Krátká úvaha o tom, proč lidi vlítnou letadlem do země, vystřílí hospodu nebo zapálí panelák.
Současná společnost funguje podle hesla „tam, kde nepomohl tlak, tam pomůže ještě větší tlak“. Někdo se s tím srovná („tohle ještě vydržím“), ale někdo už třeba ne a pak dojde na ten volný pád, který vypodobil Joel Schumacher ve filmu Volný pád. My sledujeme hlavně vnější projevy této všelidové filozofie, jako je například právní inkrementalismus alias utahování šroubů. Nebo neskutečný nárůst počtu skutkových podstat trestných činů, přestupků a správních deliktů za posledních deset let, kdy už nikdo nedovede spočítat, kolik zločinů, přečinů a přestupků vůbec lze spáchat a v jednom konkrétním okamžiku si nemůžete být jisti, zda náhodou zrovna nějaký nepácháte. Taky doktrínu preventivních trestů, účelové právo a takové věci. Když se na tohle všechno podíváte, napadne vás, že tohle přece není možné ve svobodné zemi, ale podstata problému je mnohem horší a nesouvisí primárně s politikou. Je to obraz zlovolnosti, hlouposti a nadutosti většinové populace, která si násilím vynucuje nereálná řešení. Někdo má sociální nebo psychické problémy? My ho donutíme je nemít a když je bude mít, tak ho za ně potrestáme.
Představte si, že jste pilot dopravního letadla a chtěli jste jim být. To byl i případ pilota Airbusu Lubitze, který původně pracoval jako steward a jeho cílem bylo lítat na dálkových linkách. Zřejmě by na tento cíl nedostáhl ani tak, protože jeho „record“ nebyl prý právě nejlepší, a on mělm ještě další problémy. Spekuluje se o problémech s psychikou a se zrakem. Takže si představme, že určitém okamžiku nějak zjistíte, že jste nemocný. Předpokládám zde, že psychickou nemoc vnímáme zde jako dospělí lidé jako kteroukoli jinou nemoc, nikoli „po balkánsku“ jako čtenáři Hovinek, kteří se domnívají, že se jedná jen o nějaký rozmar. Jste tedy psychicky nemocný a měl byste se léčit. Na druhé straně, když se váš zaměstnavatel dozví, že jste psychicky nemocný, nenechá vás řídit letadlo s 200 lidmi na palubě a budete muset zase roznášet pasažérům kompot a možná ani to ne. Nemáte důvěru v to, že se se zaměstnavatelem domluvíte na nějakém plánu, jak situaci řešit. Spíše předpokládáte, že vás za upřímnost a pravdivé informování o vašem zdravotním stavu zaměstnavatel potrestá. Pak se stane, že se léčíte tajně, skartujete neschopenku a děláte další akce, aby se o vašem onemocnění nikdo nezdozvěděl. Současně ale platí, a pro syndrom vyhoření zvlášť, že si nemůžete pomoci sami, takže se to celé může jen zhoršovat. Ze zcela nereálného záměru destrukce letadla i s pasažéry v pomatení smyslů se tak postupně stává reálný.
Fascinují mne mediální reakce typu „jak je možné, že letadlo pilotuje blázen“ stejně jako volání po psychotestech. Připadá mi to jako poslední zoufalá reakce frustrované upadající společnosti, která se nedovede vypořádat sama se sebou a v křeči generuje jednu nesmyslnou společenskou objednávku za druhou. Experti, je prosím možné vymyslet nějaký dotazník, který umožní rozdělit lidi na dobré a špatné? Není? Jak je to možné? Co tedy budeme dělat? Nepomohlo by někoho preventivně zavřít? Dokonce i psychotestaři, tedy podnikatelé v oboru psychologie, se z toho teď opotili. Pilot Lubitz měl za sebou celou sadu psychotestů, jak přiznala Lufthansa ve své tiskové zprávě, a došlo jim, že až příště nějaký opsychotestovaný jedinec provede něco ošklivého, na jejich hlavy dopadne ten samý ten hněv lidu, co je doposud krmil a umožňoval to jejich výnosné psychotestařské duchaření.
Něco podobného platí i nedávnou událost se střelbou v Uherském Brodě. Ve známost v podobě neověřené informace vyšlo, že střelec si předtím v běžném občanském životě opakovaně stěžoval na ožralce jdoucí z hospody, kteří mu pokřikovali pod okny a on nemohl spát. Tato informace se bůhvíproč obešla bez většího zájmu médií. Městská správa na jeho stížnosti nereagovala, protože měla pro své strážníky jiné úkoly, například měření rychlosti, zařadila ho do kategorie „notorický kverulant“ a začala ho ignorovat. To znamená, že se už ničeho nedovoláte. Tak se sebral a hospodský problém vyřešil sám po svém. Teď ho každopádně již rušit nebudou. V podstatě byla spouštěčem jeho reakcí opět bezmoc. Možná by bylo stačilo, kdyby někdo zvednul prdel a došel mu vysvětlit, že je to sice k nasrání, ale že taky dost dobře nejde zakázat lidem chlastat.
Podobný motiv se dal vystopovat v případě muže, který za pomoci plynu odpálil ve Frenštátu panelák. Opět se tehdy objevila informace, že příčinou jeho napjatých vztahů se sousedy byl spor s bytovým družstvem, které plánovalo drahé opravy domu bez ohledu na jeho omezené finanční možnosti, takže celá situace spěla k jeho vystěhování z domu a náhradě bonitnějším nájemníkem. Ani zde se nikdo nepokousil dopátrat toho, co vlastně stálo na počátku tohoto volného pádu a zda by se tomu dalo nějak předejít, ale předpokládám, že i tento problém byl řešitelný. Nicméně sousedé se rozhodli, že to zlomí silou a nejspíš jim nedošlo, co se stalo špatně, ani když se jim pod nohama bortila podlaha.
Myslím, že podobných událostí bude přibývat a bude jich přibývat tak dlouho, dokud je budeme považovat za nepochopitelné. Osobně si myslím, že jsou pochopitelné a dají se vysvětlit, ale hledat z nich východisko znamená doktnout se společenské a mediální doktríny, která se v evropském měřítku praktikuje nejméně 25 let a která směřuje k samotné podstatě evropského socialistického zřízení.
Píšu tento článek v zčásti marné naději, že si alespoň část populace uvědomí, že ani oni sami neznají dne ani hodiny. Pokud někdo žije v blažené jistotě, že všechno zvládá, nedělá nic nelegálního a jeho život neobsahuje žádný zřejmý rozpor, tak mu přeju, aby mu to vydrželo alespoň do zítřka a ten krok na druhou stranu nebude muset udělat. Ačkoli si tím nejsem jistý, protože vím, že přinejmenším někteří ten krok udělají. Přeju pevné nervy a šťastný let na dovolenou.
Související články:
(27x známkováno, průměr: 1,19 z 5)