Je zde dobrá zpráva pro všechny, kteří se nevystačí s vlastním rozumem a potřebují nějakou vůdčí sílu, která by je v životě poháněla. Ne, tohle není reklama na nějaký nový energetický nápoj, ale informace o tom, že vznikla nová ještě o 23,742% progresívnější církev.
Církev globálního oteplení.
Myslím, že oteplená církev vyroste během následujících let ve zdatného rivala tradiční církvi římskokatolické, už proto, že její nabídka je komplexnější a zavádí již během života některé prvky toho, co katolická věrouka slibuje až po smrti nebo těsně před ní. Zatímco katolíci se spokojí s tím, že duše hříšníka skončí po smrti jejího fyzického nositele v pekle (bez klimy, fmetle i s důtkama, plná palba, kotle s vařící smolou atd., nemusím zmiňovat) a konec světa zmiňují pouze okrajově, nabízí oteplená církev usmažení bezvěrce v ohni pekelném za jeho života a jako celku, duše, těla, ale také jeho ženy, dětí a všeho okolo. Ortodoxní doomsayers disponují dokonce odhadem doby, kdy to přijde, zřejmě inspirováni takovými událostmi, jako zkáza Sodomy a Gomorry, případě proslulá povodeň, díky které se mediálně zviditelnil Noe.
Církev globálního oteplení však nenabízí pouze ošklivé věci. Podobně jako církev katolická zmiňuje ráj, nabízejí oteplíci naplnění výroku „poručíme větru dešti“. Každého z nás občas sere počasí a církev oteplení nabízí řešení – klimatu poručí, jak se má vyvíjet. K základnímu balíčku služeb vyhrává věřící ještě speciální bonus packety, jako třeba křížové tažení proti velkým firmám, co vydělávají hodně peněz, politickou korektnost, pozitivní diskriminaci, gender targeting a další hromádku levicových nesmyslů, která dovede zcela převrátit váš život naruby.
Dogma
Dogma, pro pořádek, je výrok, který se bere jako pravda a námitky vůči němu nejsou přípustné, protože vyvrácením dogmatu by došlo k vyvrácení jeho majitele. Je to stavební kámen většiny známých církví. Klasickým případem dogmata je neposkvrněné početí.. V případě oteplené církve, bylo dogma stanoveno tzv. vědeckým konsensem a říká, že změny klimatu byly vyvolány činností člověka. Nabízí se srovnání s dogmatem papežské neomylnosti, na kterém staví církev katolická. O obojím není žádoucí pochybovat, respektive jedná se o rouhání.
Podstatnou roli v každé církvi hrají sakrální předměty. Je to zpravidla zcela obyčejná věc, které se prostřednictvím dogmatu přisoudí nadpřirozené vlastnosti, které jinak vůbec nemá. Má zprostředkovaně fungovat jako důkaz, že dogma je platné. Zde můžeme například narazit na to, že podapoštol církve oteplených Bursík poukazuje na nedostatečný počet sakrálních předmětů na Pražském hradě.
Bůh a jeho crew
Bůh ještě nebyl v oteplené církvi vybrán. Není vyloučeno, že postava boha nebude reprezentována entitou ve formě osoby, ale fenoménem, podobně jako byl prohlášen za svatý holocaust.
Pro pochopení problematiky enviromentálního zbožštění bude napřed definováno několik mučedníků, jejichž postavy a hlavně drastické příběhy, které se k nim vážou, jsou u vohnoutů tak populární (Jan z Nepomuku, Pavka Korčagin, Horst Wessel apod.), takže se časem možná dočkáme postavy nějakého otepleného Evropana, kterého zahubilo globální oteplení nebo jeho odpůrci. Následně bude kanonizován, není dokonce vyloučeno, že podobně jako Kristus postoupí do dalšího levelu, bude upgradován o nějakou hlubší duchovní dimenzi a stane se pravým bohem.
Ostatně princip tvorby mučedníků je populární i u jiných ekologických hnutí, hnutí Auto*mat se uspořádalo mši a teď se chystá ekologicky blahořečit jistého Bouchala, který při odbočování vlevo nedal přednost protijedoucímu automobilu a neúprosná ruka přirozeného výběru jej dostihla s veškerou její brutalitou.
Souboj o duši
Katolická církev nabízí v základním programovém balíčku pro své klienty standardní osvědčenou spásu duše. Nikoli však spásu tělesné schránky. Zatímco lidská duše je nesmrtelná, její fyzický nositel se musí spokojit s tím, že prach je a v prach se obrátí. Duše i se svým nositelem je během pozemského života vystavena svodům ďábla. Fyzická schránka se dopouští hříchů. Hříchy jsou však nastaveny tak, aby se jich musel dopouštět skoro každý, a tudíž každý měl každodenní zájem svoje hříchy různými způsoby odčinit nebo alespoň umenšit. Například systematické porušování šestého přikázání zajišťuje už tisíciletí přísun nejen věřících, ale i církevních hodnostářů. Dá se tedy říci, že běžný věřící žije a chtě nechtě prožije svůj život v hříchu. I když věřící udělá vše, aby následky svého hříchu „vyžehlil“, nikdo negarantuje spásu jeho duše.
Církev enviromentalistů ve snaze konkurovat na trhu zavedeným společnostem rozšířila základní programový balíček o spásu fyzické schránky. V bonusovém programu „Svět pro vaše děti“ je dokonce možné zabezpečit lepší život osobám blízkým. V případě oteplené církve je nositelem hříchu ďáblův pšouk, tedy oxid uhličitý. Protože jeho produkce je nutná pro prosté přežití, žije člověk hříchu počínaje prvním nadechnutím a vystupuje z něj posledním vydechnutím. Zhýralec, který se rozhodl ve svém domě zatopit nebo se dopravovat, samozřejmě hřeší ještě o mnoho více. Ohledně garancí je marketingová strategie církve oteplených také dále, protože věřící nemusí pro čerpání benefitů počkat na smrt. Církev tvrdí, že „kdybychom nyní něco udělali, situace by se začala za deset patnáct let pomalu lepšit“ a spoléhají prostě na to, že za deset patnáct let už si nikdo nebude pamatovat, jaké bylo před patnácti lety klima.
Odpustky
V případě církve katolické bylo mnohokrát kritizováno, že její vlastní obchodní zástupci pijí víno, ale kážou vodu. Předmětem kritiky byla i ekonomická interpretace svátosti smíření, zvaná odpustek. V podstatě se jednalo o férový obchod: věřící zaplatil a dostal papír (odpustkovou listinu) na to, že provedl pokání.
Pro značnou popularitu se církev oteplených rozhodla na tento princip doslova navázat. Paleta možností, které hříšník může zvolit, byla však redukována. Katolický věřící mohl při pokání volit mezi různě intenzivním odpustkem, modlitbou, půstem nebo jinou formou sebetrýznění, například u základního tarifu „hřeším málo“ si vystačil s modlitbičkou. Oteplená církev nabízí v praxi jedinou formu odpustku, a tou jsou ekologické daně. Neumožňuje volbu tarifu ani nedává volné kilogramy CO2 zdarma. Některé odnože oteplené církve nabízejí ještě různé odpustky dobrovolné formou investic do vlastního ekopodnikání, ale těžiště veškerého ekologického pokání je právě ekologická daň.
Církve klasického typu peníze vybrané na odpustcích zužitkovávají k vylepšení vlastní pozice na trhu a posílení vlastní moci, například upgrade hardware a evangelizaci. Každopádně stanovitel odpustku a jeho příjemce je ta samá firma. U oteplené církve odpustek ideově navrhuje církev, vyměřuje církev a stát a inkasuje stát. Zdálo by se tedy, že oteplená církev není v tomto bodě efektivní, protože stát rozhodně kysličník uhličitý nebude z atmosféry zachytávat, zkapalňovat, plnit do láhví a zakopávat. Jenže postup oteplené církve je v tomto bodě promyšlenější než se zdá, protože její hodnostáři jsou na vysokých státních postech, odkud zajistí přerozdělení takto vybraných prostředků na „ekologické projekty“ vedené dalšími členy církve, narozdíl od tradičního postupu se tedy dá do odpustkového letadla zapojit více osob.
Rituály
Rituály, ceremoniály a jiné podobné obřady představují základní koření správné církve. Slouží k upevnění pravidel a norem, případně prohloubení identifikace věřícího s církví. Používají se k tomu sakrální předměty a různé pomůcky k navození smyslových vjemů, například vonná kuřiva. Ekologickým církvím tohle rozhodně není cizí. Pořádají se různé poutě na význačná místa (například k jaderným elektrárnám), které jsou různého rozsahu. Některé poutě nedosáhnou cíle, protože hrstka jejich účastníků cestou podlehne vlivu civilizace, vonných kuřiv nebo jejich vetché tělesné schránky podlehnou únavě, jindy se jedná o megalomanské akce v neobvyklých destinacích, přičemž se poněkud opomíjí všechen ďáblův pšouk vyprodukovaný přepravou hvězd, jejich teplých maskérů, líčidel, kokainu, píár parazitů, hulibrků, tun hardware a podobného haraburdí pomocí learjetů na místo samé.
Evangelizace
Představitelé církve katolické, kterou neustále bereme jako osvědčený etalon církevní práce, záhy pochopili, že počet věřících, kteří přijdou do svatostánku sami, není dostatečný k uspokojení jejich vlastní touhy po moci a penězích. Proto bylo nutné přistoupit k různým formám násilného i nenásilného náboru dalších prvků systému, především na nejnižší pozice. Někdy byly formy takových aktivit příliš drakonické, jindy byly společností přijaty bez výhrad. Například výuka náboženství na školách a různé veřejné happeningy představují skoro nenásilnou snahu k šíření slova božího.
I představitelé oteplené církve sáhli po evangelizaci. Organizace i provedení křižácké výpravy je však nad možnosti jednotlivých členů, takže nezbylo než odkoukat metody konkurence. Vymývání mozků na školách reflektuje přísloví, že stromek se má ohýbat (pozn. všimněte si v komentářích pod referátem, kde si jeden žák pochvaluje, že mu to ulehčilo práci s přemýšlením), dokud je mladý. Využit byl i osvědčený prvek „užitečný idiot“, to je v podstatě hodný a štastný blbeček, který udělá nepohodlnou práci a nechce za to peníze ani jinou odměnu, v podstatě mu stačí přesvědčení, že pomáhá spasit lidstvo. Zatímco na straně šiřitelů božího slova stáli mnohdy lidé odvážní a schopní, oteplená církev si musí zatím vystačit s kdejakým troubou.
Kacíři a jiná verbež
Katolická církev vyvinula řadu rafinovaných způsobů, jak se vypořádat s ideovými odpůrci. Svého času věnovala své usilí jejich prosté fyzické likvidaci. Pak ale dostali její představitelé rozum a pochopili, že pokud promění svoji ideovou opozici ve světlo a teplo, přetrvá odstrašující efekt na další podobné bezbožníky několik dnů nebo u těch otrlejších jen pár hodin, takže bylo nutné tyto procesy periodicky opakovat, což všechny unavovalo. Takže se přišlo s novou účinnou metodou, totiž vyobcování kacíře ze „slušné“ společnosti. Takto zatracený jedinec neměl přístup k slušné práci, vzdělání a společenskému uznání, byl vnímán jako méněcenný a dokud nezašel sám, byl všem na očích jako trvanlivý varovný symbol, který děsil své okolí podstatně delší dobu, než dohořívá hranice.
Upalování nepřipadá samozřejmě u enviromentalistů v úvahu, už proto, že při něm vzniká ďábelský CO2. Snad se budoucnu podaří vymyslet nějaké hranice ze štěpků, na sluneční články nebo rostlinný olej, ale do té doby bude nutno zůstat u vypalování cejchu. Stačí v podstatě, když někdo projeví málo nebo žádné porozumění pro myšlenky oteplismu a už v tom lítá. Zanedlouho bude oteplená víra základním předpokladem výkonu vrcholové funkce. Například jistý Klaus zřejmě nemůže očekávat podporu od místní odnože oteplené církve, protože veřejně popřel dogma. Dovedu si plasticky překvapit, do jakých potíží se za nějakých deset let dostane ve škole moje dítě, až paní učitelce poví, že globální oteplování a greenhouse effect jsou nepodložené kydy. A o to, aby to vědělo, se postarám, to si pište. Ono totiž to mediální upalování a cejchování funguje jen do jisté hranice, když je bezvěrců příliš mnoho, ztrácí opatření smysl. Dokonce, pokud je podkročena koncentrace samozvaných kazatelů ve společnosti, se zvěř stane z lovce a kazatelé bludů sami mohou skončit tak, jak přáli jiným. S tím katolická církev také učinila v minulosti neblahou zkušenost.
Řekni oteplenému katechetovi něco o prdeli
Stejně jako církev svatá, i církev oteplená skrývají ve svém Matrix zásadní početní chybu. Pět blbců s IQ=60 není to samé, jako dvě inteligentní bytosti s IQ=150. Každý věříme tomu, co shledáme důvěryhodným – a díky tomu se pro nevzdělaného, primitivního a zaostalého Křováka Xixa stala posvátným předmětem láhev od coly, kterou jako odpadek vyhodil z letadla jeho pilot. Tato příhoda názorně demonstruje limity možného v enviromentálním pseudonáboženství. Čím bizarnější bludy bude oteplená církev produkovat, tím bude klesat lidská kvalita souvěrců a síla církve samotné, až zmutuje na spolek důvěřivých blbců a recesistických excentriků. My ostatní nyní politujeme škod, které pseudonáboženství napáchalo na společnosti a budeme žít naše životy tak, abychom je dovedli obhájit sami před sebou, a ne před samozvanými (enviro)mentálními guru.
(5x známkováno, průměr: 1,20 z 5)