Svatba a rozvod po bolševicku - zpět na článek

Ale není. Důvodem bylo, že jsem si špatně vybral. Byl jsem mladý idiot a udělal jsem chybu, když jsem začal zachraňovat „ženu v nesnázích“ a pod dojmem toho, že nemám moc jiných možností, jsem si vzal moji bývalou pacientku pracující u stejného mého tehdejšího zaměstnavatele. Zažili jsme i hezké chvíle, hlavně zezačátku vztahu, ale určitý modus operandi z její strany zkrátka a dobře ten vztah položil. Neustále řešila paranoidní otázky co říkama moje matka (její tchýně), že se na ni moje rodina dívá skrz prsty, postupně se mě snažila od mé rodiyn izolovat. Já to řešil stylem ignore mode, což ji uvádělo do stavů – no řekněme psychické nepohody. Pak přišlo pracovní angažmá na Maltě, kde moje ženuška (přestože bydlela ve velkémm domě, měla soukromého učitele angličtiny atd.), měla spoustu času, který využila tak, že začala ve větší míře požívat alkoholické nápoje, neb děti chodily do soukromých škol a ona je ani nemohla vyzvedávat, když neuměla řídit a neuměla anglicky. Tak seděla doma, koukala na seriály a popíjela vínko. Pak zjistila, že nemůže přestat. Já o tom nevěděl.
Když jsme se po 3 letech vrátili, byla už na alkoholu zcela závislá. Postupně děti odrostly a ona po 12 letech začala znovu pracovat. Mezi námi to začalo ve větším skřípat až následně. The long story short – já odjel na locum job do Anglie a ona deteriorovala jako alkoholička. Když jsem nebyl doma, nabralo její pití vysoké obrátky, takže to na ni „prasklo“. Děti nechodily do školy, volal mi ředitel do Anglie, že dětičky mají neomluvenou absenci 3 měsíce a ženuška nekomunikuje. Tak jsem to musel řešit, neboť moje ženuška mi vykládala úplně jiné příběhy.

Jakmile to na ni prasklo, tak samozřejmě nechtěla na léčení. Já na ni docela brutálně zatlačil, čehož se lekla její rodina a vyhledala advokátní prasnici jistou Miroslavu Hájkovou. Ta zacítila prachy a příležitost a ujistila exženušku, že dostane všechny děti do péče a majetek a všecky pozitiva a sociální jistoty. Samozřejmě chtěla využít toho, že já jsem byl v té době v Anglii a ženuška měla děti ve faktické péči, tak si myslela, že to má ložené. S čím advokátní prasnice nepočítala, byl faktor samostatně jednajících dětí a s tím, že děti jsou přirozenými obranáři vztahu, zvlášť pokud jejich taťka nikomu nic z jejich pohledu zlého neudělal.

Děti jí kupříkladu napíchly kancelář a umístily tam odposlechy, tak jsem věděl prakticky vše. Jsou to hodní skauti a bylo to pro ně skvělá bojovka. Čtou D-Fense a mají vůči fízlům a justici – mimo jiné – svůj vyhraněný postoj. Já tak nějak podle signálu ženušky věděl, že rozdvodový ragnarok se blíží. No a pak jsem se vrátil do ČR a řekl jsem dětem – maminka má právo odejít, vy máte právo si vybrat. Pokud si nevyberete soud vás přidělí matce, jak už to bývá v 90%. Já tím pádem odjíždím do jedné nejmenované africké země, kde mám předjednán job (což byla pravda), a už mě nikdy neuvidíte. Čili pokud chcete k otci, nemůžete pouze něco říkat, protože feministky vás nebudou poslouchat. Musíte jednat. A tak se jednoho dne 3 kluci zvedli a odstěhovali začátkem června zpět ke mně. Jaké bylo překvapení nejen ženušky, která mektala něco o „únosu dětí“, advokátní prasnice srala magi v kostkách, ale děti řekly na OSPOD, že to tak chtějí a nikam jinam nepůjdou. V té chvíli bylo vymalováno.

Řekl jsem dětem, že pokud chtějí být svěřeny do péče otce, musejí jít na soud a tam to říct. Z odpolechů jsem věděl, že na mě ženuška chce u soudu házet špínu i jakou špínu – tak tam nastoupily děti jako takový malý chorus line. Justiční prasáček jistý soudruh Říha chtěl děti ze soudní síně za každou cenu dostat, zřejmě věděl o špíně víc a nechtěl, aby u toho byly.

A tehdy se stal první z největších okamžiků mých dětí, pro který jsem na děti hrdý: DĚTI POSLALY JUSTIČNÍHO KSINDLA NORMÁLNĚ DO PRDELE! Řekly něco v tom smyslu, že pokud soudce chce je jako účastníky řízení vyloučit, tak ať o tom udělá rozhodnutí a že oni se odvolají. Myslím, že tohle byl důsledek toho, že opakovaně shlédly nahrávky ze soudní síně, kdy na straně otce bojoval aktivista za mužská práva Luboš Patera. Tohle jsem jim neřekl ani já ani můj advokát!

Když dostal soudruh soudce zdvižený prostředníček přímo od dětí, došlo k inkapacitaci a faktické dekapitaci advokátní prasnice jejíž plán frontálního útoku spočíval v tom, že mě přitlačí ke zdi pomluvami před soudní stolicí a pak mě donutí pod hrozbou trestního stíhání něco podepsat. Prasit před dětmi a lživě špinit si nedovolila ani ona. Další asi 2 nebo 3 stání se však nesly v duchu její snahy vypuzení dětí ze soudní síně, advokátní prasnice strašně lkala, jak děti musejí chodit do školy a že já je zatahuji do řízení, což je samozřejmě absurdní, protože ony jsou účastníky řízení a do řízení je zatáhla ona tím, že ho začala. Já jsem se tvářil státotvorně a tvrdil jsem, že se chci dohodnout, propagoval jsem přitom Cochemskou praxi. Dokonce i podjatý soudce už byl tak nasraný že řekl advokjátní prasnici výslovně toto: „paní doktorko, prosím už s tím přestaňte, já nemohu za to, že tady máme takové zákony!“ My se u toho dobře bavili. V té době jsem ještě věřil na dohodu, protože výstupy zkriplené prasnice byly dost desperátní. Ale to jsem podcenil sílu justičního feminismu.

A víte co? Z jejího pohledu, já nevím proč to tak hrotila – ona to vlastně ani nehrotila. Do této pozice jí tlačila jak její sestra (její skutečná role vyvstane později), tak její advokátka, která jí hrozila ukončením zastoupení, když jí nebude po vůli (jsou svědci a je to nahrané). Advokátní prasnice zkrátka a dobře chtěla prachy a spor vyhrotit, protože tak by víc vyvařila. V obci advokátů je to o ní všeobecně známo.

Moje děti na to nahlížejí tak, že hlavním důvodem rozvodového ragnaroku bylo ego mé bývalé ženušky, která by si poté, co na ní praskl ten chlast, už doma nemohla „dupnout“. Když už jednou začala válku, pak se zhrzené ego změnilo v boj o holé přežití. Ona počítala s těma prachama co vysoudí. Najednou byla kompletně bez zaměstnání, nahá v trní. Peníze asi 250 tisíc, které jsem jí šetřil na stavebko se rychle přesunuly k advokátní pranici. Pak došla munice. Pak už to nekontrolujete protože ani já ani ona jsme nevěděli, zda by alíky na 3 děti mohla zaplatit. Pak už byla v zákopu a možná přemýšlela stějně jako já, jak z něj ven. Justiční prasečí chamraď se ale postarala o to, abychom si to všichni hodně užili. Zejména poté, co je děti poslaly do prdele a ještě jsme si nahráli důkazy o jejich nezákonné činnosti, za které byl zmrdeček justiční vyloučen pro podjatost.
Opatrovnické řízení u OS Přerov trvalo 4 roky, 2 soudci se vyloučili a mám jejich skalpy za pasem. Z ženuščiných podání nelze dovodit, proč ženuška začla válku, která byla nad její síly, protože šlo o vylhané a smyšlené agresivní kraviny kompletně nerespektující realitu, které z ní měly udělat chudáka. Možná měla ta advokátní kráva nějaký feministický mustr a měnila tam jen jména, nevím.

Ale víte co? Já si dost pomohl. Řízení mě zocelilo, můj spolužák mi na třídním srazu, poté co jsem si dával svůj rozvod k lepšímu řekl, že jsem se „konečně stal pořádným chlapem“. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych měl alkoholičku jako velkou těžkou olověnou kouli u nohy a ne partnerku na kterou se mohu spolehnout. Ale je to škoda. Nakonce ta válka sociálně popravila hlavně ji samotnou. Dcera, která byla svěřená do její péče s ní pořád hádala a nakonec se přestěhovala ke mně. Změnu justičního zavedeného režimu jsem neřešil, s těma hajzlama už nechci přijít do styku. Taková sprostá šmíra.