Renault Grand Espace (Pičus Magnus)

Featured Image

Chápu, že vehikl mnou recenzovaný je prost jakékoliv atraktivity pro většinu zdejších čtenářů. Přesto se pokusím stručně sepsat nějaké postřehy z provozování tohoto auta. Třeba to někoho zaujme…

Obhlídka auta

Řeč je o francouzském MPV, jehož čtvrtá generace se s mírnými facelifty vyrábí od roku 2003 a zdá se, že se brzy dočkáme generace další. Protože se jedná o auto známé a všední, tak jen stručně: Je to krabice o rozměrech délka 4.9m, šířka 1.9m a výška 1.8m,  4x klasické dveře + zadní vrata jak od stodoly. Na střeše se nachází příčníky trochu připomínající spoiler. Některé části karoserie jsou z plastu, např. blatníky. Celkově je vzhled poměrně konvenční.  Bližší obhlídka interiéru naopak ukáže, že tvůrci (Renault – tvůrce automobilů, tohle mají fakt jako motto) chtěli být originální a inovativní, a to za každou cenu. Jak už to tak bývá, něco se celkem povedlo, něco ne. Zhůvěřilosti typu digitální přístrojová deska a karta místo klíče jsou provařené a při nejlepší vůli mi nenapadá jediný argument v jejich prospěch. Kdyby ta karta byla velikosti kreditky a měl bych verzi, co se nemusí vytahovat a strkat do čtečky, tak ok. Ale ono je to poměrně rozměrné, zdá se mi to křaplavé a musí se s tím skvostem odemykat pomocí tlačítek jako z nějaké digihry. Přístrojová deska je situována do středu palubky, místo klasických budíků se zde nachází kombinace digitálního rychloměru a analogových ukazatelů otáčkoměru, palivoměru a teploměru (chladicí kapaliny) realizovaných jako sloupcový graf, tedy jak se např. ohřívá motor, rozsvěcují se od spodu nahoru obdélníčky v patřičném sloupci. Mezi toto někdo rozhodil kontrolky, které by v ideálním případě měli po nastartování pozhasínat. Tuším, že některé verze měli něco na způsob multifunkčního displeje zobrazujícího provozní údaje + některé informace byly navíc namluvené a ozývali se z palubního audia (což v nějaké nezvyklé lokalizaci mohla být docela sranda). Když ponechám bez komentáře design této řidičovy kapličky, tak objektivní faux-pas je mizerná čitelnost panelu v případě, že na něj svítí slunce. To v kombinaci s prosklenou střechou a velkými okny nastává často a tento efekt je umocněn ztlumením jasu podsvícení v případě rozsvícených světel, což je v souladu s vyhláškou splněno automaticky. Také umístění ke středu palubní desky není pro řidiče ideální, přeci jen to vyžaduje stočit pohled od dění před vozem. Na druhou stranu bude mít tchýně velmi dobrý přehled o rychlosti vozidla, ať už ji posadíte kamkoliv.  Abych jenom nekritizoval, líbí se mi linie palubní desky se spoustou různých fochů a přihrádek. Ve světě motorů to byl paradoxně propadák, protože redaktor honem nevěděl, kam šoupnout mobil. Těch přihrádek jsem na palubní desce napočítal 5 a do tří z nich lze uschovat přinejmenším jednu PET láhev. Více než hru na schovávání PETky využívám dvě 12V zásuvky v dosahu řidiče a dvě v kufru.  Jako příjemnou vychytávku hodnotím integrované roletky do všech oken pasažérů. Výbavu podrobně rozepisovat nebudu, první majitel za takovýto skvost musel vypláznout něco přes mega, takže hejblátka jsou v elektrice.  Maximální obsaditelnost je sedm osob, sedačky ve druhé a třetí řadě lze jednotlivě posunovat, sklápět a vyjímat. Všechny mají tříbodový pás a isofix. V sedmimístném uspořádání se místo pro bagáž hledá těžko, zde může ke slovu přijít onen nosič na střeše a štafle ze sklepa. Pokud zrovna nemáte v autě všech sedm seslí, je kufr buržoasně veliký. V případě ponechání jen předních sedaček je k dispozici rovná plocha lehce přes dva metry, tudíž dostačující nejen k návštěvě Lidlu ale i Ikea. Také to považuji za praktické z hlediska vykydání bordelu, S-Max se luxuje řádově déle. Protože si tohle auto často kupují lidé převážející více osob něž na kolik je otypován sen českých rodin, většinou dětí a často vlastních, je třeba zohlednit pohodlnost a bezpečnost. V ncapu auto dostalo pět hvězdiček, což svědčí o tom, že optimalizaci na crash test již mají v Renaultu zmáknutou. Crash test kromě ncapu provedli s úspěchem zde, zde a s mírným neúspěchem zde. Co se pohodlí týká, na všech sedadlech může sedět osoba průměrné velikosti, aniž by se musela vrátit to stadia prenatálního skrčence. Sedadla jsou pohodlná, bez bočního vedení.

Jak to vidí řidič

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na rozmístění ovládacích prvků, sdružený ovladač klimy na dveřích, vypínač tempomatu/omezovače u řadicí páky, ruční (elektronická) brzda u levého kolene… No, ale dá se na to zvyknout a nakonec jsem s tím spokojen. Jako příkladný hodnotím výhled z auta, rozdělení A sloupku na dva tenké je fajn, nemusím si vyvracet hlavu, jestli se mi za něj neschoval autobus. Když přijde na škrábání námrazy a odmetání sněhu, tak budete okolo auta poskakovat trochu déle než soused s fabií. Když už jsme si auto prohlédli a zabydleli se v něm, stačí najít slot na startovací kartu a zmáčnout tlačítko start. Auto je velká krabice a překvapivě má jízdní vlastnosti krabice. Tedy v zatáčkách se budete potýkat s náklony a nedotáčivostí, ale všem je jasné, že to není auto na závodění. Navíc je řízení přeposilované a moc zpětně vazby nedostanete. Zato na dálnici se v těch francouzských seslích dá dobře uvelebit a měkký houpavý podvozek zde koná dobrou službu. Aerodynamický hluk je při dodržovnání dálničního limitu překvapivě malý. Brzdy mají ostrý nástup a svou funkci odvádí dobře. Jen je třeba mít na paměti, že auto váží s nákladem dvě a půl tuny a kotouče 324mm  vpředu a 300mm vzadu jsou sice předimenzované na favoritu, ale tady není velký problém je přehřát a zvlnit. V noci řidiče (nejsem si jistý, zda i protijedoucí) potěší účinnost světel, dle mé zkušenosti lepší než kousky od koncernu a Jeepu, s kterými jsem měl tu čest.
Motor a pár dalších technických maličkostí

Auto jsem vybíral podle požadavku na benzín s automatem, o jiné motorizace jsem se moc nezajímal a zmíním je tedy jen letmo. Do roku 2006 byly k dispozici nafťáky označované dCi o objemu 1.9 , 2.2 a 3.0. Letmým výzkumem v tomto směru jsem nabyl dojmu, že 1.9 je slabá a nespolehlivá, 2.2 dostačující a nespolehlivá a 3.0 silná, ale zato ultra nespolehlivá. Nad těmihle motory nakonec Renault zlomil hůl a po faceliftu od roku 2006 je na výběr jen 2.0 dCi, zato různě oboostovaná. Ta se už prý povedla, takže nemá žádné sebevražedné sklony, kromě snad vydírání ojničních ložisek. Ze zážehových jednotek lze vybírat mezi atmosferickým a oturbeným dvoulitrem a pomyslný vrchol nabídky je atmosférický šestiválec VQ35DE původem od Nissanu. Nissan se s tímhle agregátem několikrát umístil v soutěži o verk roku a předstihl tak i legendárního sráče TDI. Montovalo se to všude, kde se to jenom trochu vlezlo, namátkou Murano, Altima, Pathfinder, Quest, 350Z. Z toho jsem usoudil, že by to možná šlo používat, pokud to ve Francii nestihli dojebat. Pro technicky zdatného čtenáře jsem vygooglil nějaké ty parametry. Jedná se o konstrukci hliníkový blok i hlava, obsah 3495ccm, zdvih 81.4mm vrtání 95.5mm. Variabilní časování ventilů, 24 ventilů celkem. Vstřik paliva SFI. Politicky korektní recenzent neopomene zmínit dvoucifernou spotřebu jako drobnou nevýhodu, ale já na spásu skrze fosilní paliva nevěřím, takže volba byla jasná. Když už jsem téma spotřeba nakousl, tak dosahuji hodnot 11-12l na trasách, kde jsem stejným jízdním stylem dosáhl 8-9l s fabií 1.2tsi a 6-7l s octavií 1.6tdi a 13-14l se Sharanem VR6 Syncro. Osobně si myslím, že pod deset litrů je téměř nemožné se dostat, snad jen za opravdu ideálních podmínek a s velkým sebezapřením. Naopak horní hranice bude jistě dost vysoko a při jízdě 200+ s rakví na střeše bude atakovat nějaký ten menší Kamaz. Dynamika motoru pro moje potřeby naprosto dostačuje, naložené krabici dokáže udělit zrychlení postačující k předjetí traktoru i Avie s hnojem. Vyjádřeno v disciplíně 0-100 údajně za 8.1s. Papírově máte k dispozici 240 koníků (což bystrému čtenáři správně připadá málo na 3.5l. Výkon je seškrcen zhruba o výkon fabie HTP oproti zmiňovanému Zetku, nejspíš kvůli převodovce a náhonu na předek) a krouticí moment dosahuje hodnoty 330Nm v otáčkách odpovídajících 15 kostičkám na otáčkoměru (3600 rpm).  Při klidné jízdě většinou postačují dýzl otáčky, při kterých je motor hezky tichý a kultivovaný.  Pokud by někdo toužil po zvukové kulise šestiválce, musí kostičky otáčkoměru popohnat vpravo nahoru. Tato motorizace byla k dispozici pouze s automatem (u mě AW55-50SN, po faceliftu 06 nahrazen nějakým novějším), který nijak neuspěchává rozhodovací proces, jakou z pěti dopředných rychlostí zvolit.

Servis, spolehlivost a tak

Že se Renault netěší u mechaniků oblibě, jsem věděl. Možná za to může sadismus francouzských inženýrů, kteří navrhnou vodní pumpu a pak okolo toho postaví motor. Sám nejsem příliš zručný, ale spotřební věci tipu žárovky, filtr, motorek ostřikovače apod. jsem zvládal. Tady jsem s výměnou parkovačky počkal až na výměnu oleje, protože na toto nervy nemám a celý traktor kvůli tomu rozebírat nebudu. Každopádně přístup servisů speciálně této značky je zarážející. Zevluje tam několik lidí, ale čas bude až příští týden. Nepočítejte s tím, že by to zvládli napoprvé. Pokud všechno funguje už na podruhé, je to úspěch. Netuším, zda je to firemní politika Renaultu nebo jen nějaká česká zvláštnost. Nezávislé dílny s (údajně) letitou praxí a zaměřením na vozítka z říše galského kohouta byly ještě větší zklamání. Jak řeknete třiapůl véšest, je to jako říct mor. Ubezpečí Vás, že ten motor ještě neviděli a nic s tím neumí. Myslím si, že je to kvůli tomu, že když roky stačí jen měnit turba, vstřiky a apod. tak i taková banalita, jako proč to jede jen na 5 válců u klasický V6 je neřešitelný problém. Když už najdete nějakého mechanika, který svému řemeslu rozumí, je to ok. Cenu dílů odhaduji jako vyšší než bývá v kraji zvykem, ale vrakoviště to řeší. Ochrana proti korozi se zdá být nadprůměrná, těsnost agregátů podprůměrná. Celkově si myslím, že za nelichotivou reputaci nespolehlivé značky a modelu, které se Espace těší, mohou dílem nekompetentní servisy (a ano, myslím i autorizované), nepovedené naftové motory a několik skutečně problémových řešení (např. čtečka karty, vodou chlazený alternátor Valeo osazovaný do většiny espaců).

Pokud to někdo dočetl až sem, tak přihodím poznatky běžné pro recenzi na tomto blogu:

– Zmrdi v dýzlech se mnou závodit nechtějí, takže jsem nespatřil ten magický zátah wocpodu pyčo (BTW, co to vlastně je? Žádný diesel, co jsem řídil, to neměl…).
– Přestože můj povoz není závoďák, onehdá jsem to hustě nandal jednomu faku a to v něm sedělo dokonce pět lidí.
– Fun factor; mě to auto připadá hodně funny :-)
– Sex v autě; i náročný jedinec jistě najde nějakou vhodnou polohu i s několika dívkami.


20.11.2014 Fira

12345 (15x známkováno, průměr: 1,20 z 5)
2 046x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:52

Reklama

D-FENS © 2017