Úvodem musím předeslat, že jsem proti zavádění školného. I zápisného. I jiných poplatků, které ten veřejnověcní skrček zkusí zavést. Také nejsem příznivcem ministra Dobeše.
Podle mě měl dávno vyletět, protože jeho odborné a manažerské předpoklady odpovídají dělnici z drůbežárny a ministrem se nikdy neměl stát. je obrovské selhání, že se tito lidé dostávají do vrcholových funkcí. V tom ale nejedu. Občan to tak chtěl, vyhnal dinosaury a nahradil je fízláckými trpaslíky, co tvoří zákony u těžkého francouzského vína a navzájem si instalují štěnice do aut a ložnic.
Já bych uvítal stav, kdy si občan sám objedná vzdělání, sám nakoupí vzdělání a sám zaplatí vzdělání. Všechno ostatní se řídí dohodou smluvních stran. Například právem od smlouvy odstoupit, pokud předávané plnění neodpovídá smlouvě, nebo pokud se vyskytnou na straně zákazníka překážky takové, že plnit nelze. V žádném okamžiku do toho nevstupuje stát.
Zajímavé je, že se to takhle praktikuje běžně. Zaměstnavatel mi platí různé vzdělávací programy. Týkají se například vedení lidí. Stalo se mi, že pořádaná akce za nic nestála. Na začátku byl zájemcům o školení předložen plán, co všechno se bude probírat, firma školení objednala, já jsem na něj přijel, absolvoval jsem ho zčásti a po dvou dnech tento plán podařilo naplnit asi ze dvou třetin. To už jsem ani neviděl, protože jsem školení po krátkém rozhovoru s paní lektorkou opustil. Protistrana uznala, že mám pravdu a cenu za školení snížila podle našeho požadavku. Přístě si budou muset najít jiný hejly nebo paní lektorku poslat zpátky na Slovensko. Bylo to prosté. Vůbec nikdo se nad ničím nepozastavoval a nic nerozporoval, jednalo se čistě o obchodní případ.
Nyní píše iniciativa Vzdělání není zboží! :
„Komodifikace vzdělání je jedním z mnoha kroků neoliberálních vlád, které usilují o zničení zbytku veřejného prostoru a občanských práv pod falešnou záminkou zodpovědného hospodaření.“
Wow, já komodifikoval vzdělání bez účasti neoliberální vlády!
Celá brožura spolku VNZ! je husté čtení. Největší dojem na mně udělal soudruh Čestmír Pelikán, který se celým svým článkem snaží přesvědčit studenty, že se vzdělávají proto, aby se stát měl dobře. Univerzity jsou tady, aby plnily zájmy státu. Stát by měl stanovovat, kolik potřebuje zubařů a kolik filologů, a podle toho nastavovat kapacitu škol, a takto získané studenty pak na nějakou dobu zavázat k výkonu této práce. Jak krásný to svět. Sedíte takhle u zubaře a ono mu to moc nejde. Tak mu to decentně vytknete a on odpoví, že musí ještě tři roky dělat zubaře, protože ho tam rodiče přihlásili, a pak se konečně bude moc vrhnout na to, co chtěl dělat vždy – třeba instalatéra. Komu by se nechtělo dostat umístěnku, mohl by chodit do soukromé školy, ty by ale spolufinancoval taky stát, protože z toho má stát prospěch, a to velmi kuriózní: Přispívají k naplňování oněch dvou státních zájmů, tedy k zvyšování vzdělanosti v zemi a k disciplinarizaci mladistvých pomocí pravidelné školní docházky, pravidelného plnění úkolů a upevňování vědomí o autoritě a hierarchii ve společnosti. To je kurva silný kafe.
Tereza Stöckelová má taky vizi: „Ve Spojených státech a v Kanadě se v této souvislosti nejčastěji mluví o tzv. community-based research nebo engaged research, v Evropě (v Nizozemí, Británii, Německu atd.) o tzv. science shops. Jde o výzkumně-výukové uspořádání na univerzitě, v jehož rámci obvykle spolupracují výzkumníci (vyučující), studující a mimouniverzitní aktéři z oblasti občanské společnosti (nevládní organizace, místní komunity nebo jednotliví občané). Občanské iniciativy přicházejí s praktickými problémy a otázkami; studenti se svými učiteli tyto otázky výzkumně zpracovávají a učí se tak v rámci prakticky zaměřených a reálně užitečných výzkumných projektů, které se nejčastěji týkají sociálních problémů, veřejného zdraví a environmentálních otázek.„ Připadá mi to, jako by tady lítal Havlův duch. Zapomeňte na vzdělávání a vykročte na misi pravdy a lásky. Autorka je socioložka, pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR.
Dobře performuje i další vysokoškolský aktivista jménem Štěch. Největší nebezpečí vysokých škol podle něj kromě neoliberálů (nazvat kohokoli ze socialistické Nečasovy vlády neoliberálem mi zavání selháním základních rozpoznávacích schopností) představují manažeři, kteří by univerzitu řídili pouze na základě krátkodobých ukazatelů, a to není možné, protože vysoká škola je něco speciálního, něco jako komunita, to je něco víc, jasný, pravda a láska vole, platí jiná pravidla a daňový poplatník to prostě musí akceptovat. Proč by měli nenávidění manažeři neoliberálního ražení hledět právě na krátkodobé cíle a ignorovat ty dlouhodobé soudruh neupřesnil.
Blá blá blá. Fráze až oči bolí. Prý že ukrajování akademických svobod a veřejného prostoru. A jaké svobody to jsou, když se za každým pátým slovem musí odvolávat na stát. Stát, stát, stát, všude stát, rodíme se kvůli státu, aby nás měl dost, chodíme do školy, aby stát měl vzdělané občany, pracujeme, abychom mohli státu odvádět daně a umřeme, aby nám stát nemusel vyplatit důchod. Pro ty lidi je stát alfa a omega, vůbec si nedovedou představit svoji existenci bez státu, bez ruky, která je krmi i bije. Děs. Tahle banda levicových intošů se tedy snaží získat přízeň studentů. Katoda by si měl připravit hůl.
Na druhé straně akademická levicová příčurka uvádí i některé výroky současných politiků, nad kterými zůstává rozum stát. Zde by se spíš jednalo o materiál pro Davida Grubera a jeho lekce protizmrdí komunikace. Posuďte sami:
Zmr. Schwarzenberg o školném: „Za druhé chceme snížit počet studentů flákačů. Protože jsem k nim v mládí také patřil, tak vím, že je to lákavé. Můžete využívat všech výhod studenta a posunout studium stranou. Zapomíná se přitom na to, že studium je pro školy i stát finanční zátěž.“
Zmr. Schwarzenberg zde předvedl dovednou kombinaci dvou zmrdích komunikačních taktik, kdy za prvé problém personifikoval, vždyť já kníže Schwarzenberg jsem vlastně jeden z vás! Ale hlavně přenesl celý problém jinam tím, že ukázal na nijak nepočetnou, vlastně zcela marginální skupinu blíže neurčených studentů-flákačů (přičemž nijak neupřesnil, kdo to podle něho vlastně je). Logické pokračování Schwarzenbergovy interpretace je, že kdo je proti školnému, je flákač. Jak říkám, Schwarzenberg je zmrd.
Expert TOP09 zmr. Vitula, proslulý spoluúčastí na mizerném projektovém řízení na ministerstvu školství: „Jak jsem už psal: sociální případy pokryjí sociální stipendia. Je dobré zdůraznit, že školné se platí ve většině rozvinutých států, včetně našich vzorů, jako je např. Finsko.“ Zde zmr. Vitula spoléhá na to, že si prostě většina voličů, tím spíše retardovaných voličů TOP09, nepůjde zjistit, že ve Finsku finští občané a občané EU školné neplatí.
A zmr. John, předsednický placeholder Věcí fízlích: „Školy si tím budou moci regulovat počty uchazečů“ (…) „Proto by školy, o které je velký zájem, měly nastavit nejvyšší možné školné, tedy deset tisíc korun za semestr. Naopak ty, které trápí nedostatek studentů, by je mohly nalákat na nižší poplatek za studium“. Konec citátu. Opět ukázka nepochopení trhu. Nikdo nepůjde studovat například sociální ekologii jen proto, že je tam nízké školné.
Mimochodem, je vidět, že politici sami nemají jasno, k čemu má vlastně školné sloužit, ale mají dokonale jasno v tom, že za něj chtějí vybírat peníze.
Je mi těch studentů líto. Ne salónních levičáků, co jsem citoval tam nahoře, ale obyčejných neangažovaných studentů, kteří chodí do školy, aby poněkud vylepšili svoji budoucí nebo současnou realizaci na pracovním trhu, anebo prostě proto, že se vzdělávat chtějí. Je to jako být mezi mlýnskými kameny, na jedné straně stojí iracionálně argumentující akademický svět a na druhé politici, kteří lžou a nemají jasno, dokonce evidentně lidsky ani profesionálně namají na svoje vysoké funkce. Je to zoufalé, ale je to řešitelné – za cenu opuštění zaběhaných myšlenkových vzorců. Jsou to mladí lidé, snad to zvládnou. Snad se jim rozsvítí a dojde jim, že musejí v zájmu vlastní budoucnosti, seberealizace a osobních i profesionálních perspektiv zastavit stát.
(Zatím nikdo nehlasoval)