I když dělám, co mohu, abych se novým prověřovacím zkouškám vyhnula, moc toho v dané věci nezmůžu, vypadá to, že na mne tahle odporná novinka také dolehne. Nedávno se dokonce do mého školního ústavu dostala petice vyjadřující protest a žádost o odklad státních maturit o jeden rok. Vzhledem k tomu, že mám rok před maturitou a školní osnovy, dle kterých jedu, snad pamatují ještě mé prarodiče, nepředpokládám, že bych mohla u státní maturity nějak zvlášť zazářit. A stejně tak i mí spolužáci. Nenašel se snad nikdo, kdo by petici nepodepsal. Česká republika prý patří k jedněm z posledních zemí Evropy, kde se nový způsob maturity ještě nestačil plně uchytit. (Díky bohům za to). Vzhledem ke šnečí rychlosti, kterou mohou být obdařeni snad jen politici v naší zemičce, se totiž ještě ani pořádně neví, jestli se tedy můj ročník promění v klec s pokusnými hlodavci, či jak vlastně bude nová forma maturit probíhat. Na něco takového, jako je zkouška, která se s člověkem pak táhne zbytek života, by snad každý měl mít právo se jaksi připravit. O kvalitě přípravy trvající pouhý rok dost silně pochybuji. Přijatelné by snad ještě bylo začít s přípravami alespoň dva, nebo lépe tři roky předem. Avšak toho se nám zatím jaksi nedostává.
Ještě v listopadu jsem mohla tak nějak jásat, že se mne daná novinka netkne. Jednak díky častým diskusím o chybách, které se vyskytovaly v maturitních testech více než často, a jednak i bývalá ministryně školství Kopicová byla pro návrh o odložení státních maturit o dva roky. V době jejího panování prý byly plně připraveny pouze dva předměty – a to český jazyk a matematika. Bohužel stále nic není jednoznačné. ODS má u mne za své negativní postoje k nové formě prověřování studentstva malé významné plus. Oproti tomu levice v čele s ČSSD a KSČM má významné stále se zvětšující mínus, díky neuvěřitelné podpoře a snaze nový zákon prosadit a ukotvit v zákoně stůj co stůj. Je sice milé, že chtějí nějak hnout se školstvím. Ale uvědomují si jakým směrem? Je to vážně tak nutné posílat lidi na zkoušku, na kterou se ani neměli možnost připravit, a je moudré je tak dlouho nechávat na pochybách a v nevědomosti, zda k oné novelizované maturitě skutečně dojde, či potrefí ročník další? I když pravdou je, že poslední dobou se z jejich řad ozýval jakýsi hlas s nabídkou na kompromis – spuštění maturit z volitelných předmětů v roce 2008/2009. Ovšem zkouška z jazyků by mne měla čekat tak jako tak. Ročník pode mnou má téměř jisté, že se do spárů nové zkoušky dostane, a proto už se tak nějak může chystat na věci budoucí, ovšem má na to relativně dostatek času, což já a mí spolužáci nemáme.
I současná ministryně školství – Kuchtová však má mé sympatie, neboť se snaží o posun maturit z roku 2008 na rok 2010. Otázkou je, jak velkou váhu bude její hlas mít. Dokonce v listopadu minulého roku se vyjádřil Radek Sárközi, místopředseda Společnosti středoškolských pedagogů: „Hlavní problém tkví v tom, že předměty, jako je občanský, přírodovědně-technický či informačně-technologický základ, ze kterých se maturita předpokládá, zatím vůbec neexistují „. Navíc se prý nepočítá například s dějepisem jako samostatným předmětem, nýbrž test, jehož by měl být dějepis součástí, by měl zahrnovat rovněž občanskou výchovu. Jenže jak udělá takovou zkoušku někdo, kdo nechce maturovat z celého okruhu souvisejících předmětů. Stejně jako by se do jednoho testu měly schovat všechny humanitní předměty, jinak by to nemělo být ani s přírodními vědami. Jen předmět informatiky a výpočetních technologií zůstává tak nějak stranou. A o státní maturitě z tělocviku jsem zatím neslyšela vůbec, i když ve školní maturitě je tato zkouška možná.
Dalším problémem je rovnost testů. Proč se vlastně státní maturita zavádí? Kvůli srovnání jednotlivých škol a spravedlivému hodnocení všech žáků stejným metrem. Jenomže ani takové dva metry nejsou nikdy stejné, co se maturit týká. Nechystá se totiž jedna jediná verze testů, společná pro všechny, nýbrž dvě. Dotyčný si pak, předpokládám, bude moci vybrat, zda chce lehčí nebo těžší typ zkoušky, na což pak prý také budou brát zřetel vysoké školy. Pokládám si otázku, jaká rovnost to tedy je, když nebude objektivní, a zároveň mne napadá, jestli lze opravdu jedním metrem měřit maturitu z gymnázia a maturitu ze zemědělky. Obecně se v dnešní době tvrdí, že na tomto typu prověřování by měly nejvíce vydělat studenti gymnázií s všeobecným rozhledem. Naopak do nevýhody se staví ti, jež se učí například na myslivce, lesníky, kuchaře a podobně. Vzhledem ke škole a oborům, které studují, se jejich rozhled k nové maturitě jaksi zmenšuje a to mi přijde dost nespravedlivé.
Zkrátka nevím, jestli tyto zkoušky nakonec neztratí právě princip, kvůli kterému byly konstruovány – a tím je objektivnost. Snažím se utěšovat tím, že jako studentka gymplu snad takové problémy mít nebudu, ale je mi docela líto lidí, které může začít nastávající éra celostátních testů začít pěkně děsit. Nehledě na to, jakou formou bude vůbec ona zkouška probíhat, o čemž jsem se dnes dozvěděla od mé učitelky, která se již zúčastnila proškolení. Učitele někdo proškolí v opravování testů, ale bude vůbec co opravovat? A pokud ano, nebude to jen jedna velká katastrofa, jakou ostatně byly státní zkoušky nanečisto. Upřímně, moc růžově to nevidím. Konečné slovo bude mít stejně nakonec vláda a lidé v ní, kterým již nějaké to testování může být šumák, protože je osobně už nepostihne. Co by jim to udělalo, kdyby odsouhlasili odklad jednoho roku s příslibem zavedení efektivnějších osnov uzpůsobených přímo novým maturitám. Jsem v situaci člověka, který ví, že se na něj něco chystá, ale i když má plné právo vědět, co přesně, nemůže se ničeho dopídit. Jen tak tápe a doufá, že všechno nakonec dopadne dobře. I když v tomto případě začínám být stále pesimističtější.
(Zatím nikdo nehlasoval)