákazem vjezdu a zákazem zastavení, případně navíc obložených extenzivně nonkonformně vyhlížejícími osobami. Pokusy o argumentaci ze strany občana narážejí na absolutní nepřijatelnost jakékoli myšlenky narušující pseudologický konstrukt oné dámy (a pravděpodobně většiny ostatních účastníků) spočívající v přesvědčení, že dobro které vespolně s ostatními koná, je drtivou většinou inteligentních, přemýšlivých a laskavých lidí nedočkavě a dychtivě očekáváno jako spasení.
V přesvědčení, že občané Nuslí netouží po ničem jiném než si v pátek po pracovním týdnu přeparkovávat automobil někam, kde se dá parkovat ještě o něco hůř a v celou sobotu poslouchat amatérské pokusy o hudební produkce hrůzyplné úrovně. Na neprojevení nadšení nad konáním akce pak bryskně reaguje hřmotný aktivista zahulákáním „nějakej problém?“. Zevlující fotograf – agent po estébácku okamžitě pořizuje několik snímků kverulujícího občana. Hlídka Městské policie po chvíli znuděně obejde ulici, rozdá pár lístečků zoufale blbě parkujícím místním a na dotaz občana směrem k vozům pořadatelům zaparakovaným na zákazech zastavení za zákazem vjezdu opáčí „no voni prej že to nejsou jejich auta“.
http://zazitmestojinak.cz/lokace-praha
Odhlédneme-li od principiální zrůdnosti, sobeckosti a egocentričnosti celé akce a srovnáme-li prezentovaný program s realitou, dostáváme se ještě dále na žebříčku podvodného přikrašlování a nepravdivých prezentací. O hudební produkci, její úrovni a provedení již netřeba se zmiňovat. Divadlo bez hranic spočívalo v pitvorně bizarních převlecích herců snažících se novátorsky a umělecky válet po ulici.
Capoeira Art Centra Botič sestávala z deky položené na ulici a na ní postávajícího karibsky vyhlížejícího mouřenína provádějícího s dětmi xenofilních aktivistek pohyby připomínající Vojtovu rehabilitační metodu. Neškodné origami trpělo přeháňkami a větrem. Procházku Nuslemi s kunsthistorikem (pokud se vůbec uskutečnila) považuje občan za čestnou výjimku v programu, přičemž je nutno konstatovat fakt, že kunsthistorik nebude pravděpodobně cykloaktivistou, což se nutně obráží i na kvalitě výkonu.
Aranžování květin reprezentoval igelitový, trendově zelený stánek obložený květináči s rostlinami a cenovkami. Akční personální substrát bodoval tím, že odpoledne balili jako jedni z prvních. Zhruba stejně jako improvizovaný sekáč managed by Domov Sue Ryder.
Naprosto nepřehlédnutelně zařaditelné MATKY S DĚTMI. Kdyby snad kdosi kdy tvořil obrazovou příručku pro identifikaci eko-cyklo-míro aktivistek, je k dispozici všechen potřebný materiál za deset minut. Sbírka těch nejklasičtějších a nejprovařenějších základních setů a kombinací doplňků – plandavé šatohadry zemitých hnědobarev, batikované free modely s etnickými doplňky z obchodu Sanu Babu, řemínkové sandály, korálky typu kozí bobky, vaky na děti a všechy ostatní představitelné nejstereotypnější položky. Matky přitom evidentně přešly na výchovu přírodní – s cílem zvýšit imunitu svých potomků. Čmárat si křídami po ulici a válet se přitom v psích výkalech, moči opilců z četných okolních restaurantů, ropných produktech unikajících z motorových vozidel a dalších prospěšných složkách uliční špíny nepochybně prověří odolnost každého z šakalíků potrestaných soužitím s takto postiženými matkami aplikujícími nepochybně krom výše popsaných aktivit i jáhelný teror, multikulturní přípravku či jiná zvěrstva. Jen houšť a větší kapky.
Podtitulem akce bylo heslo – poznej své sousedy. Místní občan, nevyhnuvše se několikerému projití skrze území okupované předmětnou akcí neviděl na celé akci krom nudících se nepřizpůsobivých mladistvých z Horek a jednoho (!) normálního člověka s maželkou a dítětem nikoho koho by znal z okolí byť i od vidění, ač v místě bydlí skoro patnáct let.
Občan nepochybuje, že v médiích bude akce prezentována jako veleúspěšná, podporovaná místními a konaná za účasti tisíců občanů. Realitou akce byl vjem bizarní podnikové párty nereálné organizace s tím, že počet účastníků akce – tedy těch několik desítek lidí – v podstatě představovalo skupinu svým objemem rozumně odpovídající kamarádům, přátelům, případně rodinným příslušníkům pořadatelů, aktivistů a stánkařů. Ti co se se svými auty nevešli do prostoru akce pak, aby ukázali „kulturní aktivitu“, parkovali na přechodech pro chodce.
Významnou skupinu návštěvníků akce představovalo několik překvapených turistů z okolních low-costových hotelů. Živnostenská třída se na akci pochopitelně připravovala s blaženým očekáváním zástupů koupěchtivých zákazníků. Jedna paní pak povídala, že si U Poupěte jeden z těch dredatejch jedno pivo opravdu dal.
Tím by byl alespoň v kostce popsán program – a co cíle a účel celé akce? – podívejme se na zdoj zazitmestojinak.cz:
Oživit ulice Prahy výjimečnou kulturní aktivitou a ukázat je jako místo zajímavé k životu a setkávání pro samotné Pražany
Zvýšit zájem Pražanů o jejich okolí a společenské dění
Upozornit obyvatele Prahy na potenciál každodenně využívaných míst, která typicky vnímáme jen jako šedivou koláž běžného pracovního dne.
Inspirovat Pražany ke spontánnímu a dobrovolnému zlepšování okolí jejich obydlí
Upevnit a posílit konstruktivní spolupráci mezi jednotlivými aktéry místní společnosti
Ad 1 – pokud občan ví, tak kdo mohl vypadl z Prahy, aby nemusel řešit parkování a poslouchat do noci kravál a řvaní – kdo v Nuslích žije tak ví, že zajímavé k životu a setkávání jsou – cítit potřebu takovou skutečnost sdělovat ostatním osobám způsobem veřejné akce tak jak byla provedena hraničí přinejmenším s neomaleností
Ad 2 – občan se obává, že osoby bytostně přesvědčené o tom, že zájem Pražanů o jejich okolí a společenské dění je možno zvýšit podobnou akcí nevnímají realitu zcela přiléhavě
Ad 3 – občan se domnívá, že potenciál ulice využívané pro parkování a průjezd (a to v pořadí významu) spočívá právě v parkování a možnosti průjezdu se všemi socioekonomickými konsekvencemi
Ad 4 – Okolí obydlí každého občana je tvořeno převážně obydlími jiných občanů (shodneme-li se na tom, že ulice jako technická stavba co do svého vzhledu podléhá svému určení podstatně více než obytný dům) ergo optimálním způsobem jak zlepšit okolí svého obydlí je zlepšit své obydlí, čímž by měli být logicky k témuž obecně motivováni i okolní vlastníci obydlí.
Ad 5 – v plném rozsahu a obdobně platí to co bylo řečeno výše
Na webu akce se dále dočteme, že „Sousedské slavnosti Zažít město jinak (ZMJ) již devátým rokem probíhají v rámci Evropského týdne mobility, který se snaží v evropských městech upozornit a propagovat výhody udržitelné dopravy a rozvoje. V současné době je díky intenzivní městské dopravě veřejný prostor často vnímán jako prostor městské šedi, nepřívětivý pro lidské aktivity a zájmy. Ze zkušeností z tuzemska i zahraničí ale víme, že ulice nemusí být pouze místem, kde parkují a projíždějí auta. Základní myšlenkou sousedské slavnosti je přetvářet ulice a veřejné plochy v místa kulturního a společenského života, v místa pro setkávání a rozvíjení sousedských vztahů.“
Proč nepřetvářet místa určená pro dopravu na místa určená pro setkávání a rozvíjení sousedských vztahů. Co na tom, že taková místa dávno existují. Proč by si měly děti hrát v parku, když se mohou naučit si hrát na chodníku a na ulici, když do Grébovky je to třista metrů, stejně jako do parku u Fidlovačky. Proč se zajímat o to, jak je reálně vnímán prostor zabraný předmětnou akcí a jaké REÁLNÉ avšak nesprávnými osobami a bez zájmu médií organizované kulturní akce se občas v Nuslích konají. Proč se radši nedohodnout s kamarády z neziskovky a za veřejné prostředky si udělat mejdan mimo místo trvalého bydliště a obtěžovat cizí lidi.
Jediným, byť malicherným důvodem by snad mohl být přilnavý pocit trapnosti z opakovaného dokonalého zapadnutí do šablony tragikomického tažení aktivistů za blaho ostatních. Po půlnoci už z celého projektu typicky zbyla jenom igelitová plachta od stánku válející se odhozená na chodníku – vděční občané, kteří si mohli v deset večer s úmrtím akce konečně po celém dnu otevřít okna ji určitě uklidí.
P.S. Skutečnost, že za celou akcí stojí Auto-mat, aniž by tato skutečnost byla jakkoli urputně a usilovně prezentována, jak tomu bývalo u jiných akcí považujme taktéž za signifikantní
(20x známkováno, průměr: 1,20 z 5)