Článek se mi líbí, jen bych čekal nějakou hlubší analýzu.
Já takhle přišel o pár „přátel“ u kterých jsem pochopil, že v případě opravdového průseru by byli mezi prvními kdo mi vrazí kudlu do zad, jak byli zesraní jen z rouškopakárny.
Opravdový charakter ukáže až krize. Do té doby, když nejde o žádnou ztrátu si každý může hrát na hrdinu a kamaráda dle libosti.
No jsem rád že jsem ton zjistil už teď a ne v době kdy opravdu půjde o kejhák.
Příklad: jedni známí se odmítli setkat s jejich známýma co se zrovna vrátili z Asie (ne z číny). Ne proto že by se báli nakažení, ale jen proto že dostali v korporátu befelem, že musí hlásit každé setkání s někým kdo se vrátil z rizikové oblasti a pravděpodobně budou odesláni do domácí karantény.
A takových případů jsem kolem sebe zažil dost. Třeba se řešilo jestli se na společné procházce lesem (!) bude nutné rozdělit na skupinky aby se dodržel příkaz na neshromažďování lidí nad povolený počet.
Článek se mi líbí, jen bych čekal nějakou hlubší analýzu.
Já takhle přišel o pár „přátel“ u kterých jsem pochopil, že v případě opravdového průseru by byli mezi prvními kdo mi vrazí kudlu do zad, jak byli zesraní jen z rouškopakárny.
Opravdový charakter ukáže až krize. Do té doby, když nejde o žádnou ztrátu si každý může hrát na hrdinu a kamaráda dle libosti.
No jsem rád že jsem ton zjistil už teď a ne v době kdy opravdu půjde o kejhák.
Příklad: jedni známí se odmítli setkat s jejich známýma co se zrovna vrátili z Asie (ne z číny). Ne proto že by se báli nakažení, ale jen proto že dostali v korporátu befelem, že musí hlásit každé setkání s někým kdo se vrátil z rizikové oblasti a pravděpodobně budou odesláni do domácí karantény.
A takových případů jsem kolem sebe zažil dost. Třeba se řešilo jestli se na společné procházce lesem (!) bude nutné rozdělit na skupinky aby se dodržel příkaz na neshromažďování lidí nad povolený počet.