K sepsání tohoto článku jsem se rozhodl proto, abych se podělil se svými spoluobčany o jistou strast. Nerad bych, aby se z těchto stránek stalo nějaké fórum haterů a plaček, ale jak se říká: sdílená radost – dvojitá radost, sdílená starost – poloviční starost. No a když těch radostných zpráv a událostí je dlouhodobý deficit.. Následující řádky začínám psát pod vlivem intenzivního rozhořčení a možná tak nedokážu zůstat racionální po emoční stránce. Doufám ale, že to vynahradím alespoň po stránce obsahové.

Kristepane, co jsem to prave docetl?
Půjčil jsem si, vyzkoušel, odložil. Jsem proto nadále elektromobilně nevyprofilovaný, tedy střed mezi uvedenými úchylkami. Šlapohyby jsem zatím nevyhodil, ale půjdu-li do elektra, pak spíš do kolobrndy, protože mě dnes (...)
Elektrolíže sou těžkej adrenalín. Vod 60VAC vejš zahání i karpální nervíky a artrózu. Ale nesmí se to přehánět, jináč zčerná jazyk a chuťový poháry jdou do hajzlu. Jeden pak je (...)
Sece se to na gryn a chudaci cmelaci nemaji co zrat.
Presne toto vidim tady, v Dansku. Vzajemna tolerance lidi. Jasne, decka jsou decka a delaji bordel, ale jinak klid, pohoda, kolo nebo boty. Zadnej problem. Jina kultura. Doporucuju zajit si (...)