Ani po smrti Tiberia Sempronia Graccha, úspěšně odpraveného v minulém díle, si římská politika příliš neodpočinula. Že zavádění jeho reforem do praxe bylo problematické se rozumí už z pohnutých okolností jeho konce.
Nedávno se mi stala zajímavá věc– došly ke mně, prakticky v jeden moment, dva starší články o „pádu Říma“. Oba měly společné to, že hlavní motivací autora bylo najít podobné rysy mezi tehdejší a dnešní dobou. Výsledek byl ovšem diametrálně odlišný– závisel čistě na současných preferencích autorů.