Útok Hamásu na Izrael

Featured Image

Každodenní čtenář českých webů a sledující české žurnalisty by si po událostech, které začaly v ranních hodinách 6. října mohl myslet, že další vlna násilnosti v jednom z nejvíce sledovaných konfliktů na Blízkém Východě začala právě v ten den.

Různí analytici začali ihned psát články o útoku, který překvapil Izrael s jasnou paralelou k Jomkipurské válce, kdy slova „překvapivý“ a „ohromující“ se objevovaly neustále.

Jelikož se Český mediální prostor tomuto konfliktu v žádném případě nevěnuje s nutnou hloubkou a profesionalismem, je na každém z nás, aby se sám dovzdělal. Tento článek slouží jako osvěta s přihlédnutím do relevantní literatury, kterou zmíním.

Takže, co je přesně Pásmo Gazy?

Jedná se o malý střípek území o rozloce 8 kilometrů na šířku a 40 km na délku, kde se tísní 2,2 milionů lidí. Jedná se o jedno z nejhustěji obydlených míst na planetě zemi, s hustotou obyvatelstva 6500 lidí na kilometr čtvereční, má vyšší hustotu osídlení než Tokio. Polovina lidí jsou děti. V důsledku izraelského obležení, které trvá již 16 roků, je zde jedna z nejhorších humanitárních situací na planetě. 70 % obyvatelstva jsou uprchlíci a jejich potomci, kteří byli vyhnání z nově vzniklého státu Izrael v roce 1948. Dle mezinárodního práva mají tito lidé status uprchlíka. 80 % populace je závislé na humanitární pomoci, polovina populace žije v chudobě a téměř 80 % mladých lidí jsou nezaměstnaní (zdroj).

Nejvíce však okupace a obležení doléha na místní děti, dle organizace Euromed 91 % z nich trpí nějakou formou PTSD. Dle organizace Save the Children 4/5 z těchto dětí trpí depresemi, strachem a smutkem.

Dle generálního tajemníka OSN je Pásmo Gazy „peklem na zemi“  Dle izraelského sociologa Barucha Kimmerlinga je Pásmo Gazy největší koncentrační tábor na světě – toto řekl již v roce 2003, 3 roky předtím než Izrael započal své obležení. Dle bývalého premiéra Spojeného Království je Pásmo Gazy v důsledku izraelského obležení vězeňský tábor. Když Izrael zahájil své obležení v roce 2006, tehdejší poradce premiéra Ehuda Olmerta se nechal slyšet: „Uvalíme na Palestince dietu, která jim však neumožní umřít hlady“. V roce 2011 v rámci kauzy wikileaks vyšlo najevo, že oficiální izraelská politika byla „držet Pásmo Gazy na hraně kolapsu“. Izrael posléze byl nucen uvolnit studii, kterou si nechal vypracovat, která říká, kolik přesně kaloriíí může do Pásma Gazy pustit, aby nespustil hladomor.

Izrael proti Pásmu Gazy také vedl několik otevřených válek, ta nejznámnější se odehrála v roce 2008/9 a dostala název Operace Lité Olovo. Amnesty International vydala zprávu, jež shrnuje izraelskou operaci naprosto přesně – 22 dní destrukce. Human Rights Watch také vydal svou zprávu.

Slovy tehdejší ministryně zahraničí Tzipi Livni, poté, co Izrael dokončil destrukci Pásma Gazy v roce 2008 – „Izrael si počínal jako chuligán v Pásmu Gazy, přesně jak jsem rozkázala“.

Rada OSN pro lidská práva zareagovala svou zprávou pod vedením špičkového jihoafrického soudce a bývalého hlavního žalobce mezinárodních trestních tribunálů pro Rwandu a bývalou Jugoslávii Richarda Goldstona.  Richard Goldstone se vydal do Pásma Gazy i se svým týmem expertů a jeho zpráva reflektuje množství devastace, kterou Izrael spáchal.

Operace Lité Olovo zabila okolo 1400 lidí, z toho 762 civilistů a z toho 318 dětí.  Izrael ničil školy i školky, zničil jediný mlýn v Pásmu Gazy, elektrárnu, čističku na vodu, 6 studen na vodu a také farmu na kuřata – jinými slovy veškerou civilní infrastrukturu§ Po izraelském běsnění zůstalo na místě mimo mrtvých také 600 000 tun suti.

Devastaci ale nemohlo a ani nemůže obyvatelstvo opravit, protože stavební materiály patří dle izraelského okupačního manuálu do kategorie „Dual Use“ – a jeho import do enklávy je tedy značně omezený!

Dle Goldstonovy komise Izrael také zaútočil v 11:30 – s vědomím, že v té době budou ulice plné. – paragraf 1887 Goldstonovy zprávy. Asi nejhlavnější bod celé jeho zprávy je paragraf 1893, kde je napsáno: „Operace byla vedena a naplánována s cílem potrestat, ponížit a zterorizovat civilní obyvatelstvo, radikálně potlačit jeho ekonomickou soběstačnost a vnutit mu pocit zranitelnosti a závislosti.“

Brutalitu izraelské armády dobře osvětluje studie HRW Precisely wrong, která hovoří, jak Izrael cílil na děti hrající si na střechách domů svými drony, kde se vůbec nebojovalo.

Zpovědi vojáků, kteří se účastnili operace Lité Olovo jsou mrazivé, zprostředkované izraelskou organizací Breaking the silence.

Pár zajímavých:

„Zem se neustále třásla.“

„Bylo to jako pálit mravence lupou.“

„Celá sousedství byla srovnána se zemí, protože ze čtyř domů byly vypalovány rakety.“

„Rodina se schovávala před bombardováním, šli jsme dovnitř a začali střílet, zabili jsme nějakého starce.“

Reakce na sebe nenechaly čekat, na Tzipi Livni a Ehuda Baraka – tehdy ministr obrany – byly vydány zatykače z podezření ze spáchání válečných zločinů – nicméně za své zločiny se nikdy nezpovídali. Byť Evropský parlament zprávu Goldstona přijal, Izrael a USA se postavily rezolutně proti a Izraeli bylo dovoleno ve své destruktivní politice pokračovat a nesnesitelný status quo pro zbídačené obyvatele pokračoval.

Zde odkaz na zprávu Goldstonovy komise.

Neschopnost mezinárodního společenství (Západu) jednat v tváří v tvář takovéto brutalitě se situace ještě zhoršila a Izrael dostal volnou ruku pokračovat. Své běsnění znovu zopakoval v roce 2014 v rámci Operace Ochranné Ostří.

Míra devastace byla ještě vyšší – Izrael zavraždil více než 2200 lidí, z toho 536 dětí.

Izraelské běsnění trvalo 50 dní. Během nichž prezident Obama neustále opakoval nutnost Izraele na sebeobranu – ČIMŽ DÁVAL ZELENOU K DEVASTACI CIVILNÍHO OBYVATELSTVA – to samé nyní dělá celý Západ i naši představitelé.

Brutalita dosáhla pomyslného vrcholu, když Izrael vybombardoval školu OSN Jabalia, kde se tísnili vyděšení obyvatelé skrývající se před destrukcí – naschvál.

Jak se ukázalo, škola OSN vydala své přesně koordinace izraelské armádě celkem SEDMNÁCTKRÁT. Izrael varování nedbal a školu stejně vybombardoval. Zabil 15 civilistů

Tento zločin vytrhl i jindy k Izraeli smířlivého tehdejšího generálního tajemníka OSN Pana Ki-moona z jeho spánku a izraelský zločin odsoudil slovy: „Není nic hanebnějšího než útočit na spící děti“.

Opět neproběhl žádný soud, Izrael zůstal nepotrestán, neproběhlo žádné oficiální vyšetřování. Nikoho nezajímalo, že Izrael zničil 18 000 domů a zabil stovky dětí. Beztrestnost a status quo pokračovalo s tichou podporou Západu i našich představitelů.

A neúprosná realita pokračovala. Zbídačené obyvatelstvo se vzmohlo na jeden protest, který proběhl v roce 2018 a 2019. Den za dnem neozbrojení civilisté kráčeli k bariéře, kde je izraelská armáda neuprostně střílela. Civilisty, děti, lékařský personál. Deník Haaretz přinesl rozhovor s izraelským sniperem, který se chvástal, že za den prostřelil 42 kolen.

Shrnutí: Útok Hamásu byl krvelačný, odporný a brutální – přesně takový, jaký se dal čekat, když dotlačíte obyvatelstvo koncentračního tábora na doraz. Když nyní můžeme číst vyjádření izraelských představitelů, že „Hamás otevřel bránu do pekla na Pásmem Gazy“, jak tvrdí koordinátor pro teritoria, či vyjádření izraelského ministra obrany Joava Gallanta, že „válčíme s lidskými zvířaty,“ zatímco zavádí ÚPLNOU BLOKÁDU, kdy omezí i to málo, co se sem dostává, měli bychom se klepat strachy a požadovat nutnost příměří a jednání. O to víc, když mu zástupci „svobodného světa“ dávají zelenou, když trvají na tom, že „Izrael má právo se bránit.“ Bránit před kým? Před vězni, kteří uprchli z vězení, do kterého je sám zavřel? Před vězni koncentračního tábora?

A co se dalo čekat, když se ta „lidská zvířata“, jak tvrdí Joav Gallant, dostanou ven z výběhu, kam je zavřete? Že každej z nich bude Gándhí? A bude se chovat dle slovníku moderního liberála 21. století a regulí civilizované společnosti, která válku sleduje akorát z bezpečí svého domova a televize?

Protože to přesně bojovníci Hamásu jsou, členové zuboženého obyvatelstva (nebo zvěř, nehodící se škrtněte), kteří se do svého zajetí narodili, mnoho z nich doteď ani nevylezlo ven z toho ghetta. Jak můžeme chtít po lidech, kteří byli zredukování na zvěř, aby se nechovali jako zvěř?

Nabízí se nám zde paralela s povstáním ve Varšavském ghettu, kdy se zbídačení obyvatelé vzmohli na akt odporu proti svému vězniteli – odpovědí byla destrukce – a nyní, když se nám tato paralela v pozměněné formě vrací zpět, celý tzv. svobodný svět skanduje slova podpory Jurgenu Stroopovi.


15.10.2023 Simon Kubanek

12345 (337x známkováno, průměr: 3,12 z 5)
13 769x přečteno
Updatováno: 15.10.2023 — 20:40
D-FENS © 2017