V současnosti se pochybnosti stávají zločinem. Takzvaní liberálové (nejsou skuteční liberálové, proto takzvaní) požadují souhlas bez výhrad. „O pravdě se nepochybuje,“ tvrdí s rozhodností dřívějších kovaných svazáků.
Jako vždy, i tentokrát jsou zcela mimo. „Ten, kdo hledá pravdu,“ píše Descartes, „musí, pokud je jen možno, pochybovat o všem. Daleko poetičtěji to vyjádřil nesmrtelný Aristoteles: „Kdo se snaží poučit, musí umět především pochybovat, neboť pochybnosti vedou ducha ke zjevení pravdy.“
Dnes nám pochybnosti o jejich zjevených pravdách, které se zrodily v dílnách tzv. liberálních pokrokářů, zakazují. „Musíte nám věřit!“ říkají.
Nemusíme, to je právě ta poezie věci.
Ale o něčem jiném. Když si stěžujeme, že sociální sítě omezují, mažou, zakazují, přikazují a celkem nás v tomto duchu plnohodnotně štvou, liberálové nás okřikují s tím, že vlastník (např. Meta) si může dělat co chce. No, nemůže, to by však bylo na delší debatu.
Ovšem když slovenská Markíza propustí ze svých služeb moderátora Michala Kovačiče, který se stal i pro majitele stanice neúnosným aktivistou, Progresivné Slovensko v čele se Šimečkou bubnuje na poplach a vyhlašuje ohrožení svobody slova.
Upřímně řečeno, není to nějaké osvícení (českých) majitelů slovenské TV Markízy, ale krok čistě pragmatický. Sledovanost Markízy trvale klesala, protože velká část společnosti, ostatně nejen na Slovensku, už má plné zuby propagandy jediné nezpochybnitelné pravdy. Svoji roli jistě sehrálo i to, že slovenská vláda se odmítá s TV Markízou jakkoliv bavit (stejně jako s Denníkem N a dalšími). „Liberály“ to dost dráždí. Je to prý nedemokratické, neslušné, zlé. Jenomže když někdo do vás více jak tři roky kope, uráží vás, šíří pomluvy a dezinfomace (musel jsem použít tohle populární slovo, to jsem si nemohl nechat ujít), je pochopitelné, že mu to dáte znát. „Liberálové“ jsou sice sami mstiví až na půdu, ale když jim někdo dá ochutnat jen kapku jejich medicíny, nevýslovně trpí a okamžitě se srocují.
Ať už důvody v cause Kovačiče byly jakékoliv, naskýtá se otázka: Může tedy majitel média rozhodovat o obsahu, nebo ne? Obojí mít nemohou.
Já sice chápu jak to progresivci myslí – o jejich Pravdě se nediskutuje, ta musí znít od rána do večera, zato jiná pravda a pochybnosti nesmí zaznít nikdy. Daří se jim v celé západní Evropě, na Západě všeobecně, a nebude snadné – ne-li nemožné – je porazit. Tušíme, že za nimi stojí Síly, které se nezastaví před ničím, ale to se již pohybujeme na pomezí spikleneckých teorií. Nebo spíše spikleneckých praxí?
U nás to probíhá na stejném principu. Pokud se volá po rozmanitosti názorů v České televizi, je to prezentováno jako ohrožení demokracie. Ne, nejsme v nějakém dystopickém románu, ale v realitě, ve které je skoro všechno naruby.
Jaký tedy že to zločin se právě chystá na Slovensku v oblasti médií? Reforma veřejnoprávní televize a rozhlasu: Dobře, budiž řečena ta vaše Pravda, když to musí být, ale současně musí dostat prostor i naše pochybnosti.
Tomu se nějak říká, je to něco, co zmizelo…už vím…pluralita názorů. V dnešní době skutečný zločin.
Pokud se toto podaří na Slovensku, může to být příslib do budoucnosti.
I nám by se jeden takový hodil.
09.06.2024 Bororo
(201x známkováno, průměr: 1,21 z 5)