Tento text, stejně jako všechna jeho pokračování, je fikce – podobně jako napřklad rubrika „objev“ ve čtvrtečním Magazínu Dnes. Na náhodně vybraném příkladu světově špičkové osobnosti chce tento seriál textů ukázat, jak současné rovnostářství, závist až nenávist ke všemu špičkovému v dnešní České republice hrůzostrašně a mnohostranně zatarasuje všem jejím obyvatelům cestu k prosperitě, bohatství, ba k pouhému slušnému přežití mezi ostatními státy světa.
Místo Usaina Bolta mohl být (coby emigrant do současné České prepubliky) fiktivně zvolen třeba Albert Einstein (který by zde chtěl zkoumat a přednášet relativistickou fyziku) nebo Norbert Wiener (který by chtěl totéž v kybernetice) nebo L. van Beethoven (který by chtěl v barvách této země komponovat). Ani ostatní informace z této série textů, které se na první dojem tváří jako fakta, si nečiní nárok na naprostou historickou přesnost. Je už mj. na diskutérech pod článkem, aby nacházeli prameny a upřesňovali, jak přesně to bylo třeba s výrokem Jana Skácela o moravské hymně, s okopírováním volkswagenu od tatrovky aj. Kulisy celého příběhu jsou však reálné, k těmto kulisám lze řadit i jména veřejně známých osobností. Jinak jsou však aktivity těchto veřejné známých postav plus jména, události a jednání dalších postav vymyšleny čistě náhodně – a jakákoliv podobnost s reálnými osobnostmi nebo událostmi je opět čistě náhodná.
Díl 1. – Prohlášení bežce Bolta
Olympijský vítěz a mistr světa ve sprintu překvapil nedávno veřejnost prohlášením, že se z Jamajky stěhuje do České republiky.
„Na severní Moravě se mi líbí nejvíce,“ uvedl černý zázrak atletických drah. „V okolí Ostravy, kde jsem opakovaně závodil na Tretře a kde mne vždy přijímali s otevřenou náručí, jsou Beskydy – nejkrásnější hory, které jsem kdy viděl. Směrem na Beskydy si pořídím dům se zahradou. Tam budu trvale bydlet. Přijmu i české občanství a budu závodit za Česko.“
Na otázku, proč tak najednou zanevřel na rodnou Jamajku, odpověděl: „Jamajku mám stále rád. Ale – při vší úctě k rodné zemi – až zde jsem nalezl kraj, který tak hustě oplývá světovými osobnostmi. Uvažte jen se mnou: Kousek za Ostravou, v Příboře, se narodil nejznámější psycholog světa Sigmund Freud. Kousek vedle Příbora, v Hukvaldech, vyrůstal a žil můj nejoblíbenější světový skladatel vážné hudby Leoš Janáček. Znáte jeho úvodní fanfáry ze sinfonietty? To je prostě báseň!
Opět jen kousíček vedle, ve Fulneku, dlouho působil podle mne největší světový pedagog všech dob Jan Komenský. Zrozený je sice kousek jižněji, ale stále na té vaší překrásné Moravě.
A to ještě není všechno. Poodejdete jen pár kroků z Fulneku – k městečku Odry – a jste v rodišti největšího světového genetika Johanna Mendela. V Americe jej každý vzdělaný člověk zná a oceňuje.
Co ale Američané už moc nevědí, ale vím od svých ostravských přátel já, je, že v nedaleké Kopřivnici uměli vymyslet a vyrobit nejlepší nákladní i nejlepší osobní auta na světě. O náklaďácích není třeba dále hovořit; zdejší nejlepší aktivní řidič světa Karel Loprais prokázal jejich špičkovou kvalitu nesčetněkrát. Ale o těch osobácích to nevědí ani všichni místní. Kde bylo vymyšleno a poprvé nakresleno nejprodávanější evropské auto Volkswagen brouk? Samozřejmě v Kopřivnici. Ve třicátých letech. Jmenovalo se Tatra T97 – a od zdejšího geniálního konstruktéra Hanse Ledwinky jej pak téměř zcela okopíroval liberecký rodák Ferdinand Porsche. Na Hitlerovo přání. Hitler brzy poté zakázal Tatru 97 vyrábět, aby ta podobnost a ta krádež nebila do očí.
V nedalekém Zlíně, necelých 70 mil od Ostravy, také působil nejúspěšnější podnikatel světa Tomáš Baťa. Kam se hrabala ve 30. letech nejpodnikavější americká města na Baťův Zlín!! Každý objektivní člověk přece ví, že Zlín byl tehdy na světové špici. Umem zdejších lidí, pocitem sounáležitosti všech obyvatel, jejich vynalézavé pracovitosti, oprávněného lokálního patriotismu, uměním učit se nové. Mohl by o tom jistě skvěle vyprávět i ve Zlíně bydlící nejlepší penzionovaný řidič světa Miroslav Zikmund.
Obrazy štramberského rodáka Zdeňka Buriana mám také za nejlepší na světě. Jsou věrnější než fotky! Jeho černý svalovec massa Bob, jak jej kreslil v mayovkách, je mi docela podobný.
To nejlepší jsem si nechal na konec: V sousední Kopřivnici přece vyrůstal rodák od nedalekého Valašského Meziříčí, můj kolega a celoživotní vzor běžecké tréninkové píle, nejlepší vytrvalostní běžec celého Valašska a zbytku světa – Emil Zátopek.
V kraji těchto skvělých lidí chci bydlet a žít. Sem patřím.
A co mne nejvíce dojalo – to je veliká skromnost zdejších lidí. Severní Morava, střední Morava, Morava jako celek, to je báječná průchozí křižovatka všeho hodnotného z východu, západu, severu i jihu. Tato země, jejíž lidé mají nárok být sebevědomější než všichni arabští ropní magnáti, všechny newyorské či kalifornské filmové hvězdy, všichni londýnští bankéři, všichni italští malíři a sochaři, všichni francouzští králové a vojevůdci, všichni čínští císařové – tato země je tak skromná, že její hymnou je jen pouhý kousek ticha.
Ano, kousek ticha. Mluvil o tom kdysi slavný moravský básník Jan Skácel z Brna. To, co chci od něj teď citovat, řekl ještě za doby Československa, kdy státní hymna měla dvě části. Česká část opěvovala především to území Čech od Aše po Litomyšl. Lučiny, bory, skaliny. Slovenská část opěvovala Tatry a zemi pod nimi. A hymna moravská? To byla podle Jana Skácela ta jedna vteřina skromného ticha mezi koncem části české a začátkem části slovenské. Žádná země světa nemá tak neokázalou hymnu! Po tváři mi tekly slzy dojetí jako hrachy, když jsem se to dozvěděl.
Taková velikost zdejších lidí a taková skromnost zároveň – to prostě nemá ve světě obdoby. Budu žít tady, budu skromný, a chci závodit za Moravu a za Českou republiku s pokorou a s výsledky aspoň přibližujícími se výsledkům kolegy Zátopka.
Rozhodl jsem se pro své starty na mítincích v České republice účtovat pouze desetinu toho, co je ve světě pro prvního mezi sprintery obvyklé. Místo 250 tisíc dolarů za start budu chtít pouhých 25 tisíc. Tak moc mi zdejší skvělí a skromní lidé přirostli k srdci. Prostě nežvaní a dělají!“
Těmito slovy dokončil Usain Bolt své prohlášení.
Interview Bolta s novinářem
Novinář: „Pane Bolte, prý jste prohlásil, že se chcete stát Čechem se vším všudy a že hodláte pro české diváky závodit za desetinu své obvyklé gáže.“
Bolt: „Ano, to je pravda. Pro skvělé české lidi jsem ochoten startovat za 25 tisíc dolarů, což je zhruba 450 tisíc zdejších českých korun. Myslím, že si to ti lidé zaslouží.“
Novinář: „Ale – ehm – možná nevíte, že po čtyřiceti letech totality je v lidech zakořeněno hluboké rovnostářství.“
Bolt: „Co tím míníte?“
Novinář: „Míním všeobecný názor, že lidé si za své pracovní výkony – tedy i za sportovní výkony – zaslouží stejnou nebo téměř stejnou odměnu, ať už je to výkon na světové špičce nebo na úrovni regionálního průměru.“
Bolt: „Něco jsem zaslechl. A právě i s ohledem na toto – jak vy to nazýváte – rovnostářství, zde chci běhat za desetinu své ceny. Nechci se nijak vyvyšovat nad vaše běžné prvoligové běžce. Mám tuto zemi velmi rád.“
Novinář: „Ale český prvoligový běžec dostává startovné zhruba 20 tisíc korun. Tedy 1200 dolarů.“
Bolt: „Za kolik běhá takový běžec stovku?
Novinář: „Za takových 10.5 až 10.7 vteřiny.“
Bolt: „No výborně. Takový výkon si zaslouží odměnu zhruba těch 20 tisíc korun. Můj výkon je vždy pod 10 vteřin, nejednou hluboko pod 10 vteřin – a to si zaslouží nejméně čtyři miliony těch vašich korun za jeden start. Takže já budu ve svých požadavcích vlastně relativně desetkrát lacinější než ten váš ligový běžec. Neboli – on bude proti mně se svými dvaceti litry za start relativně desetkrát předražený oproti mému půlmilionu startovného. Ale mi to vadit nebude – už jsem se vyjádřil, proč to všechno dělám.“
Novinář: „Obávám se, pane Bolte, že mnoha zdejším rovnostářům bude i váš požadavek téměř půl milionu českých korun za jeden start připadat přemrštěný.“
Bolt: „Přemrštěný? Tomu vůbec nerozumím. Děláte si legraci? Promiňte, to byl ale hodně hloupý vtip.“
(Zatím nikdo nehlasoval)