Vrchní soud v Praze zamítl odvolání prokurátora Adama Borguly a potvrdil, že obžalovaní v kauze jízdenek jsou zproštěni obžaloby. Vohnouti málem dostávali v diskusích infarkt, rvali si vlasy, lkali a roníce slzy o neexistující spravedlnosti se navzájem ujišťovali, že budou volit Šlachtu, protože ten to ukáže naprosto všem.
Osobně neznám ani jednoho z obžalovaných, ale mám z rozsudku radost a považuji to za dobrou zprávu pro nás všechny. Celkem pěkně je případ rozebrán na portálu Česká justice, kde je i odkaz na zdůvodnění rozsudku, abyste si mohli udělat názor sami. Čtenářům nabízím svůj pohled na věc.
Rozjezd kauzy
Čím to všechno začalo? Dopravní podnik města Prahy dostal hlášku od detektivů z ÚOOZ, že jsou ve velkém padělány jízdenky a dochází tak ke značné škodě. Na základě tohoto hlášení začalo ředitelství dopravního podniku jednat. Začalo hledat dodavatele, který bude schopen dodat jízdenky natištěné tak, aby je padělat nebylo nijak snadné nebo ideálně nemožné. Klíčem celého případu byla skutečnost, zda jsou nebo nejsou jízdenky ceninou. Jízdenka byla jako cenina označena již v roce 2002 Ministerstvem financí, tedy před 5 lety než došlo k případu. V jiných soudních řízeních a zprávách pro policii bylo již několikrát dokladováno a rozhodnuto, že jízdenky cenina jsou. V tomto případě zákon o veřejných zakázkách umožňoval vyhlásit zakázku bez výběrového řízení. Proč? Fígl je v tom, že když tisknete ceninu, tak tam dáte tajný prvek, aby šlo rozpoznat, zda se jedná o originál nebo padělek. Existenci prvku ale musíte tajit, protože jakmile je známo, kde a co to je, tak to usnadní padělání. Když jeho podobu vyhlásíte rovnou v zadávacích podmínkách, jak to musíte udělat při veřejném řízení, tak jste od začátku na špatné vlně a jenom vyhazujete peníze. Proto lze postupovat výše zmíněným způsobem bez zveřejňování. Ředitel podniku byl tak fikaný, že použil trik s advokátem a nechal si zpracovat právní analýzu, že postupuje správně jako řádný hospodář. Jedním z klíčových argumentů pro postup v zakázce bylo právě ono stanovisko ministerstva financí.
Podívejte se na to očima ředitele
A teď si představte, že jste v situaci ředitele státního podniku, kterému policie dá zprávu, že vzniká škoda na veřejných prostředcích. Musíte tedy jednat rychle, jinak máte na krku žalobu, že nejste řádný hospodář. Systém je šílený, že? Zajímavá je v té souvislosti zpráva, že PČR ÚOOZ, to jsou fízlové, doporučil novou konstrukci jízdních dokladů se třemi stupni ochrany. Docela pikantní, co? Fízl nakazuje řediteli podniku, co má dělat a ten nemá jinou možnost, než se otáčet jako kolečko v soustrojí. To je taková malá ukázka, jak konspirace funguje v praxi – impuls, řízená reakce. Ironicky dodávám, že v jistých kruzích se zkratka ÚOOZ překládá jako Útvar pro organizování odhalovaného zločinu.
Takže v zájmu zachování vlastního zadku byl ředitel přinucen konat. V situaci, kdy něco potřebujete a to rychle, tak se obrátíte na koho? Na někoho koho znáte a s kým se stýkáte. Bohužel netušil nebo nechtěl tušit, že odposlechy byly na místě včetně prostorových. Pod tímto kouzelným slovíčkem se skrývá šmírování namontovanými kamerami nebo mikrofony přímo v místnostech. Obžalovaní byli doslova sledováni jako brouci pod lupou.
Když hledáte na trhu dodavatele, tak vzniká obchodní příležitost. Co udělá obchodník, který je s vámi ve styku, což je jeho práce, a vidí příležitost? Pokusí se obchod získat. Kdo by to byl čekal od člověka, co se živí obchodem, že? A co se stane, když obchod někdo získá? Nějaká druhá skupina, která měla taky zájem, utře nos. Když je ta druhá skupina napojená na nějaké zvláštní struktury, tak jste si vyrobili docela problém.
Uzavírání obchodu
V rámci zakázky bylo jednáno s dalšími společnostmi v zahraničí, ale těm to přišlo nezajímavé a nechtělo se jim do toho. Už jenom tento fakt může napovídat, že podmínky byly nastaveny zřejmě dost jednostranné právě pro podnik. Pan ředitel však očividně nebyl dnešní a jistil se na všechny strany. Nechal si vypracovat znalecký posudek, který stanovil kvalitativní škálu, ze které vyplývá, že nejlepší jízdenky byly od Neographu, na druhém místě jízdenky Schwarz Druck a třetí místo měla Státní tiskárna cenin. Neograph pak dopravnímu podniku nabídla ochranný prvek, který dosud nikdo nedokázal padělat a to při srovnatelné ceně se stávajícím dodavatelem Schwarz Druck.
Zkrátka a dobře, podnik uzavřel smlouvu se zmíněnou společností Neograph. Ale pak přišla ta nejhroznější klička, kterou tihle mazaní zločinci udělali. Výsledek jejich konání navýšil výnos z prodeje jízdenek v souvislosti s obtížností vytvoření padělku. Dokonce zašli až tak daleko, že zvýšili marži podniku právě na těch jízdenkách. Tenhle fakt si spočítali drze podle směrnic EU týkajících se podobných případů, tedy pro ně závazných pravidel. Tak lstiví ti obžalovaní byli! Pokud vám to přijde v pořádku a naopak jako žádoucí postup, tak nejste ideově na výši doby a zřejmě nezískáte práci na státním zastupitelství. Celý obchod tak byl výhodný na všechny strany, jen zřejmě ne na tu v pozadí.
Jen dodám, že státní zástupce argumentoval tím, že později byly zase jízdenky tištěny levněji. Jenže ty levnější už neměly ty ochranné prvky! Takže je to jako porovnat cenu výtisku bankovky s tím, že si ji sami namalujete. Tento fakt zaštítili znalcem spolupracujícím s policií. Kladli mu otázky, které přímo navozovaly žádoucí odpovědi. Tenhle systém, kdy je znalec naprosto existenčně závislý na tom, zda jde fízlům na ruku, je pýchou naší justice. Dále si vzpomeňte ještě na zmíněný fakt, že množství ochranných prvků doporučili fízlové, aby pak v žalobě srovnáním ceny s neodpovídající jízdenkou argumentovali, jak moc je to předražené! Přinutili ředitele něco udělat a pak ho za to žalují! Nechci být jako naši novináři, ale tohle je dost napovídající fakt. Troufl bych si z toho dovodit, že ředitel neudělal, co čekali, a uzavřel obchod s nesprávnou skupinou.
Lidé pracují za peníze – jak překvapivé!
Po uzavření obchodu následuje mezi solidními partnery zúčtování. Když vám nějaký obchodník uzavře obchod, který je hodně zajímavý, tak mu za to hezky poděkujete a necháte mu zahrát písničku v rádiu. Tak nějak by měl fungovat byznys podle představ státního zástupce. Kdo by byl tak morálně zhýralý, že by chtěl za práci peníze? Tak si představte tu hrůzu, obchodníci chtěli za svou práci provizi a to v penězích. Něco v byznysu naprosto nevídaného, že ano? Takovou trestnou činnost páchá každý podnikatel, že si na zboží přirazí nějaký vývar. Ale to je fakt, který byl nad chápání prokurátorovo. Když vám ještě tenhle obchod otevře spousty dalších kšeftů díky referenci, jste jako dodavatel celkem svolní platit zprostředkovateli, co si řekne. Zprostředkovatel si řekl 17 haléřů na jízdenku. Státní zástupce vtipně argumentoval tím, že o tyhle prachy mohla být jízdenka levnější. Mohla, stejně jako mléko v supermarketu, když by na něm nebyla marže právě toho supermarketu. Dovolím si ironicky poznamenat k této argumentaci, že by jízdenky taky byly levnější, kdyby na ní nebyly daně, ze kterých jsou placeni státní zaměstnanci jako třeba prokurátor.
Obchod a jeho získání není zadarmo, ale stojí docela dost peněz. Proto je v byznysu naprosto běžné využívat zprostředkovatele, kteří vám obchod domluví a vyinkasují provizi. Je to výhodné i pro dodavatele, neboť nemusí platit výplaty a další náklady za obchodní oddělení. Odpadá tedy nutnosti platit jejich neúspěchy a ztracená jednání, ale platí provize jen z peněz, které dostane na účet. Na tomhle třeba stojí obchodní model pojišťoven a jejich agentů s teplou vodou nabízejících jejich produkty. Je to tedy naprosto běžná a známá věc.
Žaloba zachraňuje situaci
Prokurátor se pokoušel situaci zachránit vtipnou argumentací, že vyplácená provize je fiktivní plnění. Zřejmě stejně fiktivní jako řádná práce prokurátora a jím řízených elitních policistů na důkazech a přezkumu situace. Vše bylo vedeno v účetnictví a smlouva byla řádně uzavřená ve stylu nám obchod vám peníze. Tak to prostě v obchodě bývá, lidi znají lidi a velké obchody se vždy uzavírají na kontaktech. A kdo je má, ten inkasuje. Peníze odcházely a práce byla odvedena podle smlouvy. Protože obchodníci už jenom pobírali zisky, přišlo žalobci jaksi logické, že to je za nic. To, že do něčeho investujete námahu, prostředky a pak po zdaru akce už pobíráte zisky, to je bez nadsázky pro státního zaměstnance mající zkušenosti jen s námezdní prací od-do naprosto nepochopitelná věc.
Háček byl v tom, že zmíněná společnost měla sídlo v Karibiku, což jak všichni víme je jasný důkaz o zločinu. Neboť mít firmu mimo hranice ČR je jaksi nepatřičné, že? Co na tom, že to šlo ze zisku Neographu a bylo to daněno. Když ani tohle neuspělo, tak vytáhl triumf řešící každou podobnou kauzu. Spolupracující obviněný. Pro neznalé prostředí se jedná o člověka, který je policií přinucen vypovídat, co potřebuje, nebo je to člověk, jehož zájmy jsou shodné s policejními. Bohužel si ale zmíněný kolaborant dost nepřečetl spis, moc spoléhal na policejní nápovědu a nějak se do toho zamotal. V konečném důsledku soud souhlasil se stanoviskem obhajoby, že se jedná o naprosto nedůvěryhodnou osobu. Tedy to, co na zdejším serveru je přiléhavě popisováno jako kreativní práce s důkazy.
A výsledek?
Výsledek prakticky celého desetiletého případu je totální blamáž státního zastupitelství, naprostá prohra novinářů, kteří nekriticky propagovali policejní verzi případu, a totální zklamání vohnoutů, kteří se těšili na popravu. Státní zastupitelství po dlouhé době dostalo poměrně citelně po prstech ve zvlášť medializované kauze a snad si uvědomí, že žalovat kde co, není správný postup. Příznačné pro případ je, že byl otevřen zřejmě na pokyn ze správných míst Nadačním fondem proti korupci s bezvýhradnou spoluprací novinářů ve skandalizaci obžalovaných. Zajímavý je v této souvislosti zejména soudruh Václav Láska, kterého podobné žvásty dostaly do křesla senátora. Z toho propojení mne osobně mrazí, proto je osvobozující rozsudek tak dobrou zprávou. Předpokládám, že nyní si osvobození sednou a sečtou účet. Ten nebude malý, proč by taky malým měl být, že? Deset let jim lili na hlavu sračky a ukázalo se, že naprosto neoprávněně. Některým lidem zničil postup státního zastupitelství život i kariéru nebo obchodní příležitosti, což jsou nemalé škody. Za sebe jsem rád, že soud realisticky zvážil argumenty obhajoby a policejní pohádky poslal tam, kam patří – do sbírky epických novel Řízné protikorupční historky pro vohnouty.
05.09.2021 Josef Vohnout
(226x známkováno, průměr: 1,38 z 5)