Mám kurva vizi. Mám vizi toho, co nevyhnutelně přijde po sociálním státu. Další level.
Sociální stát je vystavěn na myšlence, že podmínky, v jakých lidé žijí, nejsou pouze věcí těch konkrétních lidí, ale předmětem zájmu státní moci. Funguje to na obě strany. Předmětem státní moci jsou jednak lidé, o kterých se stát domnívá, že žijí v nevyhovujících podmínkách, ale také lidé, kteří si podle mínění státních úředníků a politiků žijí nad poměry.
Náprava této diskrepance pak spočívá v tom, že se těm, kteří si žijí nad poměry, nějaké prostředky seberou a těm druhým se dají. Výsledkem by tak mělo být zmírnění sociálních rozdílů. Dá se to dohnat do extrému rovnostářské společnosti, což je přece naprosto prima. Někomu to může dokonce připadat spravedlivé.
Problémy jsou v zásadě dvojího druhu.
První je, že to nefunguje. Nefunguje to jednak proto, že to je zcela amorální a pro část sponzorů i příjemců principálně nepřijatelné a nepřijaté. Především to nefunguje proto, že to fungovat nemůže. Přerozdělováním nevznikají žádné hodnoty, naopak zanikají, takže ti příjemci nezbohatnou zdaleka o to, o co sponzoři přijdou. Příčinou tohoto stavu je extrémní spotřeba hodnot aparátem přerozdělování.
Druhým daleko závažnějším problémem je, že proces má na straně sponzorů negativní zpětnou vazbu, ale na straně příjemců pozitivní, takže vzniká určitá diskrepance a rostou nesplněná očekávání, protože to vypadá, že se politici a úředníci málo šťourají lidem v peněženkách. Tedy, čím více proces státem organizovaného okrádání úspěsnější části výdělečně činného obyvatelstva pokračuje, tím méně chtějí dárci platit, ale tím více chtějí příjemci dostávat. Stát to kompenzuje tím, že používá čím dál agresívnější metody, jak sponzory sedřít z kůže. To celé směřuje ke stavu, kdy čím dál více sponzorů a) podlehne demotivaci (proč vydělávat víc, přestože bych mohl, vždyť mi to stejně seberou) a není možné jim nic dalšího sebrat nebo b) udělá něco, aby na ně výběrčí ruka nedosáhla a není jim možné nic dalšího sebrat.
V určitém okamžiku to dospěje do stadia, kdy si nebudou sponzoři nechávat už nic dalšího brát, zatímco příjemci budou chtít pořád dál dostávat. Nebude to pouhý rozmar, protože ani jedné skupině nebude nic jiného zbývat. Sponzoři nebudou už nic mít a příjemci zase nebudou vidět jinou možnost, jak se uživit jinak. Najednou nadkriticky naroste nedůvěra v politiky, které si příjemci standardně najímají na to, aby se hrabali jiným lidem v peněženkách, protože nekradou dost a nezvyšují daně dostatečně progresívně a možná je napadne, že by bylo lepší, efektivnější a rychlejší krást přímo bez státního prostředníka. Vždyť co je na tom, milijonáři sou přece poviný bejt solydární a přispívat nám na buřty a pivo z Lidlu, jen se to nevybírá přes finančák. A sponzoři zase usoudí, že služby sociálního státu vlastně nepotřebují, ani ty rumunské služby za švýcarské daně, a proti kradení se začnou bránit, klidně formou preventivního úderu. Výsledkem bude občanská válka.
Samozřejmě to nepřijde takhle kách, bude to provázet kampaň namířená na určité skupiny osob, třeba živnostníky, že málo odvádějí ve prospěch těch, kteří nepracují. Nebo na daňové úniky. Nebo na „kontroverzní podnikatele“, které by bylo beztak nejlepší znárodnit, protože nejlepší podnikatel je přece stát a polostátní korporace. Budou se vytvářet další týmy kobra, superkobra a ultrakobra, které si došlápnou na daňové delikventy, kteří zaplatili poplatek za popelnici o dva dny později a podobně. Postupně se to bude zhoršovat, protože jak řečeno, příjemci budou mít čím dál větší chuť brát, zatímco sponzoři čím dál menší chuť dávat. Bude také docházet na různé situace z kategorie „dog eat dog“, jako například střety cyklisty s příznivci MHD, protože peníze vynaložené na neužitečné převážení vzduchu se přece mohly vynaložit daleko účelněji na obdobně neužitečné cyklostezky. Rómští příjemci dávek se poperou s bílými příjemci dávek. V takových případech si budeme přát už jen kávičku.
Vzhledem k know-how, které shromáždil Putin a blíže neurčený okruh osob v nedávné době a který se týká organizování neuchopitelných nepřehledných lokálních konfliktů involvujících větší počty težce ozbrojených užitečných idiotů se mi občanská válka na území střední Evropy jeví jako zcela validní scénář během následujících 30 let. Doufám, že to stihnou dříve, abych se v té době mohl soustředit více na to, jak udržet zbraň a méně na to, jak udržet moč.
No a vypadá to, že to stihnou dříve, protože to nabírá drajv.
Například takový daněmi motivovaný odchod herce Depardieu do Ruska. Gerard sbalil svoje saky, taky nějaké paky a udělal pápá své rodné Francii, ať se posere včetně jejího blbého, líného, záštiplného a systematické práce neschopného obyvatelstva. Veřím, že to nebylo snadné rozhodnutí. On neudělal nic jiného, než že hlasoval nohama. On vyjádřil, že na takové Francii se podílet nebude a nebude v ní dále mrhat svým talentem. Samozřejmě to vyvolalo obrovskou bouři, protože příjemcům a především aparátu na přerozdělování došlo, že kdyby to udělal každej, tak se to celé sesype. Dokonce Depardieuovi vyhrožovali a hrozili sankcemi jeho nové hostitelské zemi. Osobně jsem se domníval, že tohle je extrém daný podmínkami komunistické Francie a nám to tady nehrozí. Jenže to jsem nedomyslel, jak rychlý a zničující proces to je a že se za jeden a půl roku budeme zabývat něčím podobně ubohým, nízkým a ve své podstatě svědčícím o prohlubujícím se úpadku. Na druhé straně, jak jsem říkal, když to přijde dříve, nevadí.
Poslanci Humlovi se zhusta nelíbilo, že tenistka Kvitová relokovala daňový domicil mimo ČR, jmenovitě do Monaka, a navrhl ji za to potrestat ztrátou českého občanství. Kvitová následně musela čelit výhružkám, protože se zřejmě agresivnější jedinci na straně příjemců cítili dotčeni na svých materiálních očekáváních.
Zejména mě pobavila argumentace, že Česká republika tenistce Kvitové k úspěchu pomohla. Dovedu si skutečně těžko představit, že by Česká republika pomohla komukoli k úspěchu, pokud to není fízl, donašeč, hnípal nebo nějaký jiný patologický loser. Naopak, domnívám se, že kdokoli, kdo se opováží jakkoli vyčnívat v rovnostářském prostředí Kocourkova z davu, nedej bože něco umí a nechává si to zaplatit, je okamžitě předmětem nejen zlovolných a závistivých kampaní, privátního fízlování a různých provokací, ale především kampaně vedené mediálními idioty a to vše ve výrazně demotivačním prostředí. Takže klobouk dolů před každým, kdo dokázal tuto doktrínu českého státu překonat a pokud náhodou zrovna sklízí nějaké plody svého dovedného já, nechť dobře hlídá, aby se na nich nepřiživoval nějaký Huml.
Ačkoli pravý důvod, proč slečna Kvitová změnila svůj daňový okrsek neznám, oceňuji toto její vlastenecké a hluboce morální gesto, kterým se rozhodla nepřispívat na další upevňování českého moderního sociálního státu. Nemám ji zejména za zlé, že tak nepodporuje sociální začleňování nezačlenitelných, zaměstnávání lidí, kteří nechtějí pracovat, vzdělávání nevzdělatelných, dávky v nouzi vyplácené lidem, kteří nemají nouzi, neziskovky, které generují zisky, stavbu prázdných nepoužívaných komunikací zvaných cyklostezky a další podobné věci. Naopak, napomohla obnově spravedlivé české země, která, jak jsem říkal, musí nastat dříve, než budeme mít problém udržet moč. Nakonec i soudruhem plk. SNB Humlem navržená sankce spočívající ve ztrátě českého občanství není tak hrozná, protože být občanem země, kde se do veřejných funkcí dostávají lidé jako Huml není žádná pocta, je to ostuda jak hrom a až to bude všechno vyřízené, občanství svobodné české země slečně Kvitové samozřemě opět nabídneme.
(6x známkováno, průměr: 1,67 z 5)