Zemanův vánoční špektákl se pomalu stává stejný evergreen jako ze smaženého vodního prasete a bramborového salátu. Součástí tohoto evergreenu je afterparty českých intošů, že prezident svými názory rozděluje společnost. A já bych jim rád touto cestou vzkázal, že mi to nevadí a že na jejich kázání seru.
Ať si prezident dál názorově rozděluje. Mně to nevadí. Naopak, je to správně.
Chápu, že mozkomrdi jako Lipold na Seznamu budou protestovat, ale což. Šakali vyjí a železnej dědek z Vysočiny s čínským větrem v zádech jede dál, i když podle sluníčkářů z Prahe je už technicky mrtvej.
Co je výsledkem opačného procesu, tedy názorového sjednocování společnosti? Názorově nerozdělená názorově sjednocená společnost se nazývá totalita. Severní Korea je krásně sjednocená, Kim musí být přímo modla českých progresivních žurnalistů. Ono na tom něco je, že totalitní režimy levicové intoše skrytě fascinují, žejo, Herr Peroutka. Sjednocená společnost je ta, ve které je přípustný jediný názor. Nemyslím, že to tak většina lidí chce, přesto se jednonázorová společnost plíživě implementuje, a to za masivní podpory pokrokových intošů. Chceme dobro, kurva, social justice a zachránit klima, takže nikdo nemá právo pindat. Týká se to zejména problematiky „klimatické změny“ a podílu člověka na ní, což je parareligiózní fenomén podložený fakty asi stejně dobře jako Santa Claus s Ježíškem dohromady, ale velmi se nevyplácí o ní veřejně pochybovat, jinak vám hrozí důsledky, protože budete opatřen nálepkou klimatického heretika a vyloučen ze hry. I tohoto tématu se Zeman dotknul, čímž vyvolal velmi hysterické reakce některých nižších klimatických duchovních, zatímco ti vyšší usoudili, že bude lepší mlčet, aby to ještě nepřikrmovali.
Bylo by zcela bláhové a naivní domnívat se, že Zeman je nějaký bojovník za svobodu a názorovou pluralitu. Pro Zemana je selektivní rozdělování společnosti taktický prvek. Zeman je především zdatný technolog moci a divide et empera je jedním ze základních nástrojů praktického vládnutí. Po celou dobu jeho působení v politice to vypadalo tak, že rozstrkal vagónky po nádraží a pak jen ovládal výhybky tak, aby náhodou nevytvořily nějak moc dlouhý vláček. A tahle taktika ho vynesla na Hrad. Je to oldschool a je to klasika, je to základ fungování tzv. byrokatické demokracie, tedy zřízení, kde vládnou úředníci a občané mají pocit, že něco ovládají. Nelze se proto divit, že k tomu má Zeman pozitivní vztah, je to pro něj něco jako pro dřevorubce pila. Zeman také nejspíše vnímá, že tento klasický způsob je v poslední době v krizi a je nahrazován jiným přístupem, který používá konkurenční politický proud prosazovaný strýčkem Sörösem. Ten je založen na důsledném potlačení všeho, co je mimo mainstream a současně ovládání mainstreamu. V tomto systému už konflikty nevznikají, nejsou potřeba, všichni se báječně dohodnou na spoustě skvělých věcí a táhnou za jeden provaz. Lidu, jeho voleným zástupcům a politickým stranám se nakonec prostě oznámí výsledek, který budou muset implementovat, protože se na tom elity, média, morální autority, vědci a neziskovky báječně shodly. Nejen že mi rozdělování společnosti v Zemanově podání nevadilo, naopak, rád jsem zase po nějaké době viděl pokus o navrácení tohoto klasického mocenského přístupu do hry.
Ohledně projevu mě zaujala jiná věc.
V některých jednotlivostech jsem s ním souhlasil, například pokud šlo o kritiku zelené církve nebo klimajugend. V jiných jednotlivostech jsem s ním velmi nesouhlasil. Například když Zeman vyzýval národ, aby v krajských volbách nevolil „parašutisty“, tedy lidi, kteří „spadli“ odněkud ze vzduchu, ale aby si vybírali z „osvědčených“ kandidátů, například starostů. To je ve skutečnosti ta největší pitomost, jakou může volič udělat, protože tihle obecní matadoři rozhodně nebudou zastupovat zájmy občana. Jejich hlavni zájem je růst moci veřejné správy na úkor ekonomických i občanských svobod jednotlivců. Občany vnímají jako svůj subjekt a ne opačně. Zde se zase projevilo, že Zeman je jen technolog moci, kterému mu jde o to, aby politický vliv zůstal doma, uvnitř různých lokálních politických klik propojených s „tradičními“ stranami. Opět velmi oldschool záležitost. Nebyl jsem ani nadšený z jeho komentářů ohledně „pomalosti“ soudů a úřadů, což bude mít nepochybně ten následek, že v zájmu „urychlení“ dojde k odstranění některých institutů, které oddalují nebo dokonce znemožňují vydání správného (což nemusí znamenat spravedlivého) rozsudku, jako je finta s advokátem nebo trik s odvoláním. Bude třeba odstranit různé díry v zákonech, jako například presumpci neviny nebo zásadu materiální pravdy, a odstranit přežité instituty, jako třeba zásadu dvoustupňovitosti řízení, aby se to celé zrychlilo.
S tím se pojí jeden zábavný moment. Sluníčkářský server demagog.cz, jinak zdroj svébytného humoru, tentokát odhalil v Zemanově projevu zásadní lež. Česká republika totiž není v délce stavebního řízení na 162. druhém místě na úrovni Burkina Faso, ale na krásném 157. místě, přičemž Burkina Faso je na 95. místě. Snad to nebudou agilní úředníci z Burkiny Faso vnímat jako urážku, na úrovni ČR ohledně délky stavebního řízení je jiná země od B, a to sice Burundi.
Nesouhlasil jsem s projevem jako s celkem. Označil jsem to jako „zasranej bolševickej mikromanagement“. Pan prezident nám v podstatě vysvětlil, že závěry sjezdu KSČ a plán pětiletky se daří plnit, Kostelecké uzeniny vyrobily salámy a klobásy podle plánu, horníci že vyrubali zase více uhlí, pardon, to je teďka sprosté slovo, děti v Africe že vyrubaly kobalt do baterií pro elektronické hračky a elektromobily, sklizeň obilí, pardon, řepky proběhla dobře díky novým kombajnům z NDR a tak dále. Že hmotně nestrádáme, knedle jsou navařený, šunkový chlebíčky s vlašákem v lednici, pivo v plastu ve slevě, náplň do ostřikovačů s logem Silvestr spirit teče proudem a tak že je vlastně všechno OK. K úplnosti obrazu budování země, kde je chleba i růží pro všechny mi tam chybělo už jen sdělení, že panty branky do Jeleního příkopu byly speciálním týmem kancléře Mynáře promazány převodovým olejem SAE 75W90, takže přestala skřípat.
Skutečně je tohle projev prezidenta podle vašeho očekávání? Pro mně ne.
Očekával bych nějakou vizi a směr. Jak jsem četl některé komentáře na internetu, podstatně více komentátorů očekávalo od Miloše něco vizionářského. Všichni jsme v tom očekávání byli marně.
Očekávání velkého lídra s vizionářským projevem jsou pochopitelná. Celá tahle pohádka o ekonomické stabilitě a růstu vezme brzy za své a je celkem pravděpodobné, že to bude kvůli „klimatické“ legislativě a uhlíkovému náboženství. Také se bude čím dál více projevovat ztráta konkurenceschopnosti přebyrokratizované Evropské unie, nestabilita eurozóny a sociální systémy náročné na zdroje. Ať se nám to líbí nebo ne, blíží se doba, kdy bude zapotřebí lidí s jasnou představou, jakým směrem otočit hlavu, až vletí hovno do větráku. Současní politici ale nejsou nosiči myšlenek, protože jsou nosiči vody. Jejich hlavní starost je zařizovat pro lid různé věci. Zařizovat slevu na jízdenky, zařizovat stavbu dálnic, zařizovat, že budou vakcíny na chřipku a že budeme mít toastový chléb, který se bude rozplývat na jazyku. A to je ten zasranej bolševickej mikromanagement. Lid tohle trpí nebo dokonce i vyžaduje, přestože tohle „makání“ nikam nevede a silně připomíná období konce reálného socialismu. Kdo chtěl tehdy něco složitějšího vyřídit, musel si najmout „zařizovače“, který měl správné konexe na správných místech a dovedl „to zařidit“. Taky přitom vůbec nesešlo na metodách, jaké přitom použil, hlavní byl účel a jestli ho jen poprosil, nebo mu vyhrožoval, nebo ho uplatil bylo vedlejší. A oni to dělají taky, včetně Miloše.
Zasranej bolševickej mikromanagement má svůj důvod. Je to v podstatě stejný důvod, jako měl na konci reálného socialismu. Současní politici mohou mít vize jaké chtějí, realitu definuje Sovětský svaz, tentokrát ten západní. Takže pro vize už není místo. Zbývá než makat.
29.12.2019 D-FENS
(371x známkováno, průměr: 1,44 z 5)