Dočkali jsme se znovuzrození Českého Slavíka. Nevím tedy, co bylo důvodem obnovovat kratochvíli z šedesátých let, ale budiž. Sál se naplnil „celebritami“ a Nova měla nejspíš slušnou sledovanost.
Měl jsem jiné radosti na práci než sledování této naprosto zbytečné show, ale projev pana Janečka zaujal. Kdyby pak nezačali ječet všichni politruci a Svědci Kovidovi, asi bych ani nezaregistroval, že se něco takového vůbec dělo. Ale vraťme se k Markovi Ztracenému.
Je ho všude plno. Neexistuje snad rádio, kde by nehráli každou hodinu nějaký jeho song. Ale když se člověk trošku popídí, zjistí, že Marek Ztracený má hudební vzdělání, je vynikající klavírista, a není to rychlokvaška nahnaná anaboliky některé z přiblblých pěveckých soutěží. Vypracoval se sám a hraje pop, který poslouchám jen v sebeobraně, a dělá ho nejspíš dobře, když se prosadil. Jak říká klasik – proti gustu žádný dišputát. Ale co se nestalo: Hned po vyhlášení výsledků ankety se našli nějací zmrdi v roli ideopolicistů, kteří vyštrachali v jedné jeho písni shluk slov, které považují za oslavu násilí na ženách a udělali ze Ztraceného násilnické monstrum. Jakou sílu tito cenzoři dnes mají, dokázal sám novopečený slavík, který se hned ráno místo pijatiky začal omlouvat a danou píseň začal po koniášsku spravovat ze světa. Nic nedal na hlasy typu Jednou ustoupíš, vždycky ustoupíš.
Že se nejedná o ojedinělý případ, to dokazuje i zpráva o autocenzuře skupiny Rolling Stones, kteří sami a dobrovolně stahují padesát (!!!) let starý hit Brown Sugar, protože podle ultralevicových hlídacích psů oslavuje otroctví. Keith Richards prý při tiskové konferenci na toto téma pronesl tolik sprostých slov, že bylo místo projevu slyšet jen pípání. Ale to nic nemění na tom, že tihle osmdesátiletí staříci, kteří mohou mít každého u prdele, se tak bojí ožebračení nějakou zkurvenou neziskovkou, že raději píseň stáhli dříve, než z nich neokomouši začnou stahovat kůži. Trošku mi to připomíná přiblblé francouzské a italské komedie ze sedmdesátek, kdy si zbitý a zlý protivník sám vezme prkno, aby se s ním praštil do hlavy, a definitivně lehne. Jenže tohle už fakt není žádná sranda.
Jestli bych Marka Ztraceného za něco pověsil za koule do průvanu, tak za refrén písně, která asi před pěti lety jela jak kolovrátek. Cituji:
Ztrácíš se z mojí paměti
a lidi od nepaměti se znovu scházej… jéé
A doufám, že stihnem těch pár vět,
že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej… jéé
Pro národ odkojený Máchovým Májem je to urážka, pokud tedy text s implementovanými akustickými konstantami nebyl myšlen jako pocta Cimrmanově operetě Proso. Vím velmi dobře, že není jednoduché skládat písňové texty, ale tohle bych se styděl zpívat i ve dvanácti. Ke cti pana Ztraceného musím uznat, ač nejsem jeho fanoušek, že s časem přeci jen trochu vypsal a jeho texty pomalu získávají úroveň. Není to furt žádná top poezie, ale chápu, že v popíku by se žádný Seifert nechytal. Taky je zřejmé, že se Ztracený chce dál živit muzikou, a proto ustoupil cenzorům, aby nechcípl hlady.
Když jsem se za komunisty zabýval bigbítem, bylo k veřejné produkci nutné podstoupit kulturní komisi texty písní, kapela musela i předvést, jak hraje, aby pracující lid byl baven na úrovni a ideologicky nezávadně. Takové kulturní komise se vyznačovaly nezměrnou tupostí a naprostou absencí smyslu pro humor a nadsázku. Stejně tak, jako to prokazují algoritmy dnešních cenzorů šmírující webové stránky s písňovými texty. Poezie je pro tyhle programy něco, co nedokážou vyhodnotit jinak než jako shluk podezřelých slov a frází. Ultralevicová (tedy téměř všechna) média a dehonestující kampaň pak na zakázku zlikvidují každého, kdo by snad jen mohl být malinko úspěšnější než ostatní. Kultura díky tomu zemře i bez kovidu. Dyja dyja dá.
Vítejte v komunismu.
27.11.2021 Pako
(310x známkováno, průměr: 1,14 z 5)