Přečetl jsem si tento článek. Poté znovu. Ještě jednou. A pak naposledy. Ve slovech autora nevidím nic než jed svobodnou mysl otravující způsobem z nejpodlejších; snaží se spojovat věci, které milujeme, s tím nejhorším zlem a manipulací, které jsme všichni vystaveni už od útlého dětství. Proti této snaze se nyní ohrazuji. Pro začátek si dovolím citovat velkého myslitele, mého oblíbeného autora, Murraye Newtona Rothbarda: „Knihou For a New Liberty, stejně jako většinou ostatních mých děl, se jako červená nit táhne hluboká a všeprostupující nenávist vůči státu a všemu z něj odvozenému, která vychází z přesvědčení, že stát je nepřítelem lidstva.“ […]

Mluvíme-li o pravicových (svobodných) a levicových (státních) politických názorech, většina lidí implicitně předpokládá, že levice je etická, spravedlivá, lidská a morální, avšak neefektivní a v praxi nefungující, zato pravici je přisuzována ona efektivita a ekonomická síla, které ovšem chybí morálka a soucit. Z takových úvah pak vyplývá představa souboje pravicových a levicových ideálů coby funkčnosti proti morálce. Přijmeme-li tuto představu jako axiom, logicky dojdeme k závěrům typu „musíme najít kompromis mezi morálkou a efektivitou“, či „socialismus/komunismus je sice krásná myšlenka, ale v praxi nefunguje“, nebo „kdo nebyl v mládí socialistou, nemá srdce; kdo není ve stáří kapitalistou, nemá rozum“, případně […]

Hned na začátku tohoto článku bych rád uvedl, že (ač to tak bude možná z dalšího textu vypadat) nejsem přesvědčeným anarchokapitalistou. Rozhodně a bezvýhradně věřím v to, že nejlepší stav společnosti je takový, ve kterém mají lidé nejvyšší možnou míru svobody; nejsem si ale už jist tím, zda je vůbec reálné, aby existovala lidská společnost, ve které svoboda drtivé většiny jedinců není omezena vůbec. Mám obavu, že neexistence státu by možná mohla vést v konečném důsledku k ještě většímu omezení svobody, než k jakému by došlo v minimálním státu (jen by uzurpátorem svobody nebyl stát). Mé politické i morální přesvědčení […]