20. září 2014 jsme se opět sešli, abychom si připoměli, že svobodná mobilita je jen jedna, neorganizuje ji stát a automobil k ní patří. A předesílám, že jsme se rozhodně nenudili.
Letošní ročník jsem situoval do Mělníka. Když jsme tuto lokaci určovali, nikoho z nás v té euforii nenapadlo, že jsme si vybrali lokalitu, kde má kořeny český dopravní fašismus. „Dopravní expert“ a esenbácký zákonoprasce Huml pochází z těch končin, stejně tak současný velitel dopravní policie Lerch, jehož snaha ovlivňovat zákony ve prospěch větších pravomocí policie je konstantní a že není vidět neznamená, že se neděje. Středočeské dopravní policisty také nepotěšil můj nedávný komentář týkající se přejeté policisty Zajíčkové a někteří se v soukromé komunikaci ohrazovali proti takovému výkladu, na kterém jsem ovšem nehodlal nic měnit. Prohlásil jsem tehdy, že za její smrt mohou policajti sami, protože provozovali jejich oblíbenou zábavu spočívající v honění bez ohledu na předvídatelné následky.
Na problémy tak bylo zaděláno přesně 31.8.2014 dopoledne, kdy jsme se s posádkou druhého testovacího vozidla rozhodli upřednostnit mělnickou trasu před původně zamýšleným okolím Mnichovic.
Mělnická dopravní policie se tedy do letošního DM zapojila a nakýblovala se na parkoviště, které mělo být cílovým bodem a výchozím bodem pro jízdu kolony. Jak jsem se později dozvěděl, hlídek bylo rozmístěno více. Další provozovala policing u nádraží a v oběhu byly ještě dvě dodávky VW. Na zamýšlené trase akce byl dále situován radar. Vzhledem k popsaným aktivitám policie jsem zrušil jízdu v koloně, protože jsem nechtěl vystavit účastníky riziku postihu ze strany policie ať již za cokoli, i když hlídky samy o sobě byly neškodné, jejich prudící kapacita omezená a také jsme je mohli mít úplně na háku.
Popravdě řečeno měl jsem již několik dnů předtím informaci, že parkoviště bude možná uzavřeno, proto jsem v manuálu uvedl alternativní lokaci v podobě parkoviště u marketu Eva. Přítomnost policie a dokonce uzavření výjezdu z parkoviště páskou potvrdil jeden z předjezdců již ve 14 hodin. Zde mi bohužel nedošlo, že echt český market zavírá ve tři, takže jsme museli opustit i toto místo a divertovat na parkoviště náhradní u Tesca. Na obě opuštěná místa jsem přidělal improvizované cedule, které jsem ale později již na místě nenašel, asi je nějaký iniciativní domorodec odstranil. Nicméně i tak se podařilo dát dohromady menší kolonu a systém musel akceptovat další neúspěch.
Popsaný chaos měl za následek, že někteří účastníci DM improvizované místo setkání nenalezli a jezdili po Mělníku. Vyslali jsme dvě vozidla, která je měla odchytit, ale bylo to málo. Odnesli jsme si z toho všeho určitá ponaučení pro příště týkající se komunikace a organizace a ochrany slušných lidí před policií. Příště budeme také silněji doporučovat účastníkům registraci.
Vzhledem ke komplikované trase jsme tentokrát měli v záloze vyprošťovací vozidlo a dokonce plně vybavenou sanitku. Spontánně se k nám přidalo vozidlo odtahové služby. Když k tomu připočtu asi milión policajtů, bylo o účastníky skutečně všestranně postaráno. Nechyběl Oldsmobile ani Kaipan, tradiční stroje provázející DM.
Bez komplikací nebyl ani průjezd samotné trasy, kdy účastníci projížděli středem lokální bouřky a jejich auta dostala pořádně zabrat. Z okolních strání tekla voda na silnici a stěrače to taky nebraly. Motorkáři asi trochu zmokli. Nicméně všichni anebo většina z nich překonala trasu během plánované hodiny a ukončovací vozidlo v podobě krásné červené GTV nehlásilo žádné mimořádnosti. Postrádal jsem pouze modrou Ibizu Cabrio, která byla k vidění již na DM2013 a která jela ještě za ukončovací GTV.
V místě dojezdu došlo k tradiční konzumaci perníku, který dodala moje žena a Behemot. Dále byla k dispozici perníková autíčka, protože my auta přece žerem. K dispozici bylo dále nějaké to občerstvení včetné teplé kávy, které z amerického krajně neekologického obytného vozu servíroval jeden z účastníků s tím omezením, že cyklofašisté nedostanou nic, ani kdyby prosili. Jeho výsuvná pergola nám přišla velmi vhod. Protože tou dobou pršelo i v Mělníku, odebrali jsme se do retaurace (Oskar klub v Neratovicích) nepatrně dříve, nežli bylo plánováno.
Součástí akce byl tradiční vedlejší úkol, který byl jako tradičně velmi rychle vyřešen. Klíčem k řešení byla pohnutá událost, která se odehrála skoro na den přesně před 62 lety. Zaměstnanec Leteckých opraven Kbely, 41-letý pilot Eduard Kříž při zkušebním letu na stroji Avia S-199 sériového čísla 384 vletěl do země poté, co ztratil orientaci v mracích. Učinil tak přesto, že tehdejší předpisy jednoznačně a pod sankcí zakazovaly vrážet letadly do země. Nedaleko místa dopadu u obce Horní Vidim se nachází stylový pomník s rudou hvězdou (dnes používáme žluté) a v jeho blízkosti byla umístěna malá odměna pro pozorného čtenáře. Na obrázku, který byl zveřejněn, se nachází fotografie krytu motoru a vrtule stíhačky S-199, což někteří čtenáři prokoukli i přes moje přesvědčení, že v tom budou hledat Heinkel He-111. Další nápovědou byl návod ke stavebnici Avie S-199 z dávné produkce Kovozávodů Prostějov, který se vyznačuje tím, že je v něm popsána stavba modelu Avie S-199, aniž by návod obsahoval informaci, že je to Avia S-199. Oním dárkem byla společenská hra „Chci být policistou“ (na jejímž obalu policista pomocí obušku přesvědčuje potenciální zákazníky, že je to fakt super game) a současný model Avie S-199 od Kovozávodů v měřítku 1:72 (s tehdejší stavebnicí S-199, sloužící často jako základ pro stavbu „zakázaného“ modelu Bf-109, nemá tato kvalitně zpracovaná stavebnice už nic společného). Doufám, že se výherce podělí o zážitky ze hry. Dovedu si představit vzrušující herní úkoly jako „proveď výslech zájmových osob„, „uspořádej s kamarády pokus o vraždu„, „sedni do auta, hoň se s ostatními řidiči jako idiot a nakonec někoho zabij„, „falšuj důkazy pro trestní řízení„, „založ vlastní gang“ a další.
V hospodě došlo ke krátké prezentaci software s názvem PrivacyBox a podtitulem „fide nemini“. Software je určen k náhradě e-mailových služeb včetně freemailových pro soukromé i firemní použití. Vyvinul ho malý tým profesionálů na informační bezpečnost, který propaguje své služby při zvláštních příležitostech a skrze doporučení. Jak prohlásil přítomný člen týmu, což byla mimochodem velice povedená hláška, „jsme hackeři a intruzní testeři a napsali jsme to zprvu pro sebe“. Náklady na jednoho uživatele a rok činí asi 200 EUR, pro malou skupinu je to 300 EUR, zvykejme si, že za bezpečnost před státním slíděním se platí. Podmínky jsou dojednatelné, kdo má zájem, spojení na team je k dispozici u mne.
Zvláštní poděkovaní patří Jirkovi řečenému „Americkej“, který se zodpovědně staral o bezpečnost účastníků a průjezdnost trasy, přičemž ji během soboty třikrát projel na motocyklu BMW. Zvláště v úseku Dubá – Mšeno musel mít zadek nadranc, i když říkal, že nastaví Öhlinsy na maximální zdvih.
Zbývá nalézt odpověď na otázku, co tam ta policie vlastně chtěla. Její přítomnost souvisela nepochybně s naší akcí, protože zastavovala pouze vozidla, která vjela na parkoviště. V síti tak uvázl například celkem zachovalý zelený Forman nějakého občana, který k akci nepatřil a který snad dostal i za něco pokutu. Stejně tak hlídka u nádraží, kdy se příšlušníci uspokojovali buzerací místního tuningového crew se sníženými Hondami a Mitsu. Vozidla projíždějící po Řípské ulici hlídku nezajímala, je třeba tedy uzavřít, že „preventivní kontroly“ byly namířeny proti účastníkům DM2014. Je to zvláštní, protože na jedné straně stále roste moje přesvědčení, že dopravní policie nepochopitelně čím dál více buzeruje slušné lidi (jak konečně trefně prohlásil jeden z účastníků, který snad jediný nepřijel autem, protože poblíž bydlel), na druhé straně nás policie skrze média přesvědčuje, že to vůbec tak není a její činnost je zaměřena výhradně proti těm, kteří se chovají nebezpečně. Při intenzitě a všudypřítomnosti této masáže si někdy říkám, že snad mám vlčí mlhu a vnímám tu policejní práci nějak špatně. No a pak přijedu do Mělníka a první co vidím jsou … policajti buzerující slušné lidi. Stejně tak radar umístěný v obci Tupadly. Komu chce policie namlouvat, že měří rychlost jen tam, kde je rychlá jízda nebezpečná? Ať je to jak chce, na celé odpoledne jsme je zaměstnali, nevybrali žádné pokuty, velitel jim nepřipíše žádné čárky a příště půjdou radějí buzerovat vohnouty.
Děkuji tedy všem účastníkům za to, že si našli čas a překonali překážky, které nám počasí a policajti nakladli. Protože pumpičkáři jsou v prdeli, jejich ideologie zmírá a ty jejich Dny bez aut jsou už každému úplně šumafuk, není už proti čemu protestovat a možná sáhneme při příštích ročnících k posunu do prvního zářijového týdne, kdy lze ještě posedět venku v nějaké větší předzahrádce a kdy je večerní jízda (například Kaipanem) ještě osvěžující.
Dále zvažuji provést ještě jednu zábavnou jízdu o prvním listopadovém víkendu, která by se odehrála na letních gumách, samozřejmě pouze za předpokladu, že na silnici nebude sníh, led ani námraza. Vedla by z působiště Stanislava Humla (Brandýs nad Labem) coby autora novely přikazující řidiči, jaké pneumatiky jsou pro něj správné, a vedla by do působiště policajta Lercha, který prosazuje zavedení této povinnosti bez ohledu na to, zda je na silnici sníh, led nebo cokoli. Akce by byla završena konzumací zmrzliny v hospodě U piráta.
(Zatím nikdo nehlasoval)