Včera se mi stala naprosto banalní věc. Kousnul mě malej čokl. Nebylo to nic velkyho, malej zákeřnej příslušník směsný rasy mě takticky oběhl zprava a kousl zezadu pod koleno do lýtka.
Malá ranka, vytvořila se podlitina cca centimetr v průměru. Jenže z toho okamžitě začala téct krev. Nebylo jí moc, ale tekla. Samotnej útok jsem cítil asi stejně, jako když mi jedna sadisticky založená sestřička dávala injekci a prostě to tam svižně bodla. Nic moc.
A teď co dál. V žádným případě jsem to nehodlal podcenit, v mém okolí mám kamaráda který si hrál na hrdinu, když ho stejně jako mě rafnul pes – zdánlivě nevinná ranka a skončil na půl roku ve špitále. Stalo se to v areálu kde si přivydělávám bývalým oborem, opravuju jednu SDK vestavbu. Areál je uzavřený, je to komplex administrativních a užitkových budov. A v jedný užitkový budově má pronajatou dílnu nějakej vietnamčík. A ten se přihlásil jako majitel. Mimo něj tam byla ještě další partička vietnamských přistěhovalců, i dvě malý holky. Ti všichni viděli co se stalo, smáli se tomu a mávli na tím rukou. Fucked děsná prdel.
Vietnamčík se válel pod orezlou VW T4. Tak jsem ho slušně poprosil ať se vysere na opravu tý rachotiny, ukázal mu kde mě kousnul, že mi z toho teče krev a ukáže mi očkovací průkaz, protože budu muset k doktorovi. Jinak se musí s čoklem na veterinu na vyšetření, a to okamžitě. Bylo cca 17:00. Rovnou říkám že jsem pochyboval o tom, že ten pes někdy viděl doktora. Mohl, ale nemusel. A prostě jsem chtěl mít jistotu. Následující rozhovor vypadal asi takto:
V – Vietkong
K – já, Kousnutej
K: Máš od toho psa očkovací průkaz? Můžeš mi ho ukázat?
V: Mam, to dóbry, pes zdlavy.
K: Tak mi ten průkaz prosímtě ukaž, není to prdel, budu muset k doktorovi.
V: Průkaz doma, moc práce, zítra donesu.
K: Žádný zítra, ten průkaz chci vidět ještě dneska, musím mít jistotu, kde bydlíš?
V: V Krči, to daleko, moc práce, pes zdlavy, zítra donesu.
K: Ne, sedni do auta a jeď domu a přivez mi ten průkaz. Musím k doktorovi.
V: To dóbry, pes zdlavy, nebát se. On zdlavy.
K: Ale já se bojím, a nechci lítat měsíc po doktorech. Ten pes tu lítá na volno, sežere tu jakejkoli bordel, chlastá vodu z kaluží a budeš mi tvrdit že je zdravej? Já potřebuju vidět ten průkaz. Tak prosimtě sedni do auta a přivez ho, nebo jedem na veterinu.
V: Moc práce, on zdlavy, zítra donesu.
K: Neštvi mě a sežeň mi ten očkovací průkaz, ať ho někdo doveze, zařiď si to jak chceš, ale já musím mít jistotu že je v pohodě. Nebo jedeme na veterinu a zaplatíš vyšetření a tam zjistěj jestli je v pořádku nebo ne.
V: Nebát se, on zdlavy, já nemám čas.
Na to jsem se namích, sednul do auta a vyrazil na pohotovost, aspoň si to nechat vydezinfikovat a abych dostal papír od doktora. To trvalo s cestou a čekáním asi hoďku. Vrátil jsem se do areálu a řekl mu, že jestli mi okamžitě nezačne shánět ten průkaz, zavolám na něj policajty, protože to není sranda. A on asi nechápe že v nejhorším případě můžu skončit na měsíc ve špitále a nehodlám to riskovat. A on že se nebojí policajtů. Tak fajn, měl to mít. Šel jsem do auta pro telefon, vytočil 158 a začal čuchat průser – když jsem se hrabal v autě a lovil cigára, viděl jsem že ty dvě malý holky toho psa odvádějí někam pryč. Na 158-ičce mě odkázali na nejbližší služebnu. Tu už jsem znal, jednou jsem jí navštívil když mi nějaká zfetovaná existence kvůli rádiu zdemolovala palubku v Lantře asi za 10 000,-. Tak jsem tam zajel…
P – policajti
K – Kousnutej
C – Coudy, hustej policajt
Zvonek, mluvítko:
P: PČR, dobrý den, co potřebujete?
K: Chci ohlásit kousnutí psem, majitel psa je Asiat a odmítá vydat očkovací průkaz.
P: Chviličku počkejte.
Zarachotí zámek, otevřou se dveře a mladej policajt mě vede dovnitř. Na služebně jsou další 4 policajti:
P: Tak co se vlastně stalo?
K: Kousnul mě pes, majitel je nějakej Vietnamec, a nechce mi ukázat očkovací průkaz. Tvrdí že ho má doma, ale že má moc práce a že ho donese zítra. Tak jsem mu řekl že sjedeme na veterinu ho vyšetřit a on že pes je zdravej, a že má moc práce. A když jsem byl u doktora, tak ten mi řekl, že v případě že se bude majitel bránit ho ukázat nebo jít na vyšetření, že se mám obrátit na vás.
P: Aha. Jo, to je v pořádku. Hej, Coudy, neměli by to řešit městský? Kdo Vás sem poslal?
K: Váš člověk ze 158-ičky.
P: No, paráda. Tak je to na nás. V pohodě. Jak je ten pes velkej? Kde se to stalo?
K: Petrohradská, areál na konci ulice. Malej vořech, ale tekla z toho krev a nechci to podcenit. A navíc když jsem volal na 158-ičku, tak jsem viděl jak dvě holky toho psa někam odváděj.
P: Jo, jestli se ten pes nenajde, to se máte na co těšit. Strávíte měsíc na infekčním oddělění.
K: No, a to já nechci. Omlouvám se, že vás otravuju s takovou věcí, ale s tím vietnamcem není domluva.
P: V pohodě, jedem tam. Coudy, jedeš se mnou. Jeďte za náma.
C: Takže jedem chytat psa? Cestou se nechám připojistit. Čokla jsem ještě nechytal. Nehodlám riskovat že mě kousne taky. Takže tonfa, lopata, slzák, paralyzér…
P: Vole neblbni. Ten pes už je v hajzlu. Nějaky holky vod toho Konga ho odvedly do pryč.
C: Tak si aspoň pokecáme. Umí česky?
K: Umí. Teda se mnou se bavil česky.
C: Aha. Takže neumí. Neva, dostane rychlokurs. Tak rychle česky se ještě žádnej Vietnamec mluvit nenaučil. Jedem.
Policejní felda, moje Thalia v závěsu přijela průjezdem do areálu. Vietnamec tam pořád byl. Zastavili jsme, policajti vystoupili, nasadili čepice a provedli ukázkový nástup.
P: Policie české republiky. Váš pas prosím. ………. Vietnamec kouká, jde do kancliku a vrátí se s pasem.
C: Dostali jsme ohlášení od tohoto pána, že ho kousnul Váš pes. Potřebujeme očkovací průkaz, pokud ho nemáte, musíme zajistit psa a odvézt ho na vyšetření.
V: Nemít psa.
…Coudy vleze do dílny, proleze jí, rozhlídne se……… druhej policajt sedí v autě a s nešťastným výrazem čučí do pasu a něco si neslyšně mumlá. Rozsypanej čaj hadr.
C: A co ty misky na zemi? A krabice se psím žrádlem? Z toho jíte vy?
V: Nemít psa. Pes utéct.
K: Co to povídáš? Vždyť ho odváděly ty dvě vaše malý holky na vodítku někam pryč!!!!!!! Potřebujem toho psa, nechat ho vyšetřit jestli je v pohodě!!!!!!! Nic víc!!!! Jen toho psa!!!!!!!! I když bude zdravej, a já to nebudu vědět najisto, strávím měsíc ve špitále!!!!!!!!!!!!!!!
V: Tady nebýt žádný holky. Pes utéct.
K: Co blbneš? Potřebujeme toho psa! Kolikrát ti mám opakovat že musím mít jistotou že je ten pes zdravej! Nic víc! Jen ten pes. Zavolej těm holkám ať se s tím psem vrátěj a zajedem na veterinu a bude klid. To je to tak těžký pochopit?
V: Pes zdlavy, ale utéct. Žádný holky.
………………Coudy se evidentně namích……….ale ještě byl pořád trpělivej…..
C: Ok, jak chceš. Pojedeš s náma na stanici. Pojď, nastup si.
V: Nejedu, nemám čas.
C: Máš. Právě jsem Ti ho udělal. Nebo sežeň toho psa a nikam nemusíme jezdit.
V: Pes utéct. Nevím kde být.
….Coudy jde k feldě, otevře zadní dveře, zamáčkne dětskou pojistku a nechá je otevřený……….
C: Tak jedem. Nastup si. Vyřídíme to u nás.
V: Já nic neudělat. Nemít čas.
C: S náma nemá smysl diskutovat. Nastup si do auta sám nebo Ti budeme muset pomoct. Máš poslední možnost. Zavolej těm holkám ať přivedou toho psa.
V: Nemít čas. Pes utéct.
C: Tak jedem. Dělej, nasedej.
……Vietnamec stojí, kouká, k ničemu se nemá. Coudy k němu přijde, položí mu ruku na rameno, natočí ho směrem k feldě a popostrčí ho. Nic násilnýho, jen vybídnutí aby šel a nastoupil do auta. A Vietnamec se otočil, ohnal se po Coudym a zařval nešahej na mě. Coudy se namích a znova ho chytnul. Vietnamec se začal bránit……..
C: Nech toho! Hoď se do klidu a nastup si!
V: Nešahej na mě! Zabiju Tě! Svině!
C: Hoď se do klidu! Nikoho zabíjet nebudeš! A nastup! Okamžitě! Nebo Ti pomůžem!
…..Vietnamec se k ničemu neměl. Coudy ho znova chytil……… Vietnamec se začal bránit. Přiskočil druhej policajt, bafnuli vietnamce, složili ho na kapotu, jednu ruku mu zkroutili za záda a nasadili mu na ně želízka. Vietnamec sebou škubal, cukal, kopal kolem sebe, kroutil se jako had. Trvalo dobře půl minuty, než ležel na kapotě s rukama spoutanýma za zády. Oba policajti bylo zpocený jak myši, asi to byl fakt záhul, já jsem tomu všemu přihlížel asi z pěti metrů. Pak ho chytli, odvedli k otevřeným zadním dveřím a naložili. A jelo se na služebnu.
Dál už následovalo jen přesvědčování. Toho jsem se neúčastnil. Po cca 20 minutách mi policajti oznámili že pes už je na cestě. Celých těch 20 minut jsem byl celkem vystreslej z představy mýho zadku coby jehelníčku po dobu 1 měsíce a ze všech útrap který by to provázelo. Přítelkyně z toho byla na větvi, možná vystresovanější než já. A když jsem toho psa uviděl, a viděl jak s ním policajti jedou na veterinu, spadnul mi kámen ze srdce a zatraceně se mi ulevilo. Sepisovali jsme hlášení, protokol, po cca půl hoďce se objevil další policajt a přinesl potvrzení z veteriny že ten pes je na 99 procent ok, a že za týden bude další prohlídka. Takže to snad bude v pohodě, ale nějaká ta injekce mě stejně nemine :o(
Tak, to by bylo. A teď pár postřehů. Jsem vděčnej policii že se do toho takhle zainteresovala. Nevím nakolik to je nebo není jejich práce, a soukromě nevěřím že bych se od toho Vietnamce dočkal nějaký pomoci. Nejevil sebemenší známky ochoty to jakkoli řešit a jeho hláška „zítra“ pro mě byla stejně důvěryhodná asi jako nasranej Jákl za zády poté co bych mu obtáhl přítelku.
Ta Vietnamcova neochota mě zarážela. Přisuzoval jsem to tomu že zřejmě neměl ani šajna o tom co by to mohlo způsobit a prostě si chtěl přetrpět otravnýho týpka a vysrat se na to. Trvalo tři hodiny než pochopil že chci, poté s policií že potřebujeme toho psa. Celou dobu se to točilo kolem psa a on lhal, zapíral, najednou neuměl česky. V žádným případě jsem nečekal že se z toho vyklube takováhle kovbojka. Podle vyprávění těch policajtu, kteří vezli matku s dětmi a psem na veterinu, z toho byla ta rodinka celkem vyjukana a v pohodě spolupracovali. Očkovací průkaz neměli. A nechápali že to tatík nechal dohnat takhle daleko.
Třeba se vyskytne názor že jsem to přehnal a mohl jsem počkat na druhý den. Na to říkám že po bitvě je každý generál. Jakmile jde o zdraví, jdou ohledy stranou a od místa kde se to stalo to je na nonstop veterinu 5min autem. A on nechtěl. Tak co potom? Subjektivně jsem vyčerpal před přivoláním policie všechny prostředky na to abych zjistil že ten pes je v pořádku. Tak jsem prostě zavolal policajty a stala se tahle detektivka.
Nikomu z Vás to nepřeju, byl to celkem ošklivej zážitek, celý je to na začátku a konec bude až dostanu posledni injekci. Kdyby se do toho nevložila policie, pochybuju že bych se toho vyšetření dočkal. Nejsem rasista, je mi jedno jak kdo vypadá, jestli je černej, bílej, růžovej. Pro mě je podstatný aby se ke mě choval slušně. A pak nemám problém. Kdyby se to stalo se psem, u kterýho by byl majitel čech, s sral by na to stejným způsobem, věřte mi že bych ty policajty zavolal taky.
Navrch se nevyznám ve vietnamský mentalitě. Já chci, aby mi doložil že pes je v pořádku – on mi do očí tvrdí že pes je v pořádku, a že doklady má. A mám tři svědky kteří viděli jak ty holky toho psa odváděj. A bavíme se jakž takž česky. A pak přijedou policajti a najednou psa nemá, protože utekl, a žádný holky tam nikdy nebyly a neumí česky. Dokud jsem to nezažil na vlastní kůži, a četl o raziích v novinách, jak se vietnamští trhovci a obchodníci chovají, případně viděl několikavteřinové šoty v televizi, jen jsem se nad tím pousmál. Dneska už se tomu nesměju.
Chtěl jsem jen zůstat zdravej. Přistěhovalců z Asie je u nás horda a jen v praze rostou asijské podniky jako houby po dešti. Teď abych se bál vyjít na ulici, aby mě nasranej Vietnamec, kterýmu jsem třeba podle jeho měřítek způsobil újmu a ponížil ho, nesejmul autem. Nebo si na mě někde nepočkal s kumpánama a nedali mi přes držku. A i když mě není málo, tak když jich bude 5, nenadělám nic. Jsou malí, hbití, a kdo mi zaručí, že v extrému mi nebude koukat kudla z břicha? Nikdo.
Ale kdepak, pes zdlavy, to dóbry.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)