Report: PEGIDA, Dresden, 5.1.2015

Featured Image

K sepsání tohoto článku mě vedla jakási „vnitřní povinnost“ uvést záležitosti ohledně dění v sousedním Německu na správnou míru (samozřejmě dle mého subjektivního vnímání), kdy jsem byl přítomen zatím nejmasivnější demonstraci proti islamizaci v této saské metropoli. V tomto článku nebudu ani nehodlám rozebírat důvody zda, nebo proč by se podobné akce měly, či neměly konat a zda jsou oprávněné. Zároveň tento článek neslouží ani jako chronologické shrnutí vzniku a působení hnutí PEGIDA, jelikož si netroufám tvrdit, že jsem v tomto směru dostatečně informovaný.

Několik slov úvodem

Již před Vánoci jsem registroval, že v Německu vzniká jakýsi odpor veřejnosti proti islamizaci a nekontrolovatelnému přílivu imigrantů. Nedočetl jsem se to v médiích, nýbrž mi o tom vyprávěl kamarád, Němec, když jsem se ho jal někdy koncem listopadu navštívit v Drážďanech.

Povídal, že původní protesty začaly na fotbalových stadionech a přišli s nimi právě fotbaloví fanoušci, přičemž z ochozů stadionů se tato záležitost velmi rychle dostala do ulic. Náš rozhovor na toto téma trval ani ne pět minut, protože jak jeho, tak ani mne, fotbal, ani záležitosti okolo něj, nezajímají. Jen jsme se shodli na tom, že je asi pozitivní, že se tohoto tématu ujala alespoň některá skupina. Nutno však uznat, že při pohledu na video, které jsem přiložil, nepůsobí protesty v této krajně – podzimní fázi roku 2014, nijak kultivovaně.

Během jednoho z adventů jsem s rodinou navštívil drážďanské vánoční trhy, kde jsem se poprvé dozvěděl z jistého plakátu o hnutí PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), tedy Vlastenečtí Evropané Proti Islamizaci Západu. Snažil jsem se dohledat nějaké informace na internetu. V německých médiích bylo zmínek na toto téma (ač s poměrně jasnou sluníčkářskou a pravdoláskařskou cenzurou) poměrně dost, na rozdíl od médií českých. Pak následovala demonstrace z 22. 12. 2014 v Drážďanech, kde se sešlo 15 – 25 tisíc lidí (údaje se liší dle zdrojů) a o dění za hranicemi začala psát i naše média. Nedělal jsem si iluze, že informace budou objektivní a nemýlil jsem se. Drážďanské protesty se opakují každé pondělí a periodicky na ně chodí čím dál více Němců.

Po Vánocích začala mediální masáž sílit. Starostka Drážďan, Helma Orosz, se například v rozhovoru pro MF Dnes nechala slyšet, že nebýt imigrantů, byly by Drážďany „temnou provincií“. Pochybuji, že to byli imigranti, kdo znovuvystavěli město po devastujících náletech osvoboditelů a nositelů demokracie, ale budiž. Dokonce si také dovolím pochybovat nad tím, že jsou to právě imigranti, kdo představuje užitek a obohacení (nejen) pro Německo. Helma to však vidí jinak: „Je nutné vše říkat na rovinu. Ano, budeme mít více uprchlíků. Ano, budeme i nadále potřebovat další ubytování pro žadatele o azyl. Ano, potřebujeme přistěhovalce, bez nich je naše současná životní úroveň neudržitelná. Bez imigrace by v Drážďanech nebyl výzkumný ústav, naše vysoká škola by dnes neměla titul Excelence University a tak dále.“ Měl jsem pod tuto citaci napsaný celý odstavec, ale nakonec myslím, že bude lepší nechat ho bez komentáře.
Záměrem médií a postaviček z vyšších pozic je dezinformace. Tak jako obvykle. Klasický obraz, který se snaží média nastavit už po několik let, je osočit nepohodlné okolo sebe z nacismu a jiných ideologií. To totiž funguje. Evropané jsou něco jako Pavlovovy dogy, kterým se při doslechu klíčových slov jako Hitler, holocaust, nacismus, rasismu apod., spouští silný reflex, přes který takříkajíc nejede vlak. A tak stačí toho či onoho označit za někoho z těchto neřádů a dále se můžeme odebrat k jinému tématu. O to se pokoušela německá i tuzemská média. Zatímco v České republice tato strategie víceméně stále funguje, o Německu už bych to samé netvrdil. I zde se snažili PEGIDU ihned z počátku označit za neonacistické a všelicos dalšího hnutí. Na to reagovala tamnější scéna vcelku hbitě, tudíž to nezapracovalo a na demonstracích se scházelo stále více lidí.

Merkelová také během své novoroční řeči odmítla jakékoli debaty a vyjednávání s demonstrujícími, samozřejmě za podpory zelených a levice. I to bylo podle některých příčinou nárůstu stoupenců, kteří jsou schopni vyjádřit svůj nesouhlas s tamní imigrační politikou.

Pondělí, 5. 1. 2015

Ale zpět k důvodu, kvůli kterému tento článek píši. Z německých zdrojů jsem se dozvěděl, že na pondělí 5. 1. tohoto roku se chystá další z protestních akcí. Protože bydlím takřka u hranic a Drážďany mám, co bys uhlím dohodil, rozhodl jsem se spolu s mým kamarádem tuto akci podpořit.

Začátek byl psán na 18:30 hod. V 17:00 vyjíždíme, jelikož počasí toho dne příliš nepřálo a u Petrovic to často vázne. Dle očekávání jsou na dálnici jazyky a spolu se silným větrem se tvoří podmínky, které nedovolují jet normální cestovní rychlostí. Pár minut před odjezdem jsem se navíc vrátil z delší cesty a nestihl tak večeři, tudíž stavíme na benzince pro bagetu. Do Drážďan přijíždíme přesně v 18:30 a dle policejních aut poznáváme, že parkujeme ve správné lokalitě. Je nám jasné, že nebudeme na místě včas, ale co, jsme přeci Češi a ti chodí vždycky pozdě.

Chvilku trvá, než se zorientujeme, kde se nacházíme, a tak jdeme po Prager straße opačným směrem, než je správně. Za rohem slyšíme nějaký hluk, tak tam zahýbáme s domněnkou, že se jedná o protest, na který se chystáme. Na místě vidíme asi 100 lidí svírajících v rukou rudé vlajky s neidentifikovatelným nápisem. Většina účastníků vypadala silně alternativně, okována různými piercingy a bordelem v nosech, očích a kdoví kde ještě. Spousta z nich byla nejspíš také omámena pro mě neznámými psychotropními látkami a spousta z nich přijela na kolech. Procházíme okolo nich a dle transparentů vzývajících sluníčko a toleranci, je nám jasné, že jde o jakousi protidemonstraci. Ta na nás zanechala komický dojem a zvedla nám náladu. Bohužel, jsme se ihned shodli na tom, že ve večerních zprávách bude tato skupinka jistě označena za mnohonásobně početnější hnutí svobodných, umělecky nadaných intelektuálů. No a víte co? Opět jsme se trefili.

Po chvilce vtipkování mi kamarád říká, ať se někoho zeptám na cestu. Nejlépe nějaké slečny s nákupem. Ta podle něj určitě nebude patřit k této skupince a ráda nám poradí. Takže budiž – akorát jedna vychází z obchodního centra. Zamířím k ní a ptám se, kudy se dostaneme na „Cockerwiese“. Okamžitě odsekává, že neví. Dobrá tedy, ptám se, kde začíná ta velká demonstrace proti islamizaci, musí o ní přeci vědět. Začala prskat a nepříjemně se otáčí, přičemž odsekává „Nein, Nein!“. Pobavení stoupá.

Opodál jde další, tentokrát sympaticky vyhlížející slečna. Ptám se na to samé. Chvilku váhá, zřejmě nerozuměla mé lámané němčině, tak jí to opakuji anglicky. Dodávám, že jdeme podpořit demonstraci proti islamizaci. Usmívá se a vřele nás naviguje: „K Muzeu hygieny, tamtím směrem!“ Mile se loučíme, přeje nám šťastnou cestu a my pokračujeme. Po cestě se ptáme ještě několika lidí, kteří nás také vřele poslali správným směrem.

Se zkracující se vzdáleností roste výskyt policie, a tak nás zastavují tři kosmonauti, kteří přehradili služební dodávkou chodník. Vysvětluji jednomu z nich, že jdeme podpořit demonstraci a jsme z Čech. Na to začal volat „Tschechisch!“ směrem k policejnímu autu. Přišel další, který mluvil česky. Zeptal se nás na to samé, co jeho kolega, a vstřícně (kupodivu) nás poslal dále, přičemž nám ještě doporučil zkratku, protože pochod se právě dává do pohybu.

Prošli jsme několika ulicemi a viděli nekončící dav, který pomalu kráčel dopředu. Bylo to ohromné množství lidí, nebyli nijak seřazeni a zabírali celou ulici i s chodníkem. Konec i začátek průvodu byl v nedohlednu. Zařadili jsme se a kráčeli pomalým krokem s nimi. Dav chvílemi skandoval „Wir sind das Volk!“ a u novinářských pozic také nějakou kritiku na média (přesnému znění jsem neporozuměl). Transparenty, které lidé nesli, byly různorodé a nemalá část z nich reagovala na výroky různých špiček německé politické scény, vč. Merkelové, u které dav žádal odstoupení (Merkel muss weg apod.).

Hlavní důvod, proč jsem ten večer do Drážďan jel, byl však ten, že jsem chtěl vidět, kteří lidé na oné demonstraci budou a byl jsem příjemně překvapen – přišli lidé všech věkových vrstev, muži i ženy. Mezi davem bylo vidět i několik cizinců tmavší pleti, přičemž předpokládám, že poměr původních obyvatel a jich, byl skutečným odrazem toho, kolik imigrantů se reálně dokáže přizpůsobit.

Naší konverzace v češtině si při chůzi Němci velmi všímali a s několika z nich jsme se dali také do řeči. Vždy byli rádi a vyjadřovali díky, že jsme je přijeli podpořit. Průvod došel na onu cílovou „Cockerwiese“, kde proběhly projevy. Troufám si tvrdit, že řečníci mluvili deset minut a neřídnoucí průvod mezitím stále ještě docházel. Zde s projevy skončila i celá akce. Několik minut vázla doprava, avšak ty, kteří jezdí na vánoční trhy a vědí, jak v tento čas bývají Drážďany ucpané, mohu uklidnit, že tak silný provoz zase nebyl.

Záznam celé akce zde.

Po cestě zpátky jsme hodnotili celý den jako velmi poučný. Shodli jsme se na tom, že něčeho takového Kocourkov v tomto čase jen těžko dosáhne. Vrcholem současného českého „odboje“ nejspíš ještě dlouho zůstane rozdávání červených karet z frustrace, že volby nedopadly tak, jak si někdo přál a pocit svobody, že máme možnost volit v podstatě to samé. Jediné, co nás mrzelo, bylo to, že jsme nevzali např. českou vlajku (byť tu současnou nepovažuji za symbol, jež je z historického hlediska hoden zastupovat český národ), kterou bychom dali najevo, že i u nás žijí lidé, kteří nejsou lhostejní osudu evropské civilizace. Možná nemáme tolik muslimů a tolik problémů, ale máme podobné politiky se stejnými rudo-zelenými cíli.


10.1.2015 Arminius

12345 (1x známkováno, průměr: 3,00 z 5)
211x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:52

Reklama

D-FENS © 2017