Když jsem psal o modernizaci moderního sociálního státu a pre-apo scénáři, který se tu pomalu realizuje, mysleli si někteří, že mi asi hrabe. Jenže realita nás zase doběhla.
Poslanci včera odhlasovali návrh zákona o snížení spotřební daně na ropná paliva. Návrh zákona není v souladu s koaličním záměrem, protože není úplně jisté, zda by skutečný dopad na rozpočet byl příznivý. Již několik let se toto téma diskutuje podle jednotného schématu bez ohledu na fakta. Ti, kteří jsou v opozici, tvrdí, že by na tom státní rozpočet vydělal, protože by pominul důvod tankovat v zahraničí nebo používat vozidla na alternativní paliva, a ti, kdo jsou ve vládě tvrdí pravý opak. Jedinou výjimkou je poslanec Urban, který zůstal konzistentní a tvrdí, že by na tom státní rozpočet vydělal bez ohledu na to, zda je ČSSD v koalici nebo v opozici. Urban využil šance a předložil pozměňovací návrh, kterým se daň z uhlíkatých paliv snižuje.
Ještě odbočím, musím zde podotknout, že celé téma je ze své podstaty obsoletní, protože auta brzy skončí. Vytlačí je městská cyklistika, která se sice dlouhodobě asi deset let potácí kolem 1% transportních výkonů a to samo dostatečně jasně nasvědčuje, že se jedná o životaneschopný dopravní koncept marginálního významu s homeopatickým přínosem pro mobilitu obyvatel. Ale pozor, ve třetí, nejpozději ve čtvrté europětiletce počet cyklistů spontánně naroste natolik, že by auta už nikdo nebude chtít ani zadarmo. Tím pádem nebude třeba benzín a stát přijde o své příjmy na spotřební dani. Zabývat se za takových okolnosti nějakým benzínem nedává smysl, je to jako zavádět daň z žentouru. Že je to blbost? Říkal to nějakej Auto*Mat, tak to musí být pravda.
Předpokladem parlamentní demokracie je, že lid vykonává moc prostřednictvím volených zástupců. Bohužel ten, kdo tento princip vymyslel, počítal s tím, že ti zástupci jsou alespoň zčásti schopni zastupovat a mají základní povědomí o tom, o čem hlasují. Urbanův pozměňovací návrh byl zcela jednoduše formulován, obšírně samotným Urbanem komentován, nekladl žádné nároky na výklad jeho ustanovení, místopředseda sněmovny komouš Filip jej načetl a shodl se s poslanci na proceduře jeho schvalování, která byla opět velmi jednoduchá. Aby nevzniklo pochyb, v rozpravě vystoupil ještě poslanec Kalousek a výslovně upozornil na dikci i důsledky tohoto zákona (jak známo, Kalousek z echt pravicové strany TOP09 je a byl velkým odpůrcem snižování daní a spotřební zvláště, byl jím i v době, kdy se masivně tankovalo v Rakousku a řidiči kamiónů měli zakázáno tankovat v ČR).
Až potud tedy OK. Proběhlo hlasování a ukázalo se, že 17 poslanců ČSSD hlasovalo pro. To bylo nemalé překvapení, protože jak jsem shora nastínil, snižování (jakýchkoli) daní není v souladu se záměrem levicové vlády.
Ve 13:21 předstoupil poslanec Šincl (ČSSD) následující větu, která bude jednou stát na katafalku parlamentní demokracie:
Já děkuji, pane předsedající. Je mi to moc líto, stává se mi to jednou za volební období, ale chtěl bych zpochybnit hlasování číslo 65 a současně 66. Na sjetině hlasování týkající se hlasování č. 65, to je návrh poslance Urbana, mám na sjetině ano a vím o tom, že jsem chtěl hlasovat ne. A současně na hlasovací listině č. 66, to je o závěrečném hlasování, mám na sjetině zdržel se a chtěl jsem hlasovat ano. Proto zpochybňuji hlasování.
Jinými slovy, poslanec Šincl si až ex post uvědomil, že hlasoval pro něco, pro co vlastně ani hlasovat neměl. Dá se očekávat, že jeho 17 spolustraníků na tom bylo podobně.
Následující hodiny a minuty ve sněmovně byly poznamenány diskusí o tom, zda je možné zpochybnit hlasování po nějaké době. To není nakonec podstatné. Zákon prošel a podobně jako v případě Humlova zákona o botičkách nyní odpovědné osoby hledají cesty, jak jej v dalším běhu legislativním procesem zabrdzit.
Lze se jen dohadovat, co poslance ČSSD přimělo hlasovat právě takto, patrně spoléhali, že když je předkladatelem jeden z nich, tak to bude OK a mohou to odmávat, aniž by to četli.
Skutečně jsme si jisti, že nás zastupují v parlamentu lidé, kteří vědí, o čem hlasují? Nejedná se pouze o idioty, kteří tam chodí zvedat ruce a ani si nepřečtou, pro co vlastně hlasují? Již jednou jsme konstatovali něco podobného v článku o zákonodárné aktivitě estébácké organizace ÚAMK, která si chtěla vytvořit cosi jako soukromé ministerstvo dopravy. Tentokrát popsaná událost je však ještě absurdnější, protože se jedná o profláknuté téma, velmi nenáročně strukturované a zcela zjevné.
Systém zastupitelské demokracie má v tomto místě díru. Počítá se sice s tím, že volený zástupce je v parlamentu přítomen a hlasuje, ale nepočítá se s tím, že je pohodlný, líný a hloupý natolik, aby si ani nepřečetl, o čem vlastně hlasuje. Voličům ČSSD samozřejmě blahopřeji k jejich moudré volbě, i když se domnívám, že mezi jednotlivými stranami nejsou v tomto ohledu žádné velké rozdíly.
Jak se toho dá využít či zneužít? Za takových okolností nelze vyloučit, že jednou předstoupí před parlament někdo a formou přílepku v druhém čtení navrhne, že se smějí prodávat pouze potraviny od Agrofertu. Nebo že se nastoluje stanné právo. Nikdo si toho nevšimne, protože to nikoho nezajímá, dokonce ani média ne. Kdyby si Urban počínal obratněji a tak obširně svůj pozměňovací návrh nekomentoval, případně jej zamotal do textu ještě nějakého jiného pozměňovacího návrhu, prošlo by to zcela bez povšimnutí.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)