Užijme si poslední měsíc autonomní mobility

Vzhledem k tomu, že se ekokorporativistická nátura německých šíbrů rozhodla že se jejich sny nedají zahanbit stávajícími omezeními stávajících fyzikálně-finančních faktů a oznámila brzké zdražení paliva pro motorová vozidla o 70 eurocentů, což je nárůst, o jak kde, padesát procent, tak hned česká média většinou prohlásila, že v Čechách se nic takového nestane.

Ovšem také se dají nalézt opatrná tvrzení, že po volbách v ČR ke zdražení bude muset dojít také. Ne však o tolik. Jestli je to pravda, posuďte sami. V současné době nejspíš opravdu dochází k momentům, kdy se takzvaně otáčí kolo dějin.

Je to velmi banální, chybí záběry na pějící andělské chóry, pukající nebesa a hroby, ze kterých vycházejí mrtví, aby udělali místo pro dosud živé. Zároveň je ale situace docela vážná, ještě nedošlo k volbám a ještě máme posledních pár týdnů relativního klídku.

Celá tato probíhající situace dostává do ohrožení stávající povědomí o mírovém společenském soužití a povaze společenské smlouvy. Celý svět popadla chiméra šílenství a cancel culture, jejíž cíle jsou mlhavé a nejisté a prostředky k dosažení tohoto blouznění podle empirických poznatků budou drastické, nejisté a zároveň jistě změní politické a sociální rozvržení Čech které se formovalo nejméně od roku 1989. Celá tři desetiletí se můžeme masově dozvídat o takzvané mlčící většině, ale nebylo snad toto rčení eufemismem pro konformní a apatickou část společnosti, která je impotentní a vlastně ani neexistuje, když se nepostavila tváří v tvář momentu dějin, který přímo volá o nějakou akci?

Je snadné se rozohňovat tváří v tvář vizi atomizované, do sebe zahleděné a tupě se potácející společnosti, která se honí za přeludem starých zlatých časů bez blackoutů, antirasismu, a s lacinými uhlovodíkovými palivy? Když asi nejpravdivější bude to konstatování, že život půjde dál, jako šel vždycky, ať už ulicemi hřímala břitká slova nacistů, komunistů a všech – istů, podpořená rachotem děl a pláčem žen a znečistěný krví utýraných mužů?

Ještě nevíme jaké to vlastně bude, ale víme jen to, že život půjde dál jako vždycky, někdo bude slavit, někdo plakat a někomu to bude fuk. Nebude to nutně horší či lepší, to uvidíme až za dalších třicet let, bude to prostě jiný. Modleme se a užívejme poslední babí léto všeobecné mobility, dost možná bude poslední z důvěrně známých. Hlavně se z toho neposrat. Budoucnost je tady.