Dovolte mi moji osobní vzpomínku na 17. listopad 1989. Tou dobou jsem si kroutil rok povinného kriminálu se značkou Základní vojenská služba na jihu republiky, zatímco svou novou rodinu jsem měl na severu. Šestnáctého jsem dostal krátkou dovolenou, kdy jsem se směl vzdálit od posádky a podívat se na svou čtyřměsíční dceru. Že jsem ten víkend neřešil politiku, je snad jasné.

Vzpomínkové akce a oslavy 17. listopadu 1989 proběhly letos opět turbulentně. Jsem tichý divák, který necinkal klíči tenkrát ani dnes, jen zpovzdálí nepozorován sleduje každý rok, jak se česká společnost otřásá nenávistí stále více. Při tomto státním svátku se česká společnost skutečně rozděluje a nepřátelství zaseté kdesi v minulosti tasí své drápy vždy s nebývalou silou.

Jelikož letošní oslavy Vítězného listopadu byly svojí bizarností a absurditou podobné oslavám Vítězného února na konci 80-tých let, dovolil jsem si postavit „na bednu“ 3 nejtrapnější počiny soutěže o Zlatou malinu 17. listopadu