Prodejce elektra po sedmi letech života – část 2.

Featured Image

V minulém díle jsme tuto práci vzali teoreticky, nyní se přesuneme do obchodu a do běžné praxe. V třetím díle si rozebereme faktory, co dělají zákazníci vůči nám prodejcům a nebude to pěkné…

 

Taky podotýkám, že změním slovník a tato část bude „per huba“

MZDOVÉ OHODNOCENÍ PRODEJCE

Z mých zkušeností ze zastupování v největším městě v ČR, tak i dírách někde na konci republiky, jsou na tom nejlépe na okresní města, kde je malá konkurence a ti lidi jsou ochotnější utrácet. Čím víc socek ve městě, tím snazší domluva a platilo, že i více úvěrů. Někde v Karviné se dá vydělat víc peněz než v Praze/Brně, kde máte všechno. Lituji toho, kdo dělá v elektru někde v nákupním centru, tam budete chudáci, protože tam se chodí lidi procházet, my říkáme „vysírat“.

Moje průměrná mzda za poslední 3 roky se pohybuje asi 28 000 Kč hrubého, což při starém daňovém systému je necelých 22 000 Kč čistého. Je to málo, je to hodně?

Úspěch stojí na dvou faktorech – osobnost prodejce a štěstěna. Bohužel to druhé vám žádný manažer nebo mladá káča z HR neřekne, každý chce na náboru dovednosti a „soft skills“, čím víc jste ukecanější, tím lépe pro Vás. Jenže takhle se nabírají nováčci, těm se nakuká „budeš mít peněz, že si budeš moct koupit nového Iphona 12 Pro cash kámo“, což paradoxně obvykle nováčkům v prvních měsících vyjde, protože „oni tu telku vzali na splátky, holka domluvila pojistku a byla na tom marže vole, to jsou rychlý prachy…“ a pak přijdou první vysírači, slabší měsíce a nováčci shoří jak novinový papír v krbu. A takhle se to několikrát zopakuje, jde to třeba tak několik měsíců a jak je možné, „že ten sráč vždycky prodá a já ne…“

Zmíním na úvod faktor štěsteny. Bohužel musíte mít na vědomí a žít s tím, že jsou lepší a horší dny, lepší a horší měsíce (lepší listopad, prosinec a leden, horší únor a letní prázdniny). A taky kolikrát dochází k takovým absurditám z praxe, mně se stalo, že třeba jsme dva kolegové v jedné uličce, kecáme o mařkách a přichází dva pánové. Oba se zastavili u kasy. Děda si ukázal na kolegu, protože se usmíval a vytáhne žárovku do lednice a já jsem šel prodávat TV + lednici + pračku, k tomu ještě na úvěr s pojistkami a buch, měl jsem vyděláno. A ten druhý měl tak malý šušně z žárovky. Mně doháněl ještě další týden….

Druhý případ s tím samým kolegou, já jsem si odskočil na záchod se vychcat, mezitím kolega odchytl kšeft s telkou na splátky a já celý den neprodal vůbec nic ve srovnatelné výši.

Typická klasika je, když vybalujete vzadu ve skladu zboží a druhý si mezitím vesele prodává. A naopak…

Těch případů by byla celá řada, ale v obchodě musíte umět s tímto žít. To neplatí jen pro elektro, to platí pro každý kšeft. Finančnictví, stavebnictví, elektro, hadry, boty….

Život prodavače mě naučil, že je třeba mít pokoru, když se daří a mít trpělivost, když se nedaří. V momentě, kdy si myslíte, že jste „TOP prodejce“, tak v tu chvíli nejste. Stoupne vám to do hlavy a je to začátek neúspěchu. Osobně jsem byl na směně s prodavačem v Praze, který asi 6x po sobě vyhrál soutěž o nejlepšího prodejce v ČR a dal jsem mu na prdel. Protože on byl ten „TOP“ a já „lůzr z venkova“. Paradoxně ten člověk už u nás nepracuje, protože to jeho ego neuneslo, tedy bylo tam víc dalších faktorů, jako třeba víc prodavačů na směně, změna vedení, nový vztah…

Takový paradox v obchodě, že čím víc prodavačů na směně, tím větší konkurence mezi vámi, protože každý si chce pro sebe urvat co nejvíc. Tím pádem nižší a nerovnoměrná odměna pro každého z vás. Proto statistiky TOP prodejců drží ti, co jsou na směnách sami, příp. v minimálním počtu a slíznou celou smetanu. Ty nahoře zajímají excelové tabulky a jakým způsobem toho dosáhnete, už nikoho nezajímá. I za cenu toho, že budete kurva a krást kolegům kšefty. I takové věci se dnes dějí…

Zkušení prodejci už umějí překonávat námitky, umí snáze odhadnout, kdo asi jde kupovat a kdo vysírat a mají kompletní přehled o zboží. Ke každému zákazníkovi přistupují individuálně a umí si získat jeho důvěru. Takoví profíci si umí dlouhodobě zajistit svůj konstantní příjem, ale rozhodně to nějakou dobu trvá. Proto je v tomto oboru vysoká fluktuace, protože každý nováček čeká velký prachy za minimální úsilí, přijdou slabší měsíce a „ono to nejde“.

Spousta starých veteránů z obchodu odchází z toho důvodu, že už chtějí mít „svůj klid“, nechtějí se dohadovat se zákazníky, s šéfy, chtějí stálou výplatu a nezajímá je, jaký trend bude. Protože je tlak jak ze strany zákazníků, tak buzerace ze strany šéfů, tak i kolikrát buzerace od vlastního ega. Takže přijde nováček a celý kolotoč se opakuje. Jste jako citrony, vyždímat a zahodit. Takhle ale funguje ten byznys všude. Náš generální ředitel řekl kdysi na jedné z porad, že mu nezáleží na stavu personálu, ale na výdělcích.

Mějte to na paměti, když vstupujete do obchodu.

Naštěstí platí jedno tvrdé pravidlo a to, že každý v obchodě je nahraditelný, i ten generální ředitel !!

VYJEBÁVACÍ PRAKTIKY ZE STRANY – ZAMĚSTNAVATELŮ / KOLEGŮ

1. Strhávání peněz

„Tak dneska to máš za pět set“, třeba za pozdní příchod, za bordel v oddělení, za nesplněný nějaký ukazatel v tabulce, za vadný mystery shopping. Tato praktika je nemorální a nezákonná, ale jak už jsme si řekli, máte dle zákona bonusy a na ty jsou nenárokovatelná složka mzdy, tak šéf si s nimi může hýbat, jak se mu zachce. Ani vám je nemusí vyplatit, když ho naserete a svého práva se nedovoláte u žádné inspekce práce nebo u soudu. Solidní zaměstnavatelé to v praxi nedělají, za mě v našem řetězci to byla minulost.

2. Nemocný do práce

„Tak ty máš teplotu? Nasrat, paralen a do práce, jinak končíš…“, bohužel nemoc se nám občas nevyhne a průměrně to 1x do roka někoho skolí. Ti slušnější dávají tzv. sick days, někteří vám cpou dovolenou a ti prasáci vás poženou do práce. Naštěstí obvykle to bývají stejně plané výhružky, každý kdo to tak udělal, sice ho po SMSkách buzerovali, kdy se jako hodlá vrátit, ale nikdo nikoho za to nevyhodil. Mimochodem, výhoda současné COVID-19 krize je taková, že dnes už si žádný šéf nedovolí ohrozit provoz, protože jeden pozitivní člověk na směně uvrhne celý kšeft do karantény, což znamená přijít o zisk.

3. Srovnávání a buzerace

„Podívej se Pepo tady na Honzu, ten prodal telku na splátky s pojistkou, měl bys začít něco dělat…“, tak tohle je taková každodenní klasika ve všech kšeftech, říká se tomu „negativní motivace“, která útočí na základní lidskou potřebu si vydělat. Na tohle nelze nic jiného říct než sklopit hlavu a prodávat, ani ignorace nepomáhá ani námitky, že nemusíte nic dělat. Jediné, co můžete udělat, přestat si tohle brát k srdci a brát to jedním uchem sem, druhým tam. Je paradoxem, že ti největší „buzeranti a prudiči“, když se s nimi po letech uvidíte nebo máte s nimi pracovat na jedné lodi, jsou ti největší kamarádi a na všechny tyhle psychologické sračky už dávno zapomněli…

4. Přetahování kšeftů

„Dobrý den, jdu tady za panem Pepou Novákem pro tu pračku, co jsme včera řešili…“
„Pan Novák tu dnes není, jsem tu já Honza Novotný, já to s vámi dokončím…“
(na pokladně – prodavač Honza Novotný)

Tenhle výjeb je zase spíše doménou ve velkých městech ve velkých kolektivech ze stran kolegů než někde malém krámku, stačí mít svini a krysu v jednom, kšeft je prodaný, když máte volno nebo jste na obědě a máte smolíka pacholíka. Na tohle se obvykle přijde náhodou, když se zákazník vrátí znovu na prodejnu, ať už náhodou nebo účelově a zjistíte to.

Ti vychcanější to jsou schopni udělat i tak, že rovnou v prodejním rozhovoru za vámi přijdou a rovnou na prasáka, ještě dodají něco ve smyslu, že „je to můj zákazník, tak vodpal zmrde“., protože zase penízky a kšeft.

Občas se ale stává „omyl“, že opravdu cizí kšeft na sebe napíšete, protože to zákazník nedoznal, to si rozebereme v další kapitole, pak je slušnost to vrátit. Karma funguje dobře, za ta léta to mám odzkoušené.

Bránit se tomu dá pouze ostrými lokty a tím, že si budete stát za svým. A možná, pokud se to opakuje, nebát se situaci řešit i se svým šéfem. Obvykle ty vyžírky končí sami stejně…

5. Delegování práce, uklízecí práce

„Pepo, prosím zabalíš mi pračku, pro mě je to těžké“, řekne Jana a jde mezitím prodat další kšeft, zatímco vy se serete s balením pračky nebo dlouhé demontáži televize. Nejlepší trik je zapojit Janu do demontáže s vámi, ať si to taky holka zkusí. Tohle bývá spíše doménou žen, protože žena je ženská a tohle dělat nebude. Osobně pamatuji brigádnici, holka metr šedesát, padesát kilo váhy a zvládla na rudlu odvézt pračku, sporák, sušičku nebo ledničku její velikosti. Chápu, větší lednici asi ne, ale dejte si na to pozor, takový zdánlivě dobrý skutek se dá opakovaně zneužívat. Možná dostanu za to patřičnou dávku nevole, ale až se z vás stane balící brigádník, zatímco madam si vesele sbírá kšefty, tak začnete to brát jinak.

„Je potřeba vysát celou prodejnu, setřít prach, vytřít podlahu…“, tohle je špinavá práce a bohužel, někdo to udělat musí. Ta lepší elektra na to mají lidi, ale ta horší, tam to samozřejmě dělají prodavači. Vystavování zboží je klasika, to bez diskuze, ale tyto uklízecí špinavé a věčné práce berou dost času a každému se nechce leštit zapatlané lednice nebo televize od lidí nebo vysávat celou prodejnu. Obvykle se to dělá bud před směnou nebo na konci směny, ale až budete mít rušnou směnu, to poslední je to co budete chtít, uklízet prodejnu po lidech. A ti vychcaní to delegují na nováčky…

6. Hmotná odpovědnost

„Když se něco ztratí, tak to zaplatíte …“, tento bod jsem si nechal až nakonec, protože je takový kontroverzní. Ze zákona má na to zaměstnavatel nárok a taky to udělá, není debil. V praxi samozřejmě žádná pojišťovna nepojistí proti „schodku na svěřených hodnotách zjištěného inventurou“, takže případné krádeže nebo záměny (vydáte třeba dražší pračku a namarkujete levnější), což se taky občas děje, tak to celé hradíte ze svého.

Dalším nešvarem jsou krádeže, obvykle je nějaká tolerance na kabely, baterky, ale nesmí chybět třeba mikrovlnka, televize, lednice, sporák, notebook…, jinak se o to všichni dělíte. Je jedno jestli to ukradl zákazník nebo někdo z vás, platíte to všichni rovným dílem. Nikoho nezajímá, že jste ten den neměli směnu. Samozřejmě můžete se svého práva dovolávat u soudu, protože „musíte prokázat nezavinění“ ale protože v tu chvíli každý drží hubu a nikdo nic nepřizná, tak nejsou důkazy o nevině a nakonec to vždycky zaplatíte. Je to jednoduchý – hodnota ztraceného výrobku / počet zaměstnanců = srážka v hrubém ze mzdy.

Pro druhý díl je to vše, v třetím díle si rozebereme nejčastější vyjebávací praktiky ze strany zákazníků a v čem změnila koronavirová krize obchod.

Mám v plánu i díl čtvrtý, pokud se v diskuzi nashromáždí dostatek dotazů, na které budu odpovídat.

 


19.01.2021 Felman


Související články:


12345 (247x známkováno, průměr: 1,34 z 5)
20 342x přečteno
Updatováno: 17.1.2021 — 22:02

Reklama

D-FENS © 2017