Weaponizovaná sociologie: kulturní imprinting, kulturní války normalizace/stigmatizace, Overtonovo okno doopravdy a Zákon zachování tolerance - zpět na článek

-> fatdwi 6.1.2023 v 6:26 an.
Nerad jsem v opozici, když o nic nejde. Máte rozhodně pravdu, že to takhle zřejmě obecně funguje. Ne každý měl potřebu někoho shazovat kvůli tělesné nebo duševní vadě, natož vážně, jistěže to záležilo na výchově, prostředí, okolnostech. Leckomu pak byly po čase jeho výstupy trapné – a tak to je správné.

Stejné to je o schopnosti pokud možno nehovořit o provazu v domě oběšencově. Ta je někomu dána více, někomu méně, někdo je zkrátka od přírody hulvát. Ale v rámci dospění by se měl krotit, což u běžných lidí obvykle jakžtakž vychází, si myslím. Změna hodnocení vtípku je v čase proměnlivá. Poznámka o Procházkovi na mostě, dnes úplně o ničem, by jindy zavdala Bretschneidrovi důvod k zásahu/zákroku.

Vztah ke 4% bylo nařízeno změnit shora, zcela_zbytečně. Za reálného socialismu si žili, jak chtěli, jen nebyli lepšoidi, což nejsou. Podobně, šlo-li o Cikány. Naprosto nerozumné požadavky na „začlenění“ nezačlenitelného a to tím nejméně uspěníhodným způsobem. O bláznech se „změněným pohlavím“ nemluvě, to je prostě nepochopitelné, jako některé další výmysly – jak už někdo napsal, trendy potřeb normalit a samozřejmostí na způsob „hubou chcát a píčou žrát“ – také shora.

Nic z toho není postupně se ve společnosti měnící názor, vycházející z potřeb jejího přežívání, podobný například nutnosti výzkumu, vývoje a výroby teplejších tkanin a lovu kožešinových zvířat a jejich zpracování při přemístění do chladnějších oblastí.

Ovšem na rozdíl od kolektivu nesvéprávných, kde se prostě musí „poslouchat“, jsou lidé nad 18 let většinou odpovědní za svá rozhodnutí. Budiž jim přána.

Jak přirozeně, tak i zde ústavně platí (dejme tomu*), že kdo nehlasuje pro/nechce nejen poslouchat tyhle cool píčoviny, nemající nic společného z udržitelným životem společnosti, natož se jimi řídit, by měl být z oblasti jejich působení vyjmut. Ale též se neúčastnit případného dobrodiní s nimi spojených, to je samozřejmé.

*) Toto se zamhouřenými očima: „rozhodování většiny dbá ochrany menšin“. Ačkoliv je asi lepší nějaká ústava než žádná, způsob, jakým jsou možnosti (tedy „práva“) občanů omezena, je zde maximální.

Omezení „zákonem“, který může být přijat půlkou půlky – to je směšné, že.

Možnosti (tedy „práva“) uvedená v ústavě by v řádně fungující společnosti mělo být možné omezit pouze zákonem, přijatým stejným způsobem, jakým byla ústava sama. Tedy v optimálním případě nutností 100% souhlasu. Protože ústava a všechno, co s ní souvisí, se týká všech občanů bez rozdílu, zda jsou vlevo, vpravo, nahoře nebo dole.

Dovedu si představit hrubě nesouhlasný kvikot liberálních demokratistů, kdyby s tím někdo přišel.

————
K demokratismu se uvádí, že jde o
„přehnané uplatňování demokratických principů, které však ve skutečnosti odporuje principům demokracie“,
„formalistické přehánění demokratických procedur“.

K tomu lze dodat: avšak zcela bez jejich původního významu.

Letmo shrnuto: demokratismus je fází vývoje lidovlády, kdy její východiska a s nimi související či z nich vycházející postupy přestaly mít původní význam a tím důrazněji jsou uplatňovány – v rozporu s jejich dosavadním účelem.

Demokratismus by bylo možné označit za degenerovanou demokracii, pokud by tento stav byl výsledkem nepříznivých vnějších vlivů, na způsob množení v malé skupině organismů (např. stav evropské tak zvané šlechty). Jedná se však pravděpodobně o záměr.