Celý příběh začal už před dvaceti roky. V srpnu 1992 prověřovali policisté znásilnění 17leté dívky a zatkli tehdy 19letého Jana Šafránka, který pracoval jako noční hlídač v truhlárně. Při výslechu se mladík přiznal, ale později to odvolal s tím, že byl pod nátlakem vyšetřovatelů, kteří ho měli bít. Když potom podepisoval protokol, tak prý ani nevěděl, že v něm je i přiznání.
„Padaly facky a rány pěstí. Abych se nemohl bránit, dali mi ruce za záda, nasadili pouta a přivázali k topení. V jednom kuse jsem slyšel: Když se nepřiznáš, nepustíme tě domů. Byl jsem tam sám, advokát přijel až pozdě večer“, vypověděl Šafránek pro server ihned.
V rozsudku najdeme následující perlu:
„…obhajoba obžalovaného v tomto směru je nepravdivá, neboť z výpovědi svědka kpt. Františka Šumpíka soud zjistil, že obžalovaný nebyl k výpovědi jakkoliv donucován a jeho výslech byl proveden objektivně a v souladu s procesními předpisy.“
Stejně tak byli policisté kreativní při rekonstrukci činu s figurínou, kdy říkali Šafránkovi, co má dělat a on to také dělal, a také při rekognici. Vyšetřovatelé nechali Šafránka na chodbě sedět se znásilněnou dívkou těsně před tím, než šla identifikovat pachatele. Oběť pak prstem ukázala právě na Šafránka, i když původně vypověděla, že útočníkovi bylo mezi 40 a 50 lety.
Advokát přidělený ex-offo byl narozdíl od policistů pasivní. Buď byl lempl, nebo měl za to, že obhajoba je součástí obžaloby. Soudní projednávání probíhalo také chaoticky. U první instance byl Šafránek shledán vinným ze znásilnění, ale nikoli původní domnělé oběti – mladé dívky, ale jiné starší ženy. U Krajského soudu v Brně, kam se Šafránek odvolal, padl rozsudek ročního nepodmíněného trestu za znásilnění, ovšem nikoli této druhé ženy, ale opět té první. Rozsudek je velmi mírný, pokud jde o znásilnění, patrně se soudce snažil zamezit tomu, aby vyšlo najevo, že Šafránek je nevinný a stát by mu musel nahradit 10 měsíců ve vazbě. Jak vidno, soudy tápaly nejen v tom, co dotyčný udělal, ale také komu to udělal, a nakonec se spokojily s východiskem podle vzoru, že kde není žalobce, tam není soudce. Rodina totiž neměla peníze na další soudní řízení, některé z účtů platili dokonce v naturáliích, a to konkrétně půlkou prasete. Sám Šafránek byl také nepochopitelně pasivní, patrně do určitého okamžiku vůbec nepochopil, že se zde jedná o jeho osud.
Šafránek strávil 10 měsíců ve vyšetřovací vazbě, zbylé dva měsíce si po odsouzení odseděl ve věznici v Oráčově. S pověstí sexuálního násilníka žil až do roku 2006, kdy policie vypátrala skutečného pachatele, o rok později jeho sestra podala soudu návrh na obnovu řízení.
Už při projednávání případu byl ve spise důkaz, že nemohl být pachatelem. Šlo o rozbor spermatu nalezeného na oblečení poškozené. Vzorek vykazoval krevní skupinu A, kterou má i Šafránek. Při zkoumání jeho slin však znalec zjistil, že podezřelý patří mezi tak zvané nevylučovatele, tedy skupinu lidí, z jejichž tělních tekutin včetně spermatu nelze krevní skupinu zjistit. Přesto skončil ve vězení, protože si listiny nikdo nevšiml.
Obnovu řízení iniciovala v roce 2007 Šafránkova sestra. Nakonec policie dopadla skutečného pachatele, náhodou či spíše nedopatřením, a Šafránka soudy zcela očistily v roce 2010. Šafránek se nyní domáhá odškodnění. Dosud přiznané odškodnění je v řádu stovek tisíc (409 tisíc korun). To je podle jeho advokáta Kočího málo, a je to skutečně málo. Požaduje částku kolem 35 miliónů korun a to se mi zdá také málo. Za sociální popravu určitě.
Současný obhájce rodiny, doktor Kočí, komentoval situaci takto:
„Za prvé, to je důsledek určité lenosti orgánů činných v trestním řízení na počátku devadesátých let a pak… jak to kulantně říci. Čas od času se setkávám s případy, kdy státní zástupce, nebo i soudce, nejsou na hlavní líčení řádně připraveni, neznají spis. To zřejmě platí i pro tento případ.“
Advokát Pavel Pelák, obhájce ex-offo Jana Šafránka na začátku kauzy, dnes soudí u Krajského soudu v Hradci Králové.
Kriminalista František Šumpík, který v srpnu 1992 vyslýchal Šafránka na policejní stanici v Hlinsku a vynutil si jeho přiznání bitím, je dnes v důchodu.
Soudce Miroslav Novák, který nevinného Šafránka v roce 1993 odsoudil na tři a půl roku nepodmíněně, je dnes soudcem Krajského soudu v Brně.
Jak asi dozorovalo státní zastupitelství práci policie? U soudu se jistě minimálně četly znalecké posudky, co v nich asi stálo?
Je to samozřejmě všechno naprosto šokující po všech těch letech, co nám Havel a spol. žvanili o pravdě a lásce. Justiční systém je v základních rysech shodný s tím, který byl v roce 1993. Policie je po několika deformách ještě více zasažena diletantstvím a snahou nalézt pachatele stůj co stůj (probíráme často v případě přestupků). Státní zástupci se navzájem fízlují. Dva ze tří hlavních aktérů jsou pořád činní v justici. Bojíte se? No, asi byste měli.
Ve všech zprávách, které o této kauze v posledních zazněly, postrádám mimojiné jednu základní věc Nikdo nebyl potrestán a to ani disciplinárně. V souvislosti s kauzou nezmínila žádná oficiální místa opatření, která byla nebo budou podnikuta, aby se podobné selhání hned několika kontrolních mechanismů najednou neopakovalo.
Tak se tedy žije v právním státě. Ať na to myslí ti z nás, kteří pociťují vnitřní uspokojení z toho, že „lump skončil za katrem“. Ono je totiž čím dál častěji sporné, zda ten za katrem je skutečně lump a zda ten skutečný lump nepobíhá mezi námi.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)