V akademických progresivních kruzích na Západě se rozmohla idea, kterou Zdeněk Hřib přináší i do Prahy. Tzv. „patnáctiminutová města“ definovaná tím, že nebudou potřeba auta, protože všichni budou mít obchody i práci v docházkové vzdálenosti 15 minut. To má jediný zásadní problém – jak toho chce Hřib dosáhnout bez diktátorských pravomocí komunistického centrálního plánování, umístěnek a megalomanského bourání a přestavby měst?
V tomto článku si projdeme několik „řešení“, která nám nejrůznější socialisté nabízejí, aby bydlení bylo dostupné, ať už se jedná o bydlení vlastnické nebo nájemní. Zároveň si vysvětlíme, proč tato „řešení“ nefungují, případně fungují pouze krátkodobě, zatímco dlouhodobě obvykle vedou spíše ke zhoršení situace.
V tomto článku si na zjednodušeném příkladu ukážeme, jak funguje základní ekonomická úvaha developera, jak v ní zohledňuje přebujelou byrokracii našeho státu a jaké to má dopady na cenu stavěných bytů pro nás všechny.
Je to zvláštní, ale Rusko zvládlo název i pro desítky celků, které v nich jsou: Ruská federace. USA také zvládlo název pro 50 celků: Spojené státy americké.
Čeština 21. století je něco jiného než čeština tehdy. Tehdejší čeština je spíše dnešní polština.
Neslyšel jsem od lidí ani jednu stížnost na název "mléko". Zato státy a národy mají jakýsi emocionální vztah ke svým názvům a symbolům. To jsou emoce, to jsou pocity. Když (...)
Dominikánská republika.
Jedním dechem řekneš "čé'er".