Rád bych reagoval na článek Modernizace moderního sociálního státu. Něco tak ubohého a nenávistného jsem už dlouho nečetl. Autor s nenávistí proti obyčejným lidem píše oslavu bohatých – jak říká sponzorů – kteří musí sponzorovat stát – platit daně na podporu nepřizpůsobivých a líných občanů tohoto státu. No, každý má nárok na svůj názor a já mu ho brát nebudu.
Co je sociální stát? Na toto téma se objevuje množství článků, hlavně od jeho kritiků. Ale všichni kritici mluví o sociálním státu v rámci kapitalismu. Tak nějak zapomínají, že u nás byl sociální stát 40 let – tenkrát se mu říkalo socialismus. Všechny podniky byly státní a veškerý zisk šel do státního rozpočtu. Platy byly nic moc, a byly rovnostářské. I nejvyšší platy byly hluboko pod desetinásobkem průměrné mzdy. Stát tenkrát budoval nové podniky a všude bylo práce dost. Pokud byl nějaký nedostatek, tak chyběla hlavně nová pracovní síla. Ale tomu všemu jsme odzvonili klíči a naši vůdcové nám zařídili tvrdý kapitalismus, i když ho tenkrát nikdo nechtěl. Ale měli své instrukce a tak tady máme, co nikdo nechtěl.
Kapitalistická společnost je společností soukromých vlastníků výrobních prostředků. A ti určují podmínky. Naštěstí tady máme stát, jinak bychom pracovali jako otroci v soukromých továrnách. Kapitalista není lidumil a dá lidem jen kolik musí. Malý příklad z továrny, na kterou se dívám z okna. Podle výsledků ročního auditu tam každý dělník vyprodukuje asi 7,2 milionu korun čistého zisku ročně. Na platech dostane asi necelých 300 tisíc. To je na naše poměry slušná mzda. Pro naše kritiky sociálního státu je všechno v pořádku. Ti, co vyprodukují zisk těžkou manuální prací, dostanou žebráckou mzdu. Zbytek dostane nenažraný zloděj nemakačenko – kapitalista. Ať se na mně nikdo nezlobí, ale jiný příměr bych považoval jako nepatřičný.
A teď přichází na scénu ten proklínaný sociální stát. Podnikatel musí zaplatit daně, tedy pokud náhodou podnik má českého majitele. Mnou zmiňovaný podnik platí tuto daň v Německu. Ale chudáci čeští podnikatelé, kteří nepřesunuli svoje sídlo do Monaka, musí u nás zaplatit daň. Díky ODS platí celých 20% ze svého zisku státu. Považte – 20% jen tak pronic zanic spolkne stát. Že se z těch peněz staví silnice, protipovodňové zábrany, platí policie a soudy nebo kriminály a podobné věci, to kritik snad pochopí, ale v žádném případě nesouhlasí, že se z nich platí sociální dávky. Už ten název „sociální“ mu žene krev do hlavy až hrozí infarktem. Platit dávky nezaměstnaným, mrzákům, matkám s dětmi a podobně, to jsou vyhozené peníze. Ať se každý postará sám o sebe.
Náš kritik sociálního státu je mírně zaostalý a nevzdělaný. Jinak by musel vědět, že režim, který tady máme je poměrně mladý, maximálně 30 let starý. Jmenuje se neoliberalismus.
A jak to tedy bylo dříve? Kapitalisté tehdy nebyli tak nenažraní. Už ve dvacátých letech minulého století nějaký Ford v USA zvýšil mzdy svých zaměstnanců z jednoho dolaru na pět! Když se na něj ostatní kapitalisté osopili a nadávali mu, klidně se jich zeptal : A kdo myslíte, že si bude kupovat moje auta? On věděl, že když lidé budou mít peníze, tak budou nakupovat a výroba může růst. A s růstem výroby rostou i zisky. To je věc, na kterou dnešní kapitalisté zapomněli a kterou už nejsou schopni pochopit.
Zlatá léta kapitalismu byla v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Základem všeobecného blahobytu byly daně ve výši 50 až 70 procent ze zisku. Ano, tak vysoké daně. Jak nám tehdy říkal prof. Šik : kapitalisté na západě mají na výběr – buď dají peníze svým lidem, nebo státu na daních. A kapitalisté dali raději peníze svým lidem, kteří se jim odvděčili loajalitou, než státu. Pamatuji si, že můj idol, Elvis Presley si v roce 1962 vydělal svůj první milion. A po zaplacení daní dostal na ruku jen 183 tisíc dolarů. Zbytek ( 83% ) byla daň!! Zajímavé je, že tehdy nikdo neprotestoval a všichni bez reptání platili. U nás je pro některé i 20ti procentní daň moc.
Konec zlaté éry přišel s nástupem dvou politiků na začátku sedmdesátých let. Ronald Reagan a Margaret Thatcherová přišli s geniální myšlenkou, že když se daně sníží, vybere se na daních více. Skutečně geniální, místo lepší kontroly vybírání daní ty daně snížíme a kapitalisté budou radostně platit. Na takovou myšlenku musí přijít hlava – nejlépe pomazaná (raději nenapíši čím).
A tak se zrodil neoliberalismus. Co to je? To je puč miliardářů. Bankéři a miliardáři si uvědomili svou moc a rozhodli se pro rázný řez. Donutili vlády, aby jim snížily daně. Média (všechna v jejich rukou) začala vykřikovat, že daně jsou zločin, že se musí snížit. Nelze okrádat úspěšné podnikatele – daň je krádež. Není možné, aby lidé, kteří vydělávají více peněz, byli za to trestáni prostřednictvím vyšších daní.
Ale bohužel – daně musí být. Jenže kdo je bude platit? Bohatým se nechce. A chudí na ně nemají. Tak zvýšili jinou daň – DPH. Tím nám vysvětlili, že jsou dvoje daně – daně ze zisku, ty se musí snižovat. Daně spotřební, DPH a podobné se můžou – ne vlastně musí zvyšovat. Důvod je jediný – platí je hlavně chudí. Znáte to, tyto „spravedlivé“ daně. Koupíš si rohlík a zaplatíš daň – stejnou daň zaplatí nezaměstnaný ze své žebračenky, jako miliardář ze svých miliard. To je spravedlivé.
Teď už jenom čekáme, až nám zavedou tu jedinou spravedlivou daň – daň z hlavy. Každý budeme platit stejnou daň – miliardář jako dělník. Jedině taková daň je spravedlivá. Zatím se bojí to udělat, ví jak skončila Thatcherová, když to v Británii zkusila. Jenže tam odstranili sice daň z hlavy, ale ostatní neoliberální daně zůstaly. Takže jedeme dál, ke světlým zítřkům miliardářů.
Nižšími daněmi to ale neskončilo. Přišli další skvosty do zákonů. Dalším byl zákon o dvojím zdanění. Není přece možné, aby kapitalista platil daně (20%) v zemi kde vykořisťuje dělníky, když může platit daň (3%) v daňových rájích, které vyrostly na celém světě jako houby po dešti. Jenže tomu se dá lehko zabránit zrušením tohoto neoliberálního zákona, umožňujícího platit daně v daňových rájích. Jsou tady desetitisíce lidí, kteří neplatí žádné daně. Miliardy odtud utíkají na Bahamy nebo Kajmany. Ale to se neřeší. Daně se budou muset platit v zemi, kde byl zisk vytvořen, kde vykořisťovali své dělníky. A bude vymalováno. Nic nového to není, už to tady bylo a všem bylo dobře.
Bohužel, nízké daně a placení daní v daňových rájích mají jeden vedlejší účinek. Státu chybí peníze na provoz. Dříve, když stát potřeboval peníze, tak si je vytiskl. To se ovšem v neoliberalismu nesmí. Z čeho by žili bankéři. Proto si státy musí peníze půjčovat. Dluhy všech států světa stále rostou.
Proto i pánové z MMF přišli na to, že je třeba s tím něco udělat. Zjistili, že současný stav, který tady zavedli Reagan a Thatcherová pod názvem neoliberalismus, je neudržitelný. Bude zapotřebí se vrátit do minulosti a zvýšit daně jako tenkrát v šedesátých a sedmdesátých letech. To byly doby zlatého věku kapitalismu. Vysoká životní úroveň a doba obrovského růstu ekonomiky. Lidé měli dost peněz a utráceli za zboží z domácí produkce. Ovšem jedna věc je, vědět jak na to, druhá je udělat to. Udělat to, když se to udělat nesmí.
Konečně i pánům z MMF došlo, že se daně ze zisku musí zvýšit. Jinak hrozí kolaps. Ekonomika – potažmo státy – se zhroutí. Je čas uznat, že neoliberalismus je zločinný systém a bude nutné ho odstranit.
Sociální stát není zločin, ale nutnost podporovat ty méně dravé, méně úspěšné, aby nechcípli hladem. Lidé si nenechají stále kadit na hlavu. Jednou míra jejich trpělivosti přeteče. A potom bude zle – nakonec to tady už jednou bylo a žádná propaganda hladového nenasytí.
(3x známkováno, průměr: 3,67 z 5)