Popravdě řečeno, nečekal jsem, že článek Pod vlivem rohlíku bude mít takový úspěch. Považoval jsem ho spíše za vatu a i přes několik kol korekcí jsem vůbec váhal, zda ho mám na web nahrát. Nakonec se ukázalo, že jsem udělal dobře. Opět jsem si rozšířil obzory.
Celé se to zajímavě zvrtlo. Předně článek nebyl o drogách, ale o tom, že vládní i smluvně-opoziční strany mydlí občanům oči. Zjistí, že společnost cosi tíží a rozhodnou se na tom vydojit politický kapitál. Vyrobí nějaký zákon, zpravidla od začátku zmetek, a snaží se vyvolat dojem, že dnem jeho uveřejnění ve sbírce zákonů všechno začne fungovat jako mávnutím kouzelného proutku. Když to nevyjde, pokrčí rameny a řeknou, my nic, my prosadili nový zákon, ten zbytek už je mimo naši moc, to musí fungovat exekutiva. Dělají to už dlouho a pořád se najdou lidi, kteří jim to žerou. Díky tomu se propast mezi zákony a praktickou aplikací práva neustále prohlubuje.
Drogy jsou k tomu příklad. Například zákon 140/1961sb., jinak známý jako Trestní zákon, říká:
§ 187
(1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu, nebo
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let.
(3) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší patnácti let, nebo
c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
(4) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt,
b) získá-li takovým činem prospěch velkého rozsahu, nebo
c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
§ 187a
(1) Kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.
§ 188
(1) Kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří anebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu,
b) spáchá-li takový čin vůči osobě mladší než osmnáct let, nebo
c) získá-li takovým činem značný prospěch
§ 188a
Šíření toxikomanie
(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 vůči osobě mladší než osmnáct let, nebo
b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
Na základě §187 může policie sbalit všechny osoby, které kšeftují s omamnými a psychotropními látkami, včetně dredovitých pseudozemědělců, kteří dávají svoje výpěstky jiným dredovitým zoufalcům a soudy je mohou strčit na rok natvrdo do báně. Na základě §187a pak může tentýž pěstitel, co si doma suší smotky trávy ve špajzu, dostat ještě víc. Podle §188a mohou zahučet do báně kvaziumělci a kvaziautority, co nám tak hezky prozpěvují o hulení, smažení a dalších podobných aktivitách. Podle mně se jedná o nástroj k represi tak tvrdé, že skoro hraničí s totalitou a policejním státem. Kromě zhovadilé definice o „množství větším než malém“ na tom všem snad není co vylepšit.
Jenže realita je často jiná. Díky tomu, že zákon se jaksi minul s celospolečenským děním, policie drogové delikty nestíhá přesně podle zákona, ale byla uplatněna jistá selekce, kdy se právo už neuplatňuje metodou „padni komu padni“. Zda je to dobře nebo špatně, to je otázka, na kterou si každý musí umět odpovědět sám. Kdo rozhodl o tom, že tento trestný čin se stíhat nebude a nějaký jiný že se stíhat bude? Ptal se vás někdo? Má to znamenat, že s příchodem další vlády bude například další trestný čin vraždy programově promíjen, případně se vytvoří pojmy „lehká vražda“ a „těžká vražda“, přičemž lehké vraždy budou legální? Vytvoří se nadace „Kill in“, kde se budou zabývat „prevencí“ vražd tak, že budou učit vrahy zakopávat mrtvoly, aby se na ně nepřišlo a tím se snížila pravděpodobnost, že pachatel skončí v base? Je to absurdní? Ne nikoli, to je jen posun reality od §187 k §219.
Ale o tom jsem vlastně ani psát nechtěl.
Ačkoli článek primárně o drogách nebyl (pro ukázku podivného chování opíječů rohlíkem jsem si mohl stejně dobře vybrat dopravní předpisy, na jejichž vymáhání se taky kašle, nebo krádeže, které se také víceméně promíjejí, prostituci…), samozřejmě že si méně vnímaví jedinci článek vyložili jako článek o drogách. Všiml jsem si pár hezkých manipulací, které liberálové používají vůči osobám, které dají najevo méně liberální přístup, než má nějaký guru liberálního hnutí.
1. Kdo chce psát o drogách, musí o nich něco vědět
Jinými slovy, když neberete minimálně dva gramy héra denně, nemáte právo ani sdělit svůj názor. Musíte být odborník na drogy. Tato země má spoustu fundovaných odborníků na drogy, například lidoveckého specialistu Vacka, který má stavárnu a bral heroin. Nebo J.X.Doležala z Reflexu, na němž jsou patrné čím dál hlubší známky totální vyhulenosti. Tomu už se říká kvalifikace.
Lékařská kvalifikace se nepočítá, ta je spíše na škodu. Ještě byste mohl plácnout něco nevhodného. Slyšeli jste, že by například o zdravotních dopadech marihuany nechali hovořit lékaře, tzn. například neurologa nebo internistu?
Pokud nejste kvalifikovaný, jste jen blbý bulík a vaše úloha v boji proti drogám je ta, abyste přispíval z daní na přiblblé sociální experimenty a akce pořádané „neziskovými“ nadacemi, kde jedny smažky zpívají druhým smažkám písničky a utvrzují se navzájem v tom, že ještě nějakej pátek vydrží a nejsou úplný hadráci. Můžete na to mlčky hledět, i když se vám to krajně nelíbí. Hlavně se nezkoušejte na nic zeptat, protože se taky můžete zeptat nevhodně a v tom okamžiku vás banda vyhulených dredovitých zoufalců může začít hystericky okřikovat, že represe není řešení a co jste to to za blba, když jste to ještě nepochopil.
2. Kdo nesdílí liberální přístup, je fašista.
Možná se trochu zdravě naserete. Může se to stát kdykoli. Třeba vás naštve, že budete muset doplatit osm stovek měsíčně na léky na srdce, nebo devět korun na paralen, zatímco pro jiné sociální skupiny stát prostřednictvím různých třetích osob organizuje zdarma léčebné a odvykací pobyty minimální efektivity a maximální finanční náročnosti. To je přesně ten stav, kdy začnete pokládat svému okolí otázky, zda by nebylo jednodušší, levnější a účinnější, místo opečovávání fetek dát ty prostředky policii, aby každou noc prošmejdila pár klubů a posbírala dealery, obvinila je a soud je zavřel, až zčernaj. Možná vás napadne zavřít přímo ty prominentní fetky, co do toho dostávají další a další lidi, kteří v nich vidí vzor. Možná byste rád zavolal policajty na ty fetky, co u vás v baráku vařej v bytě perník a smrdí to po chodbě. Máte možná trochu vztek na vyhulence, co vám zpívají z rádia, že mají jednu ruku dlouhou, protože se bojíte, že vaše dítě takhle jednou přijde domů, bude mít „velký oči“ a „dlouhou ruku“. Bude po vás chtít, abyste sundal ze stropu ty modrý krokodýly, co tam lezou, a vy mu nejen nebudete s to mu vyhovět, ale dokonce se budete ptát, kde se stala chyba.
Začnete plasticky vidět detaily, například že by se mohli policisté v regionech navzájem střídat, aby se ty zkorumpované exempláře, co z toho taky žijí, dostaly mimo své vlastní uplacené teritorium.
Pokud náhodou myslíte takto, pak mám pro vás dobrou a špatnou zprávu. Dobrá je, že vaše myšlenky se nacházejí zcela v rámci zákona. Špatná? Jste fašista. Sice už léta postrádám nějakou přesnější definici, kdo to fašista je, ale nyní platí, že fašista jste vy, protože to preventivní hysterky řekly. V podání preventistických hyterek jste fašista zřejmě proto, že zaslepeně trváte na aplikaci práva i přesto, že je to mimo mísu. Jo, přijít k nálepce fašisty není problém, když právě nevedete blbý řeči na fetky, přistěhovalce nebo neplatiče nájmů (to je teď politicky korektní označení pro cikány), stačí nosit nevhodnou bundu nebo krátký vlasy.
Pokud nejste náhodou fašista a přesto nechcete podporovat myšlenku prevence, pak vedete hospodský kecy. Vytvořila se taková další manipulace, že chytré, vzdělané a progresivní kádry podporují preventivní, legalizační a nesilová řešení, zatímco hnípani, kteří si každý večer resetují na Růžku ramdisk zelenou a pivem, podporují různá křižácká tažení vylepaných extrémistů, jako je major Komorous.
3. Feťák je chudák a je třeba mu pomáhat
Zřejmě existuje v Čechách nějaká instituce, která nutí lidi fetovat. Posílá svoje agenty, ty míří lidem na kýbl bouchačkou a říkají, šlehni si, jinak ti udělám díru do včelína. Jak jinak si vysvětlit, že politicky korektní je dívat se na feťáka jako na oběť a ne jako na asociála. My, zlá většinová společnost, která jde ráno do práce a večer z práce, zahnala fetky do situace, že si musí sem tam šlehnout, aby tu depresi vůbec překonala. Je to podivné.
Média nám jaksi zapomněla objasnit, že v životě i toho nejhoršího hadráka, co už ani na koncert Drop-inu nechodí, existoval moment, kdy mohl říct ne, já nebudu fetovat, já budu radši ve volném čase preparovat brouky. Podobně jako my nefeťáci činíme denně a bez podpory státu rozhodnutí mající vliv na naše životy a možná i jejich konce, například se necpeme denně hamburgery a hranolky, jako polovina Spojených států severoamerických, protože dopředu jaksi víme, že se nám potom ucpou cévy cholesterolem a zhebneme na infarkt nebo mozkovou mrtvici.
Kdepak je třeba Terka Pergnerová? Proč nám ji média přestala ukazovat, vždyť jí ještě docela nedávno bylo všude plno a ve všech možných pozicích? To by přece byla prevence, ukázat, jak se idol puberťáků mění pod drogama na hadráka, který nemá už žádnou důstojnost a má jen své zdravotní a sociální problémy a lži, kterými se obklopuje.
No jo. Co s tím nadělat.
Jak s oblibou říkám, hranice extrémismu se neustále posunují k normálu. Už si můžeme koupit extrémní jogurty a extrémní sušenky. Užij si svůj malý extrém z kelímku v politicky korektní šedi západní civilizace! Nebo extrém ze stříkačky? Čert ví. Můžeme si dovolit i extrémní názory. A můj názor, že té prevence ve srovnání s represí je tady nějak příliš mnoho a že by se mělo důsledně vycházet z platné legislativy, rozhodně moc extrémně nevypadá, nebo? Ale přesto je vnímán jako poněkud extrémní a já říkám, je to tak dobře! Buďme extrémisty a nenechme se oblbovat. Tvořme si vlastní názor, byť třeba nepodložený a špatný, formulujme jej, jak se nám zlíbí a nebojme se ho říkat i přesto, že ti, co se jim to nelíbí, budou ječet. Máme svobodu slova. Nepotřebujeme přece norimberský trichtýř od J.X. Doležala a jemu podobných, jsme mnohdy chytřejší než oni, mmj. i díky tomu, že si negumujeme palici pravidelným přísunem psychofarmak.
Je veskrze naivní se domnívat, že propagátoři drog z „uměleckých“ a novinářských kruhů mají čisté – ve smyslu legalizačně čisté – úmysly. Jak známo, písničky o hulení a smažení se dají lépe prodat, v hitparádách se vždy umístí až někde nahoře a JXD bez tématu drog by byl jen nadprůměrným novinářem, o kterém by skoro nikdo nevěděl (BTW sledujte, jak JXD píše. Sice je velkej frája, když neohroženě píše o marihuaně, ale vždy formuluje své články tak, aby je nebylo z hlediska trestního zákona možné napadnout. Konzultace s právníkem považuji za pravděpodobné.) Mudr. Douda a Presl by pracovali v Bohnicích nebo U Apolináře, vykonávali by klasický „seven-to-fifteen job“ a taky by o nich nikdo nevěděl, pan Bém by nebyl primátor. Funguje to i z druhé strany – kdyby šlo lidovcům o represi, snažili by se o posílení pravomocí policie a její očištění od korupce. Většina drogových i protidrogových guru z toho jen získává politický kapitál a příklady ukazují, že na drogové problematice se i průměrný zmrd může dobře „udělat“.
Na závěr jedna osobní poznámka. Jak jsem již někde uvedl, pracoval jsem rok a půl v nemocnici. Potkal jsem desítky lidí, kterým zbývalo pár měsíců života a také lidi, kterým zbývalo jen pár hodin. Všechny spojovalo jen jedno. Chtěli za všech okolností žít a prožívat si každou minutu tohoto mnohdy depresívního a smutného pozemského života. Že by měli, tehdy na sklonku jejich života, zájem unikat někam do barevného prostoroprázdna anebo si chtěli dobrovolně rvát nějaká svinstva do žíly, o tom ani řeči.
Je mi absolutně jedno, zda se nějaký smažka nakazí hepatitidou nebo HIV, je to totiž důsledek rozhodnutí, které učinil on sám zcela dobrovolně někdy v minulosti a za které nese plnou odpovědnost včetně následků, které pro něj z toho vyvstanou. Nehodlám jim pomáhat, nehodlám jim škodit, nehodlám jim fandit. Mám jiné priority a jsou mi ukradení.
(8x známkováno, průměr: 1,13 z 5)