Ttr City 20: Sado maso Na sadech

Tetterova administrativa se rozhodla nyní před komunálními volbami zvěčnit se ve vědomí občanů skutečně hodnotným dárkem.

Ulice Na sadech prochází centrem města, od křižovatky s Rudolfovskou Strasse k Mariánskému náměstí. Je to klikatá komunikace vedoucí po jedné straně městského parku. Zhruba v polovině její délky se nachází přechod pro chodce, po kterém musí přejít každý, kdo má v úmyslu jít z centra města směrem na Palačák. Po vystěhování cikánů na Máj se začíná prostor kolem Jírovcovy ulice vzpamatovávat, vznikají zde nové obchody a restaurace. V Jírovcově ulici jsou dvě školy. Po přechodu z ulice U Černé věže do Jírovcovy jistě už každý Jihočech šel, je to důležitá křižovatka důležité dopravní a důležité pěší trasy.

Přechod donedávna postrádal jakékoli řízení. Příležitostně tam zacláněla dvojice městských policistů, která se pokoušela řídit dopravu. Jinak záleželo jen na ochotě řidičů a chodců. Fungovalo to sice ne bezchybně, ale uspokojivě. Neslyšel jsem, že by se tam stala nějaká těžká nehoda, auta tam jezdila pomalu a chodci si dávali pozor. Sám jsem tam také nikdy na žádnou komplikaci nenarazil, a to ani jako chodec, ani jako řidič. Z bezpečnostního hlediska jsou v Tetterákově daleko kritičtější místa, která ovšem nejsou tolik na očích, což je handicap hlavně nyní před volbami.

Městské zastupitelstvo usoudilo, že pošle občanům jasný signál o tom, že se stará i o ně a ne jen o svoje kšefty. Je jasné, že se to muselo stihnout ještě do komunálních voleb, tak, aby Thoma, Popelová a celá tahle banda dali občanům najevo, že doprava leží ve fokusu zájmu ptákostrany. Bylo to veskrze zbytečné, o tom, jak se pan Thoma stará, si může každý udělat představu sám a denně třeba na Nádražní ulici.

Přechod předělali na řízený světelnou signalizací.

Po velkovesnici se nesou hrozivé historky o tom, co se tam dělo, když to zapnuli. Bohužel jsem to neviděl. Pokochat pohledem jsem se byl až dnes dopoledne. Sice jsem v Turecku nikdy nebyl, ale jistě to tam nevypadá o mnoho hůře. Následující aktivity probíhají soustavně a někdy i více najednou:

– řidiči jezdí na červenou
– řidiči ze zvyku zastavují na zelenou, bude nějakou dobu trvat, než je semafor vyléčí z ohleduplnosti
– nervózní řidiči frustrovaní z Thomova dopravního konceptu houkají na auta, která zastavila na zelenou
– chodci chodí na červenou
– chodci nejdřív zmáčknou tlačítko a pak jdou stejně na červenou, takže řidiči čekají, i když tam chodci už nejsou
– nervózní řidiči frustrovaní z Thomova dopravního konceptu troubí na chodce, kteří přecházejí na červenou a najíždějí na ně
– cyklisté jezdí po silnici na červenou a kličkují mezi chodci, kteří přecházejí na zelenou
– cyklisté jezdí po přechodu bez ohledu na to, zda je zelená nebo červená

S tím, jak to tam vypadalo za starých časů před semaforizací, se to nedá vůbec porovnat. Předvolební dopravně-bezpečnostní projekt nějaké vypatlané magistrátní hlavy vyplavil z dosud kooperujících lidí slušnou dávku frustrace, zmrdismu a agresivity. Nabízejí se jistě mnohé analogie, které si pro tentokrát ušetříme.

Podstatná část problémů je způsobena tím, že semafor je skryt za zatáčkou. Z osobního auta není vidět s dostatečným přestihem, jeho včasné spatření je otázkou periferního vidění řidiče. Natočil jsem malé video. Z něj plyne, že od okamžiku, kdy se semafor zjeví v řidičově zorném poli, má řidič tři sekundy na vyhodnocení situace a na odpovídající reakci. Při delší reakční době už auto nezastaví před přechodem (při rychlosti 40km/h a za předpokladu, že silnice je suchá a před přechodem nestojí žádné jiné auto). Je to sakra málo. Nevím, zda je na vzdálenost semaforu od zatáčky nějaká norma, ale rozum mi říká – takové opatření nepřináší chodcům bezpečí, opak je pravdou. Riziko, že starší nebo nesoustředěný řidič zareaguje pozdě nebo že při tradičně ubohé zimní údržbě silnic auto vjede mezi lidi, je zde veliké.

Jistě by pro budějovické dopravní inženýry nebyl problém na tuto poměrně zásadní dopravní změnu nějak upozornit, například symbolem namalovaným na silnici, aby se řidič stihl připravit na něco nového, co vyžaduje pozornost. Včasné varování by sice bylo pro řidiče užitečné, nicméně jeho absence má svůj důvod. Nahoře na semaforu je v obou směrech umístěna taková malinká kamerka, která snímá automobily jedoucí na červenou. Stealth semafor má kromě řízení provozu ještě sekundární buzerfunkci, tou je dodatečné zdanění a rejžování na pokutách. Nějaké dodatečné značení tudíž nepřipadá v úvahu, snižovalo by vejvar do městské pokladničky.

Semafor Na sadech má kromě primární a sekundární ještě terciální funkci. Je demonstrátorem toho, jak funguje a co ve skutečnosti přináší socialistická regulace. Dříve, dokud tam semafor nebyl, vyšli si řidiči a chodci tak nějak vzájemně vstříc a všichni čekali jen malou chvilku na to, co potřebují. Teď všichni zbytečně stojí a všichni se také zbytečně vztekají. A proč? Protože pár vohnoutích kokotů volalo po tom, aby se město postaralo o jejich bezpečnost – a město našlo řešení přiměřené diletantství jeho úředníků. Podobností s jinými případy regulace najdete ve svém okolí jistě sami dost.

Fotoreportáž: Na místě jsem setrval necelých dvacet minut a napočítal osm přestupků. Měl jsem se narodit jako policajt, protože bych během těchto dvaceti minut vydělal do městské pokladničky celých 20.000 Kč. Předpokládám, že v pracovní dny to tam bude ještě větší H/C.

„Červená, na to já mrdám.“ (Pokuta: 2.500.-)

„Červená, no a co má bejt.“ (Pokuta: 2.500 Kč) Tato dáma dobře věděla, že jde na červenou, jen se prostě rozhodla okolí demonstrovat, že ona se před nějakým semaforem nesehne. Má proto moje sympatie, ale na funus jí nepůjdu.

Narozdíl od předchozí chodkyně, chudák babka s taškou semafor nepostřehla. Pán s plnovousem s obavami hledí na auto blížící se zleva, jeho řidič o pár sekund později babku vyhouká. S paní jsem krátce po incidentu hovořil, byla z toho poněkud vyděšená. Poradil jsem jí, ať za týden nevolí slovenského buzeranta s modrým ptákem, ale nevěděla, o koho jde. (Pokuta: 2.500 Kč)