V příštím týdnu vyjde na D-F (skoro) reálná povídka od reálného literáta, který už napsal několik reálných knih, z nichž některé jsem i četl. To je pro mne jednak čest a jednak příležitost dopřát si menší autorskou dovolenou. Ještě před ní musím vyřídit nějaké resty, které provázejí existenci našeho webu v poslední době. Jedná se o souhrnnou reakci na různé připomínky, které mi v různě se opakující formě přicházejí mailem nebo zaznívají v diskusi.
1. Nic jsi nenapsal k 17. listopadu, ačkoli jsme čekali, že se tak stane.
Protože v dnešní době již není pochyb o tom, že celá „revoluce“ byla plánovaným aktem předání moci, není důvodu tento významný den nějak speciálně oslavovat podobně jako neslavíme jiné zdařilé akce druhé správy StB a jejích následnických organizací. Pro mě to jeden den z mnoha, kdy jsme byli všichni za šašky, a není to začátek něčeho nového, ale pokračování toho starého jinými prostředky.
V rámci mailové komunikace s čtenáři jsem se občas dozvěděl příběhy, které skutečně berou dech – většinou v negativním slova smyslu. Četl jsem příběhy lidí, na které si zasedly úřady kvůli banalitám a zničily jim život, příběhy lidí, které kurvy v kravatách připravily o rodinu, práci nebo radost ze života, příběhy lidí, kteří se ať už vlastní nebo nevlastní vinou dostali do problémů a ostatní dobráčkové nejen že jim nepomohli, ale ještě je nasměrovali do problémů ještě větších. Možná všichni tak úplně nevíme, k jaké míře nespravedlnosti, zvůle a frustrace jsme se již v rámci celospolečenského volání po spravedlnosti, pořádku a jistotách stačili dopracovat. To je můj jediný a vyčerpávající příspěvek k tématice sametového divadýlka a následných událostí.
2. Web měl nedávno 10 milionů návštěv a taky jsi k tomu nic nenapsal
Číslovka 10.000.000 je jen číslo v řadě stejně jako třeba 12.950.737 a tak není třeba si kvůli tomu dát nohu za krk. Nevím přesně, jak to počítadlo funguje a navíc návštěvnost o ničem nevypovídá. Nicméně něco se s touto číslovkou událo. D-F se dostal do fokusu různých skupin, které se zaměřují na práci s veřejností, a přišlo pár nabídek na to, abych napsal P.R. články na různé služby, produkty, politická uskupení apod. Fuckoff samozřejmě, navíc odměna nebyla zrovna horentní. Novinářské onuce se musejí prostituovat nejméně 10 hodin denně, aby si zajistily aspoň nějaký životní standard. Není těžké si to domyslet, D-F čte denně asi pět tisíc lidí (už jsme zase u toho počítadla), což je co do nákladu něco jako lokální noviny – a lokální noviny jsou dávno hacknuté, protože v nich zaměstnaní pisálci už píšou na objednávku, takže „hybné síly společnosti“ myslí, že je nejvyšší čas, abychom taky začali.
Rozmohl se ještě jeden druh byznysu. Nikdy bych nevěřil, jak jsou novináři leniví a jak snadno se dají skrze svou lenost ovládat. Lidé si myslí, že média jsou uplacená, ale to je pravda jen z poloviny, druhou polovina triku je vystavěna na naprosté neschopnosti a lenosti novinářské obce si shánět informace a naivní ochotě nekriticky je přebírat od kohokoli, kdo je přinese. Pokud se jim na zlatém podnosu naservírují správné informace, případně rovnou zformulované do podoby článku, tak ho jen podepíšou, někdy mírně upraví délku a šup s tím do novin. To má za následek, že se D-F už integroval do několika deníků včetně celostátních.
Podstatně více mě potěšilo, že D-F existuje již osmým rokem a stal se tak jedním z nejdéle fungujících blogů na českém internetu. Pevně doufám, že se nám podaří to dotáhnout aspoň do té desítky.
3. Ve zveřejňování článků na D-F vládne chaos.
Ano, to je pravda a omlouvám se za to. Je to tím, že články chodí mailem na k tomu určenou adresu, ale protože tam chodí taky spam a kdejakej shit, například stížnosti podřadných existencí, jako úředníků a ekologů na to, že o nich nehezky píšu, tak se články velmi snadno dostanou v tom hnojišti až dolů. Znovu připomínám, že nemám nikomu za zlé, když se se svým článkem připomene. Sice jsem svého času definoval nějaká pravidla pro nové články, ale zejména noví autoři na ně dlabou, většinou v dobré víře. A tak vkládají obrázky přímo do Wordu a hypertextové odkazy též. Já pak trávím desítky minut preparováním obsahu do podoby, z jaké to p. autor vytvořil, což je zbytečná práce na obou stranách.
Pokud jde o články samotné, kritéria jejich výběru by byla námětem na samostatný článek, protože se jedná o velmi širokou problematiku s obrovským diskusním potenciálem. Musím říci, že mě diskusní na téma „tak mizerný článek bys neměl zveřejňovat“ vůbec nevzrušují. Pokud mi káže někdo, kdo žádný článek nenapsal, zavrhuji to rovnou coby projev sráčství. Už se za dobu existence našeho webu několikrát stalo, že rádoby autor, jinak zdatný diskutér a vytvralý kritik, posbíral odvahu a napsal článek, do kterého dal to nejlepší, co měl zrovna po ruce. Ostatní diskutující, co odvahu nesebrali, ho vzápětí zkritizovali za jeho výtvor a mnohamluvně deklarovali svoje znechucení a ochotu už nikdy D-F nečíst stejně jako minulý, předminulý atd. týden. Demotivovali chudáka autora tak hluboce, že už nepsal radši vůbec nic, a to ani články, ani do diskuse. Pomněme prosím, že psát článek je určitá forma veřejného vystoupení, která kromě odvahy vyžaduje jistou míru důvtipu a už sám fakt, že se k tomu někdo odhodlá, je důvodem pro udělení malé virtuální medaile bez ohledu na výsledek. Kolik kocourkovských je ochotno předstoupit před ostatní se svými názory a kolik kocourkovských brblá svoje pravdy do piva?
4. Neodpovídám na maily
Letos zatím dorazilo na centrální adresu (dfens9) celkem 1118 mailů, z toho je jich 625 nepřečtených. Není v tom spam. Někdy jsou to hezké maily, vyjadřující různé formy morální i materiální podpory, někdy méně. Například mě napomínal policista, že nehezky píšu o policejním sboru, vzoru cti a morálky. Nazýval mě čurákem a podobně. Pak se po menší internetové rešerši ukázalo, že ten člověk byl odsouzen za to, že mlátil svoji ženu a vysypával jí odpadky do postele, což u soudu navíc označoval jako normální chování.
Není v mých silách to všechno přečíst, natož odpovídat. Snažím se především reagovat na urgentní případy, například když někoho pronásledují úředníci skrze nějaký hrdelní zločin (jel 54km/h po městě apod.) a udržovat kontakty s klíčovými informátory zakonspirovanými hluboko v aparátu.
Za všechny povzbudivé zprávy děkuji a omlouvám se, pokud zůstaly bez odpovědi. I tak mi pomohly v občasných pochybnostech o smyslu toho, čím trávím tolik času a především mě ujistly v tom, že je třeba vytrvat. V neposlední řadě děkuji za zasílání odkazů na zajímavé materiály (určených k dalšímu šíření v rámci pravidelné týdenní sekce Linx4U), to pokládám za velmi důležité, protože je mým zájmem používat relativně vysoké návštěvnosti D-F k šíření informací a podpoře dalších podobných projektů.
5. Proč nejsme na Facebooku
Poměrně častý dotaz od mladší části čtenářské obce. Seru na fejsbůk. Vůbec nechápu, k čemu by to bylo, vznikly by další stránky, o které by se někdo musel starat a na to momentálně nemáme kapacitu.
Děkuji za veškerou přízeň v uplynulých letech, měsících a dnech a doufám, že nám naše společná věc ještě nějakou dobu vydrží.
(Zatím nikdo nehlasoval)