Luboš se natáhl pro příbor a pustil se do jídla; do rozhovoru, který už cestou z práce do restaurace vedli jeho výrazně mladší spolupracovníci, David s Vláďou, se nezapojoval — jednak nebyl nikdy zrovna dvakrát výřečný, ale především za pětašedesát let svého života vedl podobných debat už tolik, že ho trochu unavovaly, takže je rád přenechával mladým, například těm dvěma kolegům u stolu, jejichž rok narození odhadoval přinejmenším na 2040. „Říkej si, co chceš, ale omezování přístupu na Internet neplatičům alimentů je kontraproduktivní, protože jim to ztíží hledání práce,“ prohlásil vzdorně David. „No dobře, jenže oni kolikrát práci mají, jen […]

Dnes jsem narazil na úchvatný článek, který už sám o sobě stojí za to, jen si ho přečtěte a plačte, nadávejte, smějte se, cokoliv; mě na celé věci nejvíce zaujala argumentace obhajoby tohoto geniálního návrhu, neboť ta už si snad ani neklade za cíl někoho přesvědčit, ale prostě jen něco říci, protože se to očekává. O co jde? Nyní stojí místo pro rezidenta v Praze sedm set korun (což platí mimochodem pro první auto, za další zaplatíte nesmyslně více); návrh zní, aby bylo těm, kdo nemají předplacené celoroční jízdné v MHD, parkování zdraženo přesně o tolik, kolik stojí ono celoroční […]

Mnoho lidí, pro které není svoboda jen prázdným pojmem, vede v dnešní společnosti nerovný boj proti všemožným uzurpátorům; jedni chtějí zakazovat zbraně, další cigarety, jiní zas přikazovat, co mají automobilky montovat do aut a výrobci pohonných hmot přimíchávat do svých paliv (a to je samozřejmě jen několik příkladů z mnoha). Ačkoliv se jedná většinou o regulace velice hloupé se zjevnými negativními dopady na společnost, takže je poměrně snadné proti nim vznést přehršle logických a platných argumentů (které však lze v demokracii snadno přebít koblihou), je už v podstatě samotná „celospolečenská debata“ na téma, zda a jak moc regulace uškodí či […]

V posledních letech lze pozorovat neutuchající snahu o státní zákazy kouření v soukromých restauracích; že tato snaha měla zatím jen částečné úspěchy a poslední návrh zákona úplně zakazující kouření v restauracích neprošel, mě až doposud těšilo. Své nadšení však možná začínám opatrně přehodnocovat, když vidím, jaké monstrum –navrhované a prosazované ministrem zdravotnictví socialistou Němečkem– tento zákon nahradí. Poslední návrh protikuřáckého zákona má takové parametry, že pokud projde (což je bohužel celkem pravděpodobné), bude asi mnohým rozumným lidem paradoxně líto té minulé zamítnuté verze, jež byla také hrozná, leč zdaleka ne tolik; pro ty, kdo nejsou obeznámeni s tím, jak konkrétně […]

Co se týče cigaret, patřím jednoznačně mezi nekuřáky, neboť jsem za celý život nevykouřil ani jedinou; fajfku, doutník, vodní dýmku či joint si však čas od času vychutnám – v soukromí, ne na veřejnosti. Načichlé a zakouřené prostředí či oblečení si nijak neužívám, jsem milovníkem dobrého jídla, opravdu rád si zajdu do restaurace, avšak na kouři si zrovna dvakrát nepochutnám; mezi kuřáckou a nekuřáckou části restaurace volím raději tu druhou, je-li k dispozici. Nejvíce by se mi líbilo, kdyby všechny hospody i restaurace byly výhradně nekuřácké. Protože lidé, jimiž se obklopuji a se kterými mluvím, podobně jako internetové servery, které […]

Své poměrně časté cesty po matičce Praze, které absolvuji z drtivé většiny v MHD, trávím čtením článků a diskusí, čímž se mimo jiné vyhnu bezděčnému čtení plakátů v okolí; avšak dnes se mi vybil telefon, v důsledku čehož jsem začal vnímat okolní svět intenzivněji, než by mi bylo milé. Mezi mnohými stupidními reklamami, které pokrývají všemožné i všenemožné plochy, mě obvzláště zaujal billboard hlásající něco ve smyslu: „Musíte v práci skrývat svůj etnický původ?“ Pod úderným heslem následovalo něco o boji proti diskriminaci. Stejný plakát jsem po cestě ze Zličína do Tróji potkal asi pětkrát; podrobnějšímu zkoumání jsem jej nepodrobil, […]

Jsem programátor, drtivou většinu času pracuji doma a lépe se soustředím, když kolem sebe nemám úplné ticho, ale nějakou zvukovou kulisu. Často pro tyto účely používám ČT24 a vůbec různé zprávy, z nichž mi jde drtivá většina jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale občas zaslechnu něco, co mě zaujme (a povětšinou i naštve). Před chvílí jsem ale zaslechl na nejmenované soukromé stanici cosi, co mě svou všepronikající demencí oslovilo dost na to, abych se o svůj zážitek podělil s ostatními. Celý případ je vlastně naprosto nicotný a zanedbatelný z hlediska toho, jak moc škodí našemu státu či veřejnému rozpočtu, […]