Kdyby měla zeměkoule dostat absolvovat rektoskopii, bezpochyby by strkali sondu do Českých Budějovic. V porovnání s jinými městy v Kocourkově jsou Budějovice obzvlášť zakyslým Prdelákovem.
Někteří lidoví myslitelé jsou toho názoru, že příčinou je dálnice, která do Budějovic nevede. Soubor kreténů, kterému se říkalo Špidlova vláda, se pokusil tento stav řešit a tak jsou této dálnice hotové první tři kilometry. Když to půjde tímto tempem, tak za pouhých sto padesát let bude jihočeská metroprdel (nebo prdelopole) propojena s Prahou a zmrd dealer s vložkami a tampóny v Oktávii f hypertédéíčku tak dorazí do Mekky na workšop za necelou hodinu. Já osobně si myslím, že vést do Budějovic dálnice, tak už dávno polovina obyvatel jihočeského kraje zhynula v prorezlých troskách. Na některých městských a obecních úřadech je totiž vydání řidičského průkazu spojeno s odebráním části mozkové hmoty.
Ano, hádáte správně. V Budějovicích nejen že řidiči jezdí jako prasata, ale dokonce jako úplně blbá prasata. Činí tak po nezpůsobilých silnicích a za nahodilé asistence policie.
Svého času byl pro mě stres jezdit po Praze. Byl jsem tam doslova za blbce a nechápal spontánně vzniklá pravidla. Jenže asi před třemi roky se začala situace obracet. Asi je pravda, že člověk působí na prostředí a prostředí zase na něho a prolínáním evropské kultury do pražského prostředí se mění mentalita domorodců. Tak se mi občas v Mekce stává, že mě pustí vyjet z vedlejší nebo zařadit do pruhu, aniž bych riskoval boční kolizi. To se v Budějovicích vůbec nemůže stát, protože ty jsou postiženy zase dalším jevem. Velikánská modrá gorila reprezentující primitivně arogantní ódesácké hardcore blbství první poloviny devadesátých let seskočila Praze z ramen a jako opuštěné utrápené zvířátko z Kubišové seznamky pro psy našlo jiného provinčního majitele.
Pokud se tedy chystáte do Budějovic, pak se připravte, že na silnicích uvidíte skanzen. Zde je souhrn základních pravidel, které vám umožní pochopit dění ve vašem bezprostředním okolí.
1. Je třeba bejt hustej. Furt.
Nemusíte být extrémně pomalý, rychlý ani zběsilý, fsérii ani ftuningu, nemusíte mít kšiltovku ani klobouk, ani mít poslední model turbodieselu s červeným déčkem i íčkem a takovým jako nafialovělým téčkem. Důležité je, abyste byl hustej. V praxi to znamená, že se budete chovat jako pán tvorstva. Vaše zájmy jsou hlavní a vy chcete jet. Všechno okolo jsou jen otravné rekvizity, které vám to komplikují a je třeba podle toho s nimi naložit. Houkání a svícení dálkovými světly se považuje za minimum. Když na to máte, můžete přidat nějakou nadávku nebo fyzický útok, případně do otrapy rovnou narazit. Předmětem útoku se musí stát zejména:
– řidič, který má slabší auto než vy a jede před vámi
– řidič, který má silnější auto než vy a právě vás předjel
– řidič, který má dražší auto, protože si na něj určitě nakrad
– řidič, který zastavil u přechodu (v Budějovicích obzvlášť těžký přestupek)
– řidič, který vás buzeruje tím, že se rozhodl odbočit a zpomaluje
– řidič, který jede podle předpisů
Typickým budějovickým řidičem je pak týpek, který už před nasednutím za volant uvede stresem svou kardiovaskulární soustavu do stavu, který je jinak důvodem k ambulantnímu ošetření. Vzpomene si na všechny křivdy, kterých se na něm systém dopustil, třeba na toho floutka s fabií, co ho předjel minulý týden, když jel k strejdovi pro hnůj a vyrazí na válečné tažení. Rukama svírá steerwheel nablýskané felicie a rty vyhaslou marlborku, kterou koupil u Kauflandu od vietconga bez kolku. Je jasné, že takový vocas nebude pro vás mít žádný pardon, je to neřízená střela, která se zastaví buď sama, nebo o něco. Toho nepřevychováte, tohle je prostě hotový produkt – ale čeho? Asi vlastní frustrace.
Příhoda s totálně blbou blondýnou.
Byla nebyla blond píča vyzáblá v soláriu pečená ve věku asi pětadvaceti let, s výrazným líčením a oringlema v uších, která si o sobě myslela, že ji všichni žerou. Vypadala dobře a vyšukala si Renault Mégane Coupé, protože to je něco jako formule, víte holky. Jela směrem od Dlouhé louky k nemocnici v pravém rychlém pruhu a před ní se vytrvale držel omlácený favorit, což je samo o sobě k vzteku. Jak asi tušíte, řídil jsem ten favorit. U základní školy Grünwaldova jsem zastavil, protože právě přecházela tlupa nějakých harantů. Nejdřív přešli jedni, pak přišli ještě další, tak jsem počkal, než přejdou i ti druzí, nepřejedu jim přece špičky u nohou. Blondýna vyletěla z auta ven a z jejích něžných rtíků plynula slova, která v Slovníku spisovné češtiny zaručeně nejsou. Už jsem jednu takovou příhodu zažil a zde popsal. Protože jsem gentleman, tak jsem jí nezmlátil na místě hadicí, pouze jsem ji požádal o shovívavost slovy „zavři zobák, ty kurvo“. Ten den jsem měl asi nějaké vizionářské sklony. Za odměnu mi kopla do prorezlých dveří, což nevyvolalo žádný druhotný efekt. Mezitím přijelo další auto a začalo rovněž troubit, čímž dostala celá situace až wagnerovsky osudový nádech. Jen díky mnoha hodinám stráveným s holkama ve fitku tu krávu nejeblo na místě. Díky kontaktům na PČR zjistil jsem si podle registračního čísla, že se jednalo o policii známou mladou dámu, která momentálně oblažovala jistého pětapadesátiletého majitele bezpečnostní služby.
Kladu důraz právě na ty přechody. Většina řidičů, kteří jezdí po ČB, ještě před půl hodinou drželi v Dolním Bukovsku kozu za vemeno a vůbec neví, co ty pruhy jako znamenají. Když na víceproudové komunikaci zastavíte chodcům, můžete je klidně odsoudit k smrti, protože v druhém pruhu přiletí votuněná naftová schkodofka a bác.
2. Chování na světlech
Semafory byly do ČB zavlečeny z Prahy a podle toho je třeba se k nim stavět. To znamená, že ta barevná světýlka jsou nezávazná a slouží pouze ke zpestření fádní barevné kulisy města. Někdy na ně ani není vidět, třeba když se před ně postaví netransparentní sloup pro trolej. Jak víme, Budějovičák dělá všechno pomalu. Dvě stovky vybírá z bankomatu stejně dlouho, jako je Pražák vydělává. Poté, co se rozsvítí signál Volno, je třeba pro jistotu počkat, zda zelená nebude ještě zelenější. Pak pomalu zařadíme a ještě pomaleji se rozjedeme. Důležité je, že tento postup platí, i když nestojíte v křižovatce jako první. Je třeba nejprve počkat, až odjede auto před vámi, pak se podívat na semafor, zařadit a jet. Jakékoli plynulé, rychlé a zbrklé akce, jako třeba že se všechna auta rozjedou najednou, je potřeba vyloučit.
Úplně jiný behaviorální model je třeba aplikovat, když se po zelené rozsvítí žlutá. Žlutá znamená „okamžitě vjeď na plný plyn do křižovatky i za cenu, že tam zůstaneš stát a zablokuješ druhý směr“.
3. Jízda v pruzích
V ČB platí, že pomalá auta jedou levým pruhem a rychlá pravým. Rychlá jízda v levém pruhu se považuje za předjíždění a takové individuum je třeba vyhoukat nebo mu vjet do cesty, aby zpomalil. Přejíždění z pruhu do pruhu se děje zásadně bez blinkru a náhle, bez dívání se za sebe. Náklaďáky, autobusy a osobní auta s přetíženým přívěsem jezdí také zásadně v levém pruhu.
Specifickou kapitolou jízdy v pruzích je pravidlo zipu. V ČB se aplikuje tzv. asynchronní zip, tzn. jedna strana zdrhovadla jen stojí a druhá jede. Řidiči v pruhu, který právě jede, musejí dbát na to, aby se do něj nevetřel nikdo z pruhu, který stojí. Poté, co všechna auta z jednoho pruhu odjedou, rozjede se druhá strana a tak dál pořád kolem dokola.
Objíždění překážek je v ČB třeba praktikovat podle vzorce, že kdo přijel poslední, objíždí jako první. Pokud by chtěl objíždět někdo ze začátku kolony, je třeba ho vyhoukat, aby zase zalezl zpátky na své místo.
Příhoda s Schumiho trolejbusem
Frčel jsem služební fóbijí po Pražské třídě a něco mezi padesáti a šedesáti. Je nebezpečné tam jezdit rychleji. U hřbitova lezou stealth důchodci ze hřbitova na autobus a v přítmí je není vidět, stačí málo a nasměrujete důchodce zpátky na hřbitov. Další chybou bylo, že jsem se mrcasil v pravém rychlém pruhu. Když kolem mě najednou hukot, jako by prolétala v levém pruhu F-18 na afterburner. Zřel jsem tam a světe zboř se. Předjížděl mě trolejbus. V mžiku byl přede mnou a mě se naskytl pohled na hrůzně vykloubená tykadla. Byl jsem doslova konsternován, ale to nebylo všechno. Trolejbus se zařadil přede mne a já schválně napodobil jeho tempo. 1.2HTP dosáhlo s agilitou jemu vlastní rychlosti 80km/h. Asi to byl overclockovaný trolejbus z lepší várky nebo v Temelíně právě dali nové palivové tyče. Za trolejbusem pokračovala v jízdě schade hundert-etwas a policejní felicie. Policisté na stíhací trolejbus nijak nereagovali, jak by řekl Václav Klaus, bylo to pod jejich rozlišovací schopnost.
4. Přednost v jízdě
Hlavní silnice je ta, která je širší. Pokud jsou obě cesty stejně široké, je hlavní silnice ta, na které se nachází dražší auto. Toto pravidlo neplatí, když je jeden z automobilů stříbrná Octavia combi, protože Octavia combi má absolutní přednost před vším. V Budějovicích je zpravidla hlavní ta silnice, po které jezdí MHD. Pokud se v otázce hlavních a vedlejších neorientujete, jezděte za městskými autobusy.
Pokud jede sanitka nebo jiný automobil s právem přednostní jízdy, je třeba okamžitě dupnout na brzdu a zůstat stát tam, kde právě jste, nejlépe uprostřed silnice. Jakmile se sanitce podaří projet okolo, je třeba dupnout na plyn a přilepit se za ni, protože funguje jako živý štít.
5. Činnost policie
Budějovický policajt je zimomřivý a bojí se tmy. Proto v zimě zaleze do nory a podobně jako medvěd má období zimního spánku. Jakmile se oteplí a vykvetou kytičky, venku je možné blbnout jen v saku a placaté čepici. Modrý medvěd vyleze z nory ven a dělá pořádek. Zastavuje pouze stará auta, nová přece předpisy neporušují. Dále policie zásadně nezastavuje vozy taxislužby a městské autobusy. Když je fotbalový nebo hokejový zápas, můžete v centru parkovat, kde se vám zlíbí, klidně můžete zajet dovnitř Samsonovy kašny a nikdo si ničeho nevšimne. Typickou preventivní činností budějovických policistů je inspekce kávových automatů u benzínových pump. Kvůli objektivitě se tam někdy sjede i víc hlídkových vozů najednou (například na pumpě Benziny na Nádražní Straße, tam někdy bývá hotový policejní sněm).
Taxibonz
Psal se rok 1999 a já odstavil svůj Favorit Silver Line v ulici Kanovnická poblíž Černé věže. Odebral jsem se do jistého restauračního zařízení, kde jsem nealkoholicky konzumoval s přáteli. Po cirka dvou hodinách vyšli jsme ven, usedli do mého Silver Line a já nic zlého netuše, vyjel jsem z ulice v protisměru. Vůbec jsem si to neuvědomil, nejspíš kvůli tomu, že se v té ulici směr jízdy tenkrát změnil. Na náměstí jsem se zařadil za stříbrný escort combi s cedulkou TAXI a velmi pomalu pokračoval po obvodu náměstí. Escort se mi vzdálil a u radnice zastavil před zevlující policejní hlídkou. Výsledkem intenzívní komunikace mezi hlídkou a taxíkářem bylo, že mě hlídka zastavila a požadovala pokutu za jízdu v protisměru. Na moji otázku, jak to ví, když ze svého místa nemohli do předpokládaného místa deliktu dohlédnout, nebyli orgáni s to odpovědět. Jediný, kdo kromě mě a posádky mého vozu viděl mne jet jednosměrkou, byl právě taxíkář. Za blbé kecy vysloužil jsem si dýchnout do balónku. Nakonec orgán, kterému asi neunikl jistý stav důkazní nouze, požádal o pokutu v řádku stovek, kterou jsem uhradil na místě bez dalších připomínek. Kromě nevýznamné finanční újmy odnesl jsem si poznatek o jistých nadstandardních vazbách taxislužby a policie.
6. Když zima udeří…
…tak se město vysere na silnice i chodníky. Ono se to rozjezdí. Když se to nerozjezdí a klouže to, tak to začne bejt blbý. Pak vydá primátor rozkaz, aby vyjely sypače. Sypače vyjedou, někdy i oba dva. Budějovické městské sypače jsou jako raketoplány – ne tak rychlé, ne tak výkonné, ale mají stejné intervaly startů. Jeden se většinou hned rozbije a druhý se zahrabe ve sněhu. Když první ofenzívní vlna generála Tettera selže a bílý nepřítel dál blokuje silnice, vyrazí do boje protisněžné traktory a zahájí úklid na klíčových dopravních uzlech, tedy na parkovišti u OBI a u Sparu. Hrajou spolu takovou hru, kdy jeden radlicí sníh nametá doprava a druhý zase doleva pod kola tomu prvnímu. Jednou se však musí oteplit, zpravidla poté, když vystoupí v novinách nebo rádiu velitel dopravky mjr. Vališ s legendární větou „řidiči nám nepřizpůsobují rychlost jízdy stavu a povaze vozovky“, čímž je jasné, že vyvozovat jakoukoli právní odpovědnost po městu za to, že neudržuje svěřený majetek, je naprosto scestné.
7. Opravy silnic
V ČB existují dvě kategorie komunikací – ty, které se opravují pořád kolem dokola a ty, které naposledy opravili za Hitlera. Například ten kousek od křižovatky U cara ke Globusu už se stačil celkově opravit třikrát za tři roky jeho existence, ale katastrofální highways Čechova nebo Kněžskodvorská se opravují patentovaným budějovickým systémem „puzzle works“. Puzzle spočívá v postupném přilepování záplat k dalším záplatám, až je vytvořena iluze homogenního povrchu a dá se říci, že je to opravené. Na některých dalších komunikacích zase nemusíte držet volant, protože auto samo jede ve vyhloubených kolejích. Různá ekologická sebr… hnutí používá existenci těchto kolejí, říkejme tomu korektněji „naváděcí drážky“, k argumentaci o kamiónech, které se centrem valí. Skutečnost je jiná – „naváděcí drážky“ ve skutečnosti hloubí ekologické trolejbusy, jejichž hmotnost na nápravu je vyšší než povolená. Zajímalo by mně, zda je v ceně jízdenky pro MHD fans také započtena devastace silnic vozidly MHD, nebo zda se to cáluje ze společné kapsy.
Když padne rána a vyletíte ze sedačky, až pocítíte v ústech drť z vlastní zubní skloviny, tak přicházejí v úvahu dvě alternativy. Buď vám Berdychův klan dal pod auto bombu, nebo jste vjeli Tetterovi do pasti. Různé instituce hloubí přes noc i ve dne do zaplátovaných silnic jámy, které zhruba za rok od jejich vyhloubení zasypou. I z tohoto důvodu je třeba mít zmrdoborec.
8. Pořiďte si zmrdoborec
Pokud nechcete snášet dál ten teror agresívních tupců, kteří svoje životní neúspěchy projektují do toho, čemu major Vališ říká „nevhodný způsob jízdy“, máte jedinou možnost. Pořídit si automobil, na jehož poškození vám příliš nezáleží a který je ještě dostatečně pevný na to, aby vás ochránil v případě nárazu. Pokud máte takový automobil, můžete jezdit po ČB stejně jako po jakémkoli evropském městě. Například můžete reálně praktikovat pravidlo zipu, zastavovat u přechodů, používat standardní úpravu přednosti v jízdě nebo přejíždět z pruhu do pruhu se zapnutým blinkrem (víte, že když v Německu neumožníte přejet z pruhu do pruhu automobilu, který jede vedle vás a bliká, že vám Simir napaří flastr?), aniž byste měli výčitky. Prostě jedete a když padne rána, seznámíte řepáka se vzniklou škodou a odčerpáte mu finanční zdroje, které se nahamonil prodejem vajec příbuzným. Vzniklá poškození opravíte doma kladivem, tmelem a sprejem, případně zakoupením náhradního dílu na vrakovišti. Důležité je, že po každém takovém karambolu zůstane jeden poučený zmrd a nemusím připomínat, že cena blatníku na nějakou šlupku ze začátku devadesátých let je řádově nižší než cena blatníku na pasáta fmetle. Já už třetí rok takto používám vůz Škoda Favorit a jsem s ním zcela spokojený. Nynější cena tohoto praktického vozu je zhruba stejná jako denní limit pro výběr z bankomatu a v případě jeho úplného zničení lze snadno obstarat jiný exemplář a pokračovat v jízdě. Již jen pohled na rezatou a nemytou karosérii pokrytou matným lakem několika odstínů je pro vnímavějšího drna jasným signálem, že mi na autě nesejde ani do té míry, abych rezignoval na takový hajzlpapír, jako jsou silniční předpisy.
(12x známkováno, průměr: 2,00 z 5)