Po půl roce se Usain Bolt opět soukromě sešel s přítelem novinářem, aby si s ním popovídal o neuvěřitelné negativní kreativitě, s jakou jej v této zemi utlačují, urážejí, děsí. Muselo to z něj prostě ven.
Bolt: „Pane redaktore, myslel jsem, že to už nemůže být horší – ale ono je. Už jste slyšel o těch klikatých drahách?“
Novinář: „Samozřejmě že ano. Náš parlament to schválil, před pár týdny se to na všech stadionech povinně zavedlo. Důvodem bylo, že někteří běžci často běželi příliš těsně blízko té původní rovné lajny – a tím omezovali sousedního běžce. Zalobbovali i ekologičtí aktivisté, že takovéto těsné sousedství dvou běžců je ekologicky škodlivé, neboť otřesy vyvolané během narušují pohlavní život brouka houštníka křovného, který žije v trávě stadionů vedle dráhy. Ti aktivisté to musí mít velmi dobře prozkoumáno – vždyť náš stát dává na jejich výzkumy ročně několik miliard z našich daní. Klikatá hranice drah je velký pokrok. Každý běžec, aby nepřešlápl, musí nyní běžet přesně uprostřed své dráhy – a neomezuje sousedy. Už jste na takové klikaté dráze nové generace závodil?“
Bolt: “Ano, dvakrát. Běhám pár posledních měsíců za potupných 50 tisíc korun startovného. Říkal jsem si, že to nějak vydržím, i když já své náklady musím platit za ceny téměř světové. Když mi do mého domu řemeslník přijde opravit odtok umyvadla, rozhodně se nespokojí s jednou setinou odměny svého amerického kolegy řemeslníka – tak jako já se zde musím spokojit s jednou setinou obvyklé odměny špičkového světového sprintera. Nicméně – pořád tuto zemi miluji a obdivuji.
Ale po zážitcích s klikatými hranicemi jednotlivých běžeckých drah pomalu ale jistě začínám v té lásce a obdivu kolísat.Kdo chce totiž běžet opravdu špičkově rychle, ten zcela jistě aspoň jednou za 100 metrů tu klikatou hranici své dráhy přešlápne. Já jsem přešlápl hned v prvním závodě na té klikaté dráze – a byl jsem diskvalifikován.“
Novinář: „To je ale smůla. Nicméně – pravidla platí pro každého. Nemohl jste běžet trochu pomaleji?“
Bolt: „Mám pocit, že to by právě ta funkcionářská vlivová skupina chtěla. Jistě by mi to pak stále otloukali o hlavu, že jsem jednou jedenkrát běžel nad 10 vteřin – a že tedy patřím do průměru a mám mít nároky a podmínky jen zcela průměrné. Jsem stoprocentně přesvědčen, že každý, kdo běží pod 10.5, musí nutně někdy tuto klikatici přešlápnout.“
Novinář: „Běžel v tom závodě ještě někdo jiný kromě vás pod 10.5? Pokud ano, jistě byl diskvalifikován taky.“
Bolt: „Běželi první tři. Já měl volným tempem 9.96, druhý za mnou 10.45 a třetí 10.48. Ostatní si dávali pozor na klikatou lajnu, ale všichni měli nad 11 sekund. Jen my tři jsme byli podstatně rychlejší – a všichni tři jsme přešlápli. Dobře jsem si toho všiml. Když totiž běžím nad 9.9, je to pro mne spíše poklus – a stačím do detailu sledovat, co se děje kolem mne.“
Novinář: „Takže tři diskvalifikovaní, hm…“
Bolt: „Právě že ne. Byl jsem diskvalifikován já jediný – a to mne nejvíce štve. Ten druhý a třetí totiž byli certifikovanými běžci. Měli při běhu na hlavách přilby s dataprojektory, měli uvázané kravaty… A navíc – ve sboru rozhodčích seděli právě ti činovníci, kteří jsou zároveň certifikátory Unie běžců a jindy běžce certifikují. Videozáznam, který by mohl dokázat přešlapy toho druhého a třetího v pořadí, se jaksi ztratil. Nechce se mi věřit, že by zde panovala taková nízkost – ale kdosi mi po běhu dobrácky vysvětloval, že kdyby ti rozhodčí ty své certifikované také diskvalifikovali, tak by se mohli naštvat – a ztratit chuť platit jim poplatky za další certifikační zkoušky vyššího stupně. Je to korupce nepředstavitelných rozměrů, která zašlapává do prachu i ta nejzákladnější pravidla slušného chování – pravidla mravní i právní.“
Novinář: „A ten vás druhý závod podél klikaté lajny, pane Bolte?“
Bolt: „Tam přešlápli všichni. Všech osm běžců. Sbor rozhodčích prohlásil, že si bere čas na rozmyšlenou a že vydá rozhodnutí až druhý den ráno. Jeden z diváků mi přátelsky poradil, že bych ve svém vlastním zájmu měl jít se všemi těmi rozhodčími a všemi běžci na večerní chlastačku. Nazval to „teambuildingová akce“. A být k nim milý a přátelský. Že prý v této zemi jiná cesta k úspěchu nevede.“
Novinář: „A šel jste?“
Bolt: „S těžkým srdcem – šel. Hodně jich se tam spolu zpilo do němoty. Předtím hulákali a potáceli se. Vypil jsem za ten večer tři piva – hodně jsem se přemohl. V posledních momentech před naprostou ztrátou kookrdinace pohybů mne ti rozhodčí poplácávali po ramenou a ujišťovali, že s těmi přešlapy se to určitě nějak zařídí.“
Novinář: „No a zařídilo?“
Bolt: „Ano – bohužel ano. Celá komise najednou vůči přešlapům všech těch, co byli na večírku, oslepla a ohluchla. Bylo mi přiznáno vítězství. Ovšem za další potupné podmínky – totiž že všichi běžci dostanou dvacet tisíc startovné, já místo padesáti tisíc dvacet dva tisíc – a ty dva ještě musím věnovat na zaplacení jejich včerejšího popíjení. Když prý budu proti tomu protestovat, tak mne jediného diskvalifikují. Jsem rozhořčen.“
Novinář: „Podívejte, pane Bolte – chápu vaše rozhořčení. Ale, mezi námi, nedá se takto v klidu a pokoji přežít? Chodit s těmi správnými lidmi popít, zahrát si s nimi občas golf nebo tenis, běhat si svých 9.9 až 10.1, brát zhruba padesát tisíc korun za start… Při pouhých pěti startech měsíčně budete na tom na naše poměry velmi dobře…“
Bolt: „Technicky vzato dalo a všiml jsem si, že to tak někteří běžci dělají. Já nehraju. To je naprosto proti všemu na čem stojí civilizovaná společnost a pokrok. To už jste v té vaší zemi tak zhloupli, že toto nebezpečí nevnímáte? Moje přísná životospráva, kde každá minuta závodu, tréninku, každý detail stravy je přesně promyšlen a naplánován – to mi přineslo čas 9.58 na stovku a 19.19 na dvoustovku v Berlíně na mistrovství světa 2009. To mi a mé nové české vlasti může přinést další zlepšení. Takové časy mohu přinést této zemi stamiliony. Jen na daních z mých příjmů. A to nehovořím o dalších miliardách, když vychovám další běžce, kteří na tom budou podobně jako já. Když si své tajemství sprintu nenechám pro sebe. Když toho všeho využijete k reklamě, k přitažení milionu turistů do vaší krásné země…
Stačí však jeden nucený popíjecí večírek měsíčně – a celý ten zářivý diamant mé výkonnosti je v háji. Chodit se s někým kamarádíčkovat, to je pro můj výkon vražedné. Kamarádíčkování je totiž vražedné pro světovou špičku v každém oboru lidské činnosti. Pokud to u vás bez kamarádíčkování skutečně nejde, tak si ničíte všechny špičky. To je, jako by si člověk vyřezal špičkovou část mozkové kůry. Malou, malinkatou část, pár dekagramů, pouhých pár statisícin celkové hmoty svého těla.
Co pak zbude z člověka?“
Příště: Jak to dopadne s Usainem?
(Zatím nikdo nehlasoval)