Dnes jsem narazil na článek „Jak se žije s ojetou Alfou Romeo? Za půl roku stály opravy víc než celé auto“ na Autoforu, které jinak považuji za celkem seriózní web. No a nestačil jsem se divit. Pan Brokeš zde rozpitvává své zkušenosti se servisováním dvanáct let staré Alfy 156 s 200tkm na tachometru a dochází k závěru, že ho servis stál už 86 500,-. A to prosím při pořizovací ceně 59 000,-. Vtipné konstatování, že to auto vlastně ani nechtěl a nepotřeboval je úvod jak z příběhu „jak jsem se nechal napálit v AAA“.

Konečně na to došlo. V hospodě měli pravdu. Italské auto se posralo. Sice za to nemohlo, ale hlavně že se to stalo.

V tomto článku budu pokračovat v ramenologii, tedy analýze horního ramene přední nápravy z Alfy Romeo 147/156. Tento díl většině alfistů leze krkem, protože mají dojem, že se furt sere stejně jako zbytek auta.

Tímto článkem se vrátím ještě do dob Alfy 147. Nějakou dobu mi nešlo do hlavy, proč odcházejí horní přední ramena a nešlo mi do hlavy, jak je možné, že ze dvou nastejně namontovaných ramen od stejného výrobce jedno fatálně selže a druhé je bez závady. Měl jsem doma ještě dva kousky, které jsem vymontoval a nahradil loni na jaře krátce předtím, než jsem 147 prodal.

Pro milovníky aut z Itálie, co se furt serou a mají malej kufr tady mám další praktický návod. Jeho duchovním otcem je servisní technik křestním jménem Filip ze servisu Srba v Řeporyjích, který mi to takhle poradil. Nevím, zda tam ještě pracuje, každopádně je jedním z těch pracovníků servisů, kteří vědí o čem mluví, a takových je jak šafránu.