„Máte sklony k sadismu? Jste nadprůměrně frustrovaný člověk s nenávistí v duši, s minimálně jednou psychickou poruchou a zlatou klub-kartou do alespoň tří fitness center? Pak PRÁVĚ VÁS hledáme!“
I tak by mohl znít náborový leták Policie ČR.
Přiznám se, že tuto organizaci nemám rád. Ne proto, že bych litoval těch pár zlaťáků, které mě jejich řádění měsíčně stojí. Ani proto, že bych byl notorický pachatel přestupků nebo zločinů, ale spíše díky zkušenostem, které jsem s těmito hochy v průběhu života získal. V tomto krátkém článečku bych vám rád zprostředkoval svoje pocity získané o víkendu 7.-8.10.2006.
Účastnil jsem se hudební akce u Ždírce na Kokořínsku, která, přiznejme si to narovinu, měla organizační problémy – na poslední chvíli byla přesunuta z původního místa (na které byla s majitelem uzavřena řádná smlouva o pronájmu) do náhradní lokality navržené oficiálními představiteli, která však byla zatížena nečekaně komplikovanými majetko-právními vztahy a na popud jednoho z majitelů byla na místo vyslána Policie ČR, aby akci ukončila. Potud v pořádku, situace sice nepřehledná, ale řešení pochopitelné.
O průběhu nástupu policistů a jejich počátečních aktivitách pomlčím, popíši spíše situaci, která panovala kolem v sobotu cca kolem 11:00. Na místě (opuštěné prostranství bývalého letiště, asfalt dávno pryč) bylo cca 20 aut, cca 60 lidí, hudební aparatura a cca 30 policistů (zásahová jednotka, tzv. „korytnačky“). Hudba nehrála, balilo se. Policisté postávali tu tady, tu onde, byli relativně v klidu. Najednou vidím, že cca 10 policistů a cca 5 lidí stojí poměrně blízko u sebe a diskutují. Fajn, nebral jsem to na vědomí.
Najednou ric-pic a jeden člověk leží na zemi, policisté ho poutají a pak scéna, která mě fakt naštvala. Slečna kolem 25, tak 50 kilo, křičí na fízly, aby do něj přestali kopat. Couvá před dobře stokilovým fízlem (číslo 240646), ten se rozbíhá, udělá 3 kroky a vší silou jí kope do břicha. Slečna chvíli stála, nevypadala příliš dobře. Fízl k ní přišel a srazil ji na beton. Když jsem to viděl, měl jsem před očima rudo. Po pár minutách už mohla chodit, mezitím jsme zavolali záchranku – podobný úder by mě donutil minimálně zvracet krev. Následně jsme zjistili, že ten „zajišťovaný“ se dal původně do hádky s fízlem a ten reagoval „chvaty a hmaty“, následně mu ruce spoutali jednorázovým plastovým řemínkem namísto pout – i po hodině od sundání tam měl viditelné rýhy – a posadili do autíčka.
Pak se situace dost změnila, fízlové začali slovně napadat účastníky a začali být silně konfrontační. Přišli s něčím, co jsem zatím nikdy neviděl ani neslyšel – oznámili, že toho účastníka pustí, pokud odjedou dvě auta. Vzpomněl jsem si na větu: „S teroristy se nevyjednává“, ale nakonec dvě auta odjela, člověka pustili (nebezpečné individuum, vždyť si s nimi dovolil mluvit a dokonce se neslušně válel na zemi, když na něm klečeli a poutali ho!). Načež si našli dalšího – spoutali ho a odvlekli do auta, protože „měl příliš nahlas autorádio“. A opět přišli s požadavkem …
Do toho udělali mj. takovou fintu, že přišli k jinému člověku s puštěným autorádiem, fízl si mu sedl do auta, vypnul rádio, zapnul světla, zamkl a s klíčky odešel, že se zabavují. Více vypečených fint je zdokumentované v policejních archivech (natáčeli na 2 videokamery) a možná i prostřednictvím fotek a videí účastníků, sám jsem bohužel neměl potřebnou výbavu na focení.
Když to vezmu bodově, tak:
– Policista se neudržel a namísto argumentů zvolil pěsti.
– Při svém konání ztratil sebekontrolu, což odnesla holka, která slovně bránila kamaráda.
– Několikrát nasedli do cizího auta, manipulovali s jeho vybavením a zabavili klíče.
– Zadržovali „účelově zajištěné“ lidi a následně jejich propuštění podmiňovali odjezdem jiných lidí z místa.
Dámy a pánové, takhle si představuji princip fungování mafiánské ochranky v zapadlém koutě Ukrajiny, ne způsob práce Policie ČR. Moje důvěra v tuto instituci opět poklesla o pár procentních bodů, řečeno kulatně. Řečeno upřímně – za tento výkon by jich několik zasloužilo minimálně vyhazov a pokutu, když už ne kriminál. Pán na obrázku bez pochybností. Další postup bude dost závislý na tom, co za materiály se podaří shromáždit, na ochotě účastníků vypovídat a zejména na výsledku vyšetření napadené slečny. I když představa, že případ začne řešit Inspekce MVČR mě spíše děsí – tak schopný a odhodlaný útvar s prokazatelnými výsledky je snad škoda obtěžovat takovou banalitou.
Názor si udělejte sami. To se ještě smí.
(Zatím nikdo nehlasoval)