Politické štáby mají ve svých arzenálech několik defenzivních i ofenzivních názorů. Defenzivních když potřebují zneškodnit nějaký skandál či třaskavé téma, nebo ospravedlnit činy sebe či svého národa – a ofenzivních, pokud potřebují svým voličům „prodat“ nějakou svou agendu tak, aby sami změnili svůj názor na to, co po politikovi chtějí. Není to žádná černá magie, je to jen geniální využití lidské přirozenosti. Chcete-li se jim bránit, musíte je pochopit.
V politice poslední roky vedeme zoufalý boj o to, zda uhájíme naše základní svobody. Doočibijící množství „rádobyspojenců“ se nicméně chová tak, jako kdyby byli řízenou opozicí či agenty-provokatéry, kteří mají boj za svobodu zdiskreditovat. A pokud ne zdiskreditovat, tak alespoň prohrát. Někteří možná řízenou opozicí jsou, ale většina to dělá z blbosti a narcismu, protože jim jde jen o jejich osobní pocítky a výsledek je jim ukradený. Každý, kdo chce bojovat za svobodu, by však měl znát svého protivníka a jeho taktiku a umět se jim bránit.
Tak to musí platit i opačně, vždyť je to obojí to stejné.
To je selhání jednotlivce, systém je v naprostém pořádku (tj. standardně se to ututlá).
To je hodně odvážné tvrzení. Třeba v Kumránu se našly autentické svitky z 1. století, a velmi dobře odpovídají tomu, co čteme a čemu věříme po dvou tisíciletích.
Lov velkých zvířat můžeme klidně zahrnout pod "válčení". Provozovalo se stejnými prostředky i metodami.
Odpracoval, byl ukřižován stejně, jako Pán, jen hlavou dolů.