A jako vždy, nemohl chybět řádný shitstorm. Pojďme se na to krátce podívat. Předem upozorňuji, že článek může být místy hodně cynický a kdo chce brečet o neúctě, byl varován.
Některé místní asi pobaví zpráva, že za vším stál jakýsi výbušný cyklista. Kromě čtyř vojáků AČR zahynulo ještě dvanáct lidí a řada dalších byla zraněna. Cykloatentátník už samozřejmě někde v nebi počítá svoje panny, nebo jak to tihle lidé mají. Útok měl být prý cílen na Američany, ale ze strany iniciátora je asi hlavní, že pozabíjeli pár lidí a mohli se tedy někde v jeskyni v horách poplácat, jaký jsou machři, že jim to tak pěkně vyšlo. O tom jsem ovšem psát nechtěl.
Co mě ve skutečnosti zaujalo, byly následné reakce v českých těhlectěch sociálních sítích a médiích. Od drobných přihřátí polívčičky jsme mohli ladným krokem několika kliky přejít ke šlapání na mrtvoly, plivání na vdovy, facebookové nepokoje, bitvy o dva metry názoru, neuvěřitelně bulvárnímu parazitování médií (live action nakládání rakví do pohřebáku s exkluzivními záběry na výfuk auta), politickým vyjádřením a tak dále. Už od úterý je z čeho vybírat a o čem psát, abyste nasbírali dost lajků.
Sociálně sítě a komentářové sekce pod články se proměnily v bojiště mezi zapřísáhlými patriotisty a militaristy a pokrevními odmítači všeho, co by jen vzdáleně mohlo připomínat vojenství. Někde mezi tím se dosud tísní i těch pár lidí, kteří k tomu mají co říct, aniž by byli zaujatí, ale pochopitelně jsou na obou stranách fronty vedeni coby vlastizrádci. Je to jedno z těch bojišť, kde argumenty nemají smysl, důležitá je tady spíš pevnost ve víře. Najednou se zdá, jakoby vojáci byli buď žoldáci a vrazi, nebo naopak hrdinové a ochránci. Nic mezi tím. Afgánistán a operace trvalá svoboda je buď sprostý neospravedlnitelný masakr civilistů, nebo boj za lepší zítřky, bez něhož by se nám odpalovali ručníkáři na Staromáku.
V rámci jednostranných médií je pak samozřejmě s ohledem na politickou korektnost uplatňován spíše rezervovaný tradiční pohled na úmrtí vojáků, bez dalšího komentáře. Vlastně ne, bylo by to vůči padlým hezké, ale to by nebyla naše média. Kdyby to bylo možné strčili by kameru klidně vdovám do zadku a dětem zemřelých do nosu. A mrtvým do rakve. Nechat mrtvé zemřít, na tom se nedá nic vydělat. Exkluzivní záběry, živé přenosy, hromada odborníku, odborníci především, ti nesmí chybět. Nedávno jsem na jednom hřbitově viděl hezký nápis. Pokoj mrtvým, klid pozůstalým.
Chtěl jsem napsat něco o svém názoru na armádu a politiku naší armády, ale není to důležité. Důležité je, aniž bych chtěl snižovat význam dalších mrtvých a raněných, že tam někde, daleko od domova, umřeli čtyři chlapi a jeden byl těžce zraněn. Není důležité, jestli tam jeli ve jménu vlasti, cti, peněz, dobrodružství, rodiny, práce, nebo pro cokoli jiného. Je důležité, že zemřeli a náleží jim pokoj a pozůstalým klid.
Bonuz pro kikoti: Mach vs novinové titulky
Trochu s tím souvisí ještě jedno téma, které tu nakousnu. Petr Mach, předseda Svobodných, nedávno vedl jakýsi rozhovor pro DVTV s Danielou Drtinovou. Velkou částí rozhovoru byl názor na naší armádu a její koncept. Petr Mach se zhruba vyjádřil v tom smyslu, že by asi stálo za to přehodnotit, zda má smysl, aby vojáci cestovali po zahraničních misích, když armáda není současně schopna plnit své základní poslání – obranu země. Nešťastné bohužel v tom prohlášení bylo, že armádu jako instituci přirovnal k žoldákovi, který je najímán na různé mise. Ačkoli tomu nelze cokoli fakticky vytknout a v podstatě to nedávno potvrdila v řadě prohlášení sama armáda, bylo to řečeno bohužel tak, že se to dalo lehce překroutit.
Po úterní smutné události se samozřejmě rozhovoru chytla některá média a k přepisu doplnila zavádějící titulky, nebo dokonce rozhovor očividně záměrně dezinterpretovala tak, že to nakonec vyznělo, jakoby Petr Mach nazval naše vojáky žoldáky, což se ve světle oné událost jevilo zvlášť neuctivé. Ačkoli byť jen letmé nahlédnutí do článků mohlo takovou dezinterpretaci vyvrátit, většina lidí to samozřejmě neudělala a na Macha a Svobodné se samozřejmě snesl totální shitstorm plný plivání, prohlášení (odteď Svobodné nevolím!) a vůbec to celkově vypadalo, jako zbytek týdne v médiích a na sociálních sítích. Zábavné na tom ovšem bylo, že někteří takoví jedinci poměrně nedávno sdíleli a velebili zprávu gen. Pavla o stavu armády, která v podstatě říká to samé, co řekl Petr Mach zjednodušeně v rozhovoru.
Inu, Čechystán.
(Zatím nikdo nehlasoval)