Příběh o tom, jak všechno se vším nesouvisí.
Že to v sobotu bude v Globusu hardkór, to jsme nějak tušili. Žena ráno tlačila na pilu, abychom tam byli dřív. Nepomohlo to.
Já teda musím předeslat, že proti tomu promořování nic nemám. Oni nám to sice nechtějí tak docela říct, ale všechny epidemie v minulosti zastavilo právě tohle. Žádné ty jejich lockdowny se dlouhodobě neosvědčily. Očkování je jen vylepšená industrializovaná asistovaná forma promořování. Před nějakými 150 lety nebyly vakcíny proti neštovicím, protože tehdy se ještě plukovník Prymula po večerech pohyboval pomocí bičíku a samozřejmě bez roušky. Neštovice měly asi stejný fatality rate jako 10 čínských chřipek za sebou. A v té době si lidi posílali poštou sušenou neštovici, aby se promořili oslabeným virem. Ale asi by se to nemuselo dělat až takhle okatě. Zjevně se zadařilo, jak naznačují vládní data.
My teda jezdíme normálně nakupovat v neděli, protože tam nebývá tolik lidi a díky teamworku a s tou cool nákupní aplikací to dáme za 36 minut. Jenže v neděli vláda Globus zavřela, stejně jako všechny jiný krámy, takže jsme tam v sobotu zhruba deset minut po osmý dorazili.
Žena většinou hledá parkovací místo už během approache, ale tentokrát jsme projeli bodem rozhodnutí a všechno bylo plný. Manželka hlásila, že asi budeme muset divertovat k vchodu do Géčka nebo opakovat okruh, ale nakonec se nám povedlo najít díru. Ženská ve vestě s nápisem „desinfection manager“ postřikovala madla u vozíků dezinfekcí. Poblíž ní stál muž v cyklistickém oblečení a flusal na zem.
V marketu bylo narváno. Na všechno se stála nějaká fronta, zejména u pultu s uzeninama to vypadalo, že sójová prasata jsou dneska zadarmo. Vymysleli tam jednoduchý ale efektivní systém, jak maximalizovat mezilidské kontakty, detailně ho popisovat nebudu, ale je postavený na promyšleném promíchávání lidí ve frontě.
U rohlíků stál nějaký senior z rizikové skupiny a řval do telefonu, že zítra je zavříno, rozumíš? Bábě asi Covid zničil kromě čichu a chuti taky sluch. Všichni byli tak nějak nervózní. U některých to vypadalo, že se připravují na konec světa. Návštěva se vzhledem k čekání a přeplnění obchodu poměrně protáhla, a to si asi nechci představovat, jak to tam muselo vypadat později dopoledne.
Říkal jsem si, že tohle snad není normální. Zakázali chodit do hospody, aby nedocházelo ke kontaktu osob, i když stačilo omezit počet lidí ve stolu. Zavřeli muzea, kde fakt nevznikají žádné tlačenice. Zavřeli hobbymarkety, kde byla mizivá hustota zákazníků. Pak zavřeli běžné obchody v neděli, aby se jich tam v sobotu sešlo víc. Je to zhruba stejné jako omezení úředních hodin, aby tam lidi museli stát fronty.
Zkoušel jsem se dopídit k tomu, co přimělo vládu k takovému rozhodnutí. To není vůbec snadné, protože vláda nemá potřebu své příkazy a omezení komukoli vysvětlovat a jakkoli zdůvodňovat. Prostě máme nouzový stav, můžeme zakázat komukoli cokoli a nikomu nic vysvětlovat nebudem. Zůstaňte doma, buďte vyděšeni a na nic se neptejte.
Nicméně skvělé vodítko poskytl ministr Havlíček, který CNN Prima News poskytl toto překvapivé vysvětlení:
„Podstata není v tom, že se lidé nakazí v obchodech. Jde o to, že se tam člověk musí nějak dostat. Potřebujeme snížit mobilitu lidí, alespoň na jeden den ji přiblížit nule.“
Vida. Už není důležité, zda se lidé nakazí. Vláda nechce likvidovat ten hrozný zabijácký virus. Vláda chce likvidovat mobilitu obyvatelstva.
Já jsem asi pochopil, co se tady stalo.
Ještě než se do toho ponořím, zmíním jednoho nejmenovaného vedoucího pracovníka jedné nejmenované velké jihočeské strojírenské firmy. Měl chování řeznického psa a neustále na všechny řval jako ten dědek v Globusu, protože si myslel, že ho neslyší. Oni ho slyšeli, ale většinou neposlouchali, protože jim to simplexní hovado bylo dílem ukradený a dílem pro prdel. Jednoho dne se v rámci výkonu manažerské profese rozeřval jako pominutý na své podřízené, že vyrábějí příliš mnoho zmetků. Všechny je poprskal, řekl jim několikrát „vole“ a nakonec prohlásil, že se každý den dostaví do svěřeného výrobního úseku, kde mu vedoucí jednotlivých linek předvedou červené zásobníky používané na zmetky, které společně vole vyhodnotí a definují tamty vopatření aby se to už vole nestalo kurva.
Výrobní zařízení, kterým tento jedinec disponoval, mělo už to nejlepší dávno za sebou a zmetkovitost tomu odpovídala. Vzhledem k systematickému škrtání investic a údržby to nevypadalo, že by se to nějak zlepšilo, protože pan manager právě usiloval o výměnu služebního VW Passat za BMW a úspora nákladů by tomu napomohla, na druhou stranu výrazné náklady na zmetky vizi vozu s vrtulí v barevné kombinaci a výbavě typické pro rumunského pasáka kurev ji zase oddalovaly. Dilema, vole. Jak najít lokální optimum?
Personál to taky pochopil. Než se nechat od toho kokota bičovat, začal zmetky z červených zásobníků vybírat ještě před tou kruciální poradou a odstraňovat je různými cestami. Naštěstí se jednalo o kabely a ty jsou poměrně skladné. Cpali je do odpadkových košů, a to jak v areálu továrny, tak mimo ni, třeba na autobusové zastávce. Zmetkovitost náhle a výrazně vole klesla. Opatření spočívající v intenzivním mikromanagementu červených zásobníků se ukázalo jako vole účinné. Udělaly se prezentace, že situace je vole stabilizovaná, že je zpátky „on track“ a vize vysněného vozidla s modrou vrtulí byla zase o něco reálnější. Bohužel radost dlouho netrvala, neb jednoho dne se dostavily dámy z logistiky a sdělily panu manažerovi, že má manko asi tisíc kilometrů kabelů, navíc že spotřeboval veškeré pojistné zásoby a nyní je ve skladě nula. Manažer se opotil. Preventivně je taky poprskal a vynadal jim, že jsou krávy vole, že zase zapomněly vobjednat, že je všechny nechá vyházet a podobně, nicméně dotyčné pracovnice takto chabou argumentaci už mnohokráte zažily, dobře ji znaly, byly na ni připraveny a pomocí jednoduchých prostředků demonstrovaly, že výrobní úsek od jistého momentů odebírá ze skladu více materiálu, než odpovídá jeho produkci. To samozřejmě byly zcela devastující zprávy, protože nějaké zmetky vem čert, tady už jde snadno představitelný, spočitatelný a zcela konkrétní cash. Finanční ztráty způsobené „ztraceným“ materiálem byly multiplikovány finančními ztrátami na straně odstaveného zákazníka, a ty byly vole vysoké. Po více takových zprascích (další popíšu třeba příště, jmenoval se money machine a připomínal hospodaření ministryně Schillerové) se vedení firmy odhodlalo k pozoruhodné dvojici kroků: koupili mu to BMW a přeřadili ho do nějakého pobočného závodu, kterému se říká „sloní hřbitov“. Myslím, že mu to udělali schválně, protože sloní hřbitov byl vzdálen asi 3 km od jeho bydliště a tak nakonec měl vysněné auto s vrtulí za mego a půl, ale jezdil s ním do míst, kam by došel za půl hodiny pěšky.
Tak tohle se vám stane, když nebudete používat mozek a místo toho se demagogicky upnete nevhodně zvolený indikátor výkonu alias KPI.
Lidi si myslí, že vláda ve svém boji s virem má nějaké perfektní experty a ti mají perfektní analýzy a že je to dokonalý. Já si myslím, že jsou to banda diletantů a amatérů, které by rozebral šikovnější středoškolák. V tomto článku je popsáno, jak vládní experty v první vlně ovlivnil jakýsi pojišťovák, který jim předložil excelovskou tabulku vskutku stupidního obsahu. To si řeknete, to snad není možné.
Nyní se děje něco podobného. Vysokou školu báňskou jako vzdělávací instituci jistě netřeba představovat. Na této škole se zdánlivě vyučuje pouze Dunning-Kruger effekt, ale není to všechno. V Ostravě se rozhodli přestat dolovat uhlí a začít dolovat data. Báňská nevzdělávací instituce sbírá anonymizovaná data o pohybu mobilních telefonů společnosti T-Mobile, která se na tom čile podílí, a poskytuje na základě toho vládě podklady o tom, zda občané dodržují sebekoncentrák.
Vláda byla zjevně fascinovaná touto „technologií“. Když jí oslnila pojišťovákova stupidní tabulka, z toho nástroje museli být uhranuti. Generuje to barevné grafy a poskytuje obraz i tom, jak moc se lidé dobrovolně zdržují v domácím vězení a jak se vyvíjí počet těch, kteří se rozhodli zůstat doma. A v tom okouzlení big daty z báně si nevšimli, že ty jejich grafy sčítají hrušky s jabkama. Z hlediska báňského grafu vyjde nastejno, zda jedete do lesa na houby, kde nepotkáte živou bytost, nebo zda se hodláte účastnit nějakého kolektivního promořovacího eventu v Globusu. Superspreading event na house party u souseda o dvě patra níže je z hlediska ostravských výzkumníků OK, výlet do přírody s dětmi je rizikový. Ve zjevné fascinaci tímto KPI se rozhodli řídit mobilitou obyvatelstva šíření nákazy, přičemž mezi oběma fenomény existuje velmi slabá korelace, jak bylo ukázáno na příkladech.
A tak si v zájmu příznivých čísel mobility vyrobili sobotní tlačenice v krámech.
Vězte, že každá baňa má klec. Traduje se, že jednoho dne pracoval v bani horník Daj. A když fáral v kleci dolů, jeho kolegové říkali, že fára Daj. A tak vznikla Faradayova klec. Faradayova klec se může hodit těm z nás, kdo neradi vypínají telefon.
Až se budete zítra promořovat v krámě, kupte si čokoládu. Studentskou pečeť třeba. Čokoládu hoďte do koše, stejně po změně receptury chutná jak hovno, a nechte si staniol. Chcete někam jet? Vzpomeňte si na Faradaye a před opuštěním domova obalte telefon tou kovovou fólií. Až přijedete domů, tak ji zase sundejte. Nedáte báňským výzkumníkům lokalizační data a vládě důvod zostřovat nám samovazbu.
06.11.2020 D-FENS
(454x známkováno, průměr: 1,30 z 5)