K napsání tohoto článku mě zaujala monotématická strana v MF Dnes, věnovaná kauze šéfa sboru Bambini di Praga Kulínského, jakožto články o ženách na tomto webu.
Pan Kulínský (drby) je podezříván z toho, že s nezletilými členkami sboru provozoval různé sexuální hrátky (více třeba zde, zejména doporučuji nepřehlédnout slovo „odposlechy“). Konkrétně bývá často řeč o společném saunování, což je sexuální delikt srovnatelný snad jen s brutálním znásilněním celé redakce ženského časopisu zbloudilými Vikingy, a dále na zcela deviantní polévání nezletilých dívek vodou z hadice.
Nevěřím tomu všemu ani slovo. Vlastně mám dojem, že kdyby se hledal anděl na Zemi, pak by Kulínský sice nebyl asi první, ale v pohodě by mohl být v první desítce. V tomto místě také upozorňuji, že pro feministky bude tento článek patrně zcela nestravitelný a vyvolá u nich stejný efekt jako u žlučníkáře nezralá hruška, takže opatrně s tím.
Když nad tím přemýšlím, první, co mně napadá, je, že Kulínský není žádný blbec. Bambini nejsou žádný lokální Hlaholík, ale sbor se značnou prestiží uvnitř i vně Kocourkova. Jeho šéf musí mít tedy kromě profesionálních předpokladů i značný organizační talent a to nepochybně vyžaduje nadprůměrnou inteligenci. Že by si nadprůměrně inteligentní člověk nedal dohromady, co to vyvolá, když si uvnitř sboru zbuduje harém, o tom silně pochybuji.
Představme si sexuálního štvance Kulínského. Má pod palcem sbor, kde jsou mladá děvčata. Víme, jak takové sbory fungují. Většinou jsou složeny z více těles. Jedno je jakýsi Top Gun, kam jsou zařazeny ty nejlepší pěvkyně, a pak je třeba ještě jeden, kde jsou děvčata, která na sobě musí ještě pracovat. Takové členění je zákonité. Samozřejmě že každá z toho prioritního tělesa nechce do toho subalterního a naopak, každá ze subalterního chce do toho výběrového. V každém případě každý sbor navíc ještě tvořený z ženských je silně konkurenčním prostředím, je to válka, ve které jsou legitimní všechny zbraně. Všechny. S mužskými kolektivy to vůbec nejde porovnat. 
V chápání a hlavně používání „ženských zbraní“ se hodně změnilo. Byly doby, kdy se kurvy pranýřovaly. Napadlo by dnes někoho pranýřovat kurvu? V dnešní době, kdy manželka premiéra podniká s provozovatelkou nočního podniku? Díky médiím vzniká čím dál silnější dojem, že kariérní postup dosažený po večerech provozováním směšných pohybů s výše postaveným majitelem penisu je stejně legitimní jako kariérní postup dosažený systematickou dřinou. A teď mě nechytejte za slovo – podívejte se třeba na Rodinná pouta, těžko najdete dvojici, která spolu ještě nespala (když vynecháme pár seriálový dědeček – mourovatý kocour). V každém případě, domáhání se lepšího postavení přes sex a erotiku (vyzývavé oblečení apod.) je čím dál tím méně odsuzované a spíše se pokládá za normální nutné zlo. Ve svém principu však není mezi ženuškou, která poskytuje orální potěšení commanding directorovi a obyčejnou kurvou, která hulí brko kamioňákovi na parkovišti žádný rozdíl, obě prostě v tu chvíli kouří za peníze a oběma to nepřipadá nenormální. Rozdíl je jen v rámcových podmínkách.
Takže tu máme armádu mladých děvčat, z nichž některá už bezpochyby pochopila, jak se to hraje a že pěvecký talent není nutnou podmínkou reálného úspěchu. Viděli to přece v televizi. A máme tu jednoho Kulínského, už takhle trochu nahnutého, který dříve nebo později podlehne, protože je taky jen člověk. Hoď kamenem, kdož jsi bez viny. Aspoň v diskusi.
Na faktografické rovině zde máme několik zajímavých postřehů. Trestní oznámení, které celou kauzu rozpoutalo, nepodala žádná z Kulínského obětí ani „obětí“, ale nějaký pán, který žije s Kulínského bývalou ženou. Učinil tak navíc těsně předtím, než Kulínský odletěl se sborem do Japonska, což je velmi zajímavý timing.
Kulínský úpí už čtyři měsíce ve vyšetřovací vazbě, aby nemohl ovlivnit svědky. Mezitím se pracuje na znaleckém posudku, jak dalece sexuální podtext má společné saunování a jak dalece je sexuálně obtěžující sprchování druhých osob hadicí. Nepochybně dřív nebo později se do role experta dostane nějaká trhlá feministka s komickým dvojím příjmením, například Hermafrodita Vakuová-Pumpová, co měla orgasmus naposledy před dvaceti lety, když jela na kole po panelové cestě, a Kulínského neštěstí bude dokonáno. Expertíza ukáže, že hadice ve skutečnosti symbolizuje penis a voda z ní vytékající pak symbolizuje ejakulaci, takže vlastně mistr kolektivně znásilnil celé hudební těleso pomocí vzdáleného nástroje.
Nabízí se ještě jedna paralela. Mistr Opočenský je bezesporu můj favorit. Mistr mezi vrtáním děr do kamenů trávil volné chvíle tak, že zval k sobě do ateliéru nezletilá děvčata pochybného původu a třel si před jejich zraky pohlavní úd. Dlouho se nikdo neměl k tomu, aby ho obžaloval natož odsoudil, protože Mistr byl prominentní protirasistický aktivista a nevyhlášený guru anti-nazis, zabil (v sebeobraně?) skinheada a tím narostl v očích rachitických aktivistů do velikosti monolitu. Oni sami by se na nějaký akt fyzického násilí proti nenáviděným holohlavcům nezmohli, věnují se pouze monitorování a ti nejodvážnější dokonce v noci na odlehlém místě stříkají na zdi nějaké intelektuální nápisy, třeba „co skynhed to zmrt“. To jsem ale dost odbočil, naznačit chci pouze, že v případě Kulínského se postupuje s důsledností, kterou jsem v Mistrově případě zcela postrádal.
Co si z toho odnést za poučení? Když z vás média chtějí udělat úchyla, tak to udělají, a co je pravda, to nikoho nezajímá. Kdyby Blesk napsal, že D-FENS má na hlavě rohy, pak by je tam měl a mohl by stokrát ukazovat, že je nemá. Kulínský i v případě, že nebude shledán vinnen, bude nucen vynaložit enormní úsilí na očištění svého jména a nikdo ho přitom nebude pardonovat.
Story je plná námětů i pro nás ostatní nesbormistry. Musím se vždy smát, když si nějaká ženská s výstřihem až na kolena a sukní připomínající širší opasek stěžuje svým spoluslepicím, že na ni chlapi čumí. Je to všechno jen hra. Klidně můžeme strpět dýmku míru od junior office managerky, když nám to udělá dobře, můžeme se dívat, jak na nás u kopírky z minisukně vystrkuje zadek, můžeme taky klidně hrát mrtvého brouka. Musíme za každou cenu zůstat na straně pouhého spotřebitele. Jakmile začneme nabízet protihodnotu v podobě výhod nebo úlev, jsme na cestě stanout při Kulínského boku. Je nekonečné dilema, jak vlastně reagovat na sexuální provokace. Když nereagujete nijak, tak o vás mohou začít běhat pomluvy, že jste bukvice. Když reagujete dobře, pak se o vás povídá, že jste pěknej kaňour. Z tohoto hlediska je skutečně nejlepší takovou sexuální vzrušitelku jednou brutálně vobušit a pak jí ignorovat, což bude ta správná lekce hlavně pro ni. Sice pak bude v kavárně kamarádkám vykládat, jak hrozně se cítí zneužitá, podvedená a zmatená, ale ve skutečnosti pochopí, že takhle se to nedělá a my jí tím tedy prokážeme vlastně službu a prohloubíme v ní správné sociální, profesionální a sexuální návyky.
Na přísloví „není kouře bez ohníčku“ něco bude a osobně bych rád, kdyby tato věta mohla stát hned nahoře v Kulínského vyšetřovacím spisu.
(1x známkováno, průměr: 1,00 z 5)