Smart časožrouti

Tehle článek bude o tom, že žijeme v nelinárním prostředí (ačkoli si většina lidí myslí opak a chová se podle toho) a důsledkem toho taky je, že všechno má svůj životní cyklus. Jakýkoli produkt, službu, projekt, záměr lze tedy úspěšně rozvíjet jen do nějakého bodu, pak následuje sestup do pekla, protože přijde někdo šikovnější a nabídne něco lepšího.

Zásadní roli v tom nehraje technologie, ale flexibilita a pochopení potřeb zákazníka. Jsou známy případy, kdy i s bídnou technikou dokázal produkt zaujmout zákazníky (Dacia) a naopak s výbornou technikou provařil (Alfa Romeo Alfasud). Dá se tedy říci, že dosažení vrcholu projektového cyklu hlavně ovlivňuje stupeň zazmrdování, arogance a rostoucí vliv managerů a zaměstnanců postižených odbornou slepotou.

Například firma Nokia. Z počátku vyráběla gumovky, plynové masky, pneumatiky a kabely. Její historie sahá velmi hluboko do 19. století. Její management přišel s nápadem vyrábět telefony, které chtěl mít zakrátko každý. Jenže pak udělali chybu a dneska je Nokia v pekle. Jakou udělali chybu? Srali na zákazníka a jeho potřeby. My máme velký prodeje, máme velký bonusy, drahý obleky, jsme velký manažeři a zákazník se přizpůsobí nám. Leda hovno, zákazník je hodil přes palubu a ani přitom nemrknul.

Do stejných míst má namířeno jiný spolek ichtylů, korporace Apple. iPhone je jeden z nejhorších telefonů, jaký jsem kdy měl. Používám ho jen proto, že přes něj tečou různá striktně neveřejná data a firemní bezpečnostní koncept neumožňuje v takových případech používat nejhackovanější operační systém současnosti. Taky jej používám pouze jako telefon a ignoruji všechny jeho smart funkce, protože software je pojatý natolik antiuživatelsky a s tak tristní ergonomií, že jsem se prostě rozhodl se tomu nepřizpůsobovat. Zajímavé je, že i skalní fanoušci toho šrotu bez problému připouštějí, že se „tomu“ je třeba přizpůsobit, ale nechápou to jako nedostatek. Zatím. Ale i oni si jednou položí otázku – to to fakt nejde nějak jinak?

Ale vlastně jsem chtěl někam jinam.

V 80. letech pracoval můj otec jako provozní technik v Benzině. Dneska by se tomu area manager. Jeho úkolem bylo udržet v provozu asi 30 benzínových pump v jihočeském kraji. Nebylo to jako dnes, že když má jedna pumpa zavřeno, zajedete prostě za roh, protože v jednom městě byla třeba jen jedna pumpa. V Budějovicích jich třeba bylo šest a výpadek každé byl znát. Pokud někde na malém městě vypadla pumpa, vydrželo všechno fungovat zhruba jeden den. Pak se začala auta zastavovat a to vyvolalo reakci místní správy a stranických orgánů. Taky nebyly telefony. Ve větších městech na pumpách telefony někdy byly, ale na menších ne. Ale otce socialistický podnik skvěle vybavil. Měl vozidlo Škoda 1203 (později hříšně luxusní Škodu 120 LS, se čtyřma očima, která předtím byla ředitelským autem), aktovku s formuláři a osmihodinovou pracovní dobu. Většina malých pump telefony neměla vůbec, když pumpař něco chtěl, musel to napsat na papír a poslat poštou. Někdy se dalo zavolat do blízké hospody nebo podniku a ukecat pingla, aby na pumpu došel, případně najít budku a zavolat z ní. Když někde něco rychle potřeboval, musel tam většinou dojet. Například když vznikla porucha, onemocněl jediný pumpař, došlo zboží nebo někdo smíchal benzín s naftou. Dnes by to byla otázka pár telefonátů na mobil.

Někdy v roce 1993 byl otec vybaven přenosným telefonem Nokia, který byl velký asi jako aktovka. Ale byl to ohromný pokrok, protože najednou nemusel hledat budky a instituce ochotné nasdílet drátěný telefon. Najednou mu to připadalo, jako že nemá co dělat. Mobilní komunikace zvýšila jeho produktivitu ohromným způsobem. To byl ještě na vzestupné větvi té křivky a pokles byl v nedohlednu, protože možnosti té mobilní komunikace se teprve otevíraly.

Teď už to ale není pravda, protože ta křivka začne zase opadat. Nebo dokonce už začala a tyhle dotykové srágory se postupným vývojem dostaly do stavu, že čas už nešetří, ale kradou.

Už jsem měl hodně mobilních telefonů. Mám jich doma celou krabici. Na některé rád vzpomínám, například na Sony CMD J6 se zubatým kolečkem nebo následný J70. Díky CMD J6 jsem pochopil, kolik času vám reálně ušetří promyšlené ovládání (a díky iPhonu jsem potvrdil z druhé strany, o kolik času vás okrade telefon, který sestrojili diletanti). Nebo Sony-Ericsson Elm, ten jsem používal donedávna, byl už totálně opotřebovaný, ale miloval jsem ho, protože běžel na Javě a reagoval rychle. Katastrofa byly Nokie, u toho jsem nikdy dlouho nevydržel, protože stály za hovno jedna jak druhá. Mobil mi vydrží mi zhruba rok, pak je opotřebovaný, poškozený nebo se mi zalíbí jiný.

Následuje proces uvedení do provozu telefonu Sony XPERIA X do provozu. Celý proces trval asi 12 hodin čistého času.

– dojít do obchodu koupit nový telefon. Jenže skladem měli samý sračky a vrcholem drzosti bylo, že mi prodavačka nabídla Lumii. Ocenil jsem její smysl pro humor. Takže

– objednat telefon přes internet

– dojít vyzvednout telefon na výdejní místo

– nechat konvertovat SIM z formátu micro do nano, protože si nějaký ichtyl usmyslel, že dosáhne zásadních úspor peněz a místa, když SIMku zmenší asi o 2mm. Největší prča je, že se jedná jen o nepatrnou změnu vnějších obrysů, můžete ji klidně opilovat pilníkem na nehty, jinak se na té SIMce nemění nic. Trvalo to skoro hodinu, protože T-Mobile má v Č. Budějovicích jen jednu pobočku a tam to šlo extrémně pomalu. Procesy v té firmě jsou natolik byrokratické a komplikované, že je problém je zákazníkovi byť jen vysvětlit, natož to celé pak zúřadovat.

– přenést obsah starého telefonu do nového telefonu. Všechny ty synchronizační nástroje, jako třeba účet Gůgl, se přitom ukázaly jako jen částečně funkční, ještě že je tady Dropbox a Phone Explorer. Full backup má totiž až verze 6.

– nainstalovat znova aplikace. To se také úspěšně nepřeneslo. Ukázalo se, že některé aplikace fungující v KitKatu nejedou v Marshmallow, takže jsem musel hledat náhradu.

– následně se ukázalo, že telefon sice umí zatelefonovat jiným telefonům, ale jiné telefony se mu nedovolají, protože T-Mobile aktuálně upravuje svoji síť tak, aby mohl používat infrastrukturu i jiných poskytovatelů, ale nezpropagoval do těchto sítí informaci o nových SIMkách, takže tu moji sdílená síť neviděla. Řešeno 2 hodiny s T-mobilem, přičemž jejich přístup měl do profesionálního daleko. V podstatě sami nevěděli, co se děje a rozsvítilo se jim až poté, co jsem jim řekl, že mám dva telefony v síti T-Mobile, leží vedle sebe a jeden funguje správně a druhý ne, přičemž ten nefungující má novou SIMku.

Až potud v tom bylo asi 12 hodin čistého času. Zbývá ještě nakonfigurovat e-mailového klienta. V podstatě se dá říct, že si mě Google, Sony a T-Mobile na 12 hodin zotročili a pracoval jsem na odstraňování jejich problémů. Představte si, že si koupíte třeba auto a tři dny nebudete dělat nic jiného, než jej nastavovat, aby dělalo to samé co to předchozí auto dělalo běžně. Aha, to už se vlastně stalo.

Nepochybným znakem překročení vrcholu produktového cyklu je to, ze novější verze produktu je větší sračka než ta předchozí. V tomto ohledu Android 6 nezklamal. Zatímco všechny předchozí Androidy se chovaly celkem nevtíravě, počínaje verzí 2.3 Gingerbread, se kterou jsem začínal, Android 6 je skoro tak vlezlý jako Windows 10 a hovoří stejným nesrozumitelným speakem fachidiotů. Otravuje uživatele neuchopitelnými větami jako „Panel byl přenesen do aplikace“ a obsahuje další nesystémové překombinované ovládací prvky, které stejně kromě pár hipsterů nikdo nepoužije.

Celý tenhle vomrd mě totálně znechutil. Možná má na tuhle onanii čas a náladu nějaký hipster, geek nebo nějaký jiný úchyl, kterého to baví, ale já smysl života v tomhle nevidím. Stejně tak nepotřebuju Spotify, Facebook a miliardu dalších aplikací, co jsem dostal s telefonem jako bloatware, musel jsem zaplatit paměť pro ně, ale nejdou vyndat a musím je trpět, i když mě serou už i jen jejich názvy. Takže i já se pomalu přibližuji k vrcholu té křivky a jednoho dne dostanu nápad. Jednoho dne mě zase vybombardují sračkama v nějaké nové verzi Androidu 8.0 SweetStickyShit a já si definitivně řeknu, strčte si ten váš smartphone do prdele. Veškeré benefity, které mi přináší, jsou potlačeny jeho zdlouhavým uváděním do provozu, které způsobují provedené špatně navržené hardwarové a softwarové modifikace, a já už to prostě podstupovat nebudu.

Koupím si pak nějaký sociální krám s tlačítky za patnáct stovek. Sice přijdu o všechny ty appky a cool funkce, takže si nebudu si moci stahovat moderní srajdohudbu ani nasdílet na fejsbůk, co právě žeru, nebudu mít spoustu píčovin jako klávesnici Swiftkey, ale taky se nebudu muset starat o věci, které nepotřebuji nebo o kterých někdo jiný usoudil, že je potřebuji. Prostě do nového telefonu jen zastrčím SIM kartu a v těch 12 hodinách se budu moci věnovat tomu, co mám já rád, a ani poté nebudu muset řešit problémy, které mi bez chytrého telefonu nevzniknou. A tento scénář, který se mi ještě někdy před 3 roky jevil zcela nereálný, se najednou až tak nereálný nezdá, vlastně se jeví jako docela dobrý nápad.

06.11.2016 D-FENS

Související články: